10 As 110/2024- 42 - text
10 As 110/2024 - 44 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Mgr. Bc. P. K., Ph.D., MBA, zast. obecnou zmocněnkyní V. K., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2022, čj. MPSV 2022/57994
421/1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2024, čj. 31 A 75/2022 97,
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2024, čj. 31 A 75/2022 97, se ruší a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
[1] Žalobce chtěl u úřadu práce nahlížet do spisů jiné osoby – pana Z. –, a to ve všech věcech týkajících se „dávek, příspěvků na bydlení, podpory či jiných plnění, o které pan Z. zažádal v letech 2017 až 2019“. Úřad práce žalobci nahlížení do spisů odepřel (§ 38 odst. 2 a 5 správního řádu). Proti tomu se žalobce odvolal, ale ministerstvo jeho odvolání zamítlo.
[2] Proti rozhodnutí ministerstva podal žalobce žalobu ke krajskému soudu. Krajský soud žalobě napoprvé vyhověl a rozsudkem čj. 31 A 75/2022 68 zrušil rozhodnutí ministerstva i usnesení úřadu práce o odepření nahlížení do spisů. Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány nedostatečně identifikovaly právní zájem nebo jiný vážný důvod, o které žalobce opíral svou žádost o nahlížení do spisů, a jejich rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zrušil.
[3] Ke kasační stížnosti ministerstva však NSS zrušil rozsudek krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. NSS ve svém rozsudku čj. 10 As 308/2023 25 dospěl k závěru, že úřad práce skutečně identifikoval žalobcův právní zájem nebo jiný vážný důvod k nahlížení nedostatečně, pochybení úřadu práce však napravilo ministerstvo. Jeho rozhodnutí z hlediska přezkoumatelnosti již obstálo a krajský soud měl věc posoudit věcně.
[4] V dalším řízení krajský soud nyní přezkoumávaným rozsudkem žalobě opět vyhověl a rozhodnutí ministerstva i napodruhé zrušil. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce splnil první zákonnou podmínku nutnou k nahlížení do spisů, neboť prokázal právní zájem, kvůli kterému chtěl do spisů nahlížet (srov. bod 17 rozsudku krajského soudu). Ohledně druhé zákonné podmínky dospěl krajský soud k závěru, že správní orgány posoudily její splnění nedostatečně. Správní orgány pouze obecně uvedly, že správní spisy pana Z. obsahují informace sociální povahy a v případě umožnění nahlížení do jeho spisů by byla porušena ochrana jeho soukromí a ochrana jeho osobních údajů. Správní orgány však nepoměřily žalobcův právní zájem a dotčení práv pana Z., jejich rozhodnutí tedy krajský soud shledal opět nepřezkoumatelnými (body 18 až 21 rozsudku krajského soudu). II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti Kasační stížnost
[5] Proti rozsudku krajského soudu podalo ministerstvo i napodruhé kasační stížnost. Domnívá se, že krajský soud věc nesprávně právně posoudil a jeho rozsudek je nepřezkoumatelný.
[6] Ministerstvo nesouhlasí, že by ani úřad práce, ani ministerstvo neprovedly poměření mezi žalobcovým právním zájmem na nahlížení do spisů a zásahem tohoto nahlížení do práv pana Z.. Úřad práce uvedl, že správní spisy pana Z. obsahují velké množství specifických informací o jeho sociální situaci a za takového stavu převládá právo na ochranu jeho soukromí a osobních údajů. Ministerstvo k těmto závěrům poté navíc upozornilo na žalobcův účelový postup (kdy značnou část informací úřad práce žalobci v minulosti již poskytl a nyní chtěl žalobce na základě téměř shodných tvrzení plošně nahlížet do všech spisů pana Z.), zásadu neveřejnosti správního řízení a rozsáhlost žalobcem požadovaného nahlížení, kdy žalobce mohl v civilním řízení využít postup podle § 128 občanského soudního řádu a prostřednictvím soudu si mohl vyžádat konkrétní informace, které potřeboval. Ministerstvo tedy vzalo v potaz všechny tyto skutečnosti, poměřilo je se žalobcovým právním zájmem na nahlížení a nahlížení žalobci odepřelo.
[7] Ministerstvo nerozumí, jakou podrobnost jeho odůvodnění po něm krajský soud vyžaduje, a především se mu jeví jako nereálné, aby proti právnímu zájmu žadatele o nahlížení stavělo konkrétní informace ze správních spisů, kvůli kterým nahlížení neumožnilo. Takový postup by byl nadměrně administrativně náročný, a zejména by při něm mohlo dojít ke zveřejnění informací, jejichž zveřejnění nechtělo ministerstvo prostřednictvím nahlížení připustit.
[8] Ministerstvo tedy nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že by odůvodnění jeho rozhodnutí bylo příliš obecné a do budoucna by mohlo umožnit univerzální odpírání práva na nahlížení do spisů. Ministerstvo ve spolupráci s úřadem práce rozhodnutí dostatečně individuálně odůvodnilo a žalobcovu žádost po právu zamítlo.
[9] Dále ministerstvo zpochybnilo i výklad § 17 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který provedl krajský soud, a v závěru ministerstvo upozornilo na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2022, čj. 77 A 119/2021 205, ve kterém krajský soud v téměř shodné věci shodného žalobce potvrdilo zákonnost odmítnutí nahlížení do spisů.
[10] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[11] V nynější věci se jedná o opakovanou kasační stížnost ministerstva. NSS se tedy nejprve zabýval její přípustností. Podle § 104 odst. 3 písm. a) je totiž nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno NSS. V nynější věci se krajský soud závazným právním názorem NSS řídil, rozhodnutí ministerstva napodruhé zrušil z jiného důvodu než v případě prvního rozsudku. V nynější kasační stížnosti ministerstvo napadá právě druhý důvod zrušení svého rozhodnutí, který NSS ještě neposuzoval, kasační stížnost ministerstva je tedy přípustná.
[12] Kasační stížnost je rovněž důvodná.
[13] Nahlížení do spisu lze osobě odlišné od účastníka řízení umožnit podle § 38 odst. 2 správního řádu, pokud jsou splněny dvě podmínky. Žadatel musí prokázat právní zájem nebo jiný vážný důvod, a nesmí tím být porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem (shodně např. rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2020, čj. 5 As 314/2019 34, bod 13).
[14] Již výše NSS zrekapituloval, že svým prvním rozsudkem v této věci se NSS neztotožnil s právním závěrem krajského soudu ohledně údajné nedostatečné identifikace právního zájmu, o který žalobce opřel svou žádost o nahlížení do spisů. V nynější věci je sporná dostatečnost odůvodnění druhé zákonné podmínky. Krajský soud ve svém druhém rozsudku dospěl k závěru, že ministerstvo nedostatečně poměřilo žalobcův právní zájem na nahlížení do spisů se zásahem tohoto nahlížení do práv pana Z.. Proto krajský soud i napodruhé zrušil rozhodnutí ministerstva pro nepřezkoumatelnost.
[15] S tímto závěrem krajského soudu však NSS nesouhlasí.
[16] Ve své kasační stížnosti ministerstvo obsáhle zrekapitulovalo všechny důvody, které ve spojení s úřadem práce jako prvostupňovým správním orgánem při posouzení věci zohlednilo a kvůli kterým odmítlo žalobci nahlížet do správních spisů pana Z.. NSS přitom s ministerstvem souhlasí, že takové zdůvodnění bylo dostatečné a krajský soud měl věc meritorně posoudit.
[17] Již úřad práce ve svém rozhodnutí uvedl, že správní spisy pana Z. obsahují velké množství specifických informací o jeho sociální situaci a v této situaci převládá právo na ochranu jeho soukromí a osobních údajů. Toto odůvodnění by i podle názoru NSS bylo samo o sobě nedostatečné a zde NSS odkazuje na judikaturu, kterou správně citoval již krajský soud, podle které nepřípustnost nahlížení nelze odůvodnit toliko obecným tvrzením o citlivosti informací (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2017, čj. 51 A 42/2016 34).
[18] Shodně jako v prvním rozsudku NSS ovšem upozorňuje, že závěry úřadu práce doplnilo a rozvedlo ministerstvo. Rozhodnutí správních orgánů se posuzují jako jeden celek a jako takové již odůvodnění správních orgánů z hlediska jejich přezkoumatelnosti obstojí. Ministerstvo vedle již výše zmíněných sociálních informací a ochranou soukromí a osobních údajů pana Z. upozornilo na žalobcův účelový postup, kdy značnou část informací úřad práce žalobci v minulosti již poskytl a nyní chtěl žalobce na základě téměř shodných tvrzení plošně nahlížet do všech spisů pana Z. za období let 2017 až 2019. Dále ministerstvo zmínilo zásadu neveřejnosti správního řízení a rozsáhlost žalobcem požadovaného nahlížení, kdy žalobce mohl v civilním řízení využít postup podle § 128 občanského soudního řádu a prostřednictvím soudu si mohl vyžádat konkrétní informace, které potřeboval. Ministerstvo tedy především dospělo k závěru, že žalobce již disponoval informacemi potřebnými k případné ochraně jeho práv v soudním řízení, požadoval plošně nahlížet do spisů pana Z. za období tří let, navíc spisy vzhledem k povaze řízení obsahovaly značný počet citlivých informací o panu .. Zejména na základě těchto důvodů ministerstvo dospělo k závěru, že nelze nahlížení do spisů povolit. Takové odůvodnění, které NSS nyní ve stručnosti shrnul, bylo podle jeho názoru dostatečné. Nebylo přitom nezbytně nutné provádět formalizovaný test proporcionality, postačovalo porovnání v kolizi stojících zájmů a práv v „obecné“ podobě.
[19] NSS tedy i ohledně posouzení splnění druhé zákonné podmínky dospěl k závěru o dostatečném odůvodnění rozhodnutí ministerstva. Krajský soud věc v dalším řízení již v plné míře věcně posoudí.
[20] Závěrem NSS pro úplnost dodává, že se prozatím nezabýval body 22 až 33 rozsudku krajského soudu, které krajský soud uvedl jako obiter dictum svého rozsudku. Všechny zde vyřčené závěry bude krajský soud moci zopakovat v rámci meritorního posouzení věci a NSS se k nim bude moci vyjádřit v případném dalším kole kasačního řízení. IV. Závěr a náklady řízení
[21] NSS tedy uzavírá, že i druhá kasační stížnost ministerstva byla důvodná; proto i nyní zrušil rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným NSS (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Krajský soud v dalším řízení věc již meritorně posoudí a v novém rozhodnutí rovněž rozhodne i o náhradě nákladů nynějšího kasačního řízení (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. července 2024
Michaela Bejčková předsedkyně senátu