Lhůty pro vyřizování odvolání uvedené v pokynu Ministerstva financí D-125, o stanovení lhůt pro vyřizování odvolání proti vyměření a dodatečnému vyměření daně, a určené finančním úřadům a finančním ředitelstvím (tedy maximálně šest měsíců mimo odůvodněné mimořádné případy) zavazují i Ministerstvo financí, jestliže rozhoduje jako odvolací orgán v daňovém řízení.
Podle čl. I pokynu Ministerstva financí D-125 o stanovení lhůt pro vyřizování odvolá- ní proti vyměření a dodatečnému vyměření daně (dále jen „pokyn D-125“) mají finanční ředitelství povinnost zajistit, aby finanční úřady odvolání proti vyměření nebo dodateč- nému vyměření daně nejpozději do tří měsí- ců od jeho obdržení postoupily k vyřízení finančnímu ředitelství, pokud o něm neroz- hodnou ve vlastní pravomoci, a dále mají fi- nanční ředitelství povinnost rozhodnout nej- později do šesti měsíců ode dne, kdy obdržela odvolání postoupená jim finančním úřadem.
Běh stanovených lhůt se staví po do- bu doplňování odvolání podle $ 21 odst. 7 a podle $ 48 odst. 5 d. ř. Ve zvláště složitých a odůvodněných případech může stanovené lhůty prodloužit nejblíže vyšší správce daně nejvýše na dvojnásobek původní lhůty k vyří- zení. V mimořádných a odůvodněných přípa- dech, zejména u případů s mezinárodním prvkem, může věcně příslušný odbor minis- terstva financí prodloužit původní lhůtu k vy- řízení i nad rámec uvedených lhůt. Pro posouzení důvodnosti žaloby považu- je soud za podstatné, že právo žalobce, aby ža- lovaný rozhodl o jeho odvolání bez zbyteč- ných průtahů, svědčilo žalobci po celou dobu odvolacího řízení, tedy i před nabytím účinnosti $ 34c d.
ř., neboť jde o ústavní prá- vo každého jednotlivce garantované přímo čl 38 odst. 2 Listiny základních práv a svo- bod. Navíc závazné lhůty pro rozhodnutí od- volacího orgánu byly po celou dobu daňové- ho řízení stanoveny pokynem D-125, tedy vnitřním předpisem, který vydal sám žalova- ný jakožto ústřední orgán pro oblast správy daní. Byť je tento vnitřní předpis určen fi- 667 1257 nančním ředitelstvím a týká se jejich rozho- dování o odvolání proti platebním výměrům finančních úřadů, musí být podle názoru zdejšího soudu analogicky použitelný i pro žalovaného, pokud sám rozhoduje jako odvo- lací orgán v daňovém řízení.
Jen stěží by mo- hl žalovaný vyžadovat včasné rozhodování po jemu podřízených územních finančních or- gánech, pokud by se sám stanovenými lhůta- mi necítil vázán a nedodržoval by je. Výše uvedené lhůty jsou pro finanční orgány zá- vazné, byť jsou stanoveny pouze vnitřním předpisem. Jak konstatoval Ústavní soud v nálezu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 146/01 (publikovaný pod č. 129/2001 Sb. ÚS), pokud orgán veřejné moci nerespektuje při rozhodování vlastní interní předpisy o lhůtách pro vyřízení odvolání, nutno tako- vý postup hodnotit jako porušení práva obča- na na vyřízení věci v přiměřené lhůtě (čl.
38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Z tohoto pohledu je zřejmé, že celková délka řízení o odvolání v této věci, které ža- lobce podal dne 12. 4. 1999, které bylo žalo- vanému předloženo dne 10. 9. 1999 a o němž žalovaný doposud nerozhodl, je neakcepto- vatelná a nelze ji ospravedlnit ani obtížemi s dokazováním, na něž odkazuje žalovaný. I když soud vychází z toho, že šestiměsíční lhůta pro rozhodnutí odvolacího orgánu ne- běží v době doplňování odvolání, ikdyž tedy soud přihlédl ke skutečnosti, že žalobce bě- hem odvolacího řízení několikrát doplňoval odvolání a předkládal nové důkazy a že na ob- dobí od 17.
7. 2002 do 31. 8. 2002 žádal žalo- vaného o posečkání s rozhodnutím ve věci, musí soud konstatovat, že žalovaný zůstával po dlouhá období odvolacího řízení bez zjevného důvodu nečinný. Jedná se např. o období od 26. 9. 2002, kdy žalobce předložil poslední lis- tinné důkazy, do 23. 6. 2003, kdy žalovaný uči- nil další úkon ve věci. Vnitřní rozhodovací pro- ces žalovaného za takový úkon považovat nelze, zvláště pokud trval od 1. 11. 2002 do 23. 6. 2003 a nakonec nevedl k rozhodnutí ve věci. Další dlouhé období nečinnosti lze kon- statovat od 19.
1. 2004, kdy žalovaný obdržel zprávu Finančního ředitelství v Praze o neús- pěšném doplňování dokazování v odvolacím řízení, do 14.7.2005, kdy se žalovaný se stejnou žádostí obrátil přímo na dožádaného správce daně. Šestiměsíční lhůta pro vydání odvolacího rozhodnutí tedy byla v každém případě mno- honásobně překročena. Pokud měl žalovaný za to, že jsou zde důvody pro prodloužení této lhůty, které předvídá čl. I pokynu D-125, měl podle názoru zdejšího soudu postupovat ana- logicky podle tohoto pokynu, a tedy požádat s řádným zdůvodněním o prodloužení Ihůty ministra financí.
To však žalovaný neučinil. 1257 Řízení před soudem: zmatečnost k $ 103 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního Rozhodl-li krajský soud usnesením podle soudního řádu správního o výzvě k vy- a značení doložky právní moci na nálezu bývalého Nejvyššího správního soudu, je třeba jeho rozhodnutí považovat za zmatečné, neboť vůbec nemělo být vydáno. V ta- kovém případě Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zruší, aniž by věc vracel k dalšímu řízení.
Veřejná obchodní společnost K. proti Ministerstvu financí o vydání rozhodnutí.