10 Azs 277/2024- 51 - text
10 Azs 277/2024 - 52 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: V. V., zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Václavkem, Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2024, čj. OAM 3415
19/ZR
2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2024, čj. 57 A 14/2024 62,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta.
[1] Žalobce pobývá na území České republiky od roku 1999, přičemž od 19. 11. 2012 má povolen trvalý pobyt. V záhlaví označeným rozhodnutím ministerstvo platnost povolení k trvalému pobytu zrušilo a současně mu stanovilo lhůtu 30 dnů k vycestování z území České republiky. Důvodem tohoto rozhodnutí byla především okolnost, že žalobce byl třemi trestními příkazy Okresního soudu v Mladé Boleslavi odsouzen za přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (opakovaně), ohrožení pod vlivem návykové látky a zpronevěry. Dále byl shledán vinným z přestupku proti veřejnému pořádku příkazem Magistrátu města Mladá Boleslav.
[2] Proti rozhodnutí ministerstva podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Krajský soud se ztotožnil se závěry ministerstva a nyní napadeným rozsudkem žalobu zamítl.
[3] Tento rozsudek krajského soudu žalobce (stěžovatel) napadl kasační stížností z důvodů obsažených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel uvádí, že rozhodnutí žalovaného bylo založeno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, což se projevilo v zásahu do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V tomto kontextu stěžovatel poukazuje na okolnost, že na území České republiky žije řadu let a povaha jím spáchaných trestných činů není závažná. Bylo proto namístě provést test proporcionality a poměřovat vedle sebe stojící veřejný zájem a základní práva stěžovatele, a to i v souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině. V současnosti se stěžovatel pokusil o získání víza za účelem strpění, avšak jeho žádost žalovaný zamítl.
[4] Ke kasační stížnosti se vyjádřil žalovaný a toto jeho vyjádření bylo zasláno na vědomí stěžovateli, který na ně již ale nereagoval.
[5] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se Nejvyšší správní soud po přezkumu přípustnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Pokud by tomu tak totiž nebylo, musela by být odmítnuta jako nepřijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se přitom podle ustálené judikatury zdejšího soudu může jednat v následujících typových případech: 1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu. 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu. 3) Kasační stížnost je přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně. 4) V napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu. b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. V rámci této kategorie přijatelnosti však Nejvyšší správní soud není povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto nedosahují takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
[6] Přijatelnost kasační stížnosti je tedy třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či tedy spíše absence některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů (podmínek řízení), jako je včasné podání kasační stížnosti (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§ 105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§ 104 s. ř. s.) apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelem uváděných (§ 103 odst. 1 s. ř. s.). Jinými slovy vyjádřeno, teprve je li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
[7] Ze shora uvedeného obecného vysvětlení postupu NSS v těchto řízeních je také patrno, že je primárně na samotném stěžovateli (resp. jeho zástupci), aby soudu poskytl přesvědčivou argumentaci právě k otázce přijatelnosti kasační stížnosti. Tedy aby uvedl racionální důvody, pro které návrh přesahuje jeho vlastní zájmy. V posuzované věci tak ale stěžovatel v podstatě nečiní, když pouze v jediné větě uvedl, že přijatelnost kasační stížnosti je dána dopadem do jeho hmotněprávního postavení.
[8] Nejvyšší správní soud se proto zabýval případným naplněním (shora představených) důvodů přijatelnosti.
[9] K prvním třem důvodům Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel nepředkládá žádná relevantní tvrzení o tom, že by v daném případě existovala dosud soudy neřešená otázka, že by došlo k rozkolu v rozhodovací činnosti soudů, anebo že by bylo namístě učinit judikaturní odklon. Jak se totiž podává ze shora uvedeného, podstata stížnostní argumentace spočívá toliko v popisu konkrétních okolností případu stěžovatele doprovozeném tvrzením, že zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu představuje nepřiměřený zásah do jeho práv. Takto pojatá argumentace však nesměřuje k žádnému ze shora vymezených důvodů přijatelnosti vyjma bodu 4.b), tedy ke hrubému pochybení při výkladu práva.
[10] Nejvyšší správní soud se přesto (a nad rámec stížnostní argumentace) zabýval otázkou souladu právního názoru krajského soudu s prejudikaturou a v tomto směru nezjistil žádné pochybení. Jak se totiž podává z obsahu napadeného rozsudku, krajský soud pracoval s rozhodnutími Nejvyššího správního soudu a rozhodl zcela v jejich intencích (pro stručnost a pouze příkladmo postačuje odkázat na odst. 32, kde se krajský soud vypořádal právě s otázkou přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života). Kromě toho opakovaně odkazoval i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (odst. 35). Protože zdejší soud nevidí žádný rozumný důvod, pro který by se měl od právních závěrů svých rozhodnutí, ze kterých v nyní posuzované věci vycházel krajský soud, jakkoliv odchýlit, dospívá k závěru, že kasační stížnost je ohledně prvních třech popsaných důvodů nepřijatelná.
[11] K poslednímu důvodu přijatelnosti (zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele), ke kterému se upíná argumentace stěžovatele, Nejvyšší správní soud uvádí, že žádné pochybení ze strany krajského soudu nezjistil. Právě naopak, krajský soud velmi přesvědčivě a logicky vyložil, z jakých důvodů žalovaný rozhodl o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu stěžovatele zcela v souladu s právní úpravou. Jakkoliv přitom připustil, že si stěžovatel na území České republiky již vytvořil určité soukromé a ekonomické vazby, nemůže existence těchto vazeb převážit nad negativními okolnostmi plynoucími z úmyslné trestné činnosti stěžovatele a z jeho celkového počínání (kromě spáchaných přečinů soud poukázal rovněž na spáchání přestupku a na jeho evidenční kartu řidiče, ze které se podává opakované porušování právních předpisů, zejména co se týče alkoholu za volantem).
Tento závěr, že stěžovatel nevede řádný život a dopouští se excesů opakovaně, považuje zdejší soud za logický, řádně vysvětlený a přesvědčivý a z důvodu stručnosti proto postačuje odkázat na podstatné části odůvodnění napadeného rozsudku (odst. 34 a násl.). Velmi podrobně krajský soud vysvětlil zejména svoje hodnocení postoje a vztahů stěžovatele k některým konkrétním osobám (odst. 39 – 41) a zdůraznil, že tyto osoby na stěžovateli nejsou existenčně závislé a i po zrušení trvalého pobytu není vyloučeno, aby se s nimi dále stýkal.
[12] Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud uzavírá, že k řešení otázek, na kterých je založeno odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu, již existuje ustálená judikatura, se kterou je napadený rozsudek krajského soudu plně v souladu. Protože Nejvyšší správní soud (nad rámec obsahu kasační stížnosti) tuto judikaturu nepovažuje za rozpornou a neshledává ani důvod se od ní odchýlit a současně neshledal, že by se krajský soud dopustil zásadního pochybení, které mělo dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost dle § 104a s. ř. s.
[13] O náhradě nákladů řízení zdejší soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v posuzované věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalovanému, která byla ve věci úspěšná, žádné náklady nad rámec její úřední činnost nevznikly. NSS zároveň rozhodl o vrácení již uhrazeného soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, neboť o odkladném účinku nebylo samostatně rozhodováno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. března 2025
Vojtěch Šimíček předseda senátu