10 Azs 243/2025- 30 - text
10 Azs 243/2025 - 31
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: P. T. X., zastoupena advokátem Mgr. Vratislavem Tauberem, Lidická 960/81, Brno, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2025, čj. CPR
24443
5/ČJ
2025
930310
V242, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2025, čj. 32 A 33/2025
20,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství Jihomoravského kraje, bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (ZPC), a byla stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace v délce 3 roky. Žalobkyně se proti rozhodnutí odvolala, ale žalovaná odvolání zamítla a potvrdila tak rozhodnutí o správním vyhoštění. Krajský soud zamítl následně podanou žalobu.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Za rozhodnou otázku označuje, zda na ni lze pohlížet jako na rodinného příslušníka občana EU ve smyslu § 15a odst. 3 písm. b) ZPC. Závěr správních orgánů je nejednoznačný a krajský soud se posouzením této otázky de facto nezabýval. Správní orgány a krajský soud nedostatečně zohlednily partnerský vztah stěžovatelky.
[3] Ve věci nebylo přihlédnuto k tomu, že v zemi původu nemůže stěžovatelka bez překážek vést svůj rodinný a soukromý život. Partner stěžovatelky se léčí s onkologickým onemocněním. Nelze uzavřít, že by partner nebyl na stěžovatelce závislý. Otázkou, zda onkologické onemocnění nepředstavuje pro partnera překážku následování stěžovatelky do Vietnamu, se krajský soud ani správní orgány nezabývaly.
[4] Žalovaná kladla k tíži stěžovatelce okolnost, že partnerský vztah navázala v době, kdy byla její pobytová situace nejistá. Sama tato skutečnost není důvodem k tomu, aby k partnerskému vztahu nebylo přihlédnuto.
[5] Nepřiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatelky nasvědčuje i délka jejího pobytu v ČR. Také zde má vnučku, s níž by po návratu do Vietnamu nemohla rozvíjet vztah.
[6] Kasační stížnost je podle stěžovatelky přijatelná, protože krajský soud se dopustil zásadního pochybení, jež mělo dopad do právní sféry stěžovatelky. Stěžovatelka navrhla, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný ve vyjádření setrval na svých závěrech a ztotožnil se s odůvodněním napadeného rozsudku. Navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.
[8] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není
li tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006
39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021
28, body 11
12, č. 4219/2021 Sb. NSS).
[9] Kasační stížnost je nepřijatelná. Krajský soud se totiž nedopustil tvrzeného zásadního pochybení (a NSS neshledal ani žádný jiný důvod svědčící o přijatelnosti kasační stížnosti). Pouhý nesouhlas stěžovatelky s hodnocením věci nemůže založit přijatelnost kasační stížnosti.
[9] Kasační stížnost je nepřijatelná. Krajský soud se totiž nedopustil tvrzeného zásadního pochybení (a NSS neshledal ani žádný jiný důvod svědčící o přijatelnosti kasační stížnosti). Pouhý nesouhlas stěžovatelky s hodnocením věci nemůže založit přijatelnost kasační stížnosti.
[10] Správní orgány a krajský soud stěžovatelce vysvětlily, proč ji nelze považovat za rodinného příslušníka občana EU (viz body 14
20 napadeného rozsudku). Pro účely správního vyhoštění jsou relevantní pouze rodinní příslušníci občana EU uvedení v § 15a odst. 1, 2 ZPC, neboť je nutné vycházet z § 118 odst. 8 ZPC. Proto není relevantní, zda je stěžovatelka rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu § 15a odst. 3 písm. b) ZPC. Správní orgány tedy mohly postupovat podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 ZPC.
[11] Správní orgány a krajský soud hodnotily také přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatelky (viz body 21
27 napadeného rozsudku). Nezpochybnily vazby stěžovatelky s jejím druhem a s vnučkou, avšak neshledaly žádné výjimečné důvody, pro které by nebylo možné rozhodnutí vydat s odkazem na § 119a odst. 2 ZPC. Stěžovatelka má rodinné vazby v zemi původu a dorozumí se rodným jazykem. V ČR se za dobu svého pobytu příliš neintegrovala, česky se domluví jen omezeně. Partner stěžovatelky na ní není závislý, jelikož mu neposkytuje nepřetržitou či nezastupitelnou péči, která by vyžadovala její setrvání na území ČR. Partner je schopen se o sebe postarat, byť s obtížemi, vzhledem k onkologickému onemocnění. Vztah s vnučkou je běžný, není na stěžovatelce závislá.
[12] Stěžovatelka v žalobě vůbec neuplatnila argument o nemožnosti partnera následovat ji do Vietnamu. Totéž platí o nepřihlédnutí k délce jejího pobytu v ČR a o tom, že partnerský vztah navázala v době své „nejisté pobytové situace“. Vzhledem k tomu, že tyto dílčí námitky stěžovatelka uvedla teprve v kasační stížnosti, jedná se podle NSS o námitky nepřípustné (§ 104 odst. 4 s. ř. s.).
[13] NSS uzavírá, že v této věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně. Krajský soud ani hrubě nepochybil při výkladu (či aplikaci) práva. NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost.
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci ve smyslu § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020
33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51
53). Stěžovatelka úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak toto právo měl, žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. února 2026
Ondřej Mrákota
předseda senátu