Povinnost nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby vzniká teprve tím, že obviněný byl pravomocně uznán vinným (§ 152 odst. 1 písm. a) tr. ř.), nikoliv dnem propuštění obviněného z vazby. Tato povinnost není dotčena tím, že skutek, kterým byl obviněný uznán vinným, byl v rozsudku kvalifikován jinak než v usnesení o vznešení obvinění a v obžalobě, tedy ani tím, že obviněný byl uznán vinným mírnějším trestným činem, za který by nebyl vzat do vazby, kdyby bylo pro tento trestný čin od počátku vedeno trestní stíhání.
Krajský soud v Praze rozhodl svým usnesením z 28. října 1983 sp. zn. 1 T 6/81 mimo jiné tak, že odsouzená M. Š. je podle § 152 odst. 1 písm. a) tr. ř. povinna nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby.
Odsouzená podala proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě stížnost. Uvádí v ní, že namítá promlčení pohledávky se zřetelem k tomu, že byla z vazby propuštěna 25. září 1980, tedy před více než třemi lety. Zároveň poukazuje na to, že v porovnání s obžalobou byla pravomocně odsouzena za mírnější trestný čin (pomoc trestnému činu porušování povinnosti při nakládání s finančními a hmotnými prostředky podle § 10 odst. 1 písm. c), § 127 odst. 1 tr. zák.), za který by nebyla v průběhu trestního řízení vzata do vazby. Stěžovatelka proto navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno.
Nejvyšší soud ČSR přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž mohla stěžovatelka podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení, a shledal, že stížnost není důvodná.
Nejvyšší soud ČSR zjisti z obsahu spisu, že proti odsouzené bylo podle § 160 odst. 1, § 163 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání, vzneseno obvinění a podána žaloba pro trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b), c) tr. zák. Usnesením okresního prokurátora v Příbrami z 19. května 1980 zn. Pv 383/80 byla odsouzená vzata do vazby, která začala 16. května 1980 a trvala do 25. září 1980, kdy odsouzená byla usnesením téhož prokurátora z 25. září 1980 zn. Pv 383/80 z vazby propuštěna. V dalším průběhu trestního stíhání byla M. Š. odsouzena rozsudkem krajského soudu v Praze z 30. září 1981 sp. zn. 1 T 6/81 za pomoc k trestnému činu porušování povinnosti při nakládání s finančními a hmotnými prostředky podle § 10 odst. 1 písm. c), § 127 odst. 1 tr. zák.; tento rozsudek nabyl právní moci 27. ledna 1982.
Podle ustanovení § 152 odst. 1 písm. a) tr. ř. povinnost odsouzené nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby vznikla teprve tím, že byla pravomocně uznána vinnou, což se stalo dne 27. ledna 1982. Odsouzená se tedy nesprávně domnívá, že lhůta k promlčení této pohledávky k náhradě uvedených nákladů začala běžet ode dne, kdy byla z vazby propuštěna; v době propuštění z vazby M. Š. tuto povinnost neměla. Osoba (obžalovaný), která byla pravomocně uznána vinnou, je pak povinna nahradit mino jiné uvedené náklady bez ohledu na to, zda v porovnání s obžalobou byla uznána vinnou mírnějším nebo přísnějším trestným činem, popř. jaký trest jí byl uložen, a zda vůbec jí byl uložen trest (srov. č. 20/1961 sb. rozh. tr.); tyto okolnosti nebrání a nemají vliv na vyslovení zmíněné povinnosti. Stěžovatelka proto nedůvodně poukazuje i na to, že nebyla vzata do vazby, pokud by bylo vedeno proti ní od počátku trestní stíhání pro trestný čin, kterým byla pravomocně uznána vinnou.
Za tohoto stavu krajský soud podle § 155 odst. 1 tr. ř. správně rozhodl o povinnosti odsouzené M. Š. k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby ( § 152 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).