10 Afs 365/2020- 86 - text
10 Afs 365/2020 - 88 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: POLYXENA CAPITAL, s. r. o., Na Folimance 2155/15, Praha 2, zast. advokátem Mgr. Petrem Václavkem, Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2019, čj. 19308/19/5100 31461
701836, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2020, čj. 10 Af 32/2019 75,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. odstoupení od smlouvy, na jejímž základě bylo převedeno vlastnické právo k nemovité věci [§ 55 odst. 1 písm. a)];
2. vlastníkem nemovité věci se po odstoupení od smlouvy stane původní vlastník nebo osoba, jejíž vlastnické právo vzniklo v důsledku existence vlastnického práva původního vlastníka [§ 55 odst. 2 písm. a)];
3. poplatník uplatní skutečnost odstoupení od smlouvy v daňovém přiznání nebo dodatečném daňovém přiznání [§ 55 odst. 2 písm. b)]. [17] Splnění první podmínky není mezi účastníky sporné: stěžovatelka platně odstoupila od kupní smlouvy dne 9. 11. 2015. Sporná je druhá podmínka. Stěžovatelka se podle svého přesvědčení po odstoupení od kupní smlouvy se společností JAREMA V. znovu stala vlastnicí pozemků. To by – nebýt částečného zpětvzetí určovací žaloby – potvrdil i obvodní soud. Podle svého názoru stěžovatelka tedy splnila i druhou podmínku. Žalovaný ani městský soud s tímto závěrem nesouhlasí. [18] NSS souhlasí s právním posouzením městského soudu (body 41 až 43 přezkoumávaného rozsudku) a argumentaci stěžovatelky shledává nedůvodnou. [19] I podle NSS je pro posuzovanou věc rozhodný § 2005 odst. 1 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého odstoupením od smlouvy nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. V okamžiku stěžovatelčina odstoupení od kupní smlouvy (9. 11. 2015) již vlastnila pozemky společnost ICN (zápis v katastru nemovitostí proveden dne 22. 9. 2015 s právními účinky ke dni 20. 8. 2015). [20] Podle § 7 občanského zákoníku se navíc dobrá víra společnosti ICN předpokládá, dokud není prokázán opak. Jak již uvedl i městský soud v bodu 43 přezkoumávaného rozsudku (NSS s ním i v tom souhlasí), stěžovatelka dobrou víru společnosti ICN při nabývání nemovitostí od společnosti JAREMA V. nijak nezpochybnila. [21] S ohledem na uvedené tedy i NSS konstatuje, že stěžovatelka se odstoupením od kupní smlouvy nestala vlastnicí pozemků. Společnosti ICN ani nevzniklo vlastnické právo k pozemkům v důsledku převodu vlastnického práva stěžovatelky (původního vlastníka), ale v důsledku převodu vlastnického práva společnosti JAREMA V. Ani jedna z možností druhé podmínky nutné k zániku daňové povinnosti [§ 55 odst. 2 písm. a) zákonného opatření] tedy nebyla splněna, a stěžovatelce tudíž daňová povinnost nezanikla. Správní orgány vycházely z dostatečně zjištěného skutkového stavu [22] Vzhledem k závěru, že stěžovatelčino odstoupení od kupní smlouvy nemělo na základě § 2005 odst. 1 občanského zákoníku žádný vliv na vlastnictví pozemků společností ICN, nemohou být důvodné ani zbývající námitky ohledně údajně nesprávně zjištěného skutkového stavu ve správním řízení. [23] Pro posuzovaný případ nebylo podstatné, zda správní orgány zohlednily výsledek řízení o určovací žalobě, či nikoli. NSS opakuje, že společnost JAREMA V. převedla před stěžovatelčiným odstoupením od kupní smlouvy vlastnické právo k pozemkům na společnost ICN. V okamžiku rozhodování správních orgánů byl přitom rozsudek obvodního soudu v rozsahu určení vlastnického práva stěžovatelky k pozemkům pravomocně zrušen a řízení bylo v tomtéž rozsahu zastaveno pro zpětvzetí žaloby stěžovatelkou. [24] NSS rozumí obtížné situaci stěžovatelky, která z důvodu jednání svého bývalého jednatele prodala pozemky, nedostala zaplacenu kupní cenu a ke všemu musí zaplatit daň z nabytí nemovitých věcí. Výsledek zdejšího řízení však tato nezáviděníhodná situace nemůže nijak ovlivnit. Stěžovatelčin bývalý jednatel byl v rozhodném období zapsán v obchodním rejstříku a byl za stěžovatelku oprávněn jednat. Za uspořádání vlastních vnitřních poměrů, které bývalému jednateli umožnily vytvořit takto nepříznivou situaci, je se všemi negativními důsledky odpovědná pouze stěžovatelka. [25] Úkolem správce daně je střežit veřejný zájem na řádném plnění daňových povinností daňovými subjekty. Na tento úkol nemůže správce daně rezignovat z důvodu jednání bývalého jednatele právnické osoby, které tuto osobu přivedlo do složité situace. V případě jako tento, kdy byly splněny všechny podmínky vzniku daňové povinnosti K tomu srov. i § 54 písm. a) zákonného opatření, podle kterého skutečnost, která je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí, zakládá daňovou povinnost i v případě, že k ní došlo na základě právního jednání, od kterého bylo později odstoupeno. a naopak nebyla splněna jedna z podmínek nutných k jejímu zániku, měl správce daně povinnost daň vyměřit. Stěžovatelka navíc disponovala právními prostředky, kterými se mohla domoci peněžité náhrady za převedené pozemky na společnost JAREMA V. i náhrady škody na bývalém jednateli. Vůči společnosti JAREMA V. disponovala stěžovatelka po odstoupení od kupní smlouvy především právem na peněžitou náhradu při nemožnosti vydání předmětu bezdůvodného obohacení (při nemožnosti vydání pozemků z důvodu jejich převodu společností JAREMA V. na společnost ICN) podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku. Vůči bývalému jednateli stěžovatelka disponovala prostředky na náhradu škody podle občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích, případně prostředky trestního práva, které stěžovatelka ostatně i využila. Správce daně pouze plnil svou povinnost; vyměření daně nebylo v rozporu s dobrými mravy. IV. Závěr a náklady řízení [26] Ze shora uvedených důvodů NSS dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky není důvodná, a proto ji zamítl. [27] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch a žalovanému v tomto řízení nevznikly žádné náklady vymykající se jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. listopadu 2022
Ondřej Mrákota předseda senátu