10 As 530/2021- 40 - text
10 As 530/2021 - 41
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudců Zdeňka Kühna a Michala Bobka v právní věci žalobkyně: Z. Š., zast. advokátem Mgr. Janem Bučkem, V. Nezvala 604, Frýdek
Místek, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, 28. října 2771/117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2020, čj. MSK 63897/2020, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2021, čj. 25 A 86/2020 42,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Městský úřad Frýdlant nad Ostravicí (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 22. 10. 2019 dodatečně povolil stavbu rodinného domu na pozemku parc. č. XA v k. ú. X , který je součástí stavebního záměru pod názvem „Novostavba rodinného domu na parcele č. XA v kat. území X.“.
[2] Rozhodnutím ze dne 26. 8. 2020 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí stavebního úřadu jako nepřípustné, protože žalobkyně nesplňuje podmínky pro účastenství v řízení podle § 85 a § 109 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona).
[3] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou podanou u krajského soudu, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost.
[5] Stěžovatelka konstatovala, že krajský soud přisvědčil žalovanému zejména v tom, že předmětem řízení o dodatečném povolení stavby byla jen stavba rodinného domu a nikoli další (z věcného hlediska podmiňující) stavby. Krajský soud též zohlednil závěr žalovaného, že vlastnická ani jiná práva k pozemkům a stavbám dalších osob než těch, které jako účastníky řízení žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, nemohou být dotčena dodatečným povolením stavby rodinného domu a jeho imisemi (zastínění, ztráta soukromí, prach, hluk, staveništní doprava).
[6] Stěžovatelka však namítá, že krajský soud ve shodě se žalovaným pominul imise vzniklé dopadem atmosférických srážek (déšť, sníh) na daný rodinný dům. V důsledku toho krajský soud (stejně jako žalovaný) odepřel stěžovatelce právo chránit své nemovitosti v pozici účastníka řízení (srov. též § 1013 občanského zákoníku). Stěžovatelka je přesvědčena, že dotčení jejích vlastnických práv je založeno směrem proudění podzemních vod, neboť v dodatečném povolení stavby je uvedeno, že dešťové vody z rodinného domu budou zasakovány.
[7] Stěžovatelka namítá, že zasakování dešťových vod z rodinného domu nemá oporu např. v zákonu č. 254/2001, o vodách a o změně některých zákonů (vodním zákonu), ani ve vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Žalovanému přitom bylo ke dni vydání napadeného rozhodnutí z úřední činnosti známo, že v řízení o umístění a povolení stavby „Společná kanalizace“ (mimo jiné též na pozemku parc. č. XB) je jedním ze žadatelů o tuto stavbu také stavebník nyní dodatečně povolované stavby. Ke dni podání žádosti o dodatečné povolení stavby (tj. ke dni 11. 6. 2019) tak i tento stavebník věděl, že žádost ze dne 12. 12. 2018 o umístění a povolení stavby „Společná kanalizace“ se týkala jen odvádění splaškových vod z rodinných domů v této lokalitě, nikoli vod dešťových. „Imise“ dešťových vod dopadajících na stavbu daného rodinného domu jsou také s ohledem na navrhované zasakování do země důvodem zařazení stěžovatelky do okruhu účastníků v řízení o dodatečném povolení stavby rodinného domu. Podle názoru stěžovatelky se ve světle právě uvedeného jeví jako účelové dodatečné povolení jen stavby rodinného domu bez související stavby dešťové kanalizace.
[8] Stěžovatelka navrhla, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný uvedl, že z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je zjevné, že předmětem řízení byla jen stavba rodinného domu bez staveb zajišťujících likvidaci splaškových a dešťových vod. S odkazem na znění § 5 odst. 3 vodního zákona, § 20 odst. 5 písm. c) vyhlášky č. 501/2006 Sb. a § 6 odst. 4 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, pak žalovaný konstatoval, že není správný názor stěžovatelky, že možnost likvidace srážkových vod zasakováním nemá oporu ve vodním zákoně či v prováděcích předpisech ke stavebnímu zákonu. Žalovaný připomenul, že novelou vodního zákona [zákon č. 544/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony] byla v § 5 odst. 3 vodního zákona upřednostněna akumulace srážkových vod a jejich následného využití, případně vsaku na pozemku či výparu před dalšími způsoby hospodaření se srážkovými vodami.
[10] Dále žalovaný uvedl, že stěžovatelce je dobře známa skutečnost, že způsob likvidace srážkových vod z rodinného domu je předmětem samostatného řízení, neboť je účastníkem opakovaného stavebního řízení, jehož předmětem je právě dešťová kanalizace, vodovodní přípojka a odběrné elektrické zařízení.
[11] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Ve shodě se žalovaným i krajský soudem musí NSS konstatovat, že žalobní i kasační námitky se v podstatě míjí předmětem řízení před správními orgány o dodatečné povolení stavby. Předmětem tohoto řízení totiž byla jen a pouze stavba rodinného domu a nikoli stavby další, zejména stavby zajišťující likvidaci splaškových a dešťových vod. Stěžovatelka však v průběhu řízení o dodatečném povolení stavby ani v řízení před krajským soudem nenamítala žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit dotčení (resp. porušení) jejích práv provedením stavby rodinného domu. Krajský soud v této souvislosti správně konstatoval, že stěžovatelka ve vztahu ke svému domnělému postavení opomenutého účastníka pouze namítala, že ve vztahu k podmiňujícím stavbám (čistírna odpadních vod a společná kanalizace, dešťová kanalizace) žalovaný neuvedl, zda mohou či nemohou být dotčeny její pozemky a její studny (z tohoto důvodu má být podle jejího názoru rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné). Tyto námitky se ovšem netýkají předmětu daného řízení.
[14] K námitkám stěžovatelky lze přitom alespoň v obecné rovině souhlasit se žalovaným, že možnost likvidace srážkových vod zasakováním má oporu v právní úpravě (srov. § 5 odst. 3 vodního zákona, § 20 odst. 5 písm. c) vyhlášky č. 501/2006 Sb. a § 6 odst. 4 vyhlášky č. 268/2009 Sb.). To však nic nemění na tom, že i tyto námitky stěžovatelky se míjí předmětem řízení o dodatečné povolení stavby, což plyne již z rozhodnutí stavebního úřadu, v němž je mj. uvedeno: „Splaškové vody budou svedeny do čistírny odpadních vod s napojením do společné kanalizace s vyústěním do vodoteče, dešťové vody z rodinného domu budou zasakovány; stavba bude napojena na vodovod a na distribuční soustavu elektřiny (uvedené stavby nejsou předmětem dodatečného povolení).“
[15] Stěžovatelka si je ostatně vědoma skutečnosti, že způsob likvidace srážkových vod z rodinného domu je předmětem samostatného řízení, v němž svá tvrzená práva aktivně uplatňuje. Stěžovatelka se totiž před krajským soudem domáhala rovněž zrušení rozhodnutí stavebního úřadu souhlasu s umístěním stavby ze dne 30. 9. 2019, kterým stavební úřad vydal souhlas s umístěním stavby vodovodní přípojky, odběrného elektrického zařízení a dešťové kanalizace na dotčených pozemcích. Tento územní souhlas pak k žalobě stěžovatelky krajský soud rozsudkem ze dne 5. 11. 2020, čj. 22 A 6/2020 30, zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu řízení (lustrací NSS zjistil, že proti tomuto rozsudku nebyla podána kasační stížnost).
[16] Za popsané situace krajský soud dospěl ke správnému závěru, že stěžovatelka nebrojí proti dotčení svých práv (jen) stavbou rodinného domu, toto dotčení ani jinak z obsahu spisové dokumentace bez dalšího nevyplývá. Z tohoto důvodu tedy stěžovatelka nemůže být účastníkem řízení o dodatečné povolení stavby rodinného domu, jak dovodil již žalovaný. Krajskému soudu nelze vytknout též jeho závěr, že z téhož důvodu nelze přezkoumat ani rozhodnutí žalovaného (resp. rozhodnutí stavebního úřadu) v tom směru, zda bylo možné dodatečně povolit stavbu rodinného domu bez jakýchkoli podmínek. K tomu je ovšem vhodné, byť nad rámec důvodů tohoto rozhodnutí, poukázat (jak uvedl již žalovaný ve vyjádření k žalobě) např. na podmínku č. 10 stanovenou stavebním úřadem, podle níž je užívání stavby možné „po dokončení všech staveb zajišťujících jeho funkčnost (tj. elektrická přípojka, odběrné elektrické zařízení, vodovodní přípojka, ČOV, dešťová kanalizace, sjezd); po vydání kolaudačního souhlasu s užíváním stavby společné kanalizace pro odvádění předčištěných vod z ČOV.“
[17] NSS proto ve shodě s krajským soudem konstatuje, že žalovaný správně odmítl odvolání stěžovatelky jako nepřípustné. IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[18] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky není důvodná, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[19] Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. dubna 2023
Ondřej Mrákota
předseda senátu