I. Pro naplnění pojmu negativní výlučné kontroly (obecně k pojmu kontrola viz
§ 12 odst. 4 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže) je nezbytné kumulativní naplnění tří podmínek: 1) kontrolující soutěžitel je zároveň společníkem
v kontrolovaném soutěžiteli, 2) kontrolující soutěžitel je schopen výkonem svých
hlasovacích práv blokovat rozhodnutí kontrolovaného soutěžitele a 3) kontrolující
soutěžitel sám není schopen svá rozhodnutí prosadit. II. Za část soutěžitele ve smyslu § 14 odst. 4 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně
hospodářské soutěže, je nutno považovat část soutěžitele představující relativně samostatnou hospodářskou jednotku bez ohledu na její právní status, která generuje
vlastní obrat oddělitelný od obratu soutěžitele, jehož je součástí.
I. Pro naplnění pojmu negativní výlučné kontroly (obecně k pojmu kontrola viz
§ 12 odst. 4 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže) je nezbytné kumulativní naplnění tří podmínek: 1) kontrolující soutěžitel je zároveň společníkem
v kontrolovaném soutěžiteli, 2) kontrolující soutěžitel je schopen výkonem svých
hlasovacích práv blokovat rozhodnutí kontrolovaného soutěžitele a 3) kontrolující
soutěžitel sám není schopen svá rozhodnutí prosadit. II. Za část soutěžitele ve smyslu § 14 odst. 4 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně
hospodářské soutěže, je nutno považovat část soutěžitele představující relativně samostatnou hospodářskou jednotku bez ohledu na její právní status, která generuje
vlastní obrat oddělitelný od obratu soutěžitele, jehož je součástí.
[34] Ke spojení soutěžitelů dochází podle
§ 12 odst . 1 zákona o ochraně hospodářské
soutěže „fúzí dvou nebo více na trhu dříve
samostatně působících soutěžitelů “ . Podle
odstavce 3 písm . a) téhož ustanovení se za
spojení považuje rovněž, „jestliže jedna nebo
více osob, které nejsou podnikateli, ale kontrolují již alespoň jednoho soutěžitele, anebo
jestliže jeden nebo více podnikatelů získá
možnost přímo nebo nepřímo kontrolovat
jiného soutěžitele, zejména nabytím účastnických cenných papírů, obchodních nebo
členských podílů “ .
[35] Stěžovatelka nabyla dne 22 . 9 . 2008
jednu akcii společnosti BETA představující
50% podíl na základním kapitálu a hlasovacích právech této společnosti . Pro projednávanou věc je nezbytné posoudit, zda stěžovatelka tímto způsobem získala možnost
reálného výkonu kontroly nad společností
BETA coby konkurenčním soutěžitelem . Kontrolou se dle § 12 odst . 4 zákona o ochraně
hospodářské soutěže rozumí „možnost vykonávat na základě právních nebo faktických
skutečností rozhodující vliv na činnost jiného soutěžitele, zejména na základě vlastnického práva nebo práva užívání k podniku
kontrolovaného soutěžitele nebo jeho části,
anebo práva nebo jiné právní skutečnosti,
které poskytují rozhodující vliv na složení,
hlasování a rozhodování orgánů kontrolovaného soutěžitele“ .
[36] Krajský soud k této námitce stěžovatelky poukázal na to, že zákon o ochraně
hospodářské soutěže byl přijat na základě
nařízení Rady (ES) č . 139/2004 o kontrole
spojování podniků . Vzhledem k nutnosti
eurokonformního výkladu soutěžního práva
odkázal krajský soud na Konsolidované sdělení Komise k otázkám příslušnosti podle
nařízení (ES) č . 139/2004 o kontrole spojování podniků (dále jen „sdělení Komise“) .
Toto sdělení představuje v oblasti soutěžního
práva významné výkladové vodítko, tzv . soft
law . Na případ stěžovatelky žalovaný i kraj-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
ský soud aplikovali pojem tzv . negativní výlučné kontroly . Jedná se o případy, kdy podle
odstavce 54 sdělení Komise určitý společník
může „výkonem práva veta sám zabránit
strategickým rozhodnutím podniku, aniž je
naopak schopen takováto rozhodnutí prosadit “ . Obdobně pojem negativní výlučné kontroly interpretuje i odborná literatura (viz
Munková, J .; Kindl, J .; Svoboda, P . Soutěžní
právo . 2 . vyd . Praha : C . H . Beck, 2012, s . 396,
nebo Raus, D . Zákon o ochraně hospodářské
soutěže. Komentář . 1 . vyd . Praha : Wolters
Kluwer, 2014, s . 300) .
[36] Krajský soud k této námitce stěžovatelky poukázal na to, že zákon o ochraně
hospodářské soutěže byl přijat na základě
nařízení Rady (ES) č . 139/2004 o kontrole
spojování podniků . Vzhledem k nutnosti
eurokonformního výkladu soutěžního práva
odkázal krajský soud na Konsolidované sdělení Komise k otázkám příslušnosti podle
nařízení (ES) č . 139/2004 o kontrole spojování podniků (dále jen „sdělení Komise“) .
Toto sdělení představuje v oblasti soutěžního
práva významné výkladové vodítko, tzv . soft
law . Na případ stěžovatelky žalovaný i kraj-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
ský soud aplikovali pojem tzv . negativní výlučné kontroly . Jedná se o případy, kdy podle
odstavce 54 sdělení Komise určitý společník
může „výkonem práva veta sám zabránit
strategickým rozhodnutím podniku, aniž je
naopak schopen takováto rozhodnutí prosadit “ . Obdobně pojem negativní výlučné kontroly interpretuje i odborná literatura (viz
Munková, J .; Kindl, J .; Svoboda, P . Soutěžní
právo . 2 . vyd . Praha : C . H . Beck, 2012, s . 396,
nebo Raus, D . Zákon o ochraně hospodářské
soutěže. Komentář . 1 . vyd . Praha : Wolters
Kluwer, 2014, s . 300) .
[37] Podle stanov společnosti byla valná
hromada usnášeníschopná pouze v případě,
že byli přítomni akcionáři vlastnící alespoň
30% podíl na základním kapitálu . Valná hromada přitom rozhodovala prostou většinou .
Byli-li přítomni oba akcionáři, pak k přijetí
rozhodnutí bylo zapotřebí konsenzu obou
akcionářů . Ze správního spisu, konkrétně ze
zápisů z valných hromad vyplývá, že stěžovatelka na valných hromadách konaných ve
dnech 5 . 11 . 2008, 1 . 12 . 2008, 30 . 3 . 2009,
11 . 5 . 2009 a 21 . 8 . 2009 (na nichž byli přítomni stěžovatelka i Ing . O ., tj . oba akcionáři) vykonávala svá hlasovací práva spojená
s vlastnictvím akcie takovým způsobem, že
byla schopna zablokovat jakékoli strategické
rozhodnutí valné hromady společnosti BETA .
Na valných hromadách proto nebylo možné
dosáhnout konsenzu ohledně otázek zvýšení počtu členů představenstva, volby členů
představenstva, podpory kroků členů představenstva k udržení a zachování vztahů k peněžním ústavům, projednání investičního
záměru společnosti na vybudování provozu
výroby zámkové a ploché dlažby v Ostravě-
-Hrabové, projednání změny stanov společnosti, volby orgánů mimořádné valné hromady a hlasování o účetní závěrce . Stěžovatelka
též zablokovala financování investičních záměrů společnosti BETA tím, že z pozice akcionáře informovala banky působící v místě
sídla společnosti o napjaté situaci mezi akcionáři a o nemožnosti prosadit investiční záměry, s nimiž zároveň vyjádřila nesouhlas .
[37] Podle stanov společnosti byla valná
hromada usnášeníschopná pouze v případě,
že byli přítomni akcionáři vlastnící alespoň
30% podíl na základním kapitálu . Valná hromada přitom rozhodovala prostou většinou .
Byli-li přítomni oba akcionáři, pak k přijetí
rozhodnutí bylo zapotřebí konsenzu obou
akcionářů . Ze správního spisu, konkrétně ze
zápisů z valných hromad vyplývá, že stěžovatelka na valných hromadách konaných ve
dnech 5 . 11 . 2008, 1 . 12 . 2008, 30 . 3 . 2009,
11 . 5 . 2009 a 21 . 8 . 2009 (na nichž byli přítomni stěžovatelka i Ing . O ., tj . oba akcionáři) vykonávala svá hlasovací práva spojená
s vlastnictvím akcie takovým způsobem, že
byla schopna zablokovat jakékoli strategické
rozhodnutí valné hromady společnosti BETA .
Na valných hromadách proto nebylo možné
dosáhnout konsenzu ohledně otázek zvýšení počtu členů představenstva, volby členů
představenstva, podpory kroků členů představenstva k udržení a zachování vztahů k peněžním ústavům, projednání investičního
záměru společnosti na vybudování provozu
výroby zámkové a ploché dlažby v Ostravě-
-Hrabové, projednání změny stanov společnosti, volby orgánů mimořádné valné hromady a hlasování o účetní závěrce . Stěžovatelka
též zablokovala financování investičních záměrů společnosti BETA tím, že z pozice akcionáře informovala banky působící v místě
sídla společnosti o napjaté situaci mezi akcionáři a o nemožnosti prosadit investiční záměry, s nimiž zároveň vyjádřila nesouhlas .
[38] Stěžovatelka namítala, že výkon negativní výlučné kontroly je možný pouze za
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
situace, kdy jeden společník vlastní 50% podíl ve společnosti a zbylých 50 % je rozděleno
mezi vícero společníků nebo je-li pro strategická rozhodnutí předepsána jednomyslnost,
což představuje stav, kdy jeden ze společníků
může sám vykonávat právo veta bez ohledu
na rozsah svého podílu . O tyto případy přitom v projednávané věci nejde . Tato argumentace se opírá o znění odstavce 58 sdělení
Komise . Stěžovatelka nicméně opomíjí, že
i samotné sdělení Komise uvádí, že se jedná
pouze o typický případ negativní výlučné
kontroly . Nejde tedy o všeobjímající taxativní
výčet možných situací výkonu negativní výlučné kontroly .
[38] Stěžovatelka namítala, že výkon negativní výlučné kontroly je možný pouze za
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
situace, kdy jeden společník vlastní 50% podíl ve společnosti a zbylých 50 % je rozděleno
mezi vícero společníků nebo je-li pro strategická rozhodnutí předepsána jednomyslnost,
což představuje stav, kdy jeden ze společníků
může sám vykonávat právo veta bez ohledu
na rozsah svého podílu . O tyto případy přitom v projednávané věci nejde . Tato argumentace se opírá o znění odstavce 58 sdělení
Komise . Stěžovatelka nicméně opomíjí, že
i samotné sdělení Komise uvádí, že se jedná
pouze o typický případ negativní výlučné
kontroly . Nejde tedy o všeobjímající taxativní
výčet možných situací výkonu negativní výlučné kontroly .
[39] Pro určení, že se v určitém jednotlivém případě jedná o výkon negativní výlučné kontroly, je nezbytné kumulativní splnění
několika podmínek . Kontrolující soutěžitel,
který je zároveň společníkem v jiném soutěžiteli, musí být schopen výkonem svých
hlasovacích práv blokovat rozhodnutí tohoto soutěžitele a sám nemá možnost prosadit
svá rozhodnutí . Za případ negativní výlučné
kontroly je proto mimo příklad zmíněný stěžovatelkou nutno považovat i situaci dvou
akcionářů vlastnících stejný podíl v soutěžiteli, kdy jeden z nich, který je soutěžitelem,
vykonává na tuto společnost svůj vliv způsobem, na jehož základě dokáže zablokovat
přijetí jakéhokoli strategického rozhodnutí,
přičemž sám svá rozhodnutí nedokáže prosadit . S ohledem na výše uvedené skutečnosti je
zřejmé, že stěžovatelka nad společností BETA
negativní výlučnou kontrolu vykonávala, neboť sama svým hlasováním založeným na 50%
podílu úspěšně zablokovala na uvedených
valných hromadách přijetí jakéhokoli rozhodnutí a zabránila společnosti BETA v čerpání úvěrů pro investiční záměry . Stěžovatelka ostatně sama v žalobě i v kasační stížnosti
přiznala, že ve společnosti BETA zachovávala
status quo .
[40] Kontrolu nad společností BETA mohl
dle kasační stížnosti vykonávat pouze Ing . O .,
coby vlastník zbývající akcie a člen představenstva společnosti . Představenstvo nicméně
nerozhodovalo o strategických rozhodnutích
společnosti a navíc nebylo po podstatnou
dobu usnášeníschopné, neboť jediným jeho
členem byl Ing . O . Toho zároveň nebylo možné považovat za soutěžitele ve smyslu zákona
o ochraně hospodářské soutěže, nejedná se
o podnikatele, ale pouze vlastníka akcie . Soutěžiteli v projednávané věci byli stěžovatelka
a společnost BETA .
[41] Nejvyšší správní soud se na základě
shora uvedeného ztotožnil s posouzením
krajského soudu, podle něhož stěžovatelka
vykonávala nad společností BETA negativní
výlučnou kontrolu .
[41] Nejvyšší správní soud se na základě
shora uvedeného ztotožnil s posouzením
krajského soudu, podle něhož stěžovatelka
vykonávala nad společností BETA negativní
výlučnou kontrolu .
[42] Stěžovatelka dále nesouhlasila s hodnocením správních orgánů a krajského soudu, podle něhož její obrat společně s obratem
společnosti BETA dosahoval 1,5 miliardy Kč,
a že tak měla povinnost podat návrh žalovanému na povolení spojení soutěžitelů . Stěžovatelka získala nabytím první akcie pouze
50% podíl na druhém soutěžiteli, proto měl
být při výpočtu obratu zahrnut obrat společnosti BETA pouze ve výši 50 % . Pokud by žalovaný postupoval tímto způsobem, nedošlo by
k naplnění obratových kritérií .
[43] Námitka stěžovatelky se opírá o § 14
odst . 4 zákona o ochraně hospodářské soutěže, podle kterého „[s]pojuje-li se pouze část
soutěžitele, do čistého obratu se zahrnuje
pouze ta část obratu, kterého dosáhla spojující se část soutěžitele“ . Nejvyšší správní
soud považuje za vhodné v tomto ohledu
nejprve vyložit pojem soutěžitel . Na základě § 2 odst . 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže se soutěžiteli „rozumí fyzické
a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení
těchto sdružení a jiné formy seskupování,
a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se
účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou
svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli “ . Z rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 29 . 10 . 2007, čj . 5 As 61/2005-
-183, č . 1776/2009 Sb . NSS, vyplývá, že při
interpretaci pojmu soutěžitel je třeba vycházet z práva Evropské unie . Za soutěžitele ve
světle judikatury Soudního dvora Evropské
unie je nutno považovat každou jednotku vykonávající hospodářskou činnost bez ohledu
na její právní formu a způsob jejího financo-
vání . Pro oblast soutěžního práva je tedy zapotřebí rozlišovat pojem soutěžitele a pojem
podnikající fyzické a právnické osoby, neboť
pojem soutěžitel zahrnuje i subjekty vykonávající hospodářskou činnost a nemající
vnitrostátním právem určený právní status .
Může se tak jednat například o nadnárodní
koncerny, sdružení podnikajících osob a podobně (srov . rozsudek Soudního dvora ze
dne 23 . 4 . 1991, Höfner a Elser proti Macrotron, C-41/90, Recueil, s . I-1979, nebo rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 10 . 3 . 1992,
Shell proti Komisi, T-11/89, Recueil, s . II-757) .
[43] Námitka stěžovatelky se opírá o § 14
odst . 4 zákona o ochraně hospodářské soutěže, podle kterého „[s]pojuje-li se pouze část
soutěžitele, do čistého obratu se zahrnuje
pouze ta část obratu, kterého dosáhla spojující se část soutěžitele“ . Nejvyšší správní
soud považuje za vhodné v tomto ohledu
nejprve vyložit pojem soutěžitel . Na základě § 2 odst . 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže se soutěžiteli „rozumí fyzické
a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení
těchto sdružení a jiné formy seskupování,
a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se
účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou
svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli “ . Z rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 29 . 10 . 2007, čj . 5 As 61/2005-
-183, č . 1776/2009 Sb . NSS, vyplývá, že při
interpretaci pojmu soutěžitel je třeba vycházet z práva Evropské unie . Za soutěžitele ve
světle judikatury Soudního dvora Evropské
unie je nutno považovat každou jednotku vykonávající hospodářskou činnost bez ohledu
na její právní formu a způsob jejího financo-
vání . Pro oblast soutěžního práva je tedy zapotřebí rozlišovat pojem soutěžitele a pojem
podnikající fyzické a právnické osoby, neboť
pojem soutěžitel zahrnuje i subjekty vykonávající hospodářskou činnost a nemající
vnitrostátním právem určený právní status .
Může se tak jednat například o nadnárodní
koncerny, sdružení podnikajících osob a podobně (srov . rozsudek Soudního dvora ze
dne 23 . 4 . 1991, Höfner a Elser proti Macrotron, C-41/90, Recueil, s . I-1979, nebo rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 10 . 3 . 1992,
Shell proti Komisi, T-11/89, Recueil, s . II-757) .
[44] Ve smyslu výše uvedeného je nezbytné vykládat i § 14 odst . 4 zákona o ochraně
hospodářské soutěže . Nabytím části soutěžitele se rozumí nabytí samostatné hospodářské jednotky bez ohledu na její právní status .
Pro to, aby do společného obratu spojujících
se soutěžitelů mohla být započítána pouze
ta část obratu, kterého dosáhla spojující se
část soutěžitele, musí tato část soutěžitele
svůj vlastní obrat také generovat . Typickým
případem nabytí části soutěžitele jiným soutěžitelem je například nabytí společnosti,
která je součástí nadnárodního koncernu .
V takovém případě se totiž koncern považuje
za samostatného soutěžitele a společnost je
jeho částí, přičemž i ona sama může naplňovat pojmové znaky soutěžitele . Podle citovaného ustanovení by se v takovém případě do
společného obratu započítal obrat soutěžitele, který nabývá část jiného soutěžitele (např .
dceřiné společnosti) a obrat, kterého samostatně dosáhla tato část jiného soutěžitele .
V úvahu se vždy tedy bere obrat související
s částmi, které jsou předmětem spojení (srov .
Raus, D ., op . cit ., s . 328) .
[44] Ve smyslu výše uvedeného je nezbytné vykládat i § 14 odst . 4 zákona o ochraně
hospodářské soutěže . Nabytím části soutěžitele se rozumí nabytí samostatné hospodářské jednotky bez ohledu na její právní status .
Pro to, aby do společného obratu spojujících
se soutěžitelů mohla být započítána pouze
ta část obratu, kterého dosáhla spojující se
část soutěžitele, musí tato část soutěžitele
svůj vlastní obrat také generovat . Typickým
případem nabytí části soutěžitele jiným soutěžitelem je například nabytí společnosti,
která je součástí nadnárodního koncernu .
V takovém případě se totiž koncern považuje
za samostatného soutěžitele a společnost je
jeho částí, přičemž i ona sama může naplňovat pojmové znaky soutěžitele . Podle citovaného ustanovení by se v takovém případě do
společného obratu započítal obrat soutěžitele, který nabývá část jiného soutěžitele (např .
dceřiné společnosti) a obrat, kterého samostatně dosáhla tato část jiného soutěžitele .
V úvahu se vždy tedy bere obrat související
s částmi, které jsou předmětem spojení (srov .
Raus, D ., op . cit ., s . 328) .
[45] Na základě uvedeného výkladu nelze
přijmout interpretaci stěžovatelky, podle které, získala-li 50% podíl ve společnosti BETA,
pak měl být započten obrat společnosti pouze ve výši 50 % . Stěžovatelka totiž nezískala
kontrolu pouze nad částí společnosti BETA .
Kontrolu vykonávala ve vztahu k celé společnosti . Nelze též oddělit část společnosti
BETA, kterou stěžovatelka získala . Získala
toliko 50% podíl na základním kapitálu a hlasovacích právech . Tyto aspekty však nejsou
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
Akciová společnost BEST proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o uložení poku- vána (srov . Kupka, P . Doména jako ochranná
známka? Právní zpravodaj, 2003, č . 1, s . 6) .
Na zápis ochranné známky se oproti tomu
uplatní zákonná úprava, která klade na zapisovaná označení jisté požadavky (viz § 4 až 7
zákona o ochranných známkách) . [36] Nezbývá než poukázat na to, že stěžovatelova přihláška ochranné známky byla
zamítnuta na základě § 4 písm . a) zákona ty, o kasační stížnosti žalobkyně .