10 As 99/2021- 56 - text
10 As 99/2021 - 58 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudců Zdeňka Kühna a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně: P. F., zastoupené advokátem Mgr. Petrem Břečkou, Chlumova 3, Jihlava, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Liberci, Rumjancevova 10, Liberec, za účasti: I) P. K., II) L. K., zastoupená obecným zmocněncem P. K., a III) L. F., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2020, č. j. ZKI Li O
4/238/2020
10, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 3. 2021, č. j. 59 A 87/2020 52,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Katastrální úřad neprovedl žalobkyní požadovanou změnu ve vymezení hranic pozemků v katastru nemovitostí. Předmětem sporu je, zda lze opravou napravit v katastrálním operátu chybu, která měla vzniknout při technickohospodářském mapování v roce 1974. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nikoliv. I. Vymezení věci
[2] V roce 1967 byl rozdělen původní dům č. p. X a pozemek p. č. XA ve městě Smržovka na dva domy a dva pozemky. Na základě dohody o zrušení spoluvlastnictví tehdejších majitelů z roku 1971 a geometrického plánu Střediska geodézie v Jablonci nad Nisou ze dne 9. 10. 1967 č. zak. 920 105/1967 byl rozdělen dům a pozemek pod ním na pozemky v současné době vedené (po přečíslování) jako pozemky p. č. XB a XC v k. ú. Smržovka. Nové parcely odpovídaly rozdělení domu podél hranice, kterou tvoří vnitřní zeď mezi pokoji původního domu.
[3] V roce 1974 došlo v dané oblasti k obnově operátu metodou technickohospodářského mapování. Součástí správního spisu je polní náčrt, na kterém jsou podepsáni tehdejší vlastníci pozemků. Oproti geometrickému plánu z roku 1967 je hranice mezi pozemky p. č. XB a XC posunuta v neprospěch pozemku p. č. XB, na kterém stojí dům č. p. X. Žalobkyně je spoluvlastnicí tohoto pozemku a domu.
[4] Žalobkyně dne 8. 10. 2019 doručila Katastrálnímu úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálnímu pracovišti Jablonec nad Nisou, podání, ve kterém se domáhala provedení opravy chyby v zákresu pozemkových parcel v katastru nemovitostí, a to p. č. XB a p. č. XC. Požadovala, aby byl zákres proveden v souladu s výše uvedeným geometrickým plánem z roku 1967. Namítala, že graficky je hranice vyznačena stejně v geometrickém plánu i polním náčrtu z roku 1967. Jedná se tedy o zřejmý omyl při vedení katastru. Katastrální úřad žádosti nevyhověl. Žalobkyně s tímto vyřízením žádosti nesouhlasila.
[5] Rozhodnutím ze dne 2. 3. 2020, č. j. OR 2016/2019 504 17, katastrální úřad vyslovil, že se nevyhovuje nesouhlasu žalobkyně s neprovedením opravy chyby, neboť se nejedná o chybu v katastrálním operátu podle § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon).
[6] Žalovaný dne 31. 7. 2020 prvoinstanční rozhodnutí věcně potvrdil. Nevyhověl nesouhlasu žalobkyně s neprovedením opravy geometrického a polohového určení hranic mezi pozemky p. č. XB a p. č. XC v k. ú. Smržovka, neboť nebyly naplněny podmínky pro opravu chyby v katastrálním operátu katastrálního zákona.
[7] Žalovaný vyšel ze zjištění, že na základě dohody o zrušení spoluvlastnictví ve formě notářského zápisu, jehož přílohou je geometrický plán z roku 1967, byl v roce 1971 rozdělen dům č. p. X a pozemek p. č. st. XA na dva. Nová konfigurace pozemků byla vyznačena v analogové mapě vedené na papírové podložce. Porovnáním mapových podkladů žalovaný zjistil, že ke změně konfigurace pozemků došlo v 70. letech minulého století při obnově operátu mapováním metodou technickohospodářského mapování v letech 1974 až 1976. Při místním šetření v roce 1974 v rámci technickohospodářského mapování označili vlastníci pozemků hranice svých nemovitostí a souhlas s označením stvrdili podpisy. Z náčrtu č. 29 (část mapového listu TA 9 9/33) je patrné, že byla vyšetřena podle skutečnosti hranice rozdělující původní dědictví v průběhu spojnice bodů označené křížkem soklu budovy a mezníky, rovněž je patrný vyšetřený průběh hranice probíhající budovou. Na výsledky místního šetření navazovaly geodetické a kartografické práce, protokolárně vyšetřené hranice byly zaměřeny, byly určeny souřadnice podrobných bodů systému S JTSK a vypočteny nové výměry pozemků. Stanovené lomové body byly převzaty do evidence nemovitostí. Při obnově operátu byly pozemky přečíslovány a změnila se jejich výměra. Platnost nového operátu byla vyhlášena v roce 1976, tím se předchozí výsledky zeměměřických činností staly neplatnými.
[8] Rozdíl v průběhu hranice rozdělující původní budovu v platné digitální mapě a v geometrickém plánu z roku 1967 nelze podle žalovaného považovat za chybu vzniklou zřejmým omylem. Při tvorbě operátu technickohospodářským mapováním byl průběh hranice nesporný. Od vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu v roce 1976 se geometrické a polohové určení společné hranice nezměnilo, ta je nyní v souladu s původním výsledkem zeměměřické činnosti, kterým je výsledek obnovy operátu technickohospodářským mapováním.
[9] Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka Liberec žalobu zamítl. V odůvodnění se v zásadě ztotožnil s názory žalovaného uvedené v žalobou napadeném rozhodnutí. Odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které v řízení o opravě chyby nelze opravovat změny, ke kterým došlo v důsledku právní úpravy, resp. na základě vzniku evidence nemovitostí a technickohospodářského mapování. II. Shrnutí obsahu kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[10] Žalobkyně (stěžovatelka) se proti rozsudku krajského soudu brání kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního. Podle stěžovatelky krajský soud rozhodl chybně. Stěžovatelka se návrhem na opravu chyby domáhala, aby údaje v katastru nemovitostí byly uvedeny v soulad s listinami, konkrétně dohodou o zrušení spoluvlastnictví tehdejších majitelů z roku 1971 a geometrickým plánem z roku 1967.
[11] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. Přitom odkázal na důvody svého rozhodnutí. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[12] Podstatou sporu mezi účastníky je, zda lze postupem podle § 36 katastrálního zákona provést opravu chyby na základě dokumentů z přelomu 60. a 70. let 20. století, tedy předtím, než došlo k obnově operátu na základě technickohospodářského mapování.
[13] Podle § 36 katastrálního zákona opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem.
[14] K výkladu „zřejmého omylu“ v § 8 odst. 1 starého katastrálního zákona (zákona č. 344/1992 Sb.) byla vytvořena bohatá judikatura správních soudů. Vzhledem ke shodě mezi tímto ustanovením a § 36 odst. 1 katastrálního zákona lze tuto judikaturu vztáhnout i na toto ustanovení nového katastrálního zákona (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2018, č. j. 2 As 299/2017 29). Z této judikatury vyplývají následující principy (viz právě citovaný rozsudek, body 27 29 a odkazy v něm uvedené).
[15] Řízení o opravě chyb v katastrálním operátu slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Musí tedy existovat rozpor mezi údaji katastru nemovitostí a listinami založenými ve sbírce listin. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Oprava chyby nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Provedením opravy zápisu se tak skutečný právní vztah k nemovitosti nemění; ten lze změnit jen na základě příslušné listiny. Výčet chyb katastru, které lze opravit postupem dle § 36 katastrálního zákona, je taxativní a neumožňuje dané ustanovení aplikovat na jiné deficity, které nejsou v zákoně uvedeny.
[16] Katastrální úřad je oprávněn opravit pouze takové údaje v katastru, které jsou chybné v důsledku zřejmého omylu. Neurčitý pojem zřejmý omyl obsažený v § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona je přitom třeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti zejména případy chyb v psaní a počítání jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (error iuris např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Omyl je přitom charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem.
[17] V nyní posuzovaném případě Nejvyšší správní soud předně nemá pochyb o tom, že současný stav zápisu v katastru nemovitostí odpovídá výsledku technickohospodářského mapování v roce 1974. Žalovaný to přesvědčivě vysvětlil na s. 6 7 svého rozhodnutí. Tento závěr odpovídá obsahu správního spisu. Jeho součástí je polní náčrt s potvrzeními a podpisy tehdejších vlastníků. Z náčrtu je zřejmé, že hranice mezi pozemky p. č. XB a p. č. XC odpovídá hranici, jak je v současnosti vedena v katastru nemovitostí. Zároveň je tato hranice odlišná od hranice vyznačené v geometrickém plánu z roku 1967. Nově zakreslená hranice navazuje přímo na hranici mezi vedlejšími pozemky p. č. XD a XE. Oproti tomu v geometrickém plánu byla hranice mezi pozemky pod domem vedena „s odskokem cca 3.7 m“, jak uvádí stěžovatelka.
[18] Technickohospodářské mapy začal Český úřad geodetický a kartografický vytvářet od roku 1961. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, udržovaly orgány geodézie evidenci nemovitostí v souladu se skutečným stavem na základě ohlášených změn, místního šetření, popřípadě měření, a za součinnosti orgánů, organizací a občanů, jichž se týká. Podle § 5 odst. 4 prováděcí vyhlášky č. 23/1964 Sb. se měřický a písemný operát obnovil vždy při technickohospodářském mapování. Výsledky technickohospodářského mapování tak byly určující a byly základním podkladem, na kterém byla vytvářena evidence nemovitostí.
[19] Nejvyšší správní soud se významem technickohospodářského mapování zabýval v rozsudku ze dne 19. 4. 2018, č. j. 7 As 58/2018 21. Zde s odkazem na předchozí judikaturu uvedl, že v řízení o opravě chyby nelze opravovat změny, ke kterým došlo v důsledku právní úpravy, resp. na základě vzniku evidence nemovitostí a technickohospodářského mapování. Právní úprava neumožňuje zpochybnit výsledek mapování a docílit opravy chyby v katastru podle údajů před tímto mapováním.
[20] Z toho pro nyní posuzovaný případ vyplývá, že nesoulad mezi výsledkem technickohospodářského mapování a dřívějšími dokumenty nelze vyřešit postupem podle § 36 katastrálního zákona. Takový rozpor není „zřejmým omylem“ při vedení katastru ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Katastr nemovitostí zde správně převzal údaje z evidence nemovitostí, které jsou v souladu s výsledky technickohospodářského mapování. Ty přitom byly pro evidenci nemovitostí určující.
[21] Navíc původní vlastníci proti výsledku technickohospodářského mapování ničeho nenamítali. Naopak výsledky potvrdili. Tedy ani výsledek technickohospodářského mapování nelze označit za „zřejmý omyl“.
[22] Rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 4 As 194/2017 46, kterého se ho stěžovatelka dovolává, není na tuto věc přiléhavý. V dané věci šlo o to, že hranice pozemků byla v katastru nemovitostí zakreslena v rozporu s geometrickým plánem, což byla jediná listina, na základě které byla hranice zakreslena. V nyní posuzovaném případě však byla hranice zakreslena na základě výsledku technickohospodářského mapování.
[23] Nad rámec právě uvedeného lze poznamenat, že stěžovatelkou navržená změna by byla nevhodná i s ohledem na značnou dobu od namítané události. Žalovaný i krajský soud správně poukázali na to, že od roku 1974 došlo již k několika změnám ve vlastnictví obou pozemků. K těmto změnám docházelo při vědomí, že hranice mezi pozemky je taková, jak je zaznamenána v evidenci nemovitostí a následně katastru nemovitostí.
[24] Nelze pominout, že podle § 980 odst. 2 občanského zákoníku je li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Ochrana dobré víry jednání s důvěrou v zápis v katastru nemovitostí a vyvratitelná domněnka správnosti takového zápisu logicky musí vést k tomu, že zápisy v katastru nemovitostí musí mít jistou stabilitu a je možno je měnit pouze na základě jasných důvodů. Opravy chyb narušují právní jistotu. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 349/03 uvedl, že posílení zásady materiální publicity katastru nemovitostí by výrazně přispělo k posílení právní jistoty osob vstupujících do právních vztahů týkajících se nemovitého majetku a naplňovalo by tak lépe požadavky právního státu, jehož součástí je i princip právní jistoty. Jde o další důvod, proč by neměla být možnost opravy zjevných chyb podle katastrálního zákona vykládána extenzivně.
[25] K restriktivnímu výkladu opravy zjevné chyby v § 36 odst. 1 katastrálního zákona se kloní i komentářová literatura. Podle komentáře k § 36 katastrálního zákona za nové právní situace, kdy občanský zákoník přiznává značný právní význam stavu zapsanému v katastru, není možné pokračovat v praxi, kdy se do zápisů o těchto právech zasahuje opravou chyby (BAUDYŠ, Petr. Katastrální zákon. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 134).
[26] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud i žalovaný věc posoudili správně. Nebyly splněny podmínky pro opravu chyby v katastrálním operátu podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona. IV. Závěr a náklady řízení
[27] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední soudního řádu správního).
[28] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 soudního řádu správního. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. listopadu 2022
Ondřej Mrákota předseda senátu