Sousloví „návyková látka“ použité v § 1 nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou [§ 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2023], je souhrnným právním pojmem, pod který lze podřadit také benzoylekgonin, ačkoliv se nejedná o návykovou látku v pravém slova smyslu (ale o metabolit, tj. produkt látkové přeměny kokainu). Tomu nebrání ani závěry stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020.
[9] Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným. Stěžovatel v kasační stížnosti polemizuje se závěry krajského soudu a námitku nepřezkoumatelnosti spojuje rovněž s námitkou nesprávného právního posouzení (výslovně v kasační stížnosti uvádí, že napadený rozsudek je „nezákonný a nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů “). To by jistě nebylo možné, byl-li by rozsudek neodůvodněný či nesrozumitelný. O žalobní námitce nedostatečného zjištění skutkového stavu krajský soud obsáhle pojednal v bodech 10 až 21 napadeného rozsudku. Závěry tam uvedené jsou logické a odpovídají obsahu přestupkového spisu. V bodě 12 napadeného rozsudku krajský soud uvedl, že stěžovatel nečinil v žalobě spornými jednotlivé výsledky testů na kokain. Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatel skutečně neuplatnil žalobní námitku nesprávnosti výsledků testů. Pouze nesouhlasil se závěry, které z těchto testů učinily správní orgány. Takto formulovanou námitku krajský soud vypořádal. Dále Nejvyšší správní soud sděluje, že stěžovatelova tvrzení, jež souvisejí se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu a odborným stanoviskem PNB, krajský soud vypořádal implicitně v bodech 23 a násl. napadeného rozsudku. Tam se krajský soud zabývá vztahem trestného činu podle § 274 trestního zákoníku a přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, stejně jako významem benzoylekgoninu a jeho zjištěním v krvi řidiče motorového vozidla. Nejvyšší správní soud se sice níže věnuje popsané otázce nad rámec posouzení provedeného krajským soudem, činí tak ovšem proto, že se k některým aspektům této problematiky dosud nevyslovil (nikoliv proto, že by byl napadený rozsudek nedostatečně zdůvodněn). Nejvyšší správní soud shrnuje, že kasační námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku není důvodná. (…)
[9] Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným. Stěžovatel v kasační stížnosti polemizuje se závěry krajského soudu a námitku nepřezkoumatelnosti spojuje rovněž s námitkou nesprávného právního posouzení (výslovně v kasační stížnosti uvádí, že napadený rozsudek je „nezákonný a nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů “). To by jistě nebylo možné, byl-li by rozsudek neodůvodněný či nesrozumitelný. O žalobní námitce nedostatečného zjištění skutkového stavu krajský soud obsáhle pojednal v bodech 10 až 21 napadeného rozsudku. Závěry tam uvedené jsou logické a odpovídají obsahu přestupkového spisu. V bodě 12 napadeného rozsudku krajský soud uvedl, že stěžovatel nečinil v žalobě spornými jednotlivé výsledky testů na kokain. Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatel skutečně neuplatnil žalobní námitku nesprávnosti výsledků testů. Pouze nesouhlasil se závěry, které z těchto testů učinily správní orgány. Takto formulovanou námitku krajský soud vypořádal. Dále Nejvyšší správní soud sděluje, že stěžovatelova tvrzení, jež souvisejí se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu a odborným stanoviskem PNB, krajský soud vypořádal implicitně v bodech 23 a násl. napadeného rozsudku. Tam se krajský soud zabývá vztahem trestného činu podle § 274 trestního zákoníku a přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, stejně jako významem benzoylekgoninu a jeho zjištěním v krvi řidiče motorového vozidla. Nejvyšší správní soud se sice níže věnuje popsané otázce nad rámec posouzení provedeného krajským soudem, činí tak ovšem proto, že se k některým aspektům této problematiky dosud nevyslovil (nikoliv proto, že by byl napadený rozsudek nedostatečně zdůvodněn). Nejvyšší správní soud shrnuje, že kasační námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku není důvodná. (…)
[11] Stěžovatel rovněž namítl, že skutková podstata, z níž správní orgány a krajský soud vycházely, nemá oporu ve spisech. Podle Nejvyššího správního soudu však argumentace stěžovatele směřuje spíše proti skutkovému posouzení věci. Jinými slovy, stěžovatel nesouhlasí se závěry správních orgánů učiněnými na základě obsahu přestupkového spisu, které potvrdil krajský soud. Tak či tak, hodnocení správních orgánů a krajského soudu má podle Nejvyššího správního soudu jednoznačnou oporu v přestupkovém spise. Správní orgány a krajský soud vycházely ze záznamů policie, výsledků jednotlivých testů stěžovatele, znaleckého posudku o provedení toxikologického vyšetření, vyjádření stěžovatele, výsledků ústního jednání a z dalších informací zjištěných ve vztahu k osobě stěžovatele. Správní orgány přihlédly ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedl stěžovatel. Po hodnocení všech důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dospěly k závěru, že stěžovatel spáchal přestupek. Podstatné je zejména to, že jednotlivými testy byla u stěžovatele prokázána přítomnost kokainu (Drugwipe 5SP, analýza moči), popř. benzoylekgoninu (znalecký posudek, resp. vyšetření krevního vzorku). Správní orgány a krajský soud vysvětlily, že nebylo třeba provést další dokazování, například výslechy svědků. V této věci totiž podle nich nebylo rozhodující, do jaké míry se řidič jevil jako ovlivněný návykovou látkou a zda se tak cítil. Nejvyšší správní soud s tímto názorem souhlasí (podrobněji viz bod [39] tohoto rozsudku). Nejvyšší správní soud uzavírá, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a kasační námitka, že skutková podstata nemá oporu ve správních spisech, není důvodná.
3.2 Námitka nesprávného posouzení, zda byla u stěžovatele zjištěna návyková látka
[11] Stěžovatel rovněž namítl, že skutková podstata, z níž správní orgány a krajský soud vycházely, nemá oporu ve spisech. Podle Nejvyššího správního soudu však argumentace stěžovatele směřuje spíše proti skutkovému posouzení věci. Jinými slovy, stěžovatel nesouhlasí se závěry správních orgánů učiněnými na základě obsahu přestupkového spisu, které potvrdil krajský soud. Tak či tak, hodnocení správních orgánů a krajského soudu má podle Nejvyššího správního soudu jednoznačnou oporu v přestupkovém spise. Správní orgány a krajský soud vycházely ze záznamů policie, výsledků jednotlivých testů stěžovatele, znaleckého posudku o provedení toxikologického vyšetření, vyjádření stěžovatele, výsledků ústního jednání a z dalších informací zjištěných ve vztahu k osobě stěžovatele. Správní orgány přihlédly ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedl stěžovatel. Po hodnocení všech důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dospěly k závěru, že stěžovatel spáchal přestupek. Podstatné je zejména to, že jednotlivými testy byla u stěžovatele prokázána přítomnost kokainu (Drugwipe 5SP, analýza moči), popř. benzoylekgoninu (znalecký posudek, resp. vyšetření krevního vzorku). Správní orgány a krajský soud vysvětlily, že nebylo třeba provést další dokazování, například výslechy svědků. V této věci totiž podle nich nebylo rozhodující, do jaké míry se řidič jevil jako ovlivněný návykovou látkou a zda se tak cítil. Nejvyšší správní soud s tímto názorem souhlasí (podrobněji viz bod [39] tohoto rozsudku). Nejvyšší správní soud uzavírá, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a kasační námitka, že skutková podstata nemá oporu ve správních spisech, není důvodná.
3.2 Námitka nesprávného posouzení, zda byla u stěžovatele zjištěna návyková látka
[12] Dále stěžovatel namítá nesprávné posouzení otázky, zda byla u stěžovatele zjištěna návyková látka, resp. jestli u něj bylo možné určit limitní hodnotu kokainu/benzoylekgoninu v době řízení. Podle stěžovatele nemůže nastat ovlivnění řidiče benzoylekgoninem, neboť ten není návykovou látkou; právní úprava nařízení vlády č. 41/2014 Sb. je v daném ohledu chybná, což plyne ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2020 a odborného stanoviska PNB.
[13] Vzhledem k popsané argumentaci shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost přijatelnou. Nejvyšší správní soud se totiž dosud nevyjádřil k tomu, zda a případně jaké závěry lze dovodit ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ve vztahu ke skutkové podstatě přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, jedná-li se o řízení vozidla pod vlivem kokainu, popř. při zjištění benzoylekgoninu v krvi.
3.2.1 Obecná východiska – zjištění benzoylekgoninu v krevním vzorku řidiče
[13] Vzhledem k popsané argumentaci shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost přijatelnou. Nejvyšší správní soud se totiž dosud nevyjádřil k tomu, zda a případně jaké závěry lze dovodit ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ve vztahu ke skutkové podstatě přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, jedná-li se o řízení vozidla pod vlivem kokainu, popř. při zjištění benzoylekgoninu v krvi.
3.2.1 Obecná východiska – zjištění benzoylekgoninu v krevním vzorku řidiče
[14] Podle § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem.
[15] Podle § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 41/2014 Sb. stanovují se tyto jiné návykové látky a jejich limitní hodnoty, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou:
[16] Podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.
[17] Podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.
[18] Ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu tento soud rozhodl, že „řidič se nachází ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu § 274 trestního zákoníku, pokud řídí motorové vozidlo po užití jiné návykové látky než alkoholu, jejíž koncentrace v krevním séru dosáhne nejméně níže uvedených hodnot: […]
- 75 ng/ml kokainu […]
Závěr o vině takového řidiče přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky lze proto učinit již na podkladě zjištění o výši koncentrace příslušné návykové látky obsaženého ve znaleckém posudku nebo odborném vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. V tomto případě není třeba opatřit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ke zjištění stupně ovlivnění řidiče návykovou látkou. “
[18] Ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu tento soud rozhodl, že „řidič se nachází ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu § 274 trestního zákoníku, pokud řídí motorové vozidlo po užití jiné návykové látky než alkoholu, jejíž koncentrace v krevním séru dosáhne nejméně níže uvedených hodnot: […]
- 75 ng/ml kokainu […]
Závěr o vině takového řidiče přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky lze proto učinit již na podkladě zjištění o výši koncentrace příslušné návykové látky obsaženého ve znaleckém posudku nebo odborném vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. V tomto případě není třeba opatřit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ke zjištění stupně ovlivnění řidiče návykovou látkou. “
[19] Nejvyšší soud dále uvedl, že protiprávní čin je buď trestným činem, nebo přestupkem, a to v závislosti na konkrétních zjištěních učiněných v každém jednotlivém případě:
- přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku, nebo
- přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. b) (viz výše) nebo písm. c) zákona o silničním provozu, tj. řídí-li řidič vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky.
[20] Ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu se tento soud pozastavil nad tím, že skutkové podstaty trestného činu a přestupku podle písm. c) obě užívají při vymezení objektivní stránky stejného znaku stavu vylučujícího způsobilost. Ten však před vydáním stanoviska nebyl co do svého obsahového naplnění vymezen, a proto nebylo provedeno ani odlišení trestného činu od přestupku. Nejvyšší soud tedy řešil, jak mají být definovány limitní hodnoty návykových látek, u nichž lze (na základě tzv. analytického principu) konstatovat, že byl spáchán trestný čin. V té souvislosti si vyžádal řadu odborných stanovisek, aby se zorientoval v prokazování a stanovení konkrétních limitů návykových látek.
[20] Ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu se tento soud pozastavil nad tím, že skutkové podstaty trestného činu a přestupku podle písm. c) obě užívají při vymezení objektivní stránky stejného znaku stavu vylučujícího způsobilost. Ten však před vydáním stanoviska nebyl co do svého obsahového naplnění vymezen, a proto nebylo provedeno ani odlišení trestného činu od přestupku. Nejvyšší soud tedy řešil, jak mají být definovány limitní hodnoty návykových látek, u nichž lze (na základě tzv. analytického principu) konstatovat, že byl spáchán trestný čin. V té souvislosti si vyžádal řadu odborných stanovisek, aby se zorientoval v prokazování a stanovení konkrétních limitů návykových látek.
[21] Kokainu se Nejvyšší soud věnuje v bodě 85 a násl. tohoto stanoviska. Oslovené odborné instituce upozornily, že „v praxi nebývají u kontrolovaných řidičů zjišťovány jeho vyšší hodnoty, případně není zachycen vůbec, a to proto, že kokain se rychle rozkládá na benzoylekgonin. Ten je neaktivním metabolitem kokainu. Ukazuje na jeho přítomnost, zároveň však nejde o návykovou (ani psychoaktivní či toxickou) látku. Názory oslovených institucí na přístup k této látce byly proto značně rozdílné. Psychiatrická nemocnice Bohnice upozornila, že nález benzoylekgoninu sice ukazuje na užití kokainu v minulosti, nelze však zpětně určit, jaká byla koncentrace kokainu v době řízení motorového vozidla. Fakultní nemocnice Hradec Králové navrhla sloučit rozeznávané hranice pro benzoylekgonin a kokain. Česká lékařská společnost JEP navrhla – přesto, že benzoylekgonin nemá psychoaktivitu – stanovení pevné hranice také v případě této látky, protože její přítomnost je jasným markérem konzumace kokainu. Její vynechání by znamenalo tolerování rizik u konzumentů kokainu. Obdobně se vyjádřil také Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. […] Všechny zmíněné látky, ve vztahu k nimž bylo vyžádáno odborné stanovisko, jsou po jejich aplikaci způsobilé negativně ovlivnit psychomotorické schopnosti řidiče motorového vozidla. Užije-li řidič jinou návykovou látku než alkohol v množství, které se při jeho kontrole projeví zjištěním její koncentrace v krevním séru v hodnotě uvedené v právní větě a dále pod bodem 109 odůvodnění tohoto stanoviska, přivodí si takové ovlivnění svých kognitivních a psychomotorických funkcí, které vede ke ztrátě způsobilosti k bezpečnému ovládání motorového vozidla, a tím i stav vylučující způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu zákonného znaku přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku. “
[21] Kokainu se Nejvyšší soud věnuje v bodě 85 a násl. tohoto stanoviska. Oslovené odborné instituce upozornily, že „v praxi nebývají u kontrolovaných řidičů zjišťovány jeho vyšší hodnoty, případně není zachycen vůbec, a to proto, že kokain se rychle rozkládá na benzoylekgonin. Ten je neaktivním metabolitem kokainu. Ukazuje na jeho přítomnost, zároveň však nejde o návykovou (ani psychoaktivní či toxickou) látku. Názory oslovených institucí na přístup k této látce byly proto značně rozdílné. Psychiatrická nemocnice Bohnice upozornila, že nález benzoylekgoninu sice ukazuje na užití kokainu v minulosti, nelze však zpětně určit, jaká byla koncentrace kokainu v době řízení motorového vozidla. Fakultní nemocnice Hradec Králové navrhla sloučit rozeznávané hranice pro benzoylekgonin a kokain. Česká lékařská společnost JEP navrhla – přesto, že benzoylekgonin nemá psychoaktivitu – stanovení pevné hranice také v případě této látky, protože její přítomnost je jasným markérem konzumace kokainu. Její vynechání by znamenalo tolerování rizik u konzumentů kokainu. Obdobně se vyjádřil také Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. […] Všechny zmíněné látky, ve vztahu k nimž bylo vyžádáno odborné stanovisko, jsou po jejich aplikaci způsobilé negativně ovlivnit psychomotorické schopnosti řidiče motorového vozidla. Užije-li řidič jinou návykovou látku než alkohol v množství, které se při jeho kontrole projeví zjištěním její koncentrace v krevním séru v hodnotě uvedené v právní větě a dále pod bodem 109 odůvodnění tohoto stanoviska, přivodí si takové ovlivnění svých kognitivních a psychomotorických funkcí, které vede ke ztrátě způsobilosti k bezpečnému ovládání motorového vozidla, a tím i stav vylučující způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu zákonného znaku přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku. “
[22] V bodech 126 až 128 stanoviska Nejvyšší soud sdělil, že do seznamu látek nezařadil benzoylekgonin: „Přestože vyjádření některých oslovených institucí […] vyzněla tak, že navrhují, aby byla stanovena limitní hodnota i u této látky, neboť její přítomnost je jasným markerem konzumace kokainu a její vynechání by znamenalo tolerování rizik u konzumentů kokainu (viz bod 86 odůvodnění tohoto stanoviska), nebylo možno pominout údaje obsažené ve vyjádření Psychiatrické nemocnice Bohnice. Tato instituce sice rovněž sdělila, že nález benzoylekgoninu prokazuje užití kokainu v minulosti, současně však upozornila, že tento nález vůbec neprokazuje přítomnost kokainu v době řízení motorového vozidla. Nelze z něj zjistit, v jak vzdálené minulosti dotyčná osoba užila kokain, a ani z něj není možné odvodit koncentraci kokainu v minulosti. Z koncentrace benzoylekgoninu tedy nelze určit, jaká byla koncentrace kokainu v organismu řidiče v době řízení motorového vozidla. Neexistuje přitom žádná toxická hladina benzoylekgoninu, neboť nejde o látku návykovou, ani psychoaktivní či toxickou. Trestní kolegium s přihlédnutím k citovaným sdělením usoudilo, že nedisponuje dostatečnými podklady, které by mu umožnily přijetí adekvátního závěru ke stanovení rozhodné hodnoty též u benzoylekgoninu. Proto tato látka nebyla zařazena do výčtu spojeného s uvedením limitní hranice s tím, že není vyloučeno v budoucnosti dosáhnout nějakého řešení i ve vztahu k ní. “
[22] V bodech 126 až 128 stanoviska Nejvyšší soud sdělil, že do seznamu látek nezařadil benzoylekgonin: „Přestože vyjádření některých oslovených institucí […] vyzněla tak, že navrhují, aby byla stanovena limitní hodnota i u této látky, neboť její přítomnost je jasným markerem konzumace kokainu a její vynechání by znamenalo tolerování rizik u konzumentů kokainu (viz bod 86 odůvodnění tohoto stanoviska), nebylo možno pominout údaje obsažené ve vyjádření Psychiatrické nemocnice Bohnice. Tato instituce sice rovněž sdělila, že nález benzoylekgoninu prokazuje užití kokainu v minulosti, současně však upozornila, že tento nález vůbec neprokazuje přítomnost kokainu v době řízení motorového vozidla. Nelze z něj zjistit, v jak vzdálené minulosti dotyčná osoba užila kokain, a ani z něj není možné odvodit koncentraci kokainu v minulosti. Z koncentrace benzoylekgoninu tedy nelze určit, jaká byla koncentrace kokainu v organismu řidiče v době řízení motorového vozidla. Neexistuje přitom žádná toxická hladina benzoylekgoninu, neboť nejde o látku návykovou, ani psychoaktivní či toxickou. Trestní kolegium s přihlédnutím k citovaným sdělením usoudilo, že nedisponuje dostatečnými podklady, které by mu umožnily přijetí adekvátního závěru ke stanovení rozhodné hodnoty též u benzoylekgoninu. Proto tato látka nebyla zařazena do výčtu spojeného s uvedením limitní hranice s tím, že není vyloučeno v budoucnosti dosáhnout nějakého řešení i ve vztahu k ní. “
[23] PNB v odborném stanovisku, jež bylo podkladem pro stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, konstatovala, že benzoylekgonin není návyková ani psychoaktivní látka, ale neaktivní metabolit kokainu. PNB citovala § 274 trestního zákoníku a § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu a sdělila, že není zakázáno řídit pod vlivem neaktivních metabolitů návykových látek. Dále uvedla, že kokain je psychoaktivní cca jednu hodinu, zatímco benzoylekgonin lze najít v krvi i po cca dvou dnech: „Důvod, proč se benzoylekgoninu věnuje větší pozornost než ostatním aktivním metabolitům, je ten, že kokain přetrvává v krvi jen v řádu minut (kokain se rozpadá nejpozději do 90 minut), a tak je v praxi vzácné jej detekovat v krvi, neboť jistá doba uplyne mezi aplikací a činem, a další doba uplyne mezi činem a odběrem krve, a pokud součet těchto časů je delší než 90 minut, pak je jisté, že kokain v krvi již nenalezneme (a pokud se stihne odběr dříve, pak vzhledem k rychlé eliminaci kokainu zjistíme jen jeho malý zlomek). Proto se požití kokainu prokazuje průkazem benzoylekgoninu – ovšem to lze použít v jiných forenzních situacích, než je tato (pomocí benzoylekgoninu lze monitorovat abstinenci od kokainu tam, kde je jeho užívání zakázáno – např. v ozbrojených složkách státu a u pilotů; teoreticky i v léčení závislostí, kde z ekonom. důvodů ovšem testujeme jen moč, nikoli krev). Nález benzoylekgoninu prokazuje užití kokainu v minulosti, ale vůbec neprokazuje přítomnost kokainu v době řízení (neboť nelze zjistit v jak vzdálené minulosti). Jinými slovy: z koncentrace benzoylekgoninu nelze dovodit koncentraci kokainu v minulosti. “ PNB uzavřela, že benzoylekgonin neprokazuje přítomnost kokainu v koncentraci způsobující stav vylučující způsobilost řídit motorová vozidla. To ale nevylučuje možnost, že řidič v době řízení byl pod vlivem kokainu, popř. i v koncentraci způsobující stav vylučující způsobilost řídit motorová vozidla.
[23] PNB v odborném stanovisku, jež bylo podkladem pro stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, konstatovala, že benzoylekgonin není návyková ani psychoaktivní látka, ale neaktivní metabolit kokainu. PNB citovala § 274 trestního zákoníku a § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu a sdělila, že není zakázáno řídit pod vlivem neaktivních metabolitů návykových látek. Dále uvedla, že kokain je psychoaktivní cca jednu hodinu, zatímco benzoylekgonin lze najít v krvi i po cca dvou dnech: „Důvod, proč se benzoylekgoninu věnuje větší pozornost než ostatním aktivním metabolitům, je ten, že kokain přetrvává v krvi jen v řádu minut (kokain se rozpadá nejpozději do 90 minut), a tak je v praxi vzácné jej detekovat v krvi, neboť jistá doba uplyne mezi aplikací a činem, a další doba uplyne mezi činem a odběrem krve, a pokud součet těchto časů je delší než 90 minut, pak je jisté, že kokain v krvi již nenalezneme (a pokud se stihne odběr dříve, pak vzhledem k rychlé eliminaci kokainu zjistíme jen jeho malý zlomek). Proto se požití kokainu prokazuje průkazem benzoylekgoninu – ovšem to lze použít v jiných forenzních situacích, než je tato (pomocí benzoylekgoninu lze monitorovat abstinenci od kokainu tam, kde je jeho užívání zakázáno – např. v ozbrojených složkách státu a u pilotů; teoreticky i v léčení závislostí, kde z ekonom. důvodů ovšem testujeme jen moč, nikoli krev). Nález benzoylekgoninu prokazuje užití kokainu v minulosti, ale vůbec neprokazuje přítomnost kokainu v době řízení (neboť nelze zjistit v jak vzdálené minulosti). Jinými slovy: z koncentrace benzoylekgoninu nelze dovodit koncentraci kokainu v minulosti. “ PNB uzavřela, že benzoylekgonin neprokazuje přítomnost kokainu v koncentraci způsobující stav vylučující způsobilost řídit motorová vozidla. To ale nevylučuje možnost, že řidič v době řízení byl pod vlivem kokainu, popř. i v koncentraci způsobující stav vylučující způsobilost řídit motorová vozidla.
[24] Podle Nejvyššího správního soudu nečiní stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu žádné závěry o tom, že benzoylekgonin není návykovou látkou, a proto nelze v přestupkovém řízení potrestat řidiče, v jehož krvi byl tento metabolit kokainu zjištěn. Nic takového Nejvyšší soud nekonstatoval. Jeho stanovisko a závěry v něm učiněné mají mít dopad výhradně v rovině trestního práva a posuzování trestného činu podle § 274 trestního zákoníku. Právě v tomto ohledu Nejvyšší soud sdělil, že nedisponuje dostatečnými podklady, aby přijal adekvátní závěr ke stanovení rozhodné hodnoty benzoylekgoninu. Nejvyšší soud ovšem do budoucna nevyloučil stanovení limitní hodnoty tohoto metabolitu pro citovaný trestný čin.
[24] Podle Nejvyššího správního soudu nečiní stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu žádné závěry o tom, že benzoylekgonin není návykovou látkou, a proto nelze v přestupkovém řízení potrestat řidiče, v jehož krvi byl tento metabolit kokainu zjištěn. Nic takového Nejvyšší soud nekonstatoval. Jeho stanovisko a závěry v něm učiněné mají mít dopad výhradně v rovině trestního práva a posuzování trestného činu podle § 274 trestního zákoníku. Právě v tomto ohledu Nejvyšší soud sdělil, že nedisponuje dostatečnými podklady, aby přijal adekvátní závěr ke stanovení rozhodné hodnoty benzoylekgoninu. Nejvyšší soud ovšem do budoucna nevyloučil stanovení limitní hodnoty tohoto metabolitu pro citovaný trestný čin.
[25] Také odborné stanovisko PNB bylo koncipováno pro účely stanovení limitních hodnot jiných návykových látek u trestného činu. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že podstatou stanoviska PNB bylo vyjádřit se k odborným otázkám z oboru zdravotnictví, nikoliv vykládat právní ustanovení. Takový výklad této odborné instituci jednoduše nepřísluší. Právní kvalifikace a interpretace právních norem je úkolem soudu. Úvahy PNB o tom, že § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu nezakazuje řídit pod vlivem metabolitu návykových látek, jsou z hlediska právního posouzení irelevantní.
[26] Je tedy třeba zaměřit se výhradně na odborné úvahy PNB. Z nich plyne, že kokain v krvi přetrvává pouze krátkou dobu. PNB poukázala na skutečnost, že nález benzoylekgoninu v krvi prokazuje užití kokainu v minulosti, ale nelze z něj spolehlivě určit konkrétní koncentraci kokainu v době řízení. Právě z důvodu této „míry nejistoty“ Nejvyšší soud nestanovil limit benzoylekgoninu, který by prokazoval spáchání trestného činu.
[27] Podle odborného stanoviska PNB ovšem v praxi nelze vyloučit, že řidič užil kokain (a to i bezprostředně) před řízením, přestože již v krvi není detekován. Užití kokainu se projeví přítomností jeho metabolitu – benzoylekgoninu v krvi. Nejvyšší správní soud poukazuje rovněž na odlišné názory jiných odborných institucí, které navrhovaly, aby také u benzoylekgoninu byla stanovena limitní hodnota stavu vylučujícího způsobilost řídit motorové vozidlo. A to právě z důvodu prevence, resp. eliminace rizik u konzumentů kokainu, neboť přítomnost benzoylekgoninu jednoznačně prokazuje užití kokainu v minulosti (byť nelze určit přesný čas a koncentraci).
[27] Podle odborného stanoviska PNB ovšem v praxi nelze vyloučit, že řidič užil kokain (a to i bezprostředně) před řízením, přestože již v krvi není detekován. Užití kokainu se projeví přítomností jeho metabolitu – benzoylekgoninu v krvi. Nejvyšší správní soud poukazuje rovněž na odlišné názory jiných odborných institucí, které navrhovaly, aby také u benzoylekgoninu byla stanovena limitní hodnota stavu vylučujícího způsobilost řídit motorové vozidlo. A to právě z důvodu prevence, resp. eliminace rizik u konzumentů kokainu, neboť přítomnost benzoylekgoninu jednoznačně prokazuje užití kokainu v minulosti (byť nelze určit přesný čas a koncentraci).
[28] Nejvyšší soud se tedy zabýval významem benzoylekgoninu z pohledu trestního práva. Povaha správního trestání je však odlišná. Veřejná správa je specifickou složkou výkonné moci. Těžiště její činnosti spočívá v provádění obsahu zákonů v souvislosti se správou veřejných záležitostí. Veřejná správa má také oprávnění trestat, resp. vynucovat pravidla chování stanovená zákonodárcem a doplněná veřejnou správou, popř. sankcionovat jejich porušení. Účelem správního trestání je – mimo jiné – zajistit bezproblémový a bezporuchový výkon veřejné správy, který není ničím narušen či ohrožen. Má tedy zřetelnou ochrannou funkci. Správním trestáním veřejná správa chrání sama sebe, ale také spravované subjekty a objekty. Vztah přestupků a trestných činů, potažmo správního práva trestního a trestního práva není chápán jako antagonistický, nýbrž jako vztah kooperace (srov. Bohadlo, D.; Potěšil, L.; Potměšil, J. Správní trestání z hlediska praxe a judikatury. Vydání první. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 12 a 13).
[29] Jinými slovy, protiprávní jednání, které svou intenzitou nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, může naplnit skutkovou podstatu přestupku. Tento jev není nijak neobvyklý (srov. např. § 8 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a § 205 a násl. trestního zákoníku).
[29] Jinými slovy, protiprávní jednání, které svou intenzitou nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, může naplnit skutkovou podstatu přestupku. Tento jev není nijak neobvyklý (srov. např. § 8 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a § 205 a násl. trestního zákoníku).
[30] Nejvyšší správní soud poznamenává, že do 31. 12. 2023 znal zákon o silničním provozu dvě různé skutkové podstaty přestupku, a sice postihující řidiče řídící bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky [§ 125c odst. 1 písm. b)], či postihující řidiče řídící ve stavu vylučujícím způsobilost [§ 125c odst. 1 písm. c)]. Skutková podstata podle písm. c) byla s účinností od 1. 1. 2024 zrušena. Z důvodové zprávy k zákonu č. 271/2023 Sb., kterým se mění zákon o silničním provozu a další související zákony, plyne, že podle zákonodárce dopadala skutková podstata upravená v písm. c) pouze na cyklisty. U řidičů motorového vozidla byl totiž v případě stavu vylučujícího způsobilost ovládat vozidlo spáchán trestný čin podle § 274 trestního zákoníku. Zákonodárci se zdál postih pro cyklisty přísný. Proto cyklisté jedoucí pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky se od účinnosti novely dopouští přestupku podle písm. b) citovaného ustanovení bez ohledu na to, v jak vysoké míře jsou alkoholem či jinou návykovou látkou ovlivněni.
Zároveň je však podle Nejvyššího správního soudu zřejmé, že u sousloví návyková látka se jedná o souhrnný právní pojem, tedy stručné slovní označení, kterým se v právním předpise může nahradit obšírnější definice či výčet. Jisté zobecnění, či snad i dílčí nepřesnost označení, jsou přípustné (tento souhrnný pojem nelze označit za zavádějící nebo excesivní). Pouze z důvodu, že zákonodárce zvolil obecné označení návyková látka i pro metabolit kokainu, nelze toto nařízení považovat za neurčité, nezákonné či protiústavní. Z citovaného nařízení vlády a odborných stanovisek je zcela zřejmé, že benzoylekgonin sice není návykovou látkou, ale je metabolitem kokainu, který návykovou látkou je. Přítomnost benzoylekgoninu v krvi jednoznačně prokazuje předchozí užití kokainu. Právě proto je jeho limitní hodnota stanovena v nařízení vlády č. 41/2014 Sb., neboť samotný kokain lze v krvi zjistit pouze po velmi krátkou dobu. I poté však může být konzument kokainu ovlivněn jeho účinky. Podle aktuálního odborného stavu poznání fungování kokainu řídí řidič pod vlivem kokainu, je-li v jeho krevním vzorku přítomen kokain či benzoylekgonin v množství převyšujícím limitní hodnotu 25 ng/ml.