10 Afs 236/2024- 33 - text
10 Afs 236/2024 - 34
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: Z. Š., proti žalovanému: Ministerstvo financí, Letenská 15, Praha 1, proti rozhodnutím ministra financí ze dne 21. 7. 2023, čj. MF
9371/2023/3903
8 a MF
9373/2023/3903
8, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2024, čj. 8 Af 20/2023
42,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Žalobkyně (stěžovatelka) podala kasační stížnost směřující proti usnesení městského soudu označenému v záhlaví.
[2] Stěžovatelka spolu s kasační stížností nedoložila, že je zastoupena advokátem. Soud ji proto počátkem prosince 2024 vyzval k předložení plné moci a ke splnění této povinností jí stanovil lhůtu 15 dnů. Stěžovatelka před uplynutím této lhůty požádala o její prodloužení do doby, než Česká advokátní komora rozhodne o její žádosti (ze dne 17. 12. 2024) o určení advokáta k zastupování v řízení o kasační stížnosti v této věci. Soud stěžovatelce vyhověl a lhůtu prodloužil do konce ledna 2025. I nadále však platilo (jak o tom stěžovatelka byla poučena v prosincové výzvě), že soud kasační stížnost odmítne, pokud mu nebude (v prodloužené lhůtě) předložena plná moc.
[3] V poslední den prodloužené lhůty odeslala stěžovatelka soudu podání, ve kterém jednak předložila nevyhovující rozhodnutí ČAK, jednak požádala o přerušení řízení o kasační stížnosti. ČAK odůvodnila neurčení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu tím, že stěžovatelka nesplnila podmínky § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Tento zákon (ve znění účinném od 1. 1. 2024) však podle stěžovatelky s určením advokáta za úplatu nepočítá, a nevyžaduje tedy, aby žadatel doložil, že oslovil alespoň dva advokáty, kteří poskytnutí právní služby za úplatu odmítli. Stěžovatelka proto rozhodnutí ČAK považuje za nicotné, resp. nezákonné, a podala proti němu žalobu u městského soudu. Za účelem ochrany svého práva na přístup k soudu a práva na právní pomoc požádala o přerušení řízení až do rozhodnutí městského soudu o této žalobě.
[4] Kromě rozhodnutí ČAK a žádosti o přerušení řízení nepředložila stěžovatelka soudu nic dalšího – především tedy stále chybějící plnou moc.
[4] Kromě rozhodnutí ČAK a žádosti o přerušení řízení nepředložila stěžovatelka soudu nic dalšího – především tedy stále chybějící plnou moc.
[5] NSS se nejprve zabýval stěžovatelčinou žádostí o přerušení řízení. Dospěl k závěru, že pro přerušení řízení není důvod, stejně jako v jiných případech, kdy stěžovatelka navrhla přerušení kasačního řízení za stejných okolností (jen za poslední měsíc viz usnesení NSS ze dne 9. 1. 2025, čj. 9 As 208/2024
35, nebo ze dne 22. 1. 2025, čj. 2 As 249/2024
27):
- Zaprvé, přerušit řízení podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. lze za předpokladu, že výsledek jiného řízení může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé, nikoli jen na splnění podmínky řízení.
- Zadruhé, podmínku povinného zastoupení lze splnit i způsobem, který nevyžaduje, aby bylo rozhodnuto o stěžovatelčině žalobě. Řízení před městským soudem stěžovatelce nebrání v tom, aby se v tomto kasačním řízení nechala zastoupit jiným advokátem. Stěžovatelka měla dostatečný čas (bezmála dva měsíce) k tomu, aby se pokusila si advokáta zajistit. Jak je obecně známo, počet advokátů v ČR je tak vysoký, že v každém větším městě jich lze oslovit minimálně desítky. Stěžovatelka zároveň netvrdí žádné konkrétní okolnosti, které by jí v tom bránily či jí tuto snahu neúměrně ztěžovaly.
- Zatřetí je soudu z úřední činnosti známo, že stěžovatelka vede desítky různých soudních řízení, a zná tak podmínky, za kterých se lze na soudy obracet, protože o nich byla opakovaně poučena. Z jiných řízení je nadto zřejmé, že si stěžovatelka dokáže zajistit potřebné právní zastoupení sama, aniž by musela žádat ČAK. Po stěžovatelce tak lze spravedlivě požadovat, aby vyvinula větší úsilí pro splnění podmínek řízení, a to i s ohledem na množství sporů, které vede či vedla.
- Začtvrté, vyhověl
li by soud stěžovatelčině návrhu, jen by tím zvětšoval prostor pro další větvení navázaných soudních sporů s obdobným předmětem bez hmotněprávního nároku. To by vedlo k neopodstatněnému prodlužování soudních řízení.
[6] Dále soud vyvodil procesní důsledek z toho, že stěžovatelka ve stanovené lhůtě (ani v té prodloužené) nepředložila plnou moc udělenou advokátovi. Povinné zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti (§ 105 odst. 2 s. ř. s.) je podmínkou, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat. Nedostatek zastoupení se stěžovatelce nepodařilo odstranit, a soud proto její kasační stížnost odmítl.
[7] Protože byla kasační stížnost odmítnuta, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
[8] Byl
li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí navrhovateli zaplacený poplatek (§ 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto vrátil stěžovatelce soudní poplatek.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. února 2025
Michaela Bejčková
předsedkyně senátu