Příslušníkovi bezpečnostního sboru, jehož služební poměr skončil propuštěním
na žádost v době, kdy proti němu bylo vedeno trestní řízení pro trestný čin spáchaný úmyslně a následně byl za něj pravomocně odsouzen, nevzniká nárok na výsluhový příspěvek ani tehdy, byl-li později v důsledku amnestie prezidenta republiky
jeho trest odpuštěn a odsouzení zahlazeno [§ 157 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb.,
o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů].
Příslušníkovi bezpečnostního sboru, jehož služební poměr skončil propuštěním
na žádost v době, kdy proti němu bylo vedeno trestní řízení pro trestný čin spáchaný úmyslně a následně byl za něj pravomocně odsouzen, nevzniká nárok na výsluhový příspěvek ani tehdy, byl-li později v důsledku amnestie prezidenta republiky
jeho trest odpuštěn a odsouzení zahlazeno [§ 157 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb.,
o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů].
[10] Z takto popsaných a přehledně a logicky strukturovaných úvah lze jasně seznat
argumenty soudu, na nichž vystavěl své závěry . Ostatně stěžovatel sám s těmito údajně
nepřezkoumatelnými závěry soudu v kasační
stížnosti polemizuje . Námitka nepřezkoumatelnosti je proto nedůvodná .
[11] Pokud jde o věcnou správnost právě
uvedených závěrů městského soudu, Nejvyšší správní soud k tomu uvádí následující .
[12] Mezi účastníky řízení není žádného
sporu ohledně skutkových okolností popsaných jak v rozhodnutích správních orgánů,
tak městského soudu; z tohoto pohledu není
nezbytné je podrobně rekapitulovat nad rámec uvedený výše . Naopak, mezi účastníky
řízení je sporná ryze právní otázka, a to, zda
rozhodnutí o amnestii mělo pozitivní vliv na
nárok stěžovatele na výsluhový příspěvek,
resp . zda zahlazení odsouzení stěžovatele
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 6 /2016
v roce 2013 bylo možno aplikovat i na dobu
předcházející vyhlášení amnestie, tj . ke dni
1 . 12 . 2011, od něhož stěžovatel žádal výsluhový příspěvek .
[13] Rozhodnutí o amnestii v části relevantní pro tuto věc promíjí v čl . IV . odst . 1
písm . b) podmíněně odložené tresty odnětí
svobody pravomocně uložené před 1 . 1 . 2013
osobám, kterým byl trest uložen ve výměře
nepřevyšující dva roky . Podle odstavce 3 tohoto rozhodnutí se na osoby, kterým se takto
promíjí trest, hledí, jako by odsouzeny nebyly .
[14] V dané věci se tedy jedná o agraciační a rehabilitační formu amnestie . Účinkem
agraciace je odpuštění nebo zmírnění trestu
uloženého soudem [čl . IV . odst . 1 písm . b)
rozhodnutí o amnestii], netýká se to však
následků trestu . Účinkem rehabilitace je
naopak odstranění nepříznivých následků
uloženého nebo vykonaného trestu [čl . IV .
odst . 3 rozhodnutí o amnestii] . Odsouzení
je tak zahlazeno a odsouzený se považuje za
osobu bezúhonnou, jestliže tomu nepřekáží
jiné dosud nezahlazené odsouzení .
[15] Podle § 157 zákona o služebním
poměru bývalý příslušník, který vykonával
službu alespoň po dobu 15 let, má nárok na
výsluhový příspěvek . To mj . neplatí, „jestliže
jeho služební poměr skončil propuštěním
podle § 42 odst. 1 písm. m) [tedy požádal-li
příslušník o propuštění] a je proti němu vedeno trestní řízení pro trestný čin spáchaný
úmyslně a následně je za něj pravomocně
odsouzen […]“ [§ 157 písm . d)] . Smyslem
§ 157 písm . d) zákona o služebním poměru
„je zamezit situaci, aby příslušník, proti němuž je vedeno trestní řízení, mohl na vlastní
žádost skončit služební poměr a získat tak
nárok na výsluhový příspěvek, který je se
skončením podle § 42 odst. 1 písm. m) [citovaného zákona] jinak spojen .“ (viz Tomek, P .
Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů s komentářem . Olomouc :
ANAG, 2012, s . 427) .
[15] Podle § 157 zákona o služebním
poměru bývalý příslušník, který vykonával
službu alespoň po dobu 15 let, má nárok na
výsluhový příspěvek . To mj . neplatí, „jestliže
jeho služební poměr skončil propuštěním
podle § 42 odst. 1 písm. m) [tedy požádal-li
příslušník o propuštění] a je proti němu vedeno trestní řízení pro trestný čin spáchaný
úmyslně a následně je za něj pravomocně
odsouzen […]“ [§ 157 písm . d)] . Smyslem
§ 157 písm . d) zákona o služebním poměru
„je zamezit situaci, aby příslušník, proti němuž je vedeno trestní řízení, mohl na vlastní
žádost skončit služební poměr a získat tak
nárok na výsluhový příspěvek, který je se
skončením podle § 42 odst. 1 písm. m) [citovaného zákona] jinak spojen .“ (viz Tomek, P .
Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů s komentářem . Olomouc :
ANAG, 2012, s . 427) .
[16] Stěžovatel požádal o propuštění ze
služebního poměru dne 19 . 9 . 2011 (viz č . l . 12
odvolacího správního spisu), služební poměr stěžovateli skončil ke dni 30 . 11 . 2011 . Ze
správního spisu vyplývá, že v době skončení
služebního poměru bylo proti stěžovateli vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin,
za nějž byl následně v roce 2012 pravomocně
odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu dva roky . Tím byly splněny všechny zákonné podmínky, které brání
vzniku nároku na výsluhový příspěvek podle
§ 157 zákona o služebním poměru .
[17] Pokud procesní obrana stěžovatele
směřuje do zpochybnění podmínky pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin
v důsledku amnestie z 1 . 1 . 2013, je k tomu
nutno konstatovat následující . Zahlazením
odsouzení (rehabilitační aspekt amnestie) se
neodstraňuje samotný fakt předchozího spáchání činu, ale jen jeho právní důsledky, a to
do budoucna .
[18] Rozhodnutí soudu o použití amnestie podle § 368 trestního řádu má pouze deklaratorní povahu; právní účinky amnestie
je nutno vztahovat ke dni jejího vyhlášení,
neboť tyto účinky jsou konstituovány již rozhodnutím prezidenta republiky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12 . 6 . 2013, čj . 7
Tdo 521/2013-23, resp . stanovisko trestního
kolegia Nejvyššího soudu České a Slovenské
Federativní Republiky ze dne 24 . 5 . 1990,
č . Tpjf 35/90, č . 36/1990 Sb . NS) . Z uvedeného plyne, že odsouzení stěžovatele přestalo
právně existovat ke dni právních účinků amnestie, tedy k 1 . 1 . 2013 . Pokud tedy stěžovatel
požadoval výsluhový příspěvek zpětně k datu
1 . 12 . 2011, fikce neodsouzení se na něj v té
době nevztahovala . Účinky amnestie v tomto
směru nesměřovaly do minulosti, tedy před
1 . 1 . 2013 .
[19] Nejvyšší správní soud v tomto také
koriguje právní názor městského soudu, podle něhož účinky amnestie nastaly až ke dni
právní moci rozhodnutí o účasti stěžovatele
na amnestii . Na věc samu však toto drobné
pochybení městského soudu nemá žádný
vliv .
[19] Nejvyšší správní soud v tomto také
koriguje právní názor městského soudu, podle něhož účinky amnestie nastaly až ke dni
právní moci rozhodnutí o účasti stěžovatele
na amnestii . Na věc samu však toto drobné
pochybení městského soudu nemá žádný
vliv .
[20] Dále se zdejší soud s názorem městského soudu v napadeném rozsudku ztotožňuje i v závěru, že rehabilitační rozhodnutí
prezidenta republiky (tj . fikce neodsouzení)
má na odstranění právních důsledků odsouzení v zásadě stejný vliv jako zahlazení odsouzení na základě rozhodnutí soudu (§ 363
trestního řádu) . Stejně tak vzniká fikce neodsouzení i jinak; typicky na základě zákona,
a to především jako přímý důsledek vykonání
některých druhů trestů . Jiným příkladem je
rozhodnutí soudu o osvědčení u podmíněného odsouzení podle § 83 odst . 4 a § 86 odst . 3
trestního zákoníku z roku 2009 . Ke vzniku
fikce neodsouzení může dojít také marným
uplynutím zákonné lhůty k rozhodnutí o tom,
zda se podmíněně odsouzený osvědčil anebo
zda vykoná podmíněně odložený trest odnětí
svobody (§ 83 odst . 3, § 86 odst . 2 trestního
zákoníku z roku 2009) . Tento způsob vzniku
fikce neodsouzení by se v případě, že by se
byl v době stanovené soudem osvědčil, vztahoval též na stěžovatele .
[21] Chápání institutu fikce neodsouzení tak, jak jej podává stěžovatel, by však
vedlo k absurdnímu závěru, že po vydání
kladného rozhodnutí soudu o tom, že se stěžovatel osvědčil, příp . po marném uplynutí
lhůty k vydání rozhodnutí o této otázce, by
si o výsluhový příspěvek zpětně mohl žádat
kterýkoliv bývalý příslušník, jehož odsouzení by bylo tímto způsobem zahlazeno .
Jinými slovy, výklad sporného ustanovení
by v podstatě vedl k zjevnému popření této
právní regulace . Prakticky by šlo pouze o jakési odložení přiznání výsluhového příspěvku . Takový výklad zcela jistě nebyl záměrem
zákonodárce . Výsluhový příspěvek je opakujícím se peněžitým nárokem příslušníka souvisejícím se skončením služebního poměru .
Jak městský soud správně uvedl, smyslem
výsluhového příspěvku je určitá forma kompenzace pro bývalé příslušníky ozbrojených
sborů za služby pro stát, vykonávané ve ztížených podmínkách a s určitými osobními
omezeními danými charakterem vykonávané služby (srov . citovaný nález Ústavního soudu ze dne 28 . 2 . 1996, sp . zn . Pl . ÚS
9/95) . Uvedenou úpravu nelze považovat
ani za protiústavní, neboť je obecně stanovena pro neurčitý počet osob předvídatelným
způsobem stejně a nijak neporušuje ústavně
zaručená práva jejich adresátů, které stěžo-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 6/2 016
Štefan K . proti Ministerstvu vnitra o výsluhový příspěvek, o kasační stížnosti žalobce . máhat, případně zda bude spor předčasně
ukončen . Je tedy primárně na žalobci, aby
zvolil, jaké formy ochrany se domáhá a čeho
se v řízení dožaduje . Zvláštní senát přitom
již v rozhodnutí ze dne 28 . 5 . 2013, čj . Konf
67/2012-8, č . 2953/2014 Sb . NSS, vyslovil
názor, že s ohledem na zásadu dispoziční je
výlučně na žalobci, aby nastavil referenční
rámec soudního řízení, které podanou žalobou sám vyvolal . Při rozhodování o příslušnosti soudů k projednání sporu není namístě
zvažovat, zda žalobce v občanském soudním
řízení může být úspěšný, či nikoliv . To soud
zhodnotí při posuzování důvodnosti žaloby .