Zrušuje-li soud svým rozhodnutím právo osobního užívání bytu uživatele (uživatelky), který je ženatý (vdaná), musí mít zjištěno, zda tu nevzniklo a netrvá právo společného užívání bytu manžely (§ 175 odst. 1 a § 176 odst. 1 o. z.), i když druhý z manželů v bytě nebydlí. Pokud vzniklo a trvá právo společného užívání bytu manžely, nemůže být vyhověno návrhu organizace (vlastníka domu) na zrušení práva užívání bytu uplatněnému jen proti jednomu z manželů. Skutečnost, že byt není bez vážných důvodů užíván vůbec nebo jen občas (§ 184 písm. d/ o. z.), musí být v případě bytu, který je ve společném užívání manželů, prokázána u obou těchto uživatelů bytu, nikoliv jen u jednoho z nich.
Č. 36/1975 sb. rozh.
Zrušuje-li soud svým rozhodnutím právo osobního užívání bytu uživatele (uživatelky), který je ženatý (vdaná), musí mít zjištěno, zda tu nevzniklo a netrvá právo společného užívání bytu manžely ( § 175 odst. 1 a § 176 odst. 1 o. z.), i když druhý z manželů v bytě nebydlí.
Pokud vzniklo a trvá právo společného užívání bytu manžely, nemůže být vyhověno návrhu organizace (vlastníka domu) na zrušení práva užívání bytu uplatněnému jen proti jednomu z manželů.
Skutečnost, že byt není bez vážných důvodů užíván vůbec nebo jen občas ( § 184 písm. d/ o. z.), musí být v případě bytu, který je ve společném užívání manželů, prokázána u obou těchto uživatelů bytu, nikoliv jen u jednoho z nich.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 25. 10. 1974, 1 Cz 74/74)
Navrhovatel se domáhal zrušení odpůrcova práva užívat byt, protože odpůrce v něm nebydlí, nýbrž do bytu jen dochází na jeden až dva dny v měsíci a jinak se zdržuje v B.
Odpůrce souhlasil se zrušením užívacího práva k bytu a uvedl, že má v bytě pouze uloženy své věci, protože jinak bydlí u A. M. v B. Ta se však nyní musí z bytu vystěhovat podle pravomocného rozhodnutí městského soudu v Brně.
Okresní soud v Novém Jičíně zrušil svým rozsudkem právo odpůrce užívat byt o kuchyni a pokoji s přísl. v I. poschodí domu čp. 49 ve F. a současně mu uložil z bytu se vystěhovat do 15 dnů od pravomocného přidělení přiměřeného náhradního bytu.
Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně byl porušen zákon.
Soud prvního stupně především pochybil, když nezjišťoval, zda účastníkem řízení měla nebo neměla být také manželka odpůrce. Nepřihlédl totiž k údajům odpůrce, že je ženatý, jak vyplývalo i ze zprávy MěstNV ve F. Bylo proto povinností soudu zjistiti, zda tu nevzniklo odpůrci i jeho manželce právo společného užívání bytu manžely buď podle ustanovení § 175 odst. 1 o. z., nebo podle ustanovení § 176 odst. 1 o. z., a zda vzniku tohoto práva nebránilo ustanovení § 175 odst. 3 o. z., případně ustanovení § 182 o. z. nebo ustanovení § 181 o. z. Pokud by byl doložen vznik (a trvání) práva společného užívání bytu manžely, pak by návrh musil být uplatněn i proti manželce odpůrce. Právo společného užívání bytu manžely je totiž právo nedílné, které za trvání manželství nemůže být zrušeno rozhodnutím soudu jen ohledně jednoho z manželů (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 35/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR).
Dále soud prvního stupně pochybil, že nezjistil náležitě, zda tu je dán důvod pro zrušení práva osobního užívání bytu podle ustanovení § 184 písm. d/ o. z. Podle tohoto ustanovení může soud zrušit právo osobního užívání bytu, jestliže uživatel neužívá bytu vůbec nebo užívá-li jej pouze občas bez vážných důvodů. pokud by tu šlo o právo společného užívání bytu manžely, pak by nestačilo, že by uvedený důvod byl dále jen u jednoho ze společných uživatelů, nýbrž by musilo být prokázáno neužívání nebo občasné užívání bytu bez vážných důvodů u obou společných uživatelů bytu. Soud prvního stupně však vycházel pouze ze zjištění, že odpůrce se zdržuje v bytě jen občas; nebylo také blíže objasněno, proč tomu tak je.
Soud prvního stupně rovněž pochybil, když rozhodl, že odpůrce je povinen se z bytu vystěhovat až po přidělení přiměřeného náhradního bytu. soud přehlédl ustanovení § 186 odst. 2 o. z., podle něhož v případě povinnosti uživatel vystěhovat se z bytu, protože užívá bytu bez vážných důvodů jen občas, stačí poskytnout místo náhradního bytu jen náhradní ubytování. Ostatně soud se při rozhodování o zrušení práva osobního užívání bytu nezbývá konkrétním řešením, zda má být dosavadnímu uživateli bytu přidělen náhradní byt nebo poskytnuto náhradní ubytování, ledaže by šlo o případ, kdy se podle zákona neposkytne ani náhradní byt ani náhradní ubytování (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 48/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR).
Soud prvního stupně tedy svým postupem v řízení a svým rozhodnutím porušil zákon v ustanoveních § 1, § 2, § 5, § 6, § 43 odst. 1, § 120 odst. 1, § 132 a § 153 odst. 1 o. s. ř. v souvislosti ustanoveními § 175, § 176, § 182, § 184 písm. d/ a § 186 odst. 2 o. z.
Důvodné stížnosti pro porušení zákona bylo proto vyhověno ( § 242 odst. 1 o. s. ř.).