10 As 244/2022- 24 - text
10 As 244/2022 - 25 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: D. F., zastoupeného advokátem Mgr. Markem Landsmannem, Masarykovo náměstí 1484, Pardubice, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, Komenského náměstí 125, Pardubice, proti rozhodnutí ze dne 18. 2. 2022, čj. KrÚ 15917/2022/ODSH/11, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 7. 2022, čj. 66 A 1/2022 39,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalobce byl provozovatelem vozidla, které stálo dne 14. 4. 2021 přibližně v 7:15 hodin na náměstí Jana Pernera v Pardubicích, i když zde téhož dne od 7:00 hodin platil zákaz zastavení. Na dopravní omezení upozorňovala přenosná značka.
[2] Magistrát města Pardubice nejprve vedl řízení o tomto přestupku s žalobcem jako se řidičem vozidla. Nepodařilo se mu ale prokázat, že to byl žalobce, kdo zaparkoval vozidlo v místě zákazu zastavení, a tak toto řízení zastavil. Poté zahájil řízení se žalobcem jako s provozovatelem vozidla, ve kterém žalobce shledal vinným z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), a uložil mu pokutu ve výši 1 500 Kč. Rozhodnutí magistrátu potvrdil žalovaný Krajský úřad Pardubického kraje. Žalobu, kterou poté žalobce podal, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích zamítl.
[3] Žalobce podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost (nyní tedy vystupuje jako stěžovatel). Podle stěžovatele neměl magistrát zastavit řízení, které vedl se stěžovatelem jako s řidičem. Nebyl pro to totiž důvod: stěžovatel nezpochybňoval, že jeho vozidlo v daném místě stálo (zda tam platil zákaz zastavení, je věc jiná), a sám výslovně uvedl, že zde vozidlo zaparkoval. Toto přiznání provedl v procesně účinné formě. Magistrát tak první řízení nesprávně zastavil a bezdůvodně zahájil nové řízení se stěžovatelem jako s provozovatelem vozidla. Řízení s provozovatelem je ale možné vést jen tehdy, nelze li potrestat řidiče, což nyní možné bylo. Důkazy založené ve spisu jsou navíc zmanipulované, protože stěžovatel s nimi nebyl seznámen, když byl podat vysvětlení dva dny po údajném přestupku. Stěžovatel má také za to, že přenosná dopravní značka zakazující zastavení na náměstí Jana Pernera dne 14. 4. 2021 od 7:00 zde nebyla umístěna v době, kdy stěžovatel vozidlo parkoval. Důkazy ve spisu o umístění značky nevypovídají.
[4] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje stěžovatelovy zájmy (§ 104a s. ř. s.). Není li tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou (usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí, jaké důvody by měly svědčit pro její přijatelnost. Neoznačuje právní otázku, kterou se NSS dosud nezabýval, kterou NSS či krajské soudy řeší rozdílně nebo v níž je třeba učinit tzv. judikaturní odklon. Stěžovatel ani netvrdí, že se krajský soud bezdůvodně odchýlil od ustálené judikatury nebo že hrubě pochybil při výkladu práva. Nic takového nezjistil ani NSS.
[7] NSS nemá výhrady vůči tomu, jak se krajský soud vypořádal s námitkami o ukončení řízení proti stěžovateli jako řidiči a zahájení řízení proti stěžovateli jako provozovateli vozidla. Posoudil je totiž podle zákona a judikatury NSS: magistrát zastavil řízení se stěžovatelem jako s řidičem, protože neměl dostatečné důkazy o tom, kdo vozidlo v zákazu zastavení zaparkoval § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. . Magistrát nemohl přihlížet ke stěžovatelovu sdělení, že řidičem vozidla byl on sám. Stěžovatel totiž sdělil údaje o totožnosti řidiče na výzvu, která mu byla adresována jako provozovateli vozidla. Toto sdělení se považuje za podání vysvětlení a nelze je použít jako důkazní prostředek § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu a 137 odst. 4 správního řádu; například rozsudky NSS ze dne 10. 4. 2019, čj. 1 As 406/2018-34, body 18 a 19, nebo ze dne 15. 7. 2022, čj. 3 As 410/2020-46, bod 17 a 18. . Magistrátu proto nezbývalo než řízení vůči stěžovateli jako řidiči vozidla zastavit, a tak byly naplněny podmínky pro zahájení řízení vůči stěžovateli jako provozovateli vozidla § 125f odst. 5 písm. b) zákona o silničním provozu. .
[8] NSS také přisvědčil krajskému soudu, že není důvod považovat důkazy za zmanipulované. Stěžovatel o údajné manipulaci nepředložil žádné důkazy, a jeho obecná tvrzení jsou proto spíše spekulací. Důkazy navíc přesvědčivě prokazují zjištěný skutkový stav – přenosná značka upravující zákaz zastavení na náměstí Jana Pernera zde byla umístěna přinejmenším ode dne 7. 4. 2021. Stěžovatel na náměstí musel zaparkovat až poté, co byla umístěna, neboť v den umisťování značky stálo na místě, kde později zaparkoval stěžovatel, vozidlo pardubické městské policie. Stěžovatelovo vozidlo pak na náměstí stálo dne 14. 4. 2021 přibližně v 7:15 hodin, kdy už platil zákaz zastavení. Stěžovatel tedy jako provozovatel vozidla nezajistil, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Tím se dopustil přestupku.
[9] NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost.
[10] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajskému úřadu žádné náklady nevznikly (§ 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. března 2024
Michaela Bejčková předsedkyně senátu