10 Azs 303/2022- 27 - text
10 Azs 303/2022 - 28 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. A., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2021, čj. OAM 518/ZA
ZA11
P05
2021, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2022, čj. 41 Az 1/2022 55,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalobce podal v červenci 2021 opakovanou žádost o mezinárodní ochranu. O té první žalovaný rozhodoval v dubnu 2021 a mezinárodní ochranu žalobci neudělil. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí nebránil žalobou.
[2] Svou první žádost žalobce založil na tom, že mu v Palestině hrozí zabití od příbuzných dívky, s níž měl mimomanželský poměr, po kterém otěhotněla. To odporuje islámským tradicím. Žalovaný žádosti nevyhověl, neboť žalobcovy problémy neměly spojitost se žádným z azylově relevantních důvodů. Zároveň se jednalo o tzv. soukromé původce pronásledování či vážné újmy, vůči jejichž jednání měl žalobce nejprve využít dostupné prostředky vnitřní ochrany.
[3] Ve své opakované žádosti žalobce uvedl, že důvody k jejímu podání má stejné. Má obavy z výhrůžek zabitím, jak uváděl v předchozím řízení. Nic se v jeho případě nezměnilo.
[4] Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 12. 2021 řízení o opakované žádosti žalobce zastavil pro její nepřípustnost podle § 25 písm. i) ve spojení s § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce uvádí stejné důvody podání opakované žádosti o mezinárodní ochranu, jaké uváděl v prvním řízení. Žádnou relevantní novou skutečnost neuvedl. Zároveň v Palestině neproběhla změna, která by takovou skutečnost zakládala.
[5] Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2021 podal žalobce žalobu ke krajskému soudu. Žalobce předložil nový důkaz o tom, že mu v Palestině hrozí smrt ze strany teroristické organizace. Krajský soud proto musel (s ohledem na svou povinnost zajistit úplné a ex nunc posouzení žaloby ve věcech mezinárodní ochrany) posoudit, zda tyto nové skutečnosti mají relevanci ve vztahu k potenciálnímu udělení mezinárodní ochrany a zda je žalobce bez svého zavinění nemohl uplatnit dřív. Krajský soud dospěl k závěru, že nově uváděné skutečnosti mohly zvýšit pravděpodobnost, že bude žalobce udělena mezinárodní ochrana, a současně žalobce tyto skutečnosti nemohl předložit již v řízení před žalovaným. Krajský soud rovněž dospěl k závěru, že nové skutečnosti nemohou být dostatečně zohledněny v nové žádosti o mezinárodní ochranu. Přestože se žalovaný žádného pochybení nedopustil, krajský soud zrušil jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Domnívá se, že žádost žalobce posoudil v souladu s právními předpisy a zjištěnými skutečnostmi. Namítl, že nebylo jednoznačně prokázáno, že žalobce dříve nevěděl o nové skutečnosti (prohlášení Brigády), a tak ji ani nemohl uvést dříve. Žalobce pouze tvrdil, že dokument převzal od bratra až 30. 12. 2021. To automaticky neznamená, že se o zmiňované skutečnosti nedozvěděl dříve. Soud přitom ve svém rozsudku sám připustil, že ve výpovědi žalobce byly rozpory. Stěžovatel dále namítl, že prolomit zásadu stanovenou v § 75 s. ř. s. lze jen výjimečně. Nepostačí, pokud existují nové skutečnosti, ale současně musí být splněna podmínka, že neexistují dostatečné záruky, že nové skutečnosti budou posouzeny v novém řízení. Tím se krajský soud vůbec nezabýval. Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[7] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021 28, body 11 12).
[8] Kasační stížnost je nepřijatelná. NSS neshledal žádné pochybení krajského soudu, které by v této věci založilo přijatelnost kasační stížnosti (ani stěžovatel sám nezdůvodnil, proč by měla být jeho kasační stížnost přijatelná).
[9] V projednávané věci se jedná o otázku prolomení § 75 s. ř. s. ve věcech mezinárodní ochrany. Prolomení § 75 s. ř. s. představuje aplikace čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), podle kterého žadatel o mezinárodní ochranu musí mít k dispozici účinný opravný prostředek, tzn., alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně se mu musí dostat posouzení jak skutkové, tak právní stránky věci, jež je úplné a ex nunc (tj. podle stavu ke dni rozhodnutí soudu) [rozsudky NSS ze dne 10. 8. 2017, čj. 1 Azs 194/2017 30, ze dne 15. 1. 2016, čj. 5 Azs 20/2015 35, nebo ze dne 26. 11. 2015, čj. 10 Azs 194/2015 32]. Z těchto závěrů krajský soud při posuzování věci správně vycházel.
[10] Žalobce v žalobě uvedl, že po vydání rozhodnutí stěžovatele jej rodina informovala o novém vývoji situace. Řekli mu, že rodina dívky, se kterou měl žalobce vztah, se zřejmě obrátila na příslušníky hnutí Fatah. Konkrétně na Brigádu mučedníků al Aksá, kteří nyní po žalobci jdou. Do domu jeho rodičů zaslali několik oznámení, podle kterých je žalobce na seznamu morálních odpadlíků a hrozí mu za to trest smrti. V tvrzeních žalobce byly rozpory. Na to ostatně upozornil i krajský soud. Konkrétně v tom, že žalobce tvrdil, že o novém vývoji situace se dozvěděl po podání opakované žádosti o mezinárodní ochranu, ale zároveň také uvedl, že o této skutečnosti se dozvěděl až po vydání rozhodnutí žalovaného. Žalobce rovněž uváděl, že o této nové skutečnosti se dozvěděl od rodičů, později uváděl, že jej o tom informoval bratr. Rozpor ohledně toho, kdy se o novém vývoji situace žalobce dozvěděl, byl odstraněn tím, že žalobce v řízení před krajským soudem předložil fotografii oznámení Brigády, kterou mu zaslal jeho bratr na WhatsApp dne 30. 12. 2021. Krajský soud považoval printscreen z této aplikace za daných okolností za dostatečný důkaz, že žalobce neměl zmíněné oznámení k dispozici dřív. Při výslechu žalobce bylo zjištěno, že rodiči myslel širší rodinu. Pravděpodobně chybou v překladu vzniklo, že žalobce o oznámení informovali „rodiče“. Podle krajského soudu se žalobci podařilo předložením dalšího důkazu prokázat, že o dané stěžejní skutečnosti nevěděl dříve. Krajský soud správně podotkl, že by nebylo v zájmu žalobce novou skutečnost neuvést už v řízení před žalovaným.
[11] NSS tedy konstatuje, že krajský soud se zmíněnými rozpory v tvrzeních žalobce řádně vypořádal a jeho závěrům není co vytknout. Pokud stěžovatel argumentuje, že převzetí dokumentu žalobcem dne 30. 12. 2021 neznamená, že se žalobce o nové situaci nedozvěděl již dříve, NSS k tomu uvádí, že se touto otázkou krajský soud dostatečně zabýval. V řízení nevyvstalo nic, co by ukazovalo na to, že žalobce se o nové situaci dozvěděl už dříve. Rozpory v žalobcových tvrzeních byly odstraněny. Krajský soud rovněž správně zdůraznil, že v projednávané věci bylo jen v zájmu žalobce, aby případně informace o nové situaci v zemi svého původu sdělil již v řízení před stěžovatelem.
[12] Stěžovatel dále namítl, že se krajský soud nezabýval tím, že žalobce mohl podat další opakovanou žádost a nové skutečnosti by tak byly řádně posouzeny v novém řízení. NSS konstatuje, že není pravda, že by se krajský soud touto otázkou nezabýval. Krajský soud se k ní vyjádřil v bodech 44 46 napadeného rozsudku. Konstatoval, že k další opakované žádosti se nepojí právo žadatele o mezinárodní ochranu setrvat na území (§ 3d odst. 1 zákona o azylu). Krajský soud také dodal, že podle čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice má povinnost zajistit úplné a ex nunc posouzení opravného prostředku bez ohledu na to, zda by žalobce dosáhl řádného zohlednění nové uplatňovaných skutečností, pokud by podal novou žádost o mezinárodní ochranu. Krajský soud se tedy zabýval i možností podání další opakované žádosti.
[13] NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost.
[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51–53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci, který by jinak toto právo měl, v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. ledna 2023
Ondřej Mrákota předseda senátu