10 As 168/2022- 27 - text
10 As 168/2022 - 28
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Mgr. J. K., zastoupené advokátem JUDr. Ing. Martinem Dirhanem, Chvalova 1696/10, Praha 3, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2021, čj. JMK 20679/2021, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2022, čj. 22 A 22/2021 38,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalobkyně je provozovatelkou vozidla, jehož řidič či řidička dne 13. 1. 2019 porušili pravidla silničního provozu tím, že překročili nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci Slavkov u Brna (50 km/h) nejméně o 12 km/h. Městský úřad Slavkov u Brna proto žalobkyni uznal vinnou ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a uložil jí pokutu 1 500 Kč. Žalobkyně podala proti rozhodnutí městského úřadu ze dne 16. 7. 2020 odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím uvedeným v záhlaví. Neúspěšná byla žalobkyně i se svou žalobou, kterou Krajský soud v Brně rovněž zamítl.
[2] Žalobkyně (stěžovatelka) se nyní brání proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Namítá, že krajský soud nesprávně posoudil námitku týkající se demonstrativního výčtu okolností, které městský úřad hodnotil při posuzování přestupku a sankce za něj uložené. Odůvodnění má být vyčerpávající, a to konstatování, že správní orgán přihlédl zejména k určitým okolnostem, nesplňuje, a samo o sobě působí nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Stěžovatelce není zřejmé, jaké polehčující a přitěžující okolnosti správní orgány (ne)hodnotily. Stěžovatelka podotkla, že sice výslovně nebrojila proti výši uložené pokuty, ale v odvolání napadla samotné uložení pokuty.
[3] Stěžovatelka rovněž namítla, že krajský soud v bodě 18 napadeného rozsudku nesprávně hodnotil její omluvu z jednání u městského úřadu. Stejně tak krajský soud v bodě 20 svého rozsudku mylně posoudil, že omluva by byla řádná, pokud by k ní stěžovatelka doložila zvací dopis do lázní. Stěžovatelka zaslala omluvu z druhého jednání 6 dní před konáním tohoto jednání; to považuje za dostatečné. Jako nejpodstatnější vyzdvihla skutečnost, že krajský soud nekriticky přijal tvrzení městského úřadu, že se stěžovatelka měla o termínu nástupu do lázní dozvědět kolem 16. 5. 2020; toto tvrzení nemá oporu ve spise ani provedeném dokazování.
[4] Stěžovatelka je přesvědčena, že měření bylo provedeno v úseku označeném svislou dopravní značkou, která stanovovala nejvyšší dovolenou rychlost 60 km/h. Žádná další dopravní značka nebyla viditelná, a to ani ta, která by určila počátek obce. Pokud krajský soud po stěžovatelce vyžadoval, aby svá tvrzení doložila, očekával prokázání negativní skutečnosti (neexistence či neviditelnosti další dopravní značky). Závěrem stěžovatelka rozvedla své úvahy o potřebách stabilizace obecního rozpočtu a odměňování úředníků.
[5] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
[6] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Není li tomu tak, odmítne kasační stížnost jako nepřijatelnou (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 12).
[7] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[8] Úvodem NSS sděluje, že neshledal námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku důvodnou. Z tohoto rozsudku je zřejmé, jak krajský soud uvážil o žalobních námitkách. Soud své závěry řádně zdůvodnil a srozumitelně vysvětlil.
[9] Stěžovatelka zastává názor, že použití částice „zejména“ při hodnocení okolností pro určení sankce je nežádoucí a působí nepřezkoumatelnost rozhodnutí. NSS se stěžovatelkou nesouhlasí. Použití této částice pouze vyzdvihuje ty skutečnosti, které měly podle správního orgánu zásadní vliv na výši uložené sankce, a k nimž tedy přihlédl především. Krajský soud správně poukázal na to, že se zde jedná o jednoduché přestupkové jednání a že sankce byla uložena při své spodní hranici. Jak dále správně vysvětlil krajský soud – z použité částice „zejména“ nelze předjímat, že městský úřad přihlédl též k jiným okolnostem, které však výslovně nezmínil v odůvodnění svého rozhodnutí (bod 15 napadeného rozsudku). Ze spisu je ostatně zřejmé, že žádné specifické okolnosti ani nebyly v této věci zjištěny, a tudíž k nim správní orgány nemohly přihlédnout.
[10] Městský úřad uvedl, že žádné přitěžující či polehčující okolnosti neshledal (závěr str. 8 jeho rozhodnutí). Nato navázal žalovaný konstatováním, že se městský úřad těmito okolnostmi zabýval, což je pravdivé tvrzení. Stěžovatelka ve své kasační argumentaci vyzdvihuje jednotlivé formulace z odůvodnění správních orgánů, které se následně snaží vykládat ve svůj prospěch účelovým a až poněkud nesmyslným způsobem. NSS shodně jako krajský soud v nynější věci považuje odůvodnění výše sankce za dostačující (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 8. 2014, čj. 2 As 72/2014 43).
[11] K navržené polehčující okolnosti (že se jedná o první stěžovatelčin delikt) NSS uvádí, že je mu známo, že stěžovatelce byla za shodný přestupek (překročení rychlosti v obci) uložena pokuta již v roce 2017. Její kasační stížnost byla následně zamítnuta rozsudkem ze dne 11. 11. 2020, čj. 10 As 166/2019 27.
[12] Stěžovatelka dále namítla hodnocení omluvy z jednání v bodech 18 a 20 napadeného rozsudku. Krajský soud se v bodě 18 zabýval především omluvou z prvního nařízeného jednání. K této omluvě prostě konstatoval, že ji městský úřad akceptoval. Stěžovatelčiny námitky k tomuto bodu nejsou srozumitelné, neboť postrádají jakýkoli podklad. V bodě 20 krajský soud shrnul, jak městský úřad posoudil stěžovatelčinu omluvu z druhého nařízeného jednání. Krajský soud při posouzení omluvy z druhého jednání u městského úřadu zmínil zvací dopis do lázní až v bodě 24, a to jenom ve vztahu k nejasnostem ohledně jeho doručení stěžovatelce. Námitky stěžovatelky se tak opět míjí s konkrétními závěry krajského soudu.
[13] Stěžovatelka se opakovaně omluvila z jednání krátce před jeho konáním, i přestože o důvodech své absence věděla mnohem dříve. V prvém případě zaslala omluvu z jednání dne 14. 1. 2020, tedy jeden den před konáním jednání (předvolání jí bylo doručeno 27. 12. 2019), a to z důvodu pracovní neschopnosti, k omluvě přiložila potvrzení ze dne 31. 12. 2019 (až k doplnění odvolání doložila, že pracovní neschopnost trvala od 23. 11. 2018 do 30. 4. 2020). Městský úřad omluvu akceptoval. Druhé jednání bylo nařízeno na den 15. 6. 2020, předvolání bylo stěžovatelce doručeno fikcí dne 20. 4. 2020. Stěžovatelka zaslala městskému úřadu omluvu dne 9. 6. 2020 (byť ji datovala k 25. 5. 2020) z důvodu nástupu na lázeňský pobyt od 26. 5. 2020 do 16. 6. 2020. Městský úřad shledal, že omluva k druhému nařízenému jednání nebyla učiněna bezodkladně, krajský soud se s tímto názorem ztotožnil (bod 24 napadeného rozsudku). Soud tento závěr učinil i s přihlédnutím k tvrzení stěžovatelky, že jí zvací dopis do lázní byl doručen až 21. 5. 2020 (a nikoli, že se o něm dozvěděla cca 10 dní předem, jak uvedly správní orgány). NSS souhlasí s názorem krajského soudu, že omluvu z druhého nařízeného jednání nelze s přihlédnutím k okolnostem této věci považovat za bezodkladnou, jak vyžaduje § 80 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (srov. rozsudky NSS ze dne 21. 6. 2013, čj. 6 As 25/2013 23, bod 15, či ze dne 17. 10. 2018, čj. 3 As 248/2017 37, bod 16). Stěžovatelka teprve v kasační stížnosti namítla, že si pozvánku do lázní přečetla až 25. 5. 2020. NSS takové tvrzení pokládá za prvé za účelové, za druhé podle jeho přesvědčení nic nemění na závěru, že omluvu ze dne 9. 6. 2020 nelze považovat za bezodkladnou. Námitky stěžovatelky nejsou důvodné.
[14] Krajský soud v bodě 28 svého rozsudku sdělil, že stěžovatelka nepředložila „žádné důkazy nebo alespoň indicie o odlišné místní úpravě“. Z tohoto závěru nelze podle NSS dovozovat požadavek, aby stěžovatelka prokázala „neexistenci či neviditelnost další dopravní značky“. NSS se i zde ztotožňuje s logickým a právně souladným závěrem krajského soudu, že je namístě vycházet z obecné právní úpravy v § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu (tj. že v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km/h). Skutečnost, že měření proběhlo v obci, prokázaly mj. fotografie, ověřovací list silničního rychloměru a též stanovisko Policie ČR o určení místa úsekového měření rychlosti (to vše založené ve správním spise).
[15] Závěrem NSS uvádí, že nepokládá stěžovatelčiny úvahy týkající se stabilizace obecního rozpočtu a odměňování úředníků v projednávaném případě za jakkoli relevantní, a proto se jimi dále nezabývá. Stěžovatelka ani nijak neprokázala jejich souvislost s nynější věcí.
[16] Podle NSS v této věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně. Krajský soud ani hrubě nepochybil při výkladu práva. NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost (§ 104a s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. listopadu 2023
Ondřej Mrákota
předseda senátu