Rozsah regresních nároků Státní pojišťovny podle § 33 odst. 1 zák. č. 189/1950 Sb. a § 6 vyhl. č. 38/1957 Ú. l.
Při výkladu, týkajícím se podmínek a rozsahu jednotlivých regresních nároků Státní pojišťovny rozlišuje směrnice na jedné straně primérní nárok Státní pojišťovny (regres v případě škody způsobené zaměstnancem na pojištěném majetku cizího podniku a regres v případě vyplacené náhrady z pojištění zákonné odpovědnosti za provoz motorového vozidla) a na druhé straně odvozený nárok Státní pojišťovny (regres v případě škody na pojištěném majetku vlastního zaměstnavatele).
Jde-li o primérní nárok Státní pojišťovny, je nutno postupovat podle § 28 zák. č. 69/1958 Sb. vzhledem k tomu, že jde o vztah mezi Státní pojišťovnou a pojištěnou zaměstnavatelskou organizací; tím je dán i rozsah tohoto regresního nároku. Pokud pak směrnice výslovně uvádějí, že Státní pojišťovna uplatní regres podle zásad uvedených sub. aa) vůči podniku, míní se tím zásady uvedené v prvním odstavci cit. části, tedy zásady, že za škodu odpovídá zaměstnavatel a že Státní pojišťovna nemůže uplatnit škodu proti samotnému zaměstnanci.
Naproti tomu v případě odvozeného nároku Státní pojišťovny (regres v případě škody na pojištěném majetku vlastního zaměstnavatele) konstatuje výslovně citovaná směrnice, že tento nárok pojišťovny nemůže být ani jiný ani vyšší, než nárok pojištěného zaměstnavatele vůči jeho zaměstnanci; je tedy tento nárok co do regresu omezen zvláštními předpisy (§ § 2, 6 zák. č. 71/1958 Sb., § 45 zák. č. 49/1959 Sb.).
Omezení regresních nároků Státní pojišťovny vůči zaměstnavatelské organizaci těmito zvláštními předpisy se tedy může týkat jen škod způsobených zaměstnancem na pojištěném majetku vlastního zaměstnavatele, nikoli však případu, kdy škoda byla způsobena zaměstnancem na pojištěném majetku jiné osoby, než zaměstnavatele a v případě regresu podle § 6 vyhl. č. 38/1957 Ú. l.
Tento závěr plyne nejen ze směrnice, podle které za škodu, způsobenou zaměstnancem odpovídá zaměstnavatelská organizace (tedy bez omezení) a ta se vypořádá se svým zaměstnancem podle zvláštních předpisů (zák. č. 71/1958 Sb., zák. č. 49/1959 Sb., tedy do výše tříměsíčního průměrného výdělku zaměstnance, resp. šestiměsíčního příjmu člena JZD), ale také z účelu zák. č. 71/1958 Sb., který omezuje nárok na náhradu škody jen vůči zaměstnanci (§ 6).