Samotná skutečnost, že správní orgán v návaznosti na žádost o udělení řidičského oprávnění zadal Státní tiskárně cenin výrobu řidičského průkazu, hotový doklad obdržel a žadatelku o tom informoval, ještě neznamená, že žádosti plně vyhověl a že požadovaný doklad vydal ve smyslu § 151 správního řádu a § 129 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. O vůli správního orgánu vydat doklad by svědčila až výzva k převzetí dokladu nevázaná na žádné podmínky ve spojení se záznamem ve spisu (§ 151 odst. 3 správního řádu), případně až samotné předání dokladu (§ 110 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích).
[9] Podle § 67 odst. 1 správního řádu rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva a povinnosti má, anebo nemá. Ustanovení § 151 správního řádu umožňuje namísto písemného vyhotovení rozhodnutí vydat doklad, ale pouze v případě, že správní orgán zcela vyhoví žádosti o přiznání práva, jehož existence se osvědčuje zákonem stanoveným dokladem. O vydání dokladu se podle odst. 2 tohoto ustanovení učiní záznam do spisu. Úpravou k tomuto ustanovení speciální je pak § 129 zákona o silničním provozu, podle kterého je takovým dokladem řidičský průkaz.
[10] Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že již ve svém rozsudku ze dne 16. 6. 2010, čj. 2 As 41/2009-62, č. 1044/2010 Sb. NSS, dovodil, že řidičský průkaz je osvědčením, kterým se pouze prokazuje existence řidičského oprávnění a jeho rozsah. Skutečnost, že správní orgán může průkaz vydat namísto písemného vyhotovení rozhodnutí, přitom neznamená, že průkaz je rozhodnutím samotným.
[11] Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem krajského soudu, že o výsledku posouzení žádosti o vydání řidičského průkazu je rozhodnuto ve chvíli, kdy správní orgán dojde k závěru, že žadatel splňuje (či nesplňuje) zákonné podmínky pro jeho vydání. S krajským soudem však nelze souhlasit, že existence takového rozhodnutí je prokázána pouhým zadáním výroby řidičského průkazu.
[12] Jak je zřejmé ze správního spisu, magistrát opakovaně sdělil žalobkyni, že se dosud nedostavila k převzetí vyhotoveného řidičského průkazu. Zároveň však dával jasně najevo, že podmínky pro jeho předání zatím nejsou splněny. Nejvyšší správní soud uznává, že se tato sdělení mohou jevit rozporuplná. Zároveň však považuje za nutné zdůraznit, že obsah vůle magistrátu představovala obě uvedená sdělení dohromady. Žalobkyně tak nemohla věnovat pozornost pouze skutečnosti, že doklad byl již vyhotoven, a zároveň přehlížet jasně formulovaný požadavek magistrátu. Skutečnost, že magistrát trvá na dodání dokumentů potvrzujících aktuální obvyklé bydliště žalobkyně na území ČR, přitom bylo možné vyložit pouze tak, že nedodá-li žalobkyně požadované dokumenty, je magistrát připraven jí řidičský průkaz nevydat. Tento zjevný záměr magistrátu krajský soud ve svých úvahách nevzal v potaz.
[13] Možnost odepřít vydání již vyhotoveného průkazu předpokládá i zákon o silničním provozu. Podle § 110 odst. 5 tohoto zákona je držitel řidičského oprávnění povinen převzít řidičský průkaz osobně. Současně je držitel řidičského oprávnění, kterému je vydáván průkaz podle § 109 odst. 2 písm. d), e) nebo f), povinen zároveň s převzetím řidičského průkazu odevzdat neplatný řidičský průkaz nebo řidičský průkaz členského státu nebo poškozený řidičský průkaz členského státu nebo řidičský průkaz vydaný cizím státem nebo řidičský průkaz obsahující neplatné údaje. Z citovaného ustanovení je patrné, že pokud držitel řidičského oprávnění uvedenému požadavku nevyhoví, řidičský průkaz mu nebude vydán, ačkoli už byl vyroben. V tomto ohledu lze souhlasit s magistrátem, že i když byl průkaz vyroben, nelze z toho usuzovat na jednoznačnou vůli úřadu také průkaz vydat bez ohledu na jakékoli další okolnosti. To, zda průkaz bude vydán, závisí především na tom, zda žadatel splní svou zákonnou povinnost (ať už jde o odevzdání dosavadního průkazu, nebo o doložení aktuálního obvyklého bydliště v ČR).
[14] Nejvyšší správní soud souhlasí, že výroba řidičského průkazu ve chvíli, kdy není zřejmé, zda bude žalobkyni uděleno řidičské oprávnění, je v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Tato skutečnost však sama o sobě nevypovídá nic o tom, jak správní orgán posoudil žádost o udělení řidičského oprávnění. Požadavek magistrátu, aby žalobkyně doložila splnění nutných podmínek pro udělení řidičského oprávnění, lze tedy chápat jedině tak, že v okamžiku, kdy ji vyzýval k převzetí řidičského průkazu, samotné rozhodnutí o udělení či neudělení řidičského oprávnění ještě neučinil. Ve skutečnosti magistrát rozhodl až tehdy, když žadatelka promeškala lhůtu pro dodání podkladů, které by potvrzovaly její obvyklé bydliště na území ČR, a to tak, že její žádosti nevyhověl.
[15] Nejvyšší správní soud dále připomíná, že vydáním rozhodnutí se podle § 71 odst. 2 správního řádu rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám. Komentář, který se z dostupných zdrojů tomuto ustanovení věnuje nejdůkladněji a na který ve své kasační stížnosti odkazuje i stěžovatel, k tomu dodává, že rozhodnutí je vydáno v okamžiku, kdy správní orgán učiní projev vůle, která je obsahem správního rozhodnutí, navenek vůči jeho adresátům. Od této chvíle je jím správní orgán, který ho učinil, vázán, a to tak, že ho může změnit nebo jinak do něj zasáhnout jen způsobem stanoveným zákonem (Vedral, J. Správní řád. Komentář. II. vydání, Bova polygon, Praha : 2012, s. 632), neboť ztrácí možnost na vyhotovené rozhodnutí fakticky působit. V praxi se tím zpravidla rozumí jeho předání na poštu či jinému doručovateli (Jemelka, L. Správní řád. Komentář. 5. vydání, C. H. Beck, Praha : 2016, s. 395–403). Stejný postoj zaujal i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, čj. 1 Ans 2/2008-52, č. 1626/2008 Sb. NSS.
[16] Podobné zásady se uplatní i při vydávání dokladu nahrazujícího písemné vyhotovení kladného rozhodnutí. Podle již výše citovaného § 110 odst. 5 zákona o silničním provozu je držitel řidičského oprávnění povinen převzít řidičský průkaz osobně nebo prostřednictvím zmocněné osoby na základě ověřené plné moci na příslušném obecním úřadu obce s rozšířenou působností. Z citovaného ustanovení vyplývá, že magistrát provádí doručení řidičského průkazu sám, a to jeho osobním předáním oprávněné osobě. Tímto okamžikem také správní orgán ztrácí možnost na průkaz působit. Zadáním výroby průkazu, jeho fyzickým vyhotovením či sdělením o možnosti jej převzít však magistrát tuto možnost neztratil. Pokyn k převzetí průkazu sice byl projevem vůle magistrátu směřujícím navenek, ale jeho obsah nenasvědčoval tomu, že se magistrát již rozhodl udělit řidičské oprávnění. Z uvedených zákonných požadavků vyplývá, že doklad mohl být vydán pouze jeho předáním oprávněné osobě, neboť až tehdy by magistrát ztratil možnost na něj fakticky působit. Skutečnost, že magistrát řidičský průkaz nevydal, je navíc podpořena i chybějícím úředním záznamem o jeho vydání. Krajský soud k tomu podotýká, že chybějící záznam nemůže jít k tíži žalobkyně. Zcela však přehlíží, že neprovedení záznamu prokazuje vůli magistrátu nevydat řidičský průkaz do chvíle, kdy žalobkyně splní požadované podmínky.
[17] Nejvyšší správní soud na závěr dodává, že je-li žádosti o udělení řidičského oprávnění vyhověno, splývá okamžik vydání řidičského průkazu a vydání rozhodnutí o udělení řidičského oprávnění v jedno, neboť písemné vyhotovení rozhodnutí je nahrazováno právě tímto průkazem. Jak Nejvyšší správní soud uvedl výše, samotné rozhodnutí magistrát učinil až okamžikem zamítnutí žádosti, předběžné výrobě řidičského průkazu navzdory. Vzhledem k této skutečnosti nelze považovat žádný z předcházejících kroků magistrátu za vydání řidičského průkazu.