10 Azs 138/2025- 37 - text
10 Azs 138/2025 - 38 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: A. A. W. S., zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým, Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2025, čj. OAM 14160
14/ZR
2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2025, 69 A 3/2025 66,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Vymezení věci
[1] Žalobce je státní příslušník Egypta. Na území České republiky získal povolení k trvalému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Dne 27. 1. 2025 žalovaný zrušil žalobci povolení k trvalému pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců), a stanovil mu lhůtu k vycestování z území, a to do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Současně byl žalobci vydán výjezdní příkaz na 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně na 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou však Krajský soud v Plzni zamítl.
[2] Rozsudek krajského soudu žalobce (stěžovatel) napadl kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu.
[3] Stěžovatel namítá, že žalovaný postupoval v rozporu s § 3 správního řádu ve spojení s § 174a zákona o pobytu cizinců. Z § 87l odst. 1 písm. a) a e) zákona o pobytu cizinců vyplývá, že zrušit trvalý pobyt je cizinci možné pouze za předpokladu přiměřenosti takového postupu. Správní orgán je tak povinen nejprve posuzovat intenzitu zásahu protiprávního jednání a ohrožení bezpečnosti, které cizinec pro stát do budoucna představuje. Správní orgán je při rozhodování o zrušení trvalého pobytu povinen zohlednit rovněž rodinný život cizince.
[4] K přiměřenosti zásahu do svých základních práv stěžovatel uvádí, že žalovaný postupoval v rozporu s § 3 správního řádu, neboť stěžovateli zrušil povolení k trvalému pobytu, aniž by zohlednil jeho rodinný život. Stěžovatel má za to, že nepředstavuje hrozbu pro veřejný pořádek, neboť se dokázal napravit. V této souvislosti odkazuje na čl. 27 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) 1612/68 a o zrušení směrnice 64/221/EHS. 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 90,365/EHS a 93/96/EHS, podle kterého platí, že opatření přijatá z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby.
[5] Žalovaný uvádí, že v tomto řízení musí stěžovatel tvrdit důvody, pro které kasační stížnost přesahuje jeho vlastní zájmy, což však nečiní. Žalovaný připomíná, že stěžovatel ve správním řízení nijak nespolupracoval, odmítl podepsat protokol, zaměstnanci žalovaného vyhrožoval, choval se arogantně a agresivně, verbálně urážel zaměstnance OSPOD a obviňoval je z rasismu. Stěžovatel měl možnost seznámit se se správním spisem a doplnit rozhodné skutečnosti, což však neučinil. K zásahu do stěžovatelova rodinného života a života jeho dětí žalovaný konstatuje, že stěžovatel svým chováním rozvrátil rodinné vztahy a negativně ovlivnil vývoj svých dětí. Žalovaný navrhuje kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost.
[6] NSS předesílá, že v řízení před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, z čehož plyne, že se musí podle § 104a odst. 1 s. ř. s. nejprve zabývat tím, zda kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. O přijatelnou kasační stížnost se ve shodě s ustálenou judikaturou může jednat, 1) dotýká li se kasační stížnost právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně judikaturou NSS řešeny; 2) jedná li se o právní otázky řešené judikaturou rozdílně; 3) existuje důvodná potřeba učinit judikaturní odklon; anebo 4) v rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Teprve je li kasační stížnost přijatelná, NSS posoudí její důvodnost.
[7] NSS dále připomíná, že je na samotném stěžovateli (resp. jeho zástupci), aby soudu poskytl přesvědčivou argumentaci a uvedl racionální důvody, pro které návrh přesahuje jeho vlastní zájmy. V posuzované věci však stěžovatel pouze tvrdí, že žalovaný postupoval v rozporu s § 3 správního řádu a § 174a zákona o pobytu cizinců, aniž by blíže specifikoval, v čem konkrétně spatřuje pochybení správního orgánu. Ani co do případného pochybení při výkladu veřejného pořádku či přiměřenosti rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit zásah do jeho hmotněprávního postavení. Kasační námitky jsou obecné, zcela nekonkrétní a neoznačují nic, čím by se krajský soud v napadeném rozsudku nezabýval.
[8] Se stěžovatelem nelze souhlasit ani v tom, že ve správním řízení, potažmo v řízení před krajským soudem, nebyla zohledněna jeho rodinná situace. Je zjevné, že krajský soud nejlepší zájem dětí a stěžovatelovu rodinnou situaci posuzoval (viz body 31 až 33 rozsudku). Dospěl přitom k závěru, že stěžovatel své rodinné vztahy rozvrátil trestným činem, když se dopouštěl domácího násilí, manželku dlouhodobě týral a ohrozil ji na životě, neboť ji připravil o půlku sleziny. Krajský soud přihlédl též ke zprávám OSPOD, z nichž se podává, že stěžovatelovo chování jeho děti negativně ovlivnilo a že jeho absence je pro rodinné prostředí přínosnější. Jelikož byl stěžovateli udělen trvalý pobyt za účelem soužití rodiny, které stěžovatel svým chováním zjevně narušil, dospěl krajský soud k závěru, že zájem stěžovatele na jeho rodinném soužití nepřevažuje nad veřejným zájmem, aby stěžovatel již nebyl nositelem nejvyššího pobytového oprávnění.
[9] NSS proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že kasační stížnost je nepřijatelná. V této věci nevyvstala žádná otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková, kterou by bylo třeba řešit odlišně, a krajský soud se současně nedopustil ani hrubého pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, NSS ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[10] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. září 2025
Vojtěch Šimíček předseda senátu