10 Azs 113/2025- 40 - text
10 Azs 113/2025 - 41
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: M. K., zastoupený advokátem Mgr. Pavolem Kehlem, Panská 6, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2025, čj. OAM-3912-81/PP-2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2025, čj. 13 A 15/2025-46,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Shora označeným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ČR rodinného příslušníka EU podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (ZPC), neboť je důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou městský soud zamítl.
[2] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. V té doslovně kopíruje žalobu, na kterou „odkazuje a trvá na své argumentaci“. Podle stěžovatele městský soud nesprávně posoudil, zda obžaloba a související podklady byly získány z trestního spisu zákonným způsobem. Městský soud odkázal na rozsudek NSS ze dne 11. 1. 2018, čj. 1 As 308/2017-37, který se týká rozsudků v trestním řízení. Stěžovatel trvá na porušení zásady presumpce neviny a uvádí, že mezi obžalobou a rozsudkem je zásadní rozdíl. Odkaz na § 8a odst. 3 trestního řádu není přiléhavý. Městský soud se dále nevypořádal s námitkou, že správní řízení trvalo více než šest měsíců a žalovaný neprovedl ani jeden z navrhovaných důkazů. Žalovaný se zaměřil na informace o trestní minulosti stěžovatele a „zcela zanevřel“ na informace o jeho dětech. Stěžovatel odkazuje na žalobní argumentaci týkající se neprovedení stanoviska OSPOD. Městský soud nesprávně posoudil také otázku, zda stanovisko psychologické poradny ROVENA přineslo nové informace. Městský soud se nesprávně ztotožnil s názorem žalovaného ohledně naplnění podmínek § 87e odst. 1 písm. f) ZPC. Jednání stěžovatele nebylo tak závažné, jak městský soud popisuje. Také porušil zásadu presumpce neviny, neboť uvedl, že trestní stíhání stěžovatele bylo použito pouze pro dokreslení skutkového stavu věci, ačkoliv bylo zohledněno jako přitěžující okolnost. Napadený rozsudek a rozhodnutí žalovaného jsou nepřezkoumatelné. Stěžovatel namítá také nedostatečné posouzení přiměřenosti napadeného rozhodnutí. Městský soud předpokládá, že děti mají jen základní existenční potřeby. Není zohledněna citová vazba mezi stěžovatelem a jeho dětmi. Rodina se nemůže navštěvovat. Stěžovatel nemá možnost žádat o jiný druh pobytu v ČR a souhlas matky k setkání s dětmi mimo území ČR „nebyl dosud indikován“. Závěr městského soudu je pouhou domněnkou a je nepřezkoumatelný. Bez významu nejsou ani náklady takového setkání, jestliže stěžovatel ztratí v ČR svůj příjem. Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[4] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, body 11-12, č. 4219/2021 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl, jaké důvody by měly svědčit pro její přijatelnost. Neoznačil právní otázku, kterou se NSS dosud nezabýval, kterou NSS či krajské soudy (resp. městský soud) řeší rozdílně nebo v níž je třeba změnit dosavadní judikaturu. O přijatelnosti kasační stížnosti nesvědčí ani závěry městského soudu, byť s nimi stěžovatel nesouhlasí. Městský soud se totiž nedopustil hrubého pochybení při výkladu práva ani se bezdůvodně neodchýlil od ustálené judikatury.
[7] Dále NSS připomíná, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu. V kasačním řízení tedy zdejšímu soudu nepřísluší opětovně přezkoumávat rozhodnutí žalovaného v rozsahu přezkumu provedeného městským soudem (nýbrž hodnotí, zda napadený rozsudek obstojí ve světle kasačních námitek). Kasační argumentace, která jen opakuje žalobní tvrzení, nepředstavuje důvody podle § 103 s. ř. s., a je proto nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. (srov. např. rozsudky NSS ze dne 3. 12. 2020, čj. 7 Afs 251/2020-29, bod 11, ze dne 20. 7. 2023, čj. 8 As 368/2021-51, bod 24). Z uvedených důvodů NSS považoval obecný odkaz stěžovatele na žalobu, stejně jako setrvání na argumentaci ohledně neprovedení stanoviska OSPOD, za nepřípustné.
[8] Přijatelnost kasační stížnosti nemůže založit námitka stěžovatele týkající se získání podkladů z trestního spisu. Stěžovatel v kasační stížnosti míjí podstatu posouzení městského soudu. Ten v rozsudku poukázal na to, že stěžovatel nic nenamítal proti způsobu obstarání důkazů v trestním řízení. Za takové situace byl žalovaný oprávněn získat a provést důkazy z trestního řízení vedeného se stěžovatelem (tedy různé podklady, jež jsou součástí trestního spisu, nikoliv pouze rozsudek). Městský soud přiléhavě odkázal na § 50 odst. 1 správního řádu a rozsudek NSS čj. 1 As 308/2017-37. Pouze nad rámec posouzení zmínil, že poskytnutí obžaloby není v rozporu s trestním řádem, neboť určité informace lze v souladu s § 8a odst. 3 trestního řádu i zveřejnit. Městský soud tedy v této věci neaplikoval citované ustanovení (jak naznačoval stěžovatel), avšak reagoval na argument stěžovatele, že text obžaloby je „vyčleněn pouze pro strany řízení“. S tím ovšem vzhledem ke znění § 8a odst. 3 (a také odst. 1 věty poslední) trestního řádu nelze souhlasit (v podrobnostech NSS odkazuje na bod 25 napadeného rozsudku).
[9] Ani námitka ohledně porušení zásady presumpce neviny nezakládá přijatelnost kasační stížnosti. V bodě 33 napadeného rozsudku městský soud vysvětlil, že nosným důvodem pro naplnění podmínek § 87e odst. 1 písm. f) ZPC byly okolnosti předchozího odsouzení stěžovatele v ČR a odsouzení stěžovatele v Polské republice. Nad rámec stěžejního důvodu žalovaný – pouze pro dokreslení skutkového stavu – poukázal na další negativní poznatky k osobě stěžovatele, tj. na skutečnost, že je s ním aktuálně vedeno další trestní řízení, v němž již byla podána obžaloba. Městský soud poté shrnul, že žalovaný nikdy nekonstatoval, zda stěžovatel projednávaný trestný čin skutečně spáchal. Podle městského soudu by žalovaný pochybil, jestliže by vedení trestního řízení vůbec nezohlednil, neboť byl povinen hodnotit, zda stěžovatel do budoucna (ne)představuje nebezpečí pro veřejný pořádek. Jinými slovy, žalovaný si vůbec nečinil úsudek o tom, zda stěžovatel spáchal trestný čin a je za něj odpovědný. Pouze obstaral podklady pro vydání rozhodnutí, jejichž součástí byly také informace o aktuálně vedeném trestním řízení, a pro úplnost se jimi zabýval. Za popsaných okolností nelze hovořit o porušení zásady presumpce neviny (v podrobnostech NSS odkazuje na body 33-35 napadeného rozsudku). NSS doplňuje, že žalovaný ani městský soud nebyli povinni hodnotit, v jaké míře bylo trestní stíhání „použito k dokreslení skutkového stavu“, jak uváděl stěžovatel. Žádná taková povinnost ze zákona neplyne, a proto absence této úvahy nezakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného ani napadeného rozsudku.
[10] Kasační stížnost není přijatelná ani na základě námitek neprovedení navrhovaných důkazů, tendenčního postupu žalovaného či nedostatečného posouzení přiměřenosti rozhodnutí. V bodě 26 a násl. napadeného rozsudku městský soud odkázal na přiléhavou judikaturu NSS a uvedl, že žalovaný neprovedl všechny navržené důkazy, což ovšem řádně zdůvodnil. Městský soud se také podrobně zabýval tím, zda žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav. Dospěl k závěru, že ano. Ke zjištěním ohledně stěžovatele, jeho dětí a jejich vzájemného citového vztahu NSS v podrobnostech odkazuje na bod 27 napadeného rozsudku. V něm městský soud zdůraznil, že není pochyb o tom, že je v zájmu dětí, aby mohly být v pravidelném kontaktu se stěžovatelem (tedy aby stěžovatel setrval na území ČR). Žalovaný a městský soud zohlednili, že mezi stěžovatelem a jeho dětmi existují citové vazby. Za takové situace nebylo třeba, aby se žalovaný konkrétněji vyjadřoval ke stanovisku psychologické poradny ROVENA (jež hovoří právě o existenci emočního pouta stěžovatele a jeho dětí, o níž není sporu).
[11] Podle NSS stěžovatel pomíjí skutečný důvod zamítnutí své žádosti. Žalovaný ani městský soud nezpochybňovali vazby mezi stěžovatelem a jeho dětmi. V této věci však převažuje veřejný zájem na ochraně bezpečnosti a předcházení kriminality nad právem na ochranu soukromí a rodinného života stěžovatele a jeho rodiny. Jinými slovy, městský soud podrobně zdůvodnil, proč zájem dítěte není absolutní, a proč s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem této věci je popsané omezení přiměřeným důsledkem jednání stěžovatele a nezbytnosti prosadit veřejný zájem. Zdejšímu soudu se jeví logický též závěr, že pro výdělečnou činnost stěžovatele není nezbytná jeho osobní přítomnost na území ČR (která není nezpochybnitelným právem každé osoby, jak se snaží prezentovat stěžovatel). Stěžovatel blíže neobjasnil, proč by nemohl své děti finančně podporovat z míst mimo území ČR. Z totožných důvodů je věcí stěžovatele, jak se s rodinou bude navštěvovat. NSS opět zdůrazňuje, že domnělá omezení stěžovatele a jeho rodiny jsou důsledkem jeho protiprávního jednání. Závěry městského soudu jsou podle NSS přezkoumatelné (v podrobnostech viz zejm. body 41-43 napadeného rozsudku).
[12] Přijatelnost kasační stížnosti nezakládá ani námitka nesprávného posouzení otázky, jak závažné bylo jednání stěžovatele. V bodě 35 napadeného rozsudku městský soud podrobně popsal trestnou činnost stěžovatele, který dlouhodobě, vědomě a opakovaně porušuje právní předpisy. Hodnocení městského soudu je logické a má oporu ve správním spise, zatímco stěžovatel svá tvrzení blíže nezdůvodnil ani nedoložil.
[13] NSS opakuje, že v této věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně. Městský soud ani hrubě nepochybil při výkladu práva. NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost.
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci ve smyslu § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51-53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak toto právo měl, žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly.
[15] NSS samostatně nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku, který se v důsledku včasného rozhodnutí ve věci samé stal bezpředmětným (srov. např. bod 26 rozsudku NSS ze dne 29. 4. 2020, čj. 1 Azs 76/2020-37). NSS poznamenává, že lhůta pro rozhodnutí o žádosti o přiznání odkladného účinku počala běžet až po odstranění vad kasační stížnosti (srov. např. bod 20 rozsudku NSS ze dne 20. 6. 2012, čj. 2 Azs 26/2023-24).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. srpna 2025
Ondřej Mrákota
předseda senátu