Výluka kázeňských trestů ze soudního přezkumu podle $ 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.
Výluka kázeňských trestů ze soudního přezkumu podle $ 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.
C.) Dále soud konstatuje, že na základě $ 76 odst. G zákona o výkonu trestu odnětí svobody jsou rozhodnutí Vězeňské služby České republiky vydaná v kázeňském řízení, s výjimkou kázeňského trestu propadnutí vě- ci a rozhodnutí o zabrání věci, ze soudního přezkumu vyloučena. Jedná se tedy o kompe- tenční výluku ve smyslu výše uvedených usta- novení soudního řádu správního, a soud tudíž učinil závěr, že žalobou napadené roz- hodnutí je ze soudního přezkumu ve správ- ním soudnictví vyloučeno. K opačnému závěru by soud mohl dojít pouze tehdy, pokud by shledal aplikaci zá- konné výluky ze soudního přezkumu v před- mětné věci v rozporu s ústavním pořádkem. V takovém případě by soud musel podle $ 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR přerušit řízení a podat návrh Ústav- nímu soudu na zrušení citovaného ustanové- ní zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Podle čl. 36 odst. 2 věty druhé Listiny zá- kladních práv a svobod nesmí být z pravomo- ci soudu vyloučeno přezkoumávání rozhod- nutí týkající se základních práv a svobod podle Listiny. Podle názoru soudu však v předmětné věci základní práva a svobody žalobce nemohly být kázeňským trestem důt- ky dotčeny. Trestem důtky nebylo zasaženo do žalobcova práva na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny. Osobní svoboda žalobce již navíc byla omezena rozsudkem soudu činným v trestním řízení. Nelze ani hovořit o tom, že by žalobce samotným uložením předmětného kázeňského trestu mohl být podroben muče- ní, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu ve smyslu čl. 7 odst. 2 Listiny, K zásahu do tohoto práva by mohlo dojít pouze při výkonu některého z dalších kázeň- 294 ských trestů upravených v $ 46 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, to se však již netýká přezkumu samotných rozhodnutí o jejich uložení. Navíc soud připomíná, že na základě $ 78 zákona o výkonu trestu odnětí svobody dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu odnětí svobody provádí pověřený státní zástupce krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu se trest vykonává. Podle tohoto ustanovení má dozorový státní zástupce mj. pravomoc pro- věřovat zákonnost příkazů a rozhodnutí Vě- zeňské služby České republiky ve věznici tý- kající se výkonu trestu odnětí svobody a vydávat příkazy k zachovávání platných předpisů. Kontrolní pravomoci, pokud jde o dodržování práv odsouzených ze strany Vězeňské služby, má na základě zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, i veřejný ochránce práv. Ačkoli tyto orgány nejsou přezkumnou instancí ve smyslu pře- zkumu individuálních správních rozhodnutí, ani nejsou soudem či nezávislým soudním tribunálem ve smyslu požadavků Listiny a Úmluvy, představují společně s vnitřními kontrolními mechanismy Vězeňské služby České republiky podle názoru soudu dosta- tečné záruky, aby mimo jiné v souvislosti s vý- konem kázeňských trestů ve věznicích nedo- cházelo k excesům, které by svou intenzitou mohly zasahovat nepřípustným způsobem do základních práv odsouzených. Podle mínění soudu nezasahuje rozhod- nutí o uložení předmětného kázeňského tre- stu ani do jiných hmotněprávních základních práv a svobod podle Listiny. K omezení ně- kterých těchto práv žalobce došlo, obdobně jako u omezení osobní svobody, již jeho od- souzením k výkonu trestu odnětí svobody (viz $ 27 zákona o výkonu trestu odnětí svo- body). Soud má za to, že ústavnosti výluky ne- brání možnost případného zásahu do práv žalobce na spravedlivý proces podle hlavy pá- té Listiny základních práv a svobod, neboť po- rušení procesních práv účastníka hrozí v kaž- dém správním řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí orgánu veřejné správy. Pokud by i tato práva měla být považována za „základní práva a svobody“ ve smyslu čl. 36 odst. 2 Lis- tiny základních práv a svobod, postrádala by jeho dikce smysl, neboť v takovém případě by žádná zákonná výluka ze soudního přezkumu možná nebyla (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 8/99»). Rozhodnutí o kázeňském přestupku v předmětné věci nelze podle názoru soudu řadit ani do kategorie „trestních obvinění“, o jejichž oprávněnosti má podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy vždy s konečnou platností rozhodo- vat soud či nezávislý tribunál soudního typu. K této otázce existuje obsáhlá judikatura Ev- ropského soudu pro lidská práva i Ústavního soudu. Je pravdou, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. PI. ÚS 16/99, č. 276/2001 Sb., jímž zrušil předchozí úpravu správního soudnictví v občanském soudním řádu, v obecné rovině konstatoval, že „trest- ním obviněním“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmlu- vy jsou podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva „prakticky řízení o veške- rých sankcích ukládaných správními úřady fyzickým osobám za přestupek nebo jiný správní delikt, jakož i o sankcích ukláda- ných v řízení disciplinárním nebo kárném (státním zaměstnancům, vojákům, policis- tům), resp. ukládaných v obdobných říze- ních členům komor s nuceným členstvím“. Kázeňské tresty dle zákona o výkonu trestu odnětí svobody si však podle názoru zdejšího soudu vyžadují zvláštní, podrobnější posou- zení, neboť se svým účelem výrazně odlišují od rozhodnutí o přestupcích i o disciplinár- ních deliktech osob ve služebním či jiném státně zaměstnaneckém poměru nebo členů profesních komor. Hlavním cílem kázeňských trestů je zajis- tit a vynutit v souladu s platnými právními předpisy každodenní dodržování vnitřního pořádku ve věznicích ze strany odsouzených. Protipólem kázeňských trestů jsou kázeňské odměny, které slouží ke stejnému účelu for- mou pozitivní motivace odsouzených. Ká- zeňské přestupky tedy mají ve většině přípa- dů povahu porušení vnitřních pravidel chování odsouzených v rámci výkonu trestu, % Publikován pod č. 291/1999 Sb. a tudíž by obdobné jednání fyzických osob mimo tento režim obecně postižitelné neby- lo. Ve vztahu k disciplinárním řízením je tře- ba říci, že kázeňské tresty ve věznicích jsou často ukládány i za drobnější porušování po- vinností odsouzených a nemají pro odsouze- né natolik závažné důsledky, jako je např. v případě osob ve služebním poměru jejich propuštění. Pokud mají mít kázeňské tresty u odsouzených dostatečný účinek, je důleži- té, aby je bylo možné uložit operativně a aby mohly být také bez větších průtahů vykoná- ny. Z tohoto důvodu není možné řízení o těchto sankcích ve všech případech podro- bit stejným procesním zárukám jako v závaž- nějších případech správního trestání, Tyto principy v obecné rovině uznává i Evropský soud pro lidská práva (dále též „ESLP“), byť to neznamená, že by vězeňství bylo za všech okolností vyňato z právního re- žimu čl. 6 Úmluvy. Ve věci Campbell a Fell proti Spojenému království (rozsudek ESLP ze dne 28. 6. 1984) Evropský soud konstato- val, že zde jsou legitimní důvody zajištění bez- pečnosti a veřejného pořádku pro vytvoření zvláštního kázeňského režimu ve věznicích, který umožní dostatečně pružně reagovat na porušení povinností ze strany odsouzených, včetně existence odpovídajících sankcí, je- jichž ukládání není v pravomoci obecných soudů. Na druhou stranu právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy je podle Evropské- ho soudu pro lidská práva natolik zásadním principem, že z něj nelze bez dalšího vylučo- vat ani oblast vězeňství, a tudíž i na trestání odsouzených je třeba uplatňovat obecná krité- ria k výkladu pojmu „trestní obvinění“. Evropský soud pro lidská práva stanovil ve své obsáhlé judikatuře k výkladu tohoto pojmu následující kritéria: zda příslušný de- likt spadá do oblasti trestního práva smluvní strany Úmluvy, dále je třeba s ohledem na předmět a cíl čl. 6 Úmluvy posoudit povahu protiprávního jednání a konečně i povahu a stupeň závažnosti trestu, který dotčené oso- bě hrozí (viz např. rozsudek ze dne 2. 9. 1998 295 1110 ve věci Lauko proti Slovensku). Evropský soud vždy zdůrazňuje, že tato kritéria nejsou stanovena kumulativně, ale alternativně, při- čemž první kritérium je pouze orientační po- vahy a jeho nesplnění bez dalšího nezname- ná neaplikovatelnost čl. 6 Úmluvy. Opačný přístup by totiž smluvním stranám umožňo- val jednoduše se vyhnout povinnostem, které pro ně vyplývají z tohoto ustanovení Úmluvy, tím, že příslušné delikty, byť trestní povahy, by ve svém vnitrostátním právu upravily mi- mo oblast trestního práva. Tato obecná kritéria soud aplikoval i na některé případy disciplinárních trestů ve věz- nicích. V citované věci Campbell a Fell proti Spojenému království dospěl soud k závěru, že na příslušná disciplinární provinění žalob- ců se vztahuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a to z dů- „ vodu třetího kritéria, tedy závažnosti hrozící sankce. Nejpřísnější trest, který mohl být stě- žovatelům v předmětné věci za jejich kázeň- ské přestupky uložen, bylo prodloužení doby výkonu trestu odnětí svobody, po jejímž uply- nutí jim mohl být zbytek trestu prominut, což mohlo vést až k celkové ztrátě možnosti pro- minutí části trestu, které bylo jinak v brit- ském systému vězeňství pravidlem. V daném případě byla minimální doba odnětí svobody pro prominutí zbytku trestu prvnímu stěžo- vateli skutečně výrazně prodloužena. Za této situace ESLP konstatoval, že zmíněná sankce měla pro stěžovatele velmi závažné důsledky, neboť fakticky vedla k prodloužení doby od- nětí svobody stěžovatele, přičemž sankce, které se týkají zbavení nebo omezení svobo- dy jsou soudem zpravidla považovány za sankce trestní povahy. K obdobnému závěru dospěl soud též ve věci Ezeh a Connors proti Spojenému království (rozsudek třetího se- nátu ESLP ze dne 15. 7. 2002, rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 9. 10. 2003**) ve vztahu k obdobným disciplinárním trestům u odsou- zených. V době mezi citovanými rozhodnutí- mi sice došlo ve Spojeném království ke změně právní úpravy disciplinárních trestů odsouze- ných, charakter sankce však ve vztahu k mož- nému propuštění zůstal obdobný. Obdobný kázeňský trest však zákon o vý- konu trestu v ČR nezná, přičemž ani uložený trest, ani jiné kázeňské tresty, které mohly být žalobci uloženy za kázeňský přestupek, z ně- hož byl obviněn, podle názoru soudu nedosa- hují takové závažnosti, aby bylo možné hovo- řit o obvinění trestní povahy. Soud, pokud jde o závažnost hrozících sankcí, odkazuje též na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. června 1976 ve věci Engel a ostatní proti Nizozemsku, který se týkal ká- zeňských přestupků vojáků základní služby a v němž Evropský soud pro lidská práva, přes konstatování zmíněného obecného pra- vidla o trestní povaze sankcí týkajících se zba- vení osobní svobody, neshledal sankci několi- kadenního omezení na svobodě natolik závažnou, aby dosáhla trestněprávní intenzity. Podle názoru zdejšího soudu jsou kázeňské tresty, které lze uložit odsouzeným v ČR a kte- ré jsou vyloučeny ze soudního přezkumu, niž- ší nebo nanejvýš srovnatelné závažnosti. Určité pochybnosti by mohl vzbuzovat trest pokuty do 1000 Kč podle $ 46 odst. 3 písm. d) zákona o výkonu trestu odnětí svo- body, případně trest snížení kapesného nej- výše o jednu třetinu až na dobu 3 kalendář- ních měsíců podle $ 46 odst. 3 písm. b) citovaného zákona. Ani tyto bagatelní peněži- té sankce však podle názoru soudu nedosa- hují intenzity požadované čl. 6 odst. 1 Úmlu- vy. Je pravdou, že ve zmiňovaném rozsudku ve věci Lauko proti Slovensku Evropský soud pro lidská práva shledal porušení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy v. tom, že slovenský přestupkový zá- kon neumožňoval soudní přezkum rozhod- nutí o přestupcích, za něž nebylo možné ulo- žit pokutu vyšší než 2000 korun. V návaznosti na toto rozhodnutí pak též v ČR Ústavní soud zrušil z obdobných důvodů nálezem ze dne 17. 1.2001, sp. zn. PI. ÚS 9/2000, č. 52/2001 Sb., ustanovení $ 83 odst. 1 zákona o přestupcích. Evropský soud pro lidská práva zde však vy- cházel nikoli ze závažnosti sankce, ale z dru- hého kritéria, tedy z povahy protiprávního jednání, v tomto případě přestupků proti ob- čanskému soužití, které mají všeobecný cha- » Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 1/1999, str. I. **) Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 6/2003, str. 297. 296 rakter, a lze je tudíž ve spojení s povahou hro- zící sankce zahrnout pod pojem „obvinění trestní povahy“. Tato podmínka však není v předmětné věci splněna, neboť jak již bylo řečeno, kázeňské přestupky jsou v rozhodují- cí míře porušením zvláštních povinností od- souzených, které se vztahují k vnitřnímu řá- du výkonu trestu odnětí svobody. Soud tedy má za to, že v posuzované věci není naplněno ani jedno ze tří kritérií, pro něž by bylo nutné rozhodnutí o kázeňském přestupku a o uložení kázeňského trestu po- dle zákona o výkonu trestu odnětí svobody považovat za „trestní obvinění“ ve smyslu Úmluvy. Soud tedy uzavírá, že shledal aplikaci zákonné výluky ze soudního přezkumu podle $ 76 odst. 6 zákona o výkonu trestu odnětí svobody v předmětné věci ústavně konformní. 1111 Rozhodnutí správního orgánu: nicotnost Daňové řízení: doručování v případě konkursu k $ 65 odst. 1 a $ 76 odst. 2 soudního řádu správního k $ l4 odst. 1 písm. a) a $ 14a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 94/1996 Sb., č. 12/1998 Sb. a č. 105/2000 Sb. k $ 17 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 29/2000 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) I. Nicotnost rozhodnutí správního orgánu ($ 65 odst. 1 in fine, $ 76 odst. 2 s. ř. s.) nemůže být způsobena tím, že správní orgán - ať již správně nebo nesprávně - ozna- čí na dodejce poštovní zásilky obsahující toto rozhodnutí osobu odlišnou od účast- níka řízení. II. Doručí-li finanční úřad rozhodnutí o převedení přeplatku na dani směřující vůči daňovému subjektu v konkursu správci konkursní podstaty, postupuje v soula- du se zákonem.