10 Ads 304/2023- 19 - text
10 Ads 304/2023 - 21 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: Bystroň facility s. r. o., Bieblova 6, Ostrava, zastoupené advokátem Mgr. Michalem Machkem, Dlouhá 6, Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí ze dne 25. 1. 2022, čj. 48000/001085/22/020/SA, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2023, čj. 22 Ad 8/2022 30,
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2023, čj. 22 Ad 8/2022 30, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
1. Popis věci [2] Společnost Bystroň facility uplatnila jako zaměstnavatelka v červnu, červenci a srpnu 2020 prominutí platby pojistného podle zákona č. 300/2020 Sb. (o prominutí pojistného). [3] Okresní správa sociálního zabezpečení Ostrava ale při následné kontrole zjistila, že společnosti nárok na prominutí pojistného nevznikl. Nesplnila totiž zákonné podmínky: zaměstnávala pracovníky až od dubna 2020, ne však v březnu 2020, jak předpokládal zákon. Okresní správa proto uložila společnosti povinnost uhradit dlužné pojistné (ve výši přes 650 tisíc Kč) a penále (ve výši přes 150 tisíc Kč. Společnost se proti platebnímu výměru odvolala, Česká správa sociálního zabezpečení však odvolání zamítla. [4] Společnost podala proti rozhodnutí o odvolání žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě a uspěla s ní. Podle krajského soudu ze zákona neplyne, že by osoba uplatňující prominutí pojistného musela být zaměstnavatelem už v březnu 2020. Zákon sice předpokládá, že prominutí pojistného může uplatnit jen zaměstnavatel, tím ale musí být jen v měsících červnu až srpnu 2020, za které prominutí uplatňuje. Společnost tak nemusela mít v březnu žádné zaměstnance. [5] Zákon přitom stanovil podmínky prominutí pojistného tak, aby zaměstnavatelé nesnižovali počet zaměstnanců nebo jejich mzdy v porovnání s březnem 2020. Účelem zákona je tedy udržet zaměstnanost i výši mezd. Společnost tyto podmínky i účel naplnila, pokud se počet jejích zaměstnanců i úhrn jejich mezd zvýšil – společnost totiž měla v březnu nula zaměstnanců a v měsících červnu až srpnu 2020, za které uplatňuje prominutí pojistného, jich měla více než nula. [6] Není pak důvod rozlišovat mezi osobami, které měly v březnu jediného zaměstnance (a podmínky prominutí pojistného by tedy splnily), a osobami, které v březnu žádné zaměstnance neměly, ale přijaly je až později (nejpozději v měsíci, za který uplatnily prominutí pojistného).
2. Kasační stížnost [7] Česká správa sociálního zabezpečení podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Trvá na tom, že zákonné podmínky prominutí pojistného jsou splněny jen tehdy, pokud je společnost zaměstnavatelem už ve srovnávacím měsíci březnu 2020. Společnost však v březnu zaměstnavatelem nebyla – tím se stala až v dubnu –, a tak nesplnila podmínky prominutí pojistného. Není přitom podstatné, že společnost vznikla v listopadu 2019, neboť v té době nikoho nezaměstnávala. Krajský soud tak vydává společnost za jakéhosi zaměstnavatele bez zaměstnanců. [8] Cílem zákona o prominutí pojistného pak bylo pomoci udržet zaměstnanost v době koronavirové epidemie. Pokud společnost nebyla před touto epidemií zaměstnavatelem, o pomoc k udržení zaměstnanosti v tomto případě nešlo. NSS navíc už dříve uvedl, že text zákona je jednoznačný, a není jej tedy třeba vykládat jinými metodami.
3. Právní hodnocení
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] Zaměstnavatel má nárok na prominutí pojistného, činil li počet jeho zaměstnanců v pracovním poměru účastných na nemocenském pojištění v posledním dni kalendářního měsíce aspoň 90 % počtu těchto zaměstnanců v posledním dni března 2020 [§ 2 odst. 1 písm. b) zákona].
[11] Zaměstnavatel má nárok na prominutí pojistného, činil li úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců v pracovním poměru za kalendářní měsíc aspoň 90 % úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců v pracovním poměru za březen 2020 [§ 2 odst. 1 písm. c) zákona].
[12] Společnost vznikla v listopadu 2019. V březnu 2020 neměla žádné zaměstnance. Ti u ní byli evidováni počínaje dubnem 2020. Prominutí pojistného žalobkyně uplatnila za všechny měsíce, které podle zákona přicházely v úvahu, tedy za červen, červenec a srpen 2020. V těchto měsících zaměstnance měla.
[13] Otázkou nyní je, zda společnost splnila zákonné podmínky podle § 2 odst. 1 písmem b) a c) a mohla uplatňovat nárok na prominutí pojistného za červen až srpen 2020, pokud nebyla v březnu 2020 zaměstnavatelem. NSS tuto otázku vyřešil v rozsudku ze dne 29. 2. 2024, čj. 10 Ads 303/2023
28. Podle něj zákonné podmínky splňuje jen ta osoba, která byla zaměstnavatelem už v březnu 2020, ne ta osoba, která se zaměstnavatelem stala až od dubna 2020 nebo v následujících měsících.
[14] Zákon o prominutí pojistného totiž označuje osobu, která má za splnění zákonných podmínek nárok na prominutí pojistného, jako zaměstnavatele. Zákon ale pojem zaměstnavatele sám nedefinuje. Je proto třeba vyjít ze zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Podle něj je zaměstnavatelem právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance [§ 3 odst. 1 písm. a)].
[15] Také ze znění § 2 odst. 1 písm. b) a c) zákona o prominutí pojistného plyne, že osoby uplatňující prominutí pojistného mají mít v měsíci, za který uplatňují prominutí pojistného, - alespoň 90 % počtu zaměstnanců oproti počtu těchto zaměstnanců v posledním dni měsíce března 2020; nebo - alespoň 90 % úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců oproti měsíci březnu 2020.
[16] Tím dal zákonodárce zřetelně najevo, že osoba uplatňující prominutí pojistného musela být zaměstnavatelem už v měsíci březnu 2020, a tedy musela už tehdy mít alespoň jednoho zaměstnance. Tomuto jazykovému výkladu nasvědčuje i použití spojení „těchto zaměstnanců“ v § 2 odst. 1 písm. b), které podle soudu svědčí o tom, že zákon spojuje prominutí pojistného se zachováním určitého počtu zaměstnanců, který zde byl v březnu 2020.
[17] Pokud by ostatně zákonodárce zamýšlel, aby nárok na prominutí pojistného vznikl i osobě, která v březnu 2020 neměla žádné zaměstnance, ztratily by obě nyní vykládané podmínky na významu. Není totiž sporné, že osoba uplatňující prominutí pojistného musela být zaměstnavatelem v měsících, za které prominutí uplatnila. V červnu až srpnu tedy musela zaměstnávat alespoň jednoho zaměstnance. Pokud by se však stav v červnu až srpnu porovnával s březnem – kdy tato osoba žádné zaměstnance neměla a výchozí hodnota tedy byla nula –, ztratilo by porovnání s březnovým stavem smysl. Osoba s jediným zaměstnancem nebo jakýmkoli vyšším počtem zaměstnanců v červnu až srpnu by totiž podmínku zachování alespoň 90 % oproti stavu v březnu vždy splnila.
[18] Podmínky prominutí pojistného podle § 2 odst. 1 písmem b) a c) tak nemohl splnit ten, kdo v březnu 2020 nikoho nezaměstnával.
[19] Tomu odpovídá i smysl a účel zákona. Zákon sám uvádí, že prominutí pojistného má kompenzovat hospodářské následky vzniklé zaměstnavatelům v souvislosti s výskytem koronaviru (§ 1 odst. 1). Podle obecné části důvodové zprávy jsou podmínky nároku na prominutí pojistného nastaveny tak, aby se zaměstnavatelé snažili zachovat zaměstnanost u svých zaměstnanců. Základní podmínkou pomoci zaměstnavatelům tak je, že zaměstnavatelé výrazně nesnížili zaměstnanost ani objem mezd poskytovaných svým zaměstnancům; respektive ne o více než 10 % oproti březnu 2020. Tím se podporuje zachování zaměstnanosti na začátku období po uvolnění přísných opatření proti šíření nákazy koronavirem.
[20] Zvláštní část důvodové zprávy k § 2 odst. 1 písm. b) uvádí, že cílem podpory zaměstnavatelů je udržet co nejvyšší zaměstnanost, která pak bude přispívat k obnovení ekonomického růstu. Navrhuje se proto udržet zaměstnanost alespoň na úrovni 90 % stavu před pandemií. Výchozím měsícem pro porovnávání počtu zaměstnanců bude březen 2020.
[21] Podle zvláštní části důvodové zprávy k § 2 odst. 1 písm. c) má tato podmínka prominutí pojistného zajistit nízký, nejvýše desetiprocentní, pokles mezd.
[22] Smyslem a účelem zákona tedy bylo jednorázově prominout placení pojistného těm zaměstnavatelům, kteří měli nějaké zaměstnance už před vypuknutím koronavirové pandemie, a tím je motivovat ke snaze o zachování pracovních míst. Protože epidemie vypukla na území ČR právě v březnu 2020, zvolil zákonodárce tento měsíc jako poslední „běžný“ před utlumením hospodářského života celé země. Výklad smyslem a účelem zákona tedy také podporuje závěr, že prominutí pojistného náleží jen osobám, které měly zaměstnance už v březnu 2020.
[23] Nelze proto souhlasit s krajským soudem, že při posuzování nároku na prominutí pojistného není důvod rozlišovat mezi osobami, které měly v březnu byť jen jediného zaměstnance – a které žádné zaměstnance neměly. Prominutí platby pojistného totiž představuje dobrodiní ze strany státu. Taková úleva však není nepodmíněná a neomezená; naopak je vázána na splnění konkrétních a předem daných podmínek (rozsudky NSS ze dne 1. 8. 2023, čj. 1 Ads 60/2023 24, bod 17; a ze dne 24. 1. 2023, čj. 2 Ads 116/2022
30, bod 21). I když tedy podmínka „byť jen jediného zaměstnance“ v březnu 2020 nepřipadala krajskému soudu podstatná, byla pro tuto věc klíčová. Představovala totiž dělicí kritérium pro to, komu nárok na prominutí pojistného vznikl, a komu ne, neboť smyslem prominutí pojistného bylo pomoci právě jen „předcovidovým“ zaměstnavatelům.
[24] NSS proto dospěl k opačnému závěru než krajský soud: na prominutí pojistného měla nárok jen ta osoba, která byla zaměstnavatelem už v březnu 2020. Společnost však v březnu zaměstnavatelem nebyla. Nesplnila tedy podmínky podle § 2 odst. 1 písm. b) a c) zákona a nárok na prominutí pojistného jí nevznikl. Správní orgány jí proto pojistné správně doměřily.
4. Závěr a náklady řízení
[25] Česká správa sociálního zabezpečení se svou kasační stížností uspěla, a NSS proto napadený rozsudek krajského soudu zrušil. V dalším řízení je krajský soud vázán názorem NSS a rozhodne v něm i o nákladech řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. srpna 2024
Michaela Bejčková předsedkyně senátu