10 As 75/2023 – Nejvyšší správní soud

10 As 75/2023- 40 - text

10 As 75/2023 - 42 pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: P. T., zastoupen advokátem Mgr. Martinem Chludem, Palackého třída 801, Chrudim, proti žalované: Česká obchodní inspekce, Gorazdova 1969/24, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 4. 2022, čj. ČOI 53280/22/O100/Bal/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2023, čj. 31 A 15/2022 57,

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím ze dne 5. 11. 2021 Inspektorát České obchodní inspekce Královéhradeckého a Pardubického kraje uložil žalobci úhrnnou pokutu ve výši 250 000 Kč za přestupky:

1) podle § 24 odst. 7 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, neboť stěžovatel na jím provozovaných internetových stránkách nabízel k prodeji a prodával výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví, konkrétně padělky a nedovolené napodobeniny výrobků;

2) podle § 24 odst. 7 písm. f) zákona o ochraně spotřebitele, neboť stěžovatel nezajistil, aby jím prodávaná obuv byla přímo a viditelně označena údaji o materiálech použitých v hlavních částech této obuvi; 3) podle § 24 odst. 7 písm. m) zákona o ochraně spotřebitele, neboť stěžovatel řádně neinformoval spotřebitele o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů;

4) podle § 54 odst. 4 zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh (dále jen „zákon o posuzování shody“), neboť stěžovatel v případě erotického masážního přístroje neověřil, zda jsou k výrobku přiloženy příslušné doklady, návody a bezpečnostní informace v českém jazyce a další náležitosti;

5) podle § 19a odst. 4 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, neboť stěžovatel jako distributor před dodáním sluchátek i7s na trh neověřil, zda je tento výrobek řádně označen a jsou k němu připojeny potřebné doklady v českém jazyce a další;

6) podle § 54 odst. 4 písm. b) zákona o posuzování shody, neboť stěžovatel jako distributor neověřil před dodáním blíže specifikovaných respirátorů na trh, zda jsou tyto výrobky řádně označeny a jsou k nim připojeny potřebné doklady v českém jazyce a další, jakož i

7) přestupků podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), protože stěžovatel přes výzvu nepředložil požadované doklady a znemožnil zajištění výrobků, u nichž vzniklo důvodné podezření, že porušují některá práva duševního vlastnictví.

[2] Proti rozhodnutí inspektorátu podal žalobce odvolání, které Ústřední inspektorát České obchodní inspekce rozhodnutím ze dne 13. 4. 2022 zamítl a rozhodnutí inspektorátu potvrdil.

[3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

1. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 5. 11. 2021 Inspektorát České obchodní inspekce Královéhradeckého a Pardubického kraje uložil žalobci úhrnnou pokutu ve výši 250 000 Kč za přestupky: 1) podle § 24 odst. 7 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, neboť stěžovatel na jím provozovaných internetových stránkách nabízel k prodeji a prodával výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví, konkrétně padělky a nedovolené napodobeniny výrobků; 2) podle § 24 odst. 7 písm. f) zákona o ochraně spotřebitele, neboť stěžovatel nezajistil, aby jím prodávaná obuv byla přímo a viditelně označena údaji o materiálech použitých v hlavních částech této obuvi; 3) podle § 24 odst. 7 písm. m) zákona o ochraně spotřebitele, neboť stěžovatel řádně neinformoval spotřebitele o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů; 4) podle § 54 odst. 4 zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh (dále jen „zákon o posuzování shody“), neboť stěžovatel v případě erotického masážního přístroje neověřil, zda jsou k výrobku přiloženy příslušné doklady, návody a bezpečnostní informace v českém jazyce a další náležitosti; 5) podle § 19a odst. 4 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, neboť stěžovatel jako distributor před dodáním sluchátek i7s na trh neověřil, zda je tento výrobek řádně označen a jsou k němu připojeny potřebné doklady v českém jazyce a další; 6) podle § 54 odst. 4 písm. b) zákona o posuzování shody, neboť stěžovatel jako distributor neověřil před dodáním blíže specifikovaných respirátorů na trh, zda jsou tyto výrobky řádně označeny a jsou k nim připojeny potřebné doklady v českém jazyce a další, jakož i 7) přestupků podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), protože stěžovatel přes výzvu nepředložil požadované doklady a znemožnil zajištění výrobků, u nichž vzniklo důvodné podezření, že porušují některá práva duševního vlastnictví. [2] Proti rozhodnutí inspektorátu podal žalobce odvolání, které Ústřední inspektorát České obchodní inspekce rozhodnutím ze dne 13. 4. 2022 zamítl a rozhodnutí inspektorátu potvrdil. [3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

2. Kasační stížnost a vyjádření účastníků [4] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. [5] Stěžovatel krajskému soudu vytkl, že se nevypořádal s námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť správní orgány ani krajský soud nepodložily své závěry logickým a řádným hodnocením důkazních prostředků.

[6] Stěžovatel trvá na námitce směřující vůči odborným posouzením, z nichž správní orgány a krajský soud dovozují, že se jedná o padělky, a důkazy striktně vykládají v neprospěch stěžovatele. Správní orgány se staví do role znalce, který je oprávněn posoudit, zda se jedná o padělky věcí, které ani nevlastní a nemohou zkoumat. Stejně tak se další listiny opírají o závěry osob či společností, které je vydávají přes nemožnost se s hodnocenými věcmi přímo seznámit. Správní orgány sice dovozují, že porušení právních povinností bylo dostatečně prokázáno, ale nijak se nezabývají postupy, jak k takovému závěru vlastně mohly dojít. [7] Krajský soud pak na námitku, že osoby, které dané zboží zkoumaly, se s ním nemohly seznámit, nijak nereagoval. Krajský soud (stejně jako správní orgány) se nevypořádal ani s námitkou, že nebylo potvrzeno, že se jedná o fotografie pořízené při dané kontrole. Stěžovatel zdůraznil, že opakovaně namítal, že není jeho pochybením, že se zbožím dále nakládal, protože nebyl upozorněn na to, že zboží je již zajištěno. O tom byl informován až později, kdy již zboží neměl. [8] Dále stěžovatel zdůraznil, že správní orgány jsou při nakládání s důkazními prostředky vázány obdobnými pravidly jako v trestním řízení a je nepřípustné, aby pořizovaly důkazy na osobní či jiná nepopsaná a nedefinovaná zařízení a zpracovávaly je nepopsaným, nedokumentovaným a libovolným způsobem. K argumentaci krajského soudu stěžovatel uvedl, že nezpochybňuje, že fotografie mohou být pořízeny na různé typy zařízení. Vždy je však nutné, aby z fotografií bylo zřejmé, že zobrazují skutečně kontrolované zboží, jakož i to, že byly pořízeny na místě v okamžiku provádění kontroly. Podle názoru stěžovatele by v opačném případě mohly správní orgány libovolně zaměňovat fotografie ve spise za jiné fotografie zobrazující jiné zboží. To platí tím spíše, pokud takové fotografie představují jediný relevantní důkaz o vině stěžovatele, jímž správní orgány disponují. Stěžovatel shrnul, že s ohledem na absenci dostatečných důkazů o jeho vině mu neměly správní orgány v rozsahu, v němž mu spáchání přestupku nebylo prokázáno, uložit pokutu, natož v takové výši. [9] Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný také v části týkající se uložené pokuty, neboť krajský soud opět jen převzal argumentaci správních orgánů, které stanovily výši pokuty na základě odhadu majetkových poměrů stěžovatele. Tento odhad ovšem nijak nespecifikovaly a nepopsaly postup, jak k němu dospěly. [10] Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [11] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry krajského soudu a odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí. [12] Žalovaná navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl.

2. Kasační stížnost a vyjádření účastníků [4] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. [5] Stěžovatel krajskému soudu vytkl, že se nevypořádal s námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť správní orgány ani krajský soud nepodložily své závěry logickým a řádným hodnocením důkazních prostředků.

[6] Stěžovatel trvá na námitce směřující vůči odborným posouzením, z nichž správní orgány a krajský soud dovozují, že se jedná o padělky, a důkazy striktně vykládají v neprospěch stěžovatele. Správní orgány se staví do role znalce, který je oprávněn posoudit, zda se jedná o padělky věcí, které ani nevlastní a nemohou zkoumat. Stejně tak se další listiny opírají o závěry osob či společností, které je vydávají přes nemožnost se s hodnocenými věcmi přímo seznámit. Správní orgány sice dovozují, že porušení právních povinností bylo dostatečně prokázáno, ale nijak se nezabývají postupy, jak k takovému závěru vlastně mohly dojít. [7] Krajský soud pak na námitku, že osoby, které dané zboží zkoumaly, se s ním nemohly seznámit, nijak nereagoval. Krajský soud (stejně jako správní orgány) se nevypořádal ani s námitkou, že nebylo potvrzeno, že se jedná o fotografie pořízené při dané kontrole. Stěžovatel zdůraznil, že opakovaně namítal, že není jeho pochybením, že se zbožím dále nakládal, protože nebyl upozorněn na to, že zboží je již zajištěno. O tom byl informován až později, kdy již zboží neměl. [8] Dále stěžovatel zdůraznil, že správní orgány jsou při nakládání s důkazními prostředky vázány obdobnými pravidly jako v trestním řízení a je nepřípustné, aby pořizovaly důkazy na osobní či jiná nepopsaná a nedefinovaná zařízení a zpracovávaly je nepopsaným, nedokumentovaným a libovolným způsobem. K argumentaci krajského soudu stěžovatel uvedl, že nezpochybňuje, že fotografie mohou být pořízeny na různé typy zařízení. Vždy je však nutné, aby z fotografií bylo zřejmé, že zobrazují skutečně kontrolované zboží, jakož i to, že byly pořízeny na místě v okamžiku provádění kontroly. Podle názoru stěžovatele by v opačném případě mohly správní orgány libovolně zaměňovat fotografie ve spise za jiné fotografie zobrazující jiné zboží. To platí tím spíše, pokud takové fotografie představují jediný relevantní důkaz o vině stěžovatele, jímž správní orgány disponují. Stěžovatel shrnul, že s ohledem na absenci dostatečných důkazů o jeho vině mu neměly správní orgány v rozsahu, v němž mu spáchání přestupku nebylo prokázáno, uložit pokutu, natož v takové výši. [9] Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný také v části týkající se uložené pokuty, neboť krajský soud opět jen převzal argumentaci správních orgánů, které stanovily výši pokuty na základě odhadu majetkových poměrů stěžovatele. Tento odhad ovšem nijak nespecifikovaly a nepopsaly postup, jak k němu dospěly. [10] Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [11] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry krajského soudu a odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí. [12] Žalovaná navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl.

3. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [13] Kasační stížnost není důvodná. [14] Nejprve je nutno zdůraznit, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční zásadou. NSS je tak až na výjimky uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s. vázán důvody uvedenými v kasační stížnosti, a proto obsah kasačních námitek a kvalita jejich odůvodnění do značné míry předurčují obsah rozhodnutí kasačního soudu (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 Afs 104/2004 54). Kasační stížnost je přitom opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tak musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (srov. usnesení NSS ze dne 3. 6. 2003, čj. 6 Ads 3/2003 73). Je proto odpovědností stěžovatele, aby v kasační stížnosti specifikoval skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí krajského soudu. [15] Dále NSS konstatuje, že napadený rozsudek je plně přezkoumatelný. Krajský soud se vypořádal se všemi žalobními námitkami a je z něj patrné, z jaké právní úpravy vyšel, jakými úvahami se řídil a k jakým závěrům nakonec dospěl. Totéž platí o rozhodnutích správních orgánů. [16] K námitkám, kterými stěžovatel zpochybňuje odbornou zdatnost pracovníků žalované, uvádí NSS následující. Rozhoduje li správní orgán o věci spadající do jeho věcné působnosti, platí obecně předpoklad, že jeho pracovníci jsou odborně kompetentní k posouzení otázek, které s danou věcí souvisí. Jen jestliže tomu tak v konkrétním případě není, je povinností správního orgánu ustanovit znalce k zodpovězení sporných otázek. Správní orgán přitom vždy musí zformulovat své závěry logicky konzistentním a přesvědčivým způsobem do odůvodnění rozhodnutí tak, aby je mohl přezkoumat nadřízený správní orgán a následně soud. Jestliže z tohoto hlediska závěry správních orgánů obstojí a soud při jejich přezkumu neshledá, že by řešené otázky vyžadovaly nějakou specifickou odbornou znalost, kterou pracovníci správních orgánů nedisponovali, pak není důvodu k tomu, aby hlouběji zkoumal jejich vzdělání či zkušenosti. Úkolem znalců nemá být suplovat činnost správních orgánů při obstarávání podkladů pro rozhodnutí, znalci by měli sloužit toliko k zodpovídání svým charakterem vysoce expertních dotazů (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 1. 2012, čj. 1 As 125/2011 163). [17] Popsaným požadavkům bylo v nyní projednávané věci učiněno zadost, ani stěžovatel relevantně nezpochybnil odbornost pracovníků žalované (jeho tvrzení jsou v tomto směru jen obecná a neuvádí žádné konkrétní pochybení při posouzení daných věcí, natož aby je něčím dokládal). V nyní projednávané věci tedy správně krajský soud neshledal, že by ve věci vyvstala taková sporná otázka, která by vyžadovala ustanovení znalce (např. bod 55 napadeného rozsudku). Konstatoval, že k posouzení pravosti daných výrobků nejsou nezbytné odborné znalosti na vyšší úrovni, než mají školení inspektoři žalované. Inspektorka, která protokoly o posouzení výrobku vyhotovila, byla přítomna kontrole konané dne 11. 3. 2021, při níž byl zkontrolován celý obsah kontrolní objednávky, a disponovala fotodokumentací všech výrobků. Tyty závěry mají oporu v obsahu spisu, NSS se s nimi ztotožňuje a ve shodě s krajským soudem konstatuje, že inspektorka byla schopna vyhotovit protokoly o posouzení výrobků tak, aby mohly sloužit jako důkaz pro rozhodnutí v této věci. Totéž platí také pro odborná stanoviska majitelů ochranných známek, kteří měli fotodokumentaci k dispozici. Je rovněž třeba zdůraznit, že se v této věci nejednalo o nějaký výjimečný případ vyžadující speciální odborné posouzení. Jednalo se o výrobky běžné (obuv), které napodobovaly výrobky známých značek společností Balenciaga, Adidas AG a Nike. V případě dalších výrobků jako erotický masážní stroj LoVe, sluchátka i7 či respirátory se jednalo rovněž o nedostatky, k jejichž posouzení nebylo zapotřebí nějakých speciálních znalostí, které by pracovníci žalované neměli (např. byla zjištěna chybějící specifikace značení elektrického výrobku, neuvedení adresy výrobce, chybějící návody v českém jazyce apod.). [18] V této souvislosti neobstojí ani námitka stěžovatele, že dané nedostatky nemohly správní orgány (a majitelé ochranných známek) zjistit jen z fotografií výrobků. Rozhodné posouzení napodobenin je otázkou zejména vizuální a správní orgány (a majitelé ochranných známek) dostatečně a konkrétně popsaly, z jakých důvodů dospěly k závěru, že se jedná o napodobeniny (padělky) (např. str. 6 7 rozhodnutí inspektorátu, které tvoří s rozhodnutím žalované jeden celek). Dále rozvedly další zjištěné nedostatky, a to včetně těch, které se týkaly ostatních výrobků. Rovněž krajský soud se s těmito a souvisejícími otázkami (a žalobními námitkami) řádně vypořádal (srov. zejména body 56 57 napadeného rozsudku). [19] Tyto námitky jsou ryze účelové; současně nelze přehlédnout ani skutečnost, že to byl právě stěžovatel, který zmařil zajištění těchto výrobků. Učinil tak při kontrole konané dne 11. 3. 2021 tím, že odešel do vedlejší místnosti k asistentce pro lepicí pásku, a přitom odnesl krabici s danými výrobky z dosahu inspektorů. Následně ji již inspektorům nevydal s tvrzením, že krabice byla odvezena. Tímto jednáním stěžovatel zmařil zapečetění krabice s výrobky a zajištění daných výrobků – a výrobky nevydal ani na následnou výzvu provedenou úředním záznamem ze dne 11. 3. 2021. [20] Ke kasačním námitkám zpochybňujícím skutečnost, že se jedná o fotografie právě těch výrobků, jichž se kontrola týkala, NSS ve shodě s krajským soudem konstatuje, že o tom není pochyb. Fotodokumentace byla pořízena v průběhu kontroly dne 11. 3. 2021, je přílohou č. 2 úředního záznamu ze dne 11. 3. 2021 a je relevantním (a zcela zásadním) podkladem (důkazem) pro rozhodnutí správních orgánů i soudů. O její pravosti není důvod pochybovat, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by správní orgány s touto fotodokumentací manipulovaly tak, jak naznačuje stěžovatel. Ostatně i sám stěžovatel tak činí bez poukazu na jakoukoli objektivní skutečnost. To jen svědčí o tom, že ze strany stěžovatele se jedná opět pouze o ničím nepodloženou spekulaci zjevně účelového charakteru. [21] Pro úplnost pak NSS ve shodě s krajským soudem a žalovanou dodává, že podle § 8 písm. d) kontrolního řádu jsou kontrolující osoby (inspektoři) v souvislosti s výkonem kontroly oprávněni pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy. Žádný právní předpis ovšem nestanoví, jakým způsobem (resp. záznamovým zařízením) mohou tyto záznamy (fotografie) pořizovat. [22] Popsané závěry správních orgánů a krajského soudu jsou přezkoumatelné a správné. Kasační námitky, které stěžovatel v tomto směru vznesl, tedy nejsou důvodné. [23] Nedůvodná je rovněž námitka týkající se výše uložené pokuty, v níž stěžovatel správním orgánům (a krajskému soudu) vytýká nedostatečnost a nepřezkoumatelnost odhadu jeho majetkových poměrů. Ani zde nelze opomenout, že i tuto námitku v kasační stížnosti formuluje stěžovatel zcela obecně, zejména neuvádí, v čem se správní orgány či krajský soud mýlí, popř. nijak nerozvádí své příjmové a majetkové poměry. V tomto směru neuvádí stěžovatel nic. [24] Závěry správních orgánů ve vztahu k této otázce jsou plně přezkoumatelné a dostatečné. Inspektorát se odůvodněností výše vyměřené pokuty zabýval na str. 16 až 19 svého rozhodnutí, Ústřední inspektorát tak učinil na str. 10 až 14 napadeného rozhodnutí a krajský soud např. v bodu 51 napadeného rozsudku; přitom vycházel právě z rozhodnutí obou správních orgánů. Již v bodě 43 napadeného rozsudku přitom krajský soud poukázal na skutečnost, že na výzvu k doložení majetkové situace stěžovatel dne 14. 3. 2022 předložil daňové přiznání za rok 2021 a uvedl, že jeho měsíční zisk po zdanění je 92 529 Kč. Jeho náklady pak představují splátka na vozidlo Škoda Superb ve výši 4 500 Kč/měsíc, chystaná splátka hypotéky 27 000 Kč/měsíc, splátka osobní půjčky ve výši 36 000 Kč/měsíc a průměrné měsíční náklady na zajištění základních potřeb pro reprezentaci činí 5 000 Kč. Přes výzvu k doložení dokladů souvisejících s jím tvrzenou majetkovou situací ovšem stěžovatel nic nedoložil (s výjimkou daňového přiznání). Žalovaná pak v napadeném rozhodnutí ve vztahu k výši uložené pokuty odkázala na příslušnou judikaturu, zhodnotila předložené daňové přiznání [pro účely posouzení možného rizika likvidačního účinku uložené sankce vzala v úvahu úhrn celkového zisku stěžovatele za rok 2021, tj. 1 201 558 Kč (1 110 348 Kč ze samostatné činnosti a 91 210 Kč z ostatních příjmů), což představuje hrubý měsíční zisk 100 130 Kč po zaokrouhlení] a vzhledem k tomu, že stěžovatel spáchal více přestupků, přihlédla k absorpční zásadě, dále zohlednila povahu a závažnost přestupků. Žalovaná neopomenula ani polehčující a přitěžující okolnosti a zohlednila též preventivní a represivní funkci ukládané sankce. NSS se shoduje se závěrem krajského soudu, že žalovaná zdůvodnila uložení sankce řádně a přezkoumatelně. V této souvislosti je opět třeba zdůraznit, že v posuzovaném směru byl stěžovatel ve správním řízení opět laxní a přes výzvu nedoložil své tvrzené náklady, popř. jinak neprokazoval svou příjmovou a majetkovou situaci. NSS musí konstatovat, že ze strany stěžovatele se opět jednalo o účelové jednání, které nemůže jít k tíži správním orgánům. Ty své povinnosti řádně plnily. Ve shodě se žalovanou je vhodné zdůraznit, že nelze li ohledně majetkových poměrů získat přesné informace (např. pro nesoučinnost stěžovatele, jak je tomu v této věci), je správní orgán oprávněn je stanovit odhadem (usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 4. 2010, čj. 1 As 9/2008 133). Nelze ani přehlédnout, že i zde je kasační námitka opět formulována jen vágně, stěžovatel v ní neuvádí nic konkrétního ke svým příjmovým a majetkovým poměrům. Za této situace je ovšem i tato námitka zjevně nedůvodná.

4. Závěr a náklady řízení [25] NSS shrnuje, že žádné z kasačních námitek stěžovatele nelze přisvědčit, a v podrobnostech odkazuje na rozhodnutí napadené žalobou a rozsudek krajského soudu. [26] Stěžovatel neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.); žalované nevznikly v řízení náklady nad rámec její běžné činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. dubna 2024

Ondřej Mrákota předseda senátu

Plný text rozhodnutí