10 Azs 259/2025- 33 - text
10 Azs 259/2025 - 34
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: E. D., zastoupený advokátem Mgr. Jakubem Krčem, Politických obětí 118, Frýdek
Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha, proti rozhodnutí žalovaného o zajištění ze dne 3. 11. 2025 čj. OAM
1234/BA
BA01
BA03
Z
2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě dne 27. 11. 2025, čj. 19 Az 52/2025
24,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jakubovi Krčovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 12 269,40 Kč, která mu bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Žalobce (stěžovatel) se z Turecké republiky snažil dostat bez potřebných pobytových oprávnění do Holandska. Při cestě z Prahy do Berlína jej však zadržela policie a jelikož nepředložil nic kromě padělaných dokladů, byl mu odepřen vstup na území Spolkové republiky Německo. Okolnosti vrácení stěžovatele do České republiky a jeho výskytu na území Schengenského prostoru zjistila při následné kontrole na bývalém hraničním přechodu Policie České republiky. Stěžovatele proto zajistila a za účelem správního vyhoštění jej umístila do zařízení pro zajištění cizinců. Stěžovatel následně podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Ministerstvo vnitra (žalovaný) proto rozhodlo o jeho zajištění podle § 46 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Mezi účastníky řízení je sporné, zda byly pro zmíněné zajištění splněny zákonné podmínky.
[2] Rozhodnutí žalovaného stěžovatel napadl žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě (krajskému soudu), který ji však zamítl.
[3] Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení, pro vady správního řízení a pro nepřezkoumatelnost. Navrhuje, aby NSS rozsudek zrušil. Krajský soud prý totiž nesprávně posoudil naplnění zákonných podmínek, konkrétně zřejmého podání žádosti o mezinárodní ochranu toliko ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vyhoštění a podmínku nemožnosti uložit zvláštní opatření podle § 47 odst. 3 zákona o azylu. Krajský soud rozhodl v rozporu s judikaturou NSS, dle níž nelze vyloučit uložení zvláštního opatření bez existence skutečností svědčících o snaze mařit vyhoštění. Stěžovatel rovněž upozorňuje, že soud pominul jeho součinnost ve správním řízení, což činí napadený rozsudek nepřezkoumatelným.
[4] Žalovaný ve vyjádření setrval na závěru o zákonnosti zajištění, ztotožnil se s napadeným rozsudkem a odkázal na vyjádření k žalobě. Zdůraznil, že podle cizineckého informačního systému bylo stěžovateli vydáno vyhoštění z důvodu porušování či obcházení národních nebo evropských předpisů o vstupu a pobytu a byl zařazen do evidence nežádoucích osob.
[5] Protože v řízení před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, zabývá se NSS podle § 104a odst. 1 s. ř. s. nejprve tím, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není
li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pouze u přijatelné kasační stížnosti tedy NSS může přikročit k posouzení její důvodnosti. V souladu s ustálenou judikaturou se o přijatelnou kasační stížnost může jednat, 1) dotýká
li se kasační stížnost právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně judikaturou zdejšího soudu řešeny; 2) jedná
li se o právní otázky řešené judikaturou rozdílně; 3) existuje
li důvodná potřeba učinit judikaturní odklon; anebo 4) bylo
li v rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[6] NSS posoudil kasační stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že je nepřijatelná.
[6] NSS posoudil kasační stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že je nepřijatelná.
[7] Kasační stížnost obsahuje dvě stěžejní námitky: stěžovatel nesouhlasí s posouzením naplnění podmínek zajištění podle § 46 odst. 1 písm. e) zákona o azylu a upozorňuje na nezohlednění jeho součinnosti.
[8] Podmínkami zajištění podle § 46 odst. 1 písm. e) zákona o azylu se již zdejší soud opakovaně zabýval. Konstatoval přitom, že důvody zajištění a okolnosti znemožňující využití zvláštního opatření se mohou do značné míry překrývat. Upozornil, že pro zajištění cizince podle § 46 odst. 1 písm. e) zákona o azylu je nezbytné, aby na základě objektivních okolností (zejména předchozího jednání cizince) existovaly oprávněné důvody se domnívat, že podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo pouze účelové. Při posuzování možného využití opatření podle § 47 zákona o azylu je třeba zvážit mimo jiné osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností souvisejících s řízením o správním vyhoštění nebo jeho dosavadní chování. Volba zvláštních opatření je vázána na předpoklad, že cizinec bude se správními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření. Existují
li tedy skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec bude mařit správní řízení či výkon případného správního vyhoštění, nelze ke zvláštnímu opatření přistoupit (viz body 9
11 usnesení ze dne 25. 3. 2025, čj. 3 Azs 18/2025
22 a zde citovaná judikatura). K otázce účelovosti podané žádosti NSS v minulosti upozornil, že má
li jedinec obavy z pronásledování v zemi původu, nedává smysl, aby žádost o mezinárodní ochranu nepodal v prvním bezpečném státě a vyčkával s jejím podáním do chvíle, kdy bude zajištěn za účelem správního vyhoštění (usnesení ze dne 4. 12. 2024, čj. 1 Azs 254/2024
45, bod 19).
[9] Ke stěžovatelem zpochybňované otázce tedy existuje rozsáhlá a jednotná judikatura NSS, z níž napadený rozsudek zjevně vycházel (bod 12). Krajský soud v souladu s citovanými rozsudky zohlednil předchozí jednání stěžovatele, jeho pobytovou historii, výpověď o jeho plánech a důvodech nepodání žádosti v Rumunsku. Hodnotil rovněž neexistenci vazeb stěžovatele na území České republiky, účelovost jeho jednání a nerespektování právního řádu několika států Schengenského prostoru. NSS proto uzavírá, že krajský soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou, od níž se zdejší soud nepovažuje za vhodné odchýlit.
[10] Na tomto závěru nic nemůže změnit ani odkaz stěžovatele na obecná východiska rozsudku NSS ze dne 10. 10. 2016, čj. 7 Azs 185/2016
23. Krajský soud totiž popsal svou úvahu o nedostatečnosti mírnějších opatření odůvodněnou zejména předchozím chováním stěžovatele a jeho plány, které sám vylíčil policejnímu orgánu. Popsaná úvaha není v rozporu s obecnými východisky rozsudku, na nějž stěžovatel upozorňuje, jelikož identifikuje skutečnosti nasvědčující tomu, že by stěžovatel mařil řízení.
[10] Na tomto závěru nic nemůže změnit ani odkaz stěžovatele na obecná východiska rozsudku NSS ze dne 10. 10. 2016, čj. 7 Azs 185/2016
23. Krajský soud totiž popsal svou úvahu o nedostatečnosti mírnějších opatření odůvodněnou zejména předchozím chováním stěžovatele a jeho plány, které sám vylíčil policejnímu orgánu. Popsaná úvaha není v rozporu s obecnými východisky rozsudku, na nějž stěžovatel upozorňuje, jelikož identifikuje skutečnosti nasvědčující tomu, že by stěžovatel mařil řízení.
[11] Druhá námitka stěžovatele spočívá v nezohlednění součinnosti stěžovatele. NSS připouští, že v napadeném rozsudku chybí výslovná reakce na uvedený argument. Z judikatury však zároveň vyplývá, že krajský soud nemusí reagovat na každou dílčí námitku stěžovatele. Postačí, je
li argumentace jako celek srozumitelná a logická, a nevzbuzuje tedy pochybnosti o správnosti závěrů rozsudku (např. rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, čj. 9 As 221/2014
43, bod 41). Dle zdejšího soudu napadený rozsudek vypořádal podstatu veškerých kasačních námitek a zejména zdůraznil skutečnosti, z nichž lze usuzovat na účelovost jednání stěžovatele a nerespektování pobytových předpisů a právního řádu. Tím implicitně upozornil též na irelevanci tvrzené součinnosti stěžovatele. Krajský soud se tedy nedopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, a proto nebyl naplněn ani poslední z důvodů přijatelnosti.
[12] Protože kasační stížnost nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, NSS ji odmítl pro nepřijatelnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s.
[13] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
[14] NSS ustanovil stěžovateli zástupcem advokáta Mgr. Jakuba Krče, který učinil v řízení o kasační stížnosti dva úkony právní služby – převzetí zastoupení [§ 11 odst. odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a sepsání kasační stížnosti (§ 11 odst. 3 advokátního tarifu). Za dva úkony náleží zástupci stěžovatele mimosmluvní odměna ve výši 2 x 4 620 Kč, tedy 9 240 Kč. Náhrada hotových výdajů činí 450 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tedy 900 Kč. Celkem tedy NSS přiznává ustanovenému advokátovi částku 12 269,40 Kč včetně DPH.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. února 2026
Vojtěch Šimíček
předseda senátu