10 Azs 320/2022- 33 - text
10 Azs 320/2022 - 35
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: B. B., zastoupeného advokátem Mgr. Markem Sedlákem, Milady Horákové 13, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 3, Praha 4, proti rozhodnutí ze dne 14. 4. 2021, čj. MV
39965
4/SO
2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2022, čj. 77 A 54/2021
32,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Popis věci
[1] Žalobce je mongolský státní příslušník pobývající na území České republiky, jemuž v období od června 2015 do června 2017 svědčila platná zaměstnanecká karta. V prosinci 2016 požádal žalobce Ministerstvo vnitra o vydání povolení k dlouhodobému pobytu z odlišného titulu, totiž za účelem společného soužití rodiny. Po delších procesních peripetiích byla žádost pravomocně zamítnuta, a to až koncem roku 2019 (mezitím žalobce neuspěl ani s žádostí o další zaměstnaneckou kartu); během tříletého řízení o žádosti pobýval žalobce v ČR na základě fikce pobytu (podle § 47 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR). Žalobce se proti tomuto zamítavému rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců bránil: nejprve žalobou ke Krajskému soudu v Plzni, se kterou však rovněž neuspěl (jen během řízení dosáhl přiznání odkladného účinku), a následně kasační stížností. NSS přiznal stížnosti v listopadu 2020 odkladný účinek.
[2] V lednu 2021 podal žalobce další žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Ministerstvo vnitra řízení zastavilo, protože při jeho zahájení neměl žalobce povolení k pobytu, a tak nebyl oprávněn podat žádost na území ČR. Proti rozhodnutí se žalobce odvolal, avšak komise jeho odvolání zamítla.
[3] Žalobce neuspěl ani u Krajského soudu v Plzni. Tvrdil, že byl oprávněn k podání žádosti na území ČR, protože zde nadále pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu, a to díky odkladnému účinku, který byl přiznán jeho kasační stížnosti. Této argumentaci však krajský soud nepřisvědčil. V odůvodnění uvedl, že odkladný účinek předchází možné újmě cizince (především v podobě předčasného vyhoštění), ale nezakládá stav, jako by rozhodnutí nebylo vydáno. Žalobu proto krajský soud zamítl.
1. Popis věci
[1] Žalobce je mongolský státní příslušník pobývající na území České republiky, jemuž v období od června 2015 do června 2017 svědčila platná zaměstnanecká karta. V prosinci 2016 požádal žalobce Ministerstvo vnitra o vydání povolení k dlouhodobému pobytu z odlišného titulu, totiž za účelem společného soužití rodiny. Po delších procesních peripetiích byla žádost pravomocně zamítnuta, a to až koncem roku 2019 (mezitím žalobce neuspěl ani s žádostí o další zaměstnaneckou kartu); během tříletého řízení o žádosti pobýval žalobce v ČR na základě fikce pobytu (podle § 47 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR). Žalobce se proti tomuto zamítavému rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců bránil: nejprve žalobou ke Krajskému soudu v Plzni, se kterou však rovněž neuspěl (jen během řízení dosáhl přiznání odkladného účinku), a následně kasační stížností. NSS přiznal stížnosti v listopadu 2020 odkladný účinek.
[2] V lednu 2021 podal žalobce další žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Ministerstvo vnitra řízení zastavilo, protože při jeho zahájení neměl žalobce povolení k pobytu, a tak nebyl oprávněn podat žádost na území ČR. Proti rozhodnutí se žalobce odvolal, avšak komise jeho odvolání zamítla.
[3] Žalobce neuspěl ani u Krajského soudu v Plzni. Tvrdil, že byl oprávněn k podání žádosti na území ČR, protože zde nadále pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu, a to díky odkladnému účinku, který byl přiznán jeho kasační stížnosti. Této argumentaci však krajský soud nepřisvědčil. V odůvodnění uvedl, že odkladný účinek předchází možné újmě cizince (především v podobě předčasného vyhoštění), ale nezakládá stav, jako by rozhodnutí nebylo vydáno. Žalobu proto krajský soud zamítl.
2. Kasační stížnost
[4] Proti rozsudku krajského soudu se žalobce (stěžovatel) nyní brání kasační stížností. Tvrdí, že byl oprávněn požádat o pobyt za účelem sloučení rodiny, protože v ČR pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu (zaměstnanecké karty), byť jen díky přiznanému odkladnému účinku.
[5] Krajský soud podle jeho názoru opomenul ustanovení týkající se změny účelu pobytu a zabýval se jen úpravou, kdy cizinec žádá o další (souběžné) povolení k pobytu za jiným účelem (§ 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Přitom je nepřijatelné, aby cizinec nemohl v průběhu pobytové fikce žádat o změnu účelu pobytu (v tomto případě za účelem sloučení rodiny).
[6] Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, že nebyl oprávněn podat žádost na území za trvání odkladného účinku pobytové fikce. Smyslem odkladného účinku je pozastavit či odložit negativní důsledky pravomocného rozhodnutí – a k těm podle stěžovatele patří i ztráta oprávnění cizince takovou žádost podat.
[7] Stěžovatel zpochybňuje také judikaturu, na kterou krajský soud odkazuje. První z rozsudků (6 Azs 36/2019) se týká žádosti dítěte (narozeného na území) za účelem sloučení rodiny, na niž dopadá jiná norma než na jeho žádost. Zatímco § 42a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců se týká dítěte cizince s povoleným pobytem na území, § 42a odst. 6 umožňuje podat žádost na území tomu, kdo zde má povolen dlouhodobý pobyt za jiným účelem. Stěžovatel tak mohl novou žádost podat navzdory tomu, že proces prodloužení platnosti původního povolení nebyl zatím dokončen. Druhý z rozsudků (1 Azs 54/2018) se zase vztahuje k žádosti o povolení k trvalému pobytu a k § 69 odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Přes tuto odlišnost však z ustanovení plyne, že s výjimkou výslovně uvedených případů může cizinec takovou žádost podat i v režimu pobytové fikce. Analogicky to podle stěžovatele musí platit i pro dlouhodobý pobyt, pokud to zákon výslovně nevylučuje.
2. Kasační stížnost
[4] Proti rozsudku krajského soudu se žalobce (stěžovatel) nyní brání kasační stížností. Tvrdí, že byl oprávněn požádat o pobyt za účelem sloučení rodiny, protože v ČR pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu (zaměstnanecké karty), byť jen díky přiznanému odkladnému účinku.
[5] Krajský soud podle jeho názoru opomenul ustanovení týkající se změny účelu pobytu a zabýval se jen úpravou, kdy cizinec žádá o další (souběžné) povolení k pobytu za jiným účelem (§ 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Přitom je nepřijatelné, aby cizinec nemohl v průběhu pobytové fikce žádat o změnu účelu pobytu (v tomto případě za účelem sloučení rodiny).
[6] Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, že nebyl oprávněn podat žádost na území za trvání odkladného účinku pobytové fikce. Smyslem odkladného účinku je pozastavit či odložit negativní důsledky pravomocného rozhodnutí – a k těm podle stěžovatele patří i ztráta oprávnění cizince takovou žádost podat.
[7] Stěžovatel zpochybňuje také judikaturu, na kterou krajský soud odkazuje. První z rozsudků (6 Azs 36/2019) se týká žádosti dítěte (narozeného na území) za účelem sloučení rodiny, na niž dopadá jiná norma než na jeho žádost. Zatímco § 42a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců se týká dítěte cizince s povoleným pobytem na území, § 42a odst. 6 umožňuje podat žádost na území tomu, kdo zde má povolen dlouhodobý pobyt za jiným účelem. Stěžovatel tak mohl novou žádost podat navzdory tomu, že proces prodloužení platnosti původního povolení nebyl zatím dokončen. Druhý z rozsudků (1 Azs 54/2018) se zase vztahuje k žádosti o povolení k trvalému pobytu a k § 69 odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Přes tuto odlišnost však z ustanovení plyne, že s výjimkou výslovně uvedených případů může cizinec takovou žádost podat i v režimu pobytové fikce. Analogicky to podle stěžovatele musí platit i pro dlouhodobý pobyt, pokud to zákon výslovně nevylučuje.
3. Právní hodnocení
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny je cizinec oprávněn podat obecně na zastupitelském úřadu (§ 42a odst. 5 zákona o pobytu cizinců). Na území ČR může o povolení požádat jen v průběhu pobytu v ČR na povolení k dlouhodobému pobytu vydané za jiným účelem nebo na vízum k pobytu nad 90 dnů.
[10] Zároveň jde v této věci o výklad § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, který stanoví tzv. fikci pobytu: pokud doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu uplyne před rozhodnutím o řádně podané žádosti, která míří k vydání dalšího takového povolení nebo k prodloužení jeho platnosti, považuje se původní vízum nebo povolení za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti.
[11] Spor v této věci se týká toho, zda v průběhu pobytové fikce podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců (respektive odkladného účinku, v jehož důsledku tato fikce trvá i po pravomocném skončení správního řízení) může cizinec podat další žádost na území ČR podle § 42a odst. 5 zákona o pobytu cizinců.
[12] Pro lepší představu soud připojuje i grafický přehled, z nějž je dobře patrná časová návaznost řízení ve stěžovatelových věcech. Šedé rámečky se týkají zaměstnanecké karty, ty zbylé se pak vztahují k řízení o žádosti za účelem společného soužití rodiny, o něž tu jde:
A. zaměstnanecká karta
6/2015
6/2017
B. žádost o "rodinný" pobyt a fikce pobytu podle § 47 odst. 2 (žádost zamítnuta)
12/2016
11/2019
C. žádost o zaměstnaneckou kartu (řízení zastaveno)
8
12/2019
D. řízení před soudem ve věci "rodinného" pobytu
11/2019
2/2022
1/2020
KS přiznal odkladný účinek
11/2020
NSS přiznal odkladný účinek
E. další žádost o "rodinný" pobyt (řízení zastaveno)
1
4/2021
[13] Stručně lze stěžovatelův postoj popsat takto: díky své platné zaměstnanecké kartě z roku 2015 (A) mohl stěžovatel požádat o „rodinný“ pobyt v prosinci 2016 (žádost B) a po dobu řízení o něm těžit z fikce pobytu. Protože však byl stěžovateli během soudního řízení ve věci „rodinného“ pobytu (D) přiznán odkladný účinek, má stěžovatel za to, že mohl žádost o „rodinný“ pobyt podat znovu (E), protože odkladný účinek způsobil obživnutí fikce pobytu a dostal stěžovatele do stejné situace, ve které byl před skončením platnosti své původní zaměstnanecké karty.
[14] NSS souhlasí s tím, že žádost B byla po právu – nikoli však už žádost E. Ve své judikatuře totiž NSS opakovaně vysvětlil, že nové žádosti o povolení dlouhodobého pobytu nelze podávat, pokud cizinec pobývá v ČR na základě pobytové fikce (respektive na základě odkladného účinku přiznaného žalobě či kasační stížnosti proti rozhodnutí, kterým byla pravomocně ukončena jeho pobytová fikce). Takový výklad by totiž mohl vést k nežádoucímu důsledku v podobě řetězení žádostí, a tedy k umělému prodlužování pobytu na základě fikce.
[15] Absurdita stěžovatelova řešení je v grafickém přehledu dobře patrná, protože stěžovatelovy žádosti B i E navazují na zaměstnaneckou kartu A. Nikdo nezpochybňuje, že díky včas podané žádosti B o „rodinný“ pobyt a díky odkladným účinkům mohl stěžovatel legálně pobývat na území během celého správního, žalobního i kasačního řízení (až do února 2022). Možnost využít zákonný institut fikce pobytu však stěžovatel vyčerpal právě už podáním žádosti B v prosinci 2016; žádnou další takovou žádost nemohl stěžovatel po skončení platnosti zaměstnanecké karty podat. Ani díky odkladnému účinku se stěžovatel nemohl vrátit v čase, protože platnost zaměstnanecké karty už mezitím vypršela.
[16] Stěžovatel zpochybnil přiléhavost dvou rozsudků, na něž odkázal krajský soud. Je pravda, že právní situace v oněch rozsudcích byly mírně odlišné, nic to však nemění na podstatě závěru, podle nějž řetězení žádostí není možné a k němuž NSS dospěl v různých situacích, například:
- v rozsudku ze dne 28. 8. 2015, čj. 5 Azs 98/2015
3. Právní hodnocení
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny je cizinec oprávněn podat obecně na zastupitelském úřadu (§ 42a odst. 5 zákona o pobytu cizinců). Na území ČR může o povolení požádat jen v průběhu pobytu v ČR na povolení k dlouhodobému pobytu vydané za jiným účelem nebo na vízum k pobytu nad 90 dnů.
[10] Zároveň jde v této věci o výklad § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, který stanoví tzv. fikci pobytu: pokud doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu uplyne před rozhodnutím o řádně podané žádosti, která míří k vydání dalšího takového povolení nebo k prodloužení jeho platnosti, považuje se původní vízum nebo povolení za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti.
[11] Spor v této věci se týká toho, zda v průběhu pobytové fikce podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců (respektive odkladného účinku, v jehož důsledku tato fikce trvá i po pravomocném skončení správního řízení) může cizinec podat další žádost na území ČR podle § 42a odst. 5 zákona o pobytu cizinců.
[12] Pro lepší představu soud připojuje i grafický přehled, z nějž je dobře patrná časová návaznost řízení ve stěžovatelových věcech. Šedé rámečky se týkají zaměstnanecké karty, ty zbylé se pak vztahují k řízení o žádosti za účelem společného soužití rodiny, o něž tu jde:
A. zaměstnanecká karta
6/2015
6/2017
B. žádost o "rodinný" pobyt a fikce pobytu podle § 47 odst. 2 (žádost zamítnuta)
12/2016
11/2019
C. žádost o zaměstnaneckou kartu (řízení zastaveno)
8
12/2019
D. řízení před soudem ve věci "rodinného" pobytu
11/2019
2/2022
1/2020
KS přiznal odkladný účinek
11/2020
NSS přiznal odkladný účinek
E. další žádost o "rodinný" pobyt (řízení zastaveno)
1
4/2021
[13] Stručně lze stěžovatelův postoj popsat takto: díky své platné zaměstnanecké kartě z roku 2015 (A) mohl stěžovatel požádat o „rodinný“ pobyt v prosinci 2016 (žádost B) a po dobu řízení o něm těžit z fikce pobytu. Protože však byl stěžovateli během soudního řízení ve věci „rodinného“ pobytu (D) přiznán odkladný účinek, má stěžovatel za to, že mohl žádost o „rodinný“ pobyt podat znovu (E), protože odkladný účinek způsobil obživnutí fikce pobytu a dostal stěžovatele do stejné situace, ve které byl před skončením platnosti své původní zaměstnanecké karty.
[14] NSS souhlasí s tím, že žádost B byla po právu – nikoli však už žádost E. Ve své judikatuře totiž NSS opakovaně vysvětlil, že nové žádosti o povolení dlouhodobého pobytu nelze podávat, pokud cizinec pobývá v ČR na základě pobytové fikce (respektive na základě odkladného účinku přiznaného žalobě či kasační stížnosti proti rozhodnutí, kterým byla pravomocně ukončena jeho pobytová fikce). Takový výklad by totiž mohl vést k nežádoucímu důsledku v podobě řetězení žádostí, a tedy k umělému prodlužování pobytu na základě fikce.
[15] Absurdita stěžovatelova řešení je v grafickém přehledu dobře patrná, protože stěžovatelovy žádosti B i E navazují na zaměstnaneckou kartu A. Nikdo nezpochybňuje, že díky včas podané žádosti B o „rodinný“ pobyt a díky odkladným účinkům mohl stěžovatel legálně pobývat na území během celého správního, žalobního i kasačního řízení (až do února 2022). Možnost využít zákonný institut fikce pobytu však stěžovatel vyčerpal právě už podáním žádosti B v prosinci 2016; žádnou další takovou žádost nemohl stěžovatel po skončení platnosti zaměstnanecké karty podat. Ani díky odkladnému účinku se stěžovatel nemohl vrátit v čase, protože platnost zaměstnanecké karty už mezitím vypršela.
[16] Stěžovatel zpochybnil přiléhavost dvou rozsudků, na něž odkázal krajský soud. Je pravda, že právní situace v oněch rozsudcích byly mírně odlišné, nic to však nemění na podstatě závěru, podle nějž řetězení žádostí není možné a k němuž NSS dospěl v různých situacích, například:
- v rozsudku ze dne 28. 8. 2015, čj. 5 Azs 98/2015
32. Cizinec měl dlouhodobý pobyt, řádně požádal o jeho prodloužení, tím se (po skončení jeho platnosti) ocitl ve fikci povoleného pobytu. Ještě před vydáním rozhodnutí v prvním stupni pak požádal o jiný druh dlouhodobého pobytu. Podle NSS nemůže fikce povoleného pobytu „nastat na základě podání další žádosti o povolení dlouhodobého pobytu (popř. změny jeho účelu)“, pokud cizinci už jedna fikce pobytu svědčí.
- v rozsudku ze dne 19. 4. 2016, čj. 3 Azs 96/2015
32. Cizinec měl dlouhodobý pobyt, řádně požádal o jeho prodloužení, tím se (po skončení jeho platnosti) ocitl ve fikci povoleného pobytu. Ještě před vydáním rozhodnutí v prvním stupni pak požádal o jiný druh dlouhodobého pobytu. Podle NSS nemůže fikce povoleného pobytu „nastat na základě podání další žádosti o povolení dlouhodobého pobytu (popř. změny jeho účelu)“, pokud cizinci už jedna fikce pobytu svědčí.
- v rozsudku ze dne 19. 4. 2016, čj. 3 Azs 96/2015
44. Až v době trvání fikce dlouhodobého pobytu požádal cizinec o trvalý pobyt, což nelze.
- v rozsudku ze dne 29. 3. 2017, čj. 8 Azs 11/2017
44. Až v době trvání fikce dlouhodobého pobytu požádal cizinec o trvalý pobyt, což nelze.
- v rozsudku ze dne 29. 3. 2017, čj. 8 Azs 11/2017
32. Cizinec měl povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání, v době jeho platnosti požádal o jeho prodloužení, ale v prvním stupni neuspěl. Během odvolacího řízení požádal o povolení k pobytu za účelem sloučení rodiny, to ale není možné (body 16 až 20).
- v rozsudku ze dne 27. 3. 2018, čj. 1 Azs 54/2018
27 (s nímž stěžovatel polemizoval). Cizinci nebyl povolen trvalý pobyt. Proti tomu podal žalobu a krajský soud přiznal žalobě odkladný účinek. Během řízení o žalobě požádal cizinec o trvalý pobyt. NSS však dospěl k závěru, že i když tu cizinec díky odkladnému účinku mohl legálně pobývat, nemohl žádat o žádné další pobytové povolení. Díky odkladnému účinku se jen vrátil do režimu fikce pobytu, který podávání nových žádostí neumožňuje (body 20 a 21). Nyní NSS dodává, že neobstojí ani stěžovatelův výklad § 69 odst. 7. Toto ustanovení výslovně říká, že o povolení k trvalému pobytu nelze žádat během fikce pobytu. To však neznamená – jak se stěžovatel domnívá – že ve všech ostatních případech, v nichž to zákon nezapovídá výslovně, o povolení k pobytu žádat lze. Naopak i kdyby onoho výslovného pravidla v § 69 odst. 7 nebylo, bylo by třeba je dovodit výkladem právě ze smyslu pobytové fikce.
- v rozsudku ze dne 24. 4. 2019, čj. 6 Azs 36/2019
19 (s nímž stěžovatel polemizoval), NSS vyslovil, že cizinec, jemuž se v ČR narodilo dítě a který zde pobývá jen na základě odkladného účinku přiznaného žalobě proti rozhodnutí o neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, není oprávněn podat za své dítě žádost o vydání k povolení k dlouhodobému pobytu. Obecný závěr rozsudku opět zní: fikce pobytu není rovnocenná povolení k pobytu jako takovému a neumožňuje cizinci podávat další žádosti, které jsou podmíněny existujícím povolením (body 16 až 19). Nynější argumentace, s níž se stěžovatel snažil od tohoto rozsudku odlišit, nedává podle NSS smysl. Rozdíl mezi konkrétními formulacemi § 42a odst. 1 písm. b) (žádost jménem novorozeného dítěte) a § 42a odst. 6 (žádost podaná nynějším stěžovatelem) není podstatný: i odst. 6 předpokládá, že při podání nové žádosti bude mít cizinec plnohodnotné povolení k pobytu, ne pouhou fikci pobytu podle § 47 odst. 4.
[17] Judikatura k této otázce je tedy početná a jednotná. Její závěry jsou stejné jak v situacích, kdy šlo jen o prosté řetězení pobytových žádostí ve správním řízení, tak v případech, kdy do věci vstoupil odkladný účinek. Stěžovateli se nepodařilo přesvědčit soud o tom, že na jeho věc dosavadní judikatura nedopadá. Zároveň stěžovatel sám neodkázal na judikaturu, která by podpořila jeho právní názor.
[18] Právní fikce vytváří stav, který je (na rozdíl od právní domněnky) nutně v rozporu s realitou. Během pobytové fikce tedy nesvědčí cizinci žádné platné úřední povolení k pobytu: jen na něj zákon hledí, jako by tomu tak bylo. Samotná žádost o vydání povolení ale nemůže vyvolávat stejné právní účinky jako pravomocně vydané povolení, protože kvalitativně se nejedná o stejný právní titul. Pokud pobytová fikce stále trvá jen díky přiznanému odkladnému účinku, platí tento závěr tím spíše.
[19] Stěžovatel krajskému soudu vytkl, že se zabýval jen situací, kdy cizinec žádá o další povolení k pobytu za dalším účelem, ale opomněl změnu účelu pobytu podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Tato námitka není přípustná, protože žádnou podobnou námitku stěžovatel v řízení před krajským soudem neuplatnil (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Jen pro úplnost proto soud připomíná, že argumentace ustanovením § 45 odst. 1 už také před ním zazněla (ve věci skončené rozsudkem NSS ze dne 22. 11. 2017, čj. 1 Azs 268/2017
22). Zástupce nynějšího stěžovatele, který zastupoval cizinku v tehdejší věci, tehdy připustil, že i při postupu podle § 45 odst. 1 může nastat nežádoucí řetězení fikcí. Tehdejší cizinka se však od postupu podle § 45 odst. 1 distancovala – a dovolávala se právě postupu podle § 42a odst. 5, u nějž prý řetězení fikcí nehrozí. V nynější věci naopak zástupce prosazuje výklad právě opačný.
[20] NSS nesouhlasí ani s názorem, že odkladný účinek pozastavuje všechny negativní následky, včetně ztráty oprávnění k podání žádosti na území ČR. Správný je závěr krajského soudu, že smyslem odkladného účinku je v první řadě zajistit cizinci legální pobyt na území, a ochránit jej tak před nuceným opuštěním území do doby, než skončí soudní přezkum rozhodnutí, jímž bylo završeno řízení o žádosti. V žádném případě z něj nelze dovozovat právo podat další žádost, jak to navrhuje stěžovatel, protože by to vedlo k již zmiňovanému řetězení žádostí.
32. Cizinec měl povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání, v době jeho platnosti požádal o jeho prodloužení, ale v prvním stupni neuspěl. Během odvolacího řízení požádal o povolení k pobytu za účelem sloučení rodiny, to ale není možné (body 16 až 20).
- v rozsudku ze dne 27. 3. 2018, čj. 1 Azs 54/2018
27 (s nímž stěžovatel polemizoval). Cizinci nebyl povolen trvalý pobyt. Proti tomu podal žalobu a krajský soud přiznal žalobě odkladný účinek. Během řízení o žalobě požádal cizinec o trvalý pobyt. NSS však dospěl k závěru, že i když tu cizinec díky odkladnému účinku mohl legálně pobývat, nemohl žádat o žádné další pobytové povolení. Díky odkladnému účinku se jen vrátil do režimu fikce pobytu, který podávání nových žádostí neumožňuje (body 20 a 21). Nyní NSS dodává, že neobstojí ani stěžovatelův výklad § 69 odst. 7. Toto ustanovení výslovně říká, že o povolení k trvalému pobytu nelze žádat během fikce pobytu. To však neznamená – jak se stěžovatel domnívá – že ve všech ostatních případech, v nichž to zákon nezapovídá výslovně, o povolení k pobytu žádat lze. Naopak i kdyby onoho výslovného pravidla v § 69 odst. 7 nebylo, bylo by třeba je dovodit výkladem právě ze smyslu pobytové fikce.
- v rozsudku ze dne 24. 4. 2019, čj. 6 Azs 36/2019
19 (s nímž stěžovatel polemizoval), NSS vyslovil, že cizinec, jemuž se v ČR narodilo dítě a který zde pobývá jen na základě odkladného účinku přiznaného žalobě proti rozhodnutí o neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, není oprávněn podat za své dítě žádost o vydání k povolení k dlouhodobému pobytu. Obecný závěr rozsudku opět zní: fikce pobytu není rovnocenná povolení k pobytu jako takovému a neumožňuje cizinci podávat další žádosti, které jsou podmíněny existujícím povolením (body 16 až 19). Nynější argumentace, s níž se stěžovatel snažil od tohoto rozsudku odlišit, nedává podle NSS smysl. Rozdíl mezi konkrétními formulacemi § 42a odst. 1 písm. b) (žádost jménem novorozeného dítěte) a § 42a odst. 6 (žádost podaná nynějším stěžovatelem) není podstatný: i odst. 6 předpokládá, že při podání nové žádosti bude mít cizinec plnohodnotné povolení k pobytu, ne pouhou fikci pobytu podle § 47 odst. 4.
[17] Judikatura k této otázce je tedy početná a jednotná. Její závěry jsou stejné jak v situacích, kdy šlo jen o prosté řetězení pobytových žádostí ve správním řízení, tak v případech, kdy do věci vstoupil odkladný účinek. Stěžovateli se nepodařilo přesvědčit soud o tom, že na jeho věc dosavadní judikatura nedopadá. Zároveň stěžovatel sám neodkázal na judikaturu, která by podpořila jeho právní názor.
[18] Právní fikce vytváří stav, který je (na rozdíl od právní domněnky) nutně v rozporu s realitou. Během pobytové fikce tedy nesvědčí cizinci žádné platné úřední povolení k pobytu: jen na něj zákon hledí, jako by tomu tak bylo. Samotná žádost o vydání povolení ale nemůže vyvolávat stejné právní účinky jako pravomocně vydané povolení, protože kvalitativně se nejedná o stejný právní titul. Pokud pobytová fikce stále trvá jen díky přiznanému odkladnému účinku, platí tento závěr tím spíše.
[19] Stěžovatel krajskému soudu vytkl, že se zabýval jen situací, kdy cizinec žádá o další povolení k pobytu za dalším účelem, ale opomněl změnu účelu pobytu podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Tato námitka není přípustná, protože žádnou podobnou námitku stěžovatel v řízení před krajským soudem neuplatnil (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Jen pro úplnost proto soud připomíná, že argumentace ustanovením § 45 odst. 1 už také před ním zazněla (ve věci skončené rozsudkem NSS ze dne 22. 11. 2017, čj. 1 Azs 268/2017
22). Zástupce nynějšího stěžovatele, který zastupoval cizinku v tehdejší věci, tehdy připustil, že i při postupu podle § 45 odst. 1 může nastat nežádoucí řetězení fikcí. Tehdejší cizinka se však od postupu podle § 45 odst. 1 distancovala – a dovolávala se právě postupu podle § 42a odst. 5, u nějž prý řetězení fikcí nehrozí. V nynější věci naopak zástupce prosazuje výklad právě opačný.
[20] NSS nesouhlasí ani s názorem, že odkladný účinek pozastavuje všechny negativní následky, včetně ztráty oprávnění k podání žádosti na území ČR. Správný je závěr krajského soudu, že smyslem odkladného účinku je v první řadě zajistit cizinci legální pobyt na území, a ochránit jej tak před nuceným opuštěním území do doby, než skončí soudní přezkum rozhodnutí, jímž bylo završeno řízení o žádosti. V žádném případě z něj nelze dovozovat právo podat další žádost, jak to navrhuje stěžovatel, protože by to vedlo k již zmiňovanému řetězení žádostí.
4. Závěr a náklady řízení
[21] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl, a NSS proto kasační stížnost zamítl. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalované komisi nevznikly náklady řízení vymykající se z běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2024
Michaela Bejčková
předsedkyně senátu