Při jednání o konečné zprávě a vyúčtování dle § 29 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů nelze zásadně vznášet jiné výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě dle § 29 odst. 2 tohoto zákona.
Odvolací soud se při posuzování správnosti usnesení o schválení konečné zprávy nemůže zabývat námitkami proti konečné zprávě, jež odvolatel neuplatnil ve lhůtě dle § 29 odst. 2 zákona, ač tak mohl učinit.
Při jednání o konečné zprávě a vyúčtování dle § 29 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů nelze zásadně vznášet jiné výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě dle § 29 odst. 2 tohoto zákona. Odvolací soud se při posuzování správnosti usnesení o schválení konečné zprávy nemůže zabývat námitkami proti konečné zprávě, jež odvolatel neuplatnil ve lhůtě dle § 29 odst. 2 zákona, ač tak mohl učinit.
Usnesením ze dne 27. 10. 1999 byl na majetek úpadce prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty (dále jen „správce“) ustaven Doc. Ing. E. T. z P.
Napadeným usnesením ze dne 23. 7. 2001 M ě s t s k ý s o u d v Praze schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů správce. Dle tohoto rozhodnutí příjmy podstaty představuje suma 8 181 851,20 Kč, výdaje z podstaty 6 550 691,40 Kč (z toho odměna správce 976 685 Kč, hotové výdaje správce 35 837 Kč a vyplacený nárok odděleným věřitelům 4 877 172 Kč) a zůstatek k rozdělení 1 640 324 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním ze dne 22. 6. 2001 předložil správce konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů správce, již soud přezkoumal podle § 29 odst. 2 ZKV a uvědomil o ní úpadce a konkursní věřitele. Proti konečné zprávě nebyly podány námitky, soud proto postupoval dle § 29 odst. 3 ZKV a rozhodl, jak výše uvedeno.
Proti usnesení ze dne 23. 7. 2001 podal odvolání úpadce a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že mu nebylo umožněno se s konečnou zprávou náležitě seznámit, neboť v soudním spise nebyly založeny listiny potřebné k ověření správnosti postupu při opatřování příjmů a nutných výdajů z podstaty. Výslovně zmiňoval kupní smlouvu o prodeji statku a pozemků v H., kde byla cena určená znaleckým posudkem na částku 27 000 000 Kč snížena na 6 500 000 Kč. Nevýhodně byla prodána za cenu 90 000 Kč i úpadcova nemovitost v okrese L., když cena určená znalcem činila 211 240 Kč. Úpadce odevzdal klíče od této nemovitosti správci a ke snížení hodnoty pak došlo proto, že se o nemovitost nikdo nestaral. Dále namítal, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů byla provedena bez projednání s úpadcem, bez ocenění věcí znalcem a ke škodě úpadce. Úpadci nadto nebyl vydán zápočtový list, ač o něj úpadce žádal. Tím úpadce zůstal bez možnosti najít si zaměstnání.
Správce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že každý uskutečněný prodej byl schválen zástupcem věřitelů i soudem. Úpadce ani jeho právní zástupce nikdy nepožádali o předložení žádné smlouvy. Jméno kupce, formy prodeje, inzerce, kupní nabídky zájemců jsou součástí zpráv, které správce předkládal soudu a zástupci věřitelů. Ohledně každé z úpadcem rozporovaných nemovitostí rozváděl, jak došlo k jejich prodeji a jaké okolnosti výši ceny ovlivňovaly. Dovozoval proto, že odvolání je nedůvodné.
V r c h n í s o u d v Praze napadené usnesení potvrdil.
činit.
Soud: Vrchní soud v Praze
Spisová značka: 1 Ko 433/2001
Datum rozhodnutí: 08.01.2002
Typ rozhodnutí: usnesení
Heslo: Konkurs
Dotčené předpisy: § 29 předpisu č. 328/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí: A
Publikováno ve sbírce pod číslem: 50 / 2002
Usnesením ze dne 27. 10. 1999 byl na majetek úpadce prohlášen konkurs a
správcem konkursní podstaty (dále jen "správce") ustaven Doc. Ing. E. T. z P. Napadeným usnesením ze dne 23. 7. 2001 M ě s t s k ý s o u d v Praze
schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů správce. Dle tohoto
rozhodnutí příjmy podstaty představuje suma 8 181 851,20 Kč, výdaje z podstaty
6 550 691,40 Kč (z toho odměna správce 976 685 Kč, hotové výdaje správce 35 837
Kč a vyplacený nárok odděleným věřitelům 4 877 172 Kč) a zůstatek k rozdělení 1
640 324 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním
ze dne 22. 6. 2001 předložil správce konečnou zprávu a vyúčtování odměny a
výdajů správce, již soud přezkoumal podle § 29 odst. 2 ZKV a uvědomil o ní
úpadce a konkursní věřitele. Proti konečné zprávě nebyly podány námitky, soud
proto postupoval dle § 29 odst. 3 ZKV a rozhodl, jak výše uvedeno. Proti usnesení ze dne 23. 7. 2001 podal odvolání úpadce a navrhl, aby je
odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že mu nebylo umožněno se s konečnou zprávou náležitě seznámit, neboť v
soudním spise nebyly založeny listiny potřebné k ověření správnosti postupu při
opatřování příjmů a nutných výdajů z podstaty. Výslovně zmiňoval kupní smlouvu
o prodeji statku a pozemků v H., kde byla cena určená znaleckým posudkem na
částku 27 000 000 Kč snížena na 6 500 000 Kč. Nevýhodně byla prodána za cenu 90
000 Kč i úpadcova nemovitost v okrese L., když cena určená znalcem činila 211
240 Kč. Úpadce odevzdal klíče od této nemovitosti správci a ke snížení hodnoty
pak došlo proto, že se o nemovitost nikdo nestaral. Dále namítal, že dohoda o
vypořádání společného jmění manželů byla provedena bez projednání s úpadcem,
bez ocenění věcí znalcem a ke škodě úpadce. Úpadci nadto nebyl vydán zápočtový
list, ač o něj úpadce žádal. Tím úpadce zůstal bez možnosti najít si zaměstnání. Správce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že každý uskutečněný prodej byl
schválen zástupcem věřitelů i soudem. Úpadce ani jeho právní zástupce nikdy
nepožádali o předložení žádné smlouvy. Jméno kupce, formy prodeje, inzerce,
kupní nabídky zájemců jsou součástí zpráv, které správce předkládal soudu a
zástupci věřitelů. Ohledně každé z úpadcem rozporovaných nemovitostí rozváděl,
jak došlo k jejich prodeji a jaké okolnosti výši ceny ovlivňovaly. Dovozoval
proto, že odvolání je nedůvodné. V r c h n í s o u d v Praze napadené usnesení potvrdil. Z o d ů v o d n ě n í :
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení
jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
Konečná zpráva dle § 29 ZKV o zpeněžování majetku z podstaty a o vyúčtování
hotových výdajů a odměny správce slouží jako jeden z podkladů pro vydání
rozvrhového usnesení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
Konečná zpráva dle § 29 ZKV o zpeněžování majetku z podstaty a o vyúčtování hotových výdajů a odměny správce slouží jako jeden z podkladů pro vydání rozvrhového usnesení. Soudu je konečnou zprávou mimo jiné dáno na vědomí, jakou částkou bude moci disponovat, přičemž je výlučně v jeho kompetenci následně rozvrhovým usnesením určit a rozhodnout, jaká část ze sumy, jež je předmětem jeho rozhodování a jež byla postavena najisto v konečné zprávě, připadne v souladu se zákonem tomu kterému věřiteli. Věřitelé zásadně již nemohou úspěšně zpochybňovat a napadat ta zjištění soudu, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením, jímž byla konečná zpráva schválena.
Konečná zpráva má své, z hlediska jednotlivých fází konkursu míněno, pevné místo a ty otázky, k jejichž řešení tento institut především slouží, by proto neměly být předmětem přezkumné činnosti soudu později, např. při zkoumání správnosti rozvrhového usnesení. Údaje uvedené v konečné zprávě týkající se vyúčtování odměny správce, jeho výdajů a zejména výtěžku zpeněžení majetku z podstaty mohou být napadány a zkoumány pouze v tomto rámci a může být o nich rozhodnuto toliko usnesením podle § 29 odst. 3 ZKV, proti němuž je samozřejmě odvolání přípustné.
V dané věci je pro posouzení důvodnosti odvolání třeba vyjít z toho, že dle § 29 odst. 2 ZKV lze námitky proti konečné zprávě podat do patnácti dnů od jejího vyvěšení na úřední desce. Námitka proti konečné zprávě a vyúčtování je přitom podána včas, je-li nejpozději posledního dne lhůty počítané ode dne vyvěšení konečné zprávy a vyúčtování podána soudu nebo odevzdána poště k přepravě. Jen taková námitka účastníka konkursu může být projednána při jednání, ke kterému soud obešle vedle správce, věřitelského výboru a úpadce též toho věřitele, který námitku podal. S námitkami vznášenými opožděně nespojuje zákon žádné účinky. Při jednání o konečné zprávě a vyúčtování dle § 29 odst. 3 ZKV nelze již zásadně vznášet jiné výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě dle § 29 odst. 2 ZKV. Nutno vyjít z toho, že pokud účastník konkursu námitky vůči konečné zprávě nepodá, vyjádří tím akceptaci správcem předkládaných údajů, mimo jiné i výše částky určené k rozvržení. Zásadně již pak není možné úspěšně napadnout ani usnesení o konečné zprávě s argumentací, že výtěžek zpeněžení mohl být vyšší, tedy pokud by důvodnost odvolání mohla spočívat toliko na argumentech, jež odvolatel neuplatnil včas. Jiný výklad by byl v rozporu s režimem stanoveným v § 29 ZKV, jenž by tak ztratil smysl a opodstatnění. Zákonem stanovená patnáctidenní lhůta by se za takového stavu stala bezobsažnou, neboť fakticky by bylo možné rozporovat správcem uváděné údaje i později, např. v odvolání proti usnesení dle § 29 odst. 3 ZKV. Ustanovení § 29 ZKV zabraňuje průtahům v konkursu tím, že oprávněné osoby v podání námitek stanoveným způsobem časově omezuje.
V daném případě je z obsahu spisu zřejmé, že soud prvního stupně uvědomil úpadce o tom, že konečná zpráva (a vyúčtování odměny a výdajů správce) bude vyvěšena na úřední desce soudu 27. 6. 2001 a že konkursní věřitelé i úpadce mohou proti ní podat do patnácti dnů námitky. Usnesení o nařízení jednání o konečné zprávě na 23. 7. 2001, jež výše uvedené informace obsahovalo, bylo doručeno úpadci do vlastních rukou dne 29. 6. 2001. Protože úpadce proti konečné zprávě žádné námitky nepodal, je s ohledem na výše uvedené vyloučeno, aby soud v rámci posuzování důvodnosti jeho odvolání zkoumal, zda výše zpeněžení konkursní podstaty správcem mohla být jiná než ta, jež uvedena v konečné zprávě.
Z těchto důvodů postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a napadené usnesení potvrdil.
Soudu je konečnou zprávou mimo jiné dáno na vědomí, jakou
částkou bude moci disponovat, přičemž je výlučně v jeho kompetenci následně
rozvrhovým usnesením určit a rozhodnout, jaká část ze sumy, jež je předmětem
jeho rozhodování a jež byla postavena najisto v konečné zprávě, připadne v
souladu se zákonem tomu kterému věřiteli. Věřitelé zásadně již nemohou úspěšně
zpochybňovat a napadat ta zjištění soudu, o nichž již bylo pravomocně
rozhodnuto usnesením, jímž byla konečná zpráva schválena. Konečná zpráva má své, z hlediska jednotlivých fází konkursu míněno, pevné
místo a ty otázky, k jejichž řešení tento institut především slouží, by proto
neměly být předmětem přezkumné činnosti soudu později, např. při zkoumání
správnosti rozvrhového usnesení. Údaje uvedené v konečné zprávě týkající se
vyúčtování odměny správce, jeho výdajů a zejména výtěžku zpeněžení majetku z
podstaty mohou být napadány a zkoumány pouze v tomto rámci a může být o nich
rozhodnuto toliko usnesením podle § 29 odst. 3 ZKV, proti němuž je samozřejmě
odvolání přípustné. V dané věci je pro posouzení důvodnosti odvolání třeba vyjít z toho, že dle §
29 odst. 2 ZKV lze námitky proti konečné zprávě podat do patnácti dnů od jejího
vyvěšení na úřední desce. Námitka proti konečné zprávě a vyúčtování je přitom
podána včas, je-li nejpozději posledního dne lhůty počítané ode dne vyvěšení
konečné zprávy a vyúčtování podána soudu nebo odevzdána poště k přepravě. Jen
taková námitka účastníka konkursu může být projednána při jednání, ke kterému
soud obešle vedle správce, věřitelského výboru a úpadce též toho věřitele,
který námitku podal. S námitkami vznášenými opožděně nespojuje zákon žádné
účinky. Při jednání o konečné zprávě a vyúčtování dle § 29 odst. 3 ZKV nelze
již zásadně vznášet jiné výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné
patnáctidenní lhůtě dle § 29 odst. 2 ZKV. Nutno vyjít z toho, že pokud účastník
konkursu námitky vůči konečné zprávě nepodá, vyjádří tím akceptaci správcem
předkládaných údajů, mimo jiné i výše částky určené k rozvržení. Zásadně již
pak není možné úspěšně napadnout ani usnesení o konečné zprávě s argumentací,
že výtěžek zpeněžení mohl být vyšší, tedy pokud by důvodnost odvolání mohla
spočívat toliko na argumentech, jež odvolatel neuplatnil včas. Jiný výklad by
byl v rozporu s režimem stanoveným v § 29 ZKV, jenž by tak ztratil smysl a
opodstatnění. Zákonem stanovená patnáctidenní lhůta by se za takového stavu
stala bezobsažnou, neboť fakticky by bylo možné rozporovat správcem uváděné
údaje i později, např. v odvolání proti usnesení dle § 29 odst. 3 ZKV. Ustanovení § 29 ZKV zabraňuje průtahům v konkursu tím, že oprávněné osoby v
podání námitek stanoveným způsobem časově omezuje. V daném případě je z obsahu spisu zřejmé, že soud prvního stupně uvědomil
úpadce o tom, že konečná zpráva (a vyúčtování odměny a výdajů správce) bude
vyvěšena na úřední desce soudu 27. 6. 2001 a že konkursní věřitelé i úpadce
mohou proti ní podat do patnácti dnů námitky. Usnesení o nařízení jednání o
konečné zprávě na 23. 7.
2001, jež výše uvedené informace obsahovalo, bylo
doručeno úpadci do vlastních rukou dne 29. 6. 2001. Protože úpadce proti
konečné zprávě žádné námitky nepodal, je s ohledem na výše uvedené vyloučeno,
aby soud v rámci posuzování důvodnosti jeho odvolání zkoumal, zda výše
zpeněžení konkursní podstaty správcem mohla být jiná než ta, jež uvedena v
konečné zprávě. Z těchto důvodů postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a napadené
usnesení potvrdil.