1 Azs 43/2008- 103 - text
1 Azs 43/2008 - 105
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Michala Mazance a Mgr. Ing. Bc. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: N. V., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2006, č. j. OAM-1246/VL-20-11-2006, v řízení o kasačních stížnostech žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2007, č. j. 63 Az 129/2006 - 25, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2007, č. j. 63 Az 129/2006 - 40,
I. Kasační stížnosti s e o d m í t a j í .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech.
Krajský soud v Ostravě shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala přezkoumání výše označeného rozhodnutí žalovaného. Současně krajský soud žalobkyni poučil o možnosti podat proti rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, a to ve lhůtě dvou týdnů po jeho doručení.
Žalobkyně podala kasační stížnost, zaslanou Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 4. 1. 2007. Navrhla zrušení napadeného rozsudku. Současně požádala o ustanovení advokáta. Posledně jmenovanému návrhu krajský soud v záhlaví specifikovaným usnesením nevyhověl a advokáta jí neustanovil. Svůj postup přitom odůvodnil opožděností podané kasační stížnosti.
I proti tomuto usnesení žalobkyně podala kasační stížnost. Uvedla, že při projednávání její žádosti o azyl došlo k pochybení správního orgánu, jenž nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, opatřil si neúplné důkazy. Chybí i logická vazba mezi rozhodnutím a zjištěnými podklady. V zemi původu je ohrožena na životě, neboť náleží k sociální skupině dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Jde nejen o ohrožení života, ale také o nátlak psychický, přičemž země původu jí není schopna zajistit odpovídající ochranu. Rozhodně jde též o důvody humanitární podle § 14 zákona o azylu. Navrhla, aby soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení a shledal, že kasační stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 15. 11. 2007 (č. l. 40) je nepřípustná. Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu ze dne 24. 8. 2007 (č. l. 25) pak byla podána opožděně.
Pokud jde o kasační stížnost proti předmětnému usnesení, je třeba konstatovat, že námitky v ní obsažené, poukazující na vady správního řízení a na nesprávnost závěru žalovaného o zjevné nedůvodnosti žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, vůbec nemíří proti předmětu napadeného usnesení, totiž závěru o neustanovení advokáta žalobkyni, nýbrž směřují do posouzení věci samé.
Takové stížní námitky jsou nepřípustné (§ 104 odst. 4 s. ř. s.): opírají se totiž o důvody, které by sice teoreticky mohly být podřazeny § 103 s. ř. s., ale které se nijak nevztahují k napadenému usnesení. Krajský soud se v této fázi řízení těmito otázkami vůbec nezabýval, neposuzoval již věc samu, neboť rozhodoval o žádosti žalobkyně o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti dříve napadenému rozsudku krajského soudu.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. V daném případě z povahy věci pro žalobkyni přicházely v úvahu pouze kasační důvody spočívající v tvrzené nezákonnosti (ve smyslu nesprávného posouzení právní otázky soudem, jakož i zmatečnosti či vad řízení před soudem) tohoto typu procesního rozhodnutí. Výše uvedené kasační námitky nespadají pod tyto důvody kasační stížnosti a jsou tak jinými důvody, než o které se může kasační stížnost proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na ustanovení advokáta opírat.
Jelikož kasační stížnost žalobkyně neobsahuje žádný jiný stížnostní důvod, je podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná jako celek. Z vyložených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti předmětnému usnesení pro nepřípustnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. Co se týče kasační stížnosti proti uvedenému rozsudku, nutno uvést, že podle § 106 odst. 2 věta první s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Žalobkyni (resp. jejímu tehdejšímu zástupci – viz § 42 odst. 2 s. ř. s.) byl předmětný rozsudek doručen v pátek 31. 8. 2007, jak vyplývá z doručenky.
Lhůta pro podání kasační stížnosti tedy žalobkyni v souladu s § 40 odst. 2 s. ř. s. uplynula dnem 14. 9. 2007 (pátek). Protože kasační stížnost žalobkyně krajskému soudu zaslala prostřednictvím provozovatele poštovních služeb až dne 4. 10. 2007, je zjevné, že lhůta nebyla dle § 40 odst. 4 s. ř. s. zachována.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost proti uvedenému rozsudku byla podána opožděně a proto ji odmítl dle § 46 odst. 1 písm. b), § 120 s. ř. s. Vzhledem k povaze věci a z důvodu procesní ekonomie přitom rozhodl, aniž by vyčkal na nabytí právní moci usnesení o odmítnutí výše zmíněné kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu ze dne 15. 11.2007 (č. l. 40) o zamítnutí návrhu na ustanovení advokáta.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. července 2009
JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu