Nejvyšší soud České soc. rep. rozsudek Zelená sbírka

1 Cz 8/71

ze dne 1971-11-30
ECLI:CZ:NS:1971:1.CZ.8.1971.1

V provádění výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí pokračuje soud bez návrhu či podnětu účastníků řízení.

Manželství J. S. a G. S. bylo rozsudkem ve věci sp. zn. 5 C 31/68 okresního soudu v Hradci Králové rozvedeno a pro dobu po rozvodu byla jejich nezletilá dcera H. S., nar. 13. 4. 1963, svěřena do výchovy matky.

Po právní moci tohoto rozsudku podala matka J. S. u téhož soudu návrh na výkon rozhodnutí o výchově nezletilé H. S., když otec G. S. dobrovolně nezletilou do výchovy matce nepředal. Usnesením soudu prvního stupně z 3. 11. 1969 č. j. 9 Nc 80/68-14 bylo tomuto návrhu vyhověno a otci uložena pokuta 200 Kčs pro neplnění soudního rozhodnutí. Nezletilá H. S. však zůstala nadále u otce; nebylo dbáno ani o to, aby pokuta byla otcem zaplacena.

Otec nezletilé H. S. pak podal dne 10. 11. 1969 u soudu návrh, aby mu dcera byla svěřena do výchovy. Soud prvního stupně návrhu otce vyhověl, avšak odvolací soud k odvolání matky změnil toto rozhodnutí tak, že návrh otcův zamítl.

Po té podala matka dne 22. 7. 1970 návrh na nařízení výkonu rozhodnutí odnětím nezletilé H. S. otci a předáním do její péče.

Okresní soud v Hradci Královém usnesením z 15. 2. 1971 č. j. P 165/69-47 tento návrh zamítl. V odůvodnění poukázal na zprávu psychiatrické kliniky KÚNZ v H. K., podle níž je nezletilá od r. 1969 v ambulantní péči kliniky s diagnózou neurózy a v konfliktních situacích dochází ke zhoršení jejích obtíží, a na to, že také ošetřující lékařka nepovažuje matkou navržený postup při předávání dítěte do její péče za vhodný. Na základě této zprávy dospěl soud prvního stupně k závěru, že nelze výkon rozhodnutí provést, a proto návrh matky zamítl s poukazem na to, že tu jde o déletrvající překážku.

Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem ČSR, tak, že tímto usnesením soudu prvního stupně, které nabylo právní moci, byl porušen zákon.

Soud prvního stupně pochybil především tím, že si před vydáním rozhodnutí o návrhu matky z 22. 7. 1970 neobjasnil, čeho se svým návrhem domáhá. V jejím návrhu bylo sice uvedeno, že žádá, aby byl nařízen výkon rozhodnutí odnětím nezletilé H. S. otci, ale z obsahu tohoto návrhu nebylo patrno, zda si je matka vědoma toho, že o výkonu rozhodnutí této věci bylo již rozhodnuto usnesením téhož soudu, které nabylo právní moci. O tom měl soud matku poučit ( § 5 o. s. ř.). Protože z projevu matky vyplývalo, že chce dosáhnout toho, aby jí byla nezletilá H. S. předána do výchovy, šlo tu spíše o návrh na pokračování ve výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 273 o. s. ř.

V tomto případě bylo však povinností soudu, aby ve výkonu rozhodnutí pokračoval i bez návrhu.

Výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí ( § 272 a § 273 o. s. ř.) úzce souvisí s řízením ve věcech péče o nezletilé ( § 176 a násl. o. s. ř.). Společnost má zájem na tom, aby dítě bylo vychováváno v prostředí pro jeho vývoj nejpříznivějším, a je proto povinností soudu, aby provedení výkonu rozhodnutí o výchově dítěte zajistil. Soud, který je pověřen ochranou zájmů nezletilých dětí, pokračuje ve výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí bez zbytečných průtahů i bez dalších návrhů či podnětů.

Výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí je upraven v občanském soudním řádu samostatně a v ustanoveních § 272 a § 273; ustanovení § 272 odst. 1 o. s. ř. také pro tento výkon rozhodnutí výslovně vylučuje použití ustanovení § 252 až § 271 o. s. ř. Neplatí tu tedy ustanovení § 261 o. s. ř., podle něhož lze nařídit výkon rozhodnutí jen na návrh oprávněného, a soud není také vázán návrhy účastníků. Ustanovení § 273 odst. 3 o. s. ř. svěřuje provedení tohoto řízení obecnému soudu dítěte a nikoliv obecnému soudu povinného ( § 252 odst. 1 o. s. ř.).

Dále pochybil soud prvního stupně také tím, že zamítnutí návrhu na pokračování ve výkonu rozhodnutí a výchově nezletilých dětí odůvodnil déletrvající překážkou, pro níž výkon rozhodnutí nelze provést. Takový závěr nemá oporu v žádném z ustanovení občanského soudního řádu.

Uvedeným usnesením soudu prvního stupně byl proto porušen zákon v ustanoveních § 5, § 43 odst. 1, § 272 a § 273 o. s. ř.