Pohladávky na úhradu bolestného a náhrady za sťaženie spoločenského uplatnenia nie sú predmetom dedičstva, aj keď právo na bolestné a na náhradu za sťaženie spoločenského uplatnenia bolo poručitelovi priznané právoplatným rozhodnutím súdu.
Jestliže bylo nezletilé dítě umístěno v ústavní výchově předběžným opatřením soudu, které bylo později nahrazeno rozhodnutím, podle něhož dítě zůstalo ve výchově matky, je trěba, aby ve smyslu ustanovení § 103 zák. o rod. bylo rozhodnuto také o rozsahu vyživovací povinnosti rodičů a v tomto rámci o výši ošetřovného za bodu, po kterou toto umístění v ústavní výchově trvalo.
Usnesením z 8.1.1969 nařídil okresní soud v Příbrami předběžné opatření o ústavní výchově nezletilé J. Ř.
Rozsudkem téhož soudu z 30. 4. 1969 byla nezletilá J. Ř. svěřena do výchovy matky, usnesení o předběžném opatření z 8. 1. 1969 bylo zrušeno a otci uloženo zaplatit Dětskému domovu v S. na ošetřovném za pobyt nezletilé v době od 8. 1. do 7. 3. 1969 částku 400 Kčs s tím, že za uvedenou dobu není otec povinen platit na toto dítě k rukám matky výživné 400 Kčs.
K odvoláni otce krajský soud v Praze rozhodl o výchově a výživě nezletilé J. Ř. tak, že zrušil výrok rozsudku soudu prvního stupně o ošetřovném, řízení o úpravě ošetřovného zastavil a zrušil také výrok tohoto rozsudku, kterým byla zrušena vyživovací povinnost otce k nezletilé za dobu od 8.1. do 7. 3.1969.
Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem ČSR, tak, že rozsudkem soudu druhého stupně byl porušen zákon.
V občianskom súdnom konaní o náhradu škody medzi žalobcom Š. B. a žalovaným P. R., vedenom na Okresnom súde v Senici nad Myjavou pod sp. zn. 3 C 106/65, prisúdili súdy obidvoch stupňov žalobcovi Š. B. 4987 Kčs ako bolestné a náhradu za sťaženie spoločenského uplatnenia.
Š. B. zomrel 27. 5. 1969 a v konaní o dedičstve po tomto poručiteľovi Štátne notárstvo v Senici nad Myjavou konalo o novoobjavenom majetku poručiteľa Š. B. v zmysle ustanovenia § 47 Not. por. Rozhodnutím z 19. 5. 1970 č. k. D 570/70-4 určilo štátne notárstvo všeobecnú a čistú cenu novoobjaveného majetku, pričom do tohto majetku pojalo aj sumu 4987 Kčs z titulu pohľadávky na úhradu prisúdeného bolestného a náhrady za sťaženie spoločenského uplatnenia a schválilo dedičmi uzavretú dohodu. Ďalším rozhodnutím z toho istého dňa č. k. D 570/70-5 potvrdilo štátne notárstvo nadobudnutie tohto novoobjaveného majetku poručiteľa dedičke A. B.
Najvyšší súd SSR rozhodol o sťažnosti pre porušenie zákona, ktorú podal minister spravodlivosti SSR, tak, že týmito rozhodnutiami Štátne notárstvo porušilo zákon.
Z odôvodnenia:
Pretože ku vzniku škody, ktorú utrpel poručiteľ a k uplatneniu nároku na jej náhradu došlo za účinnosti Občianskeho zákonníka (zákona č. 40/1964 Zb.), treba na pohľadávku poručiteľa vzniknutú z titulu náhrady škody použiť jeho ustanovenia.
Podľa ustanovenia § 95 ods. 2 O. z. smrťou veriteľa právo zanikne, ak bolo plnenie obmedzené len na jeho osobu a zanikne aj právo na bolestné a na náhradu za sťaženie spoločenského uplatnenia. Ide tu o výnimku zo zásady, že pohľadávky prechádzajú na dedičov zomretého.
Z hľadiska ustanovenia § 95 ods. 2 O. z. je bez významu, či právo na bolestné a na náhradu za sťaženie spoločenského uplatnenia bolo priznané právoplatným rozhodnutím súdu alebo nie.
Ak štátne notárstvo napriek tomuto výslovnému zákonnému ustanoveniu zahrnulo pohľadávku poškodeného, ktorá jeho smrťou zanikla, medzi aktíva ním zanechaného majetku, schválilo dohodu dedičov o nej a potvrdilo jej nadobudnutie pozostalej manželke, porušilo zákon v ustanovení § 95 ods. 2 O. z. v súvislosti s ustanoveniami § 34 ods. 1, § 37 ods. 1, § 39 ods. 2 a § 47 Not. por.
Podle ustanovení § 103 zák. o rod. rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, upraví také vyživovací povinnosti rodičů a v tomto rámci i výši ošetřovného. V projednávané věci šlo o to, zda takovým rozhodnutím o umístění dítěte do ústavní výchovy je také rozhodnutí o předběžném opatření, jímž byla ústavní výchova nařízena.
Předběžným opatřením, nařízeným usnesením okresního soudu v Příbrami z 8.1.1969, bylo rozhodnuto o umístění nezletilé J. Ř. v ústavní výchově. Stalo se tak poté, co se nezletilá sama dostavila do Dětského domova v S. se žádostí, aby zde byla ponechána. Závěr uvedený v odůvodnění rozsudku krajského soudu v Praze z 27. 6.1969, že totiž nezletilá J. Ř. nebyla umístěna v ústavu na základě rozhodnutí soudu, nemá tedy oporu ve zjištěném stavu věci; odůvodněn by mohl být jen tehdy, jestliže by k umístění nezletilé v ústavní výchově došlo jen vlastním opatřením jejích zákonných zástupců, což se však v daném případě nestalo.
Jestliže byla nezletilá umístěna v ústavní výchově rozhodnutím soudu o předběžném opatření, je dán důvod k tomu, aby ve smyslu ustanovení § 103 zák. o rod. bylo rozhodnuto také o rozsahu vyživovací povinnosti rodičů a v tomto rámci o výši ošetřovného za dobu, po kterou umístění v ústavní výchově trvalo. Na tom nic nemění, že uvedené předběžné opatření soudu bylo v dalším průběhu řízení zrušeno a rozhodnutím soudu byla nezletilá j. Ř. svěřena do výchovy matce.
Za období, kdy nezletilá J. Ř. byla v Dětském domově v S., byly odůvodněné potřeby dítěte zcela nebo převážně hrazeny tímto dětským domovem. Vzhledem k této skutečnosti bylo povinností odvolacího soudu, aby napravil pochybení soudu prvního stupně a v souladu s ustanovením § 103 zák. o rod. určil výživné pro nezletilou J. Ř. za období od 8. 1. 1969 do 7. 3. 1989 a v jeho rámci i ošetřovné a uložil v jaké lhůtě a jakým způsobem má být ošetřovné Dětskému domovu v S. uhrazeno.
Jestliže soud druhého stupně takto nepostupoval a rozhodl jinak, porušil zákon v ustanovení § 220 o. s. ř. v souvislosti s ustanovením § 103 zák. o rod.