1 Odon 115/97
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně
JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., JUDr. Zdeňka
Dese, JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška, v právní věci
žalobkyně České přístavy, a.s., Praha 7, Jankovcova 6, zast. JUDr. Davidem
Uhlířem, advokátem, Praha 1, Opletalova 5, proti žalovanému Fondu národního
majetku České republiky, Praha 2, Rašínovo nábřeží 42, o určení
neplatnosti části stanov, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 22. května 1997, č.j. 7 Cmo 513/96-34, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. května 1997, č.j. 7 Cmo
513/96-34 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Napadeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudek Krajského
obchodního soudu v Praze ze dne 15. 5. 1996 č.j. 1 Cm 307/93 - 19, kterým tento
soud zamítl žalobu na určení neplatnosti ustanovení článku 6 odstavec 2 a
článku 13 odstavec 11 stanov žalobkyně (dále jen „napadané články stanov) s
odůvodněním, že nejsou splněny předpoklady stanovené v § 80 písm. c) o.s.ř.,
neboť žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť
žaloba na určení není opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly
porušeny - tam připadá v úvahu žaloba o splnění povinnosti. Podle právního
názoru tohoto soudu není dána ani věcná legitimace účastníků. Soud prvního
stupně rovněž dospěl k závěru, že otázku eventuální neplatnosti části stanov
může soud posuzovat jen jako otázku předběžnou, v rámci řízení o neplatnost
usnesení valné hromady, která příslušnou změnu
stanov přijala. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že změnou
stanov žalobkyně přijatou dne 8.9.1992, bylo v napadaných článcích upraveno
právo žalovaného spojené s tzv. zlatými akciemi. Neplatnost těchto článků
stanov dovozuje žalobkyně z toho, že okamžikem účinnosti zákona č. 591/1992
Sb., který doplnil ustanovení § 155 obch. zák. o třetí odstavec,
stanovící, že jiné druhy akcií než které upravuje obchodní zákoník nesmějí být
vydávány, se dostaly napadané články stanov do rozporu se zákonem. Teprve
zákon č. 210/1993 Sb., který nabyl účinnosti 13.8.1993, umožnil vydávání
akcií se zvláštními právy. Podle žalobkyně účinnost tohoto zákona nemůže být
zpětná a proto tzv. zlaté akcie, které drží žalovaný, nemohou požívat
zvláštních práv upravených ve stanovách a citovaný zákon nemůže dodatečně
neplatnost napadaných článků stanov zhojit.
Žalovaný se žalobě bránil tím, že v souvislosti se zvýšením základního
jmění žalobkyně, kterou založil v procesu privatizace, uskutečnil další
opatření související s realizací schváleného privatizačního projektu. Podle něj
měl určit ve stanovách u části akcií v jeho držení zvláštní práva, a to také
učinil změnou stanov. Žalovaný poukázal na to, že zákon č. 591/1992 Sb., účinný
od 1.1.1993, novelizoval obchodní zákoník tak, že stanovil, že jiné druhy
akcií, než které upravuje obchodní zákoník nesmějí být vydávány. Později
přijatý zákon č. 210/1993 Sb., s účinností od 13.8.1993 upravil možnost státu
vykonávat zvláštní práva spojená s tzv. zlatými akciemi, které obchodní zákoník
neupravuje. Jde o úpravu provedenou zvláštním zákonem, který ve svém čl. IV.
bod 3 stanoví, že akcie se zvláštními právy státu spojenými s výkonem
hlasovacího práva, vydané do dne účinnosti zákona č. 210/1993 Sb., se
považují za akcie podle tohoto zákona. Podle názoru žalovaného oprávnění
majitele tzv. zlaté akcie „určené privatizačním projektem a začleněné do stanov
neodporuje právnímu řádu a obsah takového oprávnění je spojen pouze s výkonem
hlasovacího práva na valné hromadě akciové společnosti.“
Odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nejde o žalobu,
„která by byla založena některým z ustanovení obchodního zákoníku (tak jak je
tomu např. u návrhu podle § 131 a § 183, kdy jde o specifický typ určovací
žaloby, u níž právní zájem vyplývá přímo ze zákona a není třeba jej dále
prokazovat).“ „Obecné“ určovací žaloby jsou upraveny v ustanovení § 80 písm. c)
o.s.ř., podle něhož se lze domáhat určení, zda tu právní vztah či právo je či
není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Předpokladem úspěšnosti takové žaloby je, po procesní stránce, že jsou
účastníci věcně legitimováni, a že na určení je naléhavý právní zájem. O
nedostatek věcné legitimace jde tehdy, není-li účastník nositelem hmotného
oprávnění či hmotněprávní povinnosti, jak je tvrzeno. Předmětem daného řízení
však není určení, zda žalovanému přísluší právo spojené s akcií se zvláštními
právy či nikoli. Formulací petitu žaloby dává žalobkyně najevo závěr, který si
vytvořila o svém hmotněprávním postavení. Soud je v tom směru vázán petitem
návrhu (§ 153 odst. 2 o.s.ř.) a z hlediska zachování rovnosti účastníků řízení
mu nepřísluší poučovat účastníka o hmotném právu.
Žalobkyně se ve sporu vedeném proti jednomu ze svých akcionářů domáhá
určení neplatnosti některých článků svých stanov, které jsou jako výraz vůle
nejvyššího orgánu společnosti závazné pro všechny akcionáře, přičemž změna
stanov náleží do působnosti valné hromady. Odvolací soud dospěl k závěru, že
vzhledem k petitu žaloby není dána pasivní legitimace žalovaného. Prostor pro
závěr o eventuálním rozporu jednotlivých článků stanov se zákonem by byl dán
při posuzování neplatnosti usnesení valné hromady (ať již v samostatném
řízení podle § 131 obch. zák. či při posuzování předpokladů pro zápis do
obchodního rejstříku) nebo v řízení, jehož předmětem je určení práva či
právního vztahu, založeného napadeným článkem stanov. Z tohoto pohledu nemůže
být dána ani aktivní legitimace žalobce.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobě
formulované tak, jak je tomu v projednávané věci, již z pohledu ustanovení § 80
písm. c) o.s.ř. nelze vyhovět. Je-li dán nedostatek věcné legitimace účastníků,
nemůže být dán naléhavý právní zájem na určující žalobě. Za této situace
odvolací soud dospěl k závěru, že se nemůže zabývat věcí meritorně a vyslovovat
se k závěrům vyplývajícím z přechodných ustanovení zákona č. 210/1993 Sb.
Protože otázku možnosti akciové společnosti domoci se určující žalobou proti
svému akcionáři určení neplatnosti části stanov považuje odvolací soud po
právní stránce za zásadní, vyhověl návrhu žalobkyně a v souladu s ustanovením §
239 o.s.ř. vyslovil proti svému rozsudku přípustnost dovolání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně v otevřené lhůtě
dovolání, z důvodu nesprávného právního posouzení § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř..
V dovolání uvedla, že odvolací soud konstatoval nedostatek aktivní
legitimace žalobkyně aniž svůj závěr o tom odůvodnil. K nedostatku pasivní
legitimace žalovaného pak uvádí, že předmětem řízení není určení, zda
žalovanému přísluší právo spojené s akcií se zvláštními právy či nikoli, a
proto vzhledem ke znění petitu žaloby není dána pasivní legitimace žalovaného.
K otázce naléhavého právního zájmu na určení částečné neplatnosti stanov
odvolací soud uvedl, že není-li dána věcná legitimace účastníků, nemůže být dán
ani naléhavý právní zájem na určení.
Pokud se týká aktivní věcné legitimace vychází žalobkyně z úvahy, že
žalovaná neplatnost části stanov pro její rozpor se zákonem je neplatností
absolutní. Absolutní neplatnosti se může dovolat kdokoli a žalovat na její
určení může podle názoru žalobkyně každý, kdo má na takovém určení právní
zájem. Věcná legitimace žalovaného je podle názoru žalobkyně dána tím, že právě
žalovaný je majitelem akcie, které napadená část stanov přiznává zvláštní práva
s ní spojená a tím, že žalovaný tato práva uplatňuje na valných hromadách.
Pokud se týká naléhavého právního zájmu je třeba podle mínění žalobkyně
vycházet z toho, že má právní zájem na požadovaném určení jestliže by bez
tohoto určení bylo ohroženo její právo nebo by se její právní postavení bez
takového určení stalo nejistým. Naléhavý právní zájem je podle mínění žalobkyně
dán také tehdy, jestliže se rozhodnutím o určovací žalobě vytvoří pevný
právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde se případným dalším sporům
nebo jestliže celý obsah a dosah sporného právního zájmu nebo práva nelze řešit
žalobou na plnění. Návrh na určení je tedy prostředkem k poskytnutí preventivní
ochrany
Žalobkyně spatřuje naléhavý právní zájem především v tom, že je třeba
vytvořit pevný právní základ pro rozhodování její valné hromady v tak závažné
otázce, jakou je rozhodování
o dispozicích s nemovitým majetkem žalobkyně. Bez vyřešení otázky neplatnosti
napadených článků stanov bude stále otevřená otázka, zda mohou majoritní
akcionáři žalobkyně bez souhlasu žalovaného rozhodovat o dispozici s nemovitým
majetkem žalobkyně,což způsobuje nejisté právní postavení žalobkyně a vytváří
předpoklady pro vznik dalších sporů mezi žalobkyní a žalovaným.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je
důvodné.
Odvolací soud připustil dovolání k řešení otázky možnosti akciové
společnosti domáhat se určovací žalobou proti svému akcionáři určení
neplatnosti části svých stanov a tento dovolací důvod také žalobkyně
uplatnila. Přitom odvolací soud dovodil, že v projednávané věci nejsou
účastníci věcně legitimováni a je-li dán nedostatek věcné legitimace účastníků,
nemůže být dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě.
Nejvyšší soud konstatuje, že věcná legitimace v určovací žalobě závisí
na tom, zda jsou účastníci sporu účastníky právního vztahu nebo práva, jehož
určení se některý z nich domáhá. V projednávané věci žaluje akciová společnost
proti svému akcionáři neplatnost některých částí stanov, zakládajících zvláštní
práva žalovaného akcionáře. Nejvyšší soud konstatuje, že není pochyb o tom, že
jak akciová společnost, tak její akcionáři jsou účastníky vztahů vznikajících
mezi nimi ze stanov akciové společnosti. Podmínky věcné legitimace obou
účastníků jsou proto splněny. To však samo o sobě ještě neznamená, že je
splněna i druhá podmínka pro podání žaloby podle ustanovení §
80 písm. c) o.s.ř., totiž existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na
požadovaném určení neplatnosti části jejich stanov.
V projednávané věci se žalobkyně domáhá určení neplatnosti některých
částí svých stanov především s poukazem na jejich rozpor s kogentními
ustanoveními zákona s odůvodněním, že žalovaný využívá napadaných ustanovení
stanov k uplatňování práva z nich plynoucího, které jí však dle názoru
žalobkyně nenáleží, na valných hromadách žalobkyně.
Tímto tvrzením, ale ani dalšími tvrzenými důvody naléhavého právního
zájmu na požadovaném určení se však odvolací soud nezabýval, když dospěl k
závěru, že účastníci nejsou ve sporu věcně legitimováni a nemohou tedy ani mít
naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Proto Nejvyšší soud rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve kterém odvolací
soud posoudí splnění podmínky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. .
V této souvislosti je třeba vzít v úvahu i to, že sama žalobkyně
uvedla do protokolu při jednání dne 22.5.1997, že „v mezidobí proběhla valná
hromada, na níž došlo ke změně napadených článků stanov a z původních více než
desetitisíce akcií se zvláštními právy zůstala v držení žalovaného akcie
jediná. Přesto žalobkyně trvá na podané žalobě, neboť je třeba postavit spornou
otázku na jisto.“ Odvolací soud se uvedeným tvrzením žalobkyně nezabýval. Při
novém projednávání věci se však bude muset otázkou změny stanov žalobkyně
zabývat a rozhodnout též, zda a jaký vliv měla tvrzená změna stanov na
naléhavost právního zájmu žalobkyně. Pokud totiž stanovy v platném znění již
nesplňují podmínky tvrzeného rozporu s kogentním ustanovením zákona, může to
mít na naléhavost právního zájmu významný vliv. V této souvislosti bude též
třeba vyjasnit, zda žalobkyně napadá žalobou na určení neplatnosti stanovy ve
znění platném v době vydání rozhodnutí, nebo zda se domáhá určení neplatnosti
stanov ve znění v době podání žaloby.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. října 1998
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
52