10 Azs 75/2025- 29 - text
10 Azs 75/2025 - 30
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: V. C., zastoupená advokátem JUDr. Petrem Novotným, Archangelská 1568/1, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2024, č.j. OAM 1443/ZA
ZA11
ZA01
2024, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2025, čj. 36 Az 2/2025 37,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Rozhodnutím ze dne 21. 11. 2024 žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Krajský soud zamítl následně podanou žalobu.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Opakuje, co uvedla v řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany a namítá nezákonnost napadeného rozsudku, neboť skutkové závěry nemají oporu ve spise. Objektivně jsou dány důvody a splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. Rozsudek je rovněž nepřezkoumatelný. Krajský soud se nevypořádal se všemi prezentovanými důvody podané žádosti, zčásti je nemístně zlehčoval a zčásti ignoroval. Stěžovatelka přitom jasně prezentovala obavy z návratu do vlasti, kde panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a není zde bezpečno pro civilní obyvatelstvo (i s ohledem na politický vývoj a ohrožení v důsledku vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu). V Podněstří je podobná situace jako na Ukrajině a dá se očekávat zhoršení. Stěžovatelka zmínila sérii explozí, která otřásla ministerstvem státní bezpečnosti v hlavním městě regionu Podněstří, a vyřazení rozhlasových vysílačů z provozu. Navrhla, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na svých závěrech a ztotožnil se s odůvodněním napadeného rozsudku. Navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.
[4] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není li tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021 28, body 11 12, č. 4219/2021 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Stěžovatelka v kasační stížnosti neuvedla, jaké důvody by měly svědčit pro její přijatelnost. Neoznačila právní otázku, kterou se NSS dosud nezabýval, kterou NSS či krajské soudy řeší rozdílně nebo v níž je třeba změnit dosavadní judikaturu. O přijatelnosti kasační stížnosti nesvědčí ani závěry krajského soudu, byť s nimi stěžovatelka nesouhlasí. Krajský soud se totiž nedopustil hrubého pochybení při výkladu práva ani se bezdůvodně neodchýlil od ustálené judikatury.
[7] Krajský soud v napadeném rozsudku shrnul relevantní skutkové okolnosti, včetně těch, které stěžovatelka zopakovala v kasační stížnosti. NSS souhlasí s krajským soudem, že stěžovatelka nijak nekonkretizovala, která skutková zjištění žalovaný nesprávně vyhodnotil, nebo jsou neúplná či nesprávná, ani proč jsou shromážděné podklady nedostatečné (ani v kasační stížnosti stěžovatelka nic konkrétního neuvedla). Krajský soud odkázal na judikaturu NSS ohledně rozložení důkazního břemene v řízení o mezinárodní ochranu (rozsudky NSS ze dne 4. 1. 2018, čj. 10 Azs 254/2017 40, ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008 81). Její závěry pak přiléhavě aplikoval na nyní posuzovanou věc (v podrobnostech viz zejm. body 22 24 napadeného rozsudku).
[8] Krajský soud se zabýval také tím, zda žalovaný dostatečně posoudil žádost stěžovatelky. Vysvětlil, že žalovaný podrobně zdůvodnil, proč není v případě stěžovatelky dán žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu (podrobněji viz body 25 30 napadeného rozsudku). Zopakoval, že bezpečnostní situace v Moldavské republice je stabilizována, a to včetně oblasti Podněstří (odkud však stěžovatelka nepochází, a proto ji neohrožují tamní incidenty). Oděsa je od bydliště stěžovatelky vzdálena 400 km, a proto ani tamní události nemohou být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany stěžovatelce. Takovým důvodem nemůže být ani samotná špatná ekonomická situace v zemi původu, k čemuž krajský soud opět uvedl přiléhavou judikaturu (viz bod 27 napadeného rozsudku). Ze zpráv o zemi původu stěžovatelky neplyne, že by se množily násilné trestné činy a byla porušována lidská práva. Argumenty stěžovatelky jsou postaveny spíše na jejích domněnkách než na osobní zkušenosti či reálném základě. Krajský soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že žádost stěžovatelky se jeví jako účelová, neboť ji podala až dva roky poté, kdy na území ČR pobývala bez příslušného oprávnění a bylo jí uděleno správní vyhoštění. Stěžovatelčiny obavy o rozšíření ruské agrese do Moldavska krajský soud označil za předčasné a nepodložené.
[9] NSS ve stručnosti uzavírá, že krajský soud při posouzení věci nepochybil, neboť přezkoumatelným a zcela dostatečným způsobem vysvětlil, z jakých skutkových závěrů (ve shodě s žalovaným) vycházel a proč nejsou dány důvody k udělení mezinárodní ochrany podle § 12 až § 14b zákona o azylu. Odůvodnění rozsudku je přitom opřeno o relevantní judikaturu NSS.
[10] NSS opakuje, že v této věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně. Krajský soud ani hrubě nepochybil při výkladu práva. NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost.
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci ve smyslu § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 53). Stěžovatelka úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak toto právo měl, žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. května 2025
Ondřej Mrákota
předseda senátu