I. Časové hledisko podání žádosti podle $ 38 odst. 2 správního řádu z roku 2004 nemůže být vnímáno jako překážka realizace práva nahlédnout do spisu, jež není (až na fyzickou existenci spisu) žádným způsobem časově omezeno.
I. Řízení podle $ 38 odst. 2 správního řádu z roku 2004 je řízením obecně návr- hovým, byť akcesorické povahy k řízení ve věci samé, včetně pravidel upravujících dispozici žadatele se svým návrhem a možnosti správního orgánu v případě po- chybností o naplnění hypotézy tohoto ustanovení vyzvat žadatele k doplnění takové žádosti.
III. Každé omezení práva nahlížet do spisu dle $ 38 správního řádu z roku 2004 musí být proporcionální k zájmu, který je odepřením tohoto práva chráněn. Důvo- 306 dem pro odepření nahlédnutí do spisu není hodnocení osoby žadatele či chování 2% účastníků správního řízení od skončení řízení ani pouhé eventuální (hypotetické) porušení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
C.) Nahlížení do spisu je upraveno v $ 38 správního řádu. Toto ustanovení předpoklá- dá z hlediska osoby, jež uvedené právo hodlá realizovat, nejen dvojí rozsah (a možná ome- zení) tohoto práva (hmotněprávní důsledky), ale také dva rozdílné přístupy ze strany pří- slušného správního orgánu (procesněprávní důsledky). Prvním okruhem osob (možno ří- ci s rozsáhlejším potenciálem výkonu tohoto práva) jsou účastníci řízení, resp. jejich zá- stupci. Druhé skupině osob (tedy osobám, jež nejsou v postavení účastníků řízení Či je- jich zástupců) pak správní orgán umožní na- hlédnout do spisu pouze tehdy, pokud pro- káží právní zájem nebo jiný vážný důvod a pokud tím nebude porušeno právo někte- rého z účastníků řízení, popřípadě dotče- ných osob anebo veřejný zájem - viz $ 38 odst. 2 správního řádu (obdobným způso- bem pojímá právo dalších osob rovněž soud- ní řád správní - srov. $ 45 odst. 2 s.
ř. s.). V případě druhé skupiny osob se jedná o své- ho druhu samostatné procesní právo osoby odlišné od účastníka řízení (resp. jeho zá- stupce) na zpřístupnění spisu, a to za stano- vených zákonných podmínek. Na rozdíl od účastníků řízení (jejich zástupců) je předpo- kladem umožnění nahlédnutí do spisu mj. prokázání právního zájmu nebo jiného vážného důvodu, a to nejčastěji přímo v žá- dosti podané touto osobou. Odepřeli správní orgán osobě (neroz- hodné zda podle $ 38 odst. 1 nebo podle odst. 2 správního řádu) nahlížet do spisu ne- bo jeho části, musí o tom vydat usnesení, kte- ré se oznamuje pouze této osobě ($ 38 odst. 5 správního řádu); toto usnesení lze vydat bez předchozího řízení, jestliže obdobné usnese- ní bylo týmž správním orgánem vydáno v téže věci nebo jiné věci za obdobných skut- kových okolností.
Významné rozdíly v cha- rakteru tohoto ustanovení lze vymezit podle postavení osoby, jíž je nahlížení do spisu ode- přeno: při odepření nahlížení do spisu účast- níkům řízení či jejich zástupcům má takové usnesení toliko povahu procesní, zatímco v případě tzv. jiných osob (v tomto případě žalobkyně) má povahu rozhodnutí ve věci, tj. má hmotněprávní účinky, jež jsou nezbyt- ným předpokladem přípustnosti jeho pře- zkoumání soudem v rámci správního soud- nictví (srov. zejm. $ 65 odst. 1 s. ř. s.). Je tomu tak proto, že osoba žadatele nemá v takovém případě možnost proti odepření nahlížení do spisu brojit např. v odvolání ve věci samé.
Neu- platní se proto ani kompetenční výluka podle soudního řádu správního [$ 70 písm. ©) s. ř. s.]. AŽ na výjimku ($ 38 odst. 6 in fine správ- ního řádu) je pak s právem nahlížet do spisu spojeno i právo Činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán (zřejmě za úplatu v rozsa- hu podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích) pořídil kopie spisu nebo jeho části ($ 38 odst. 4 správního řádu). Oprávnění žádat o nahlédnutí do spisu není žádným způsobem časově omezeno, tj. oprávněné osoby mohou o nahlédnutí do spisu požádat jak v případě řízení, které ještě nebylo ukončeno, tak i v případě řízení, jež bylo pravomocně skončeno, a.to bez ohledu na časovou vzdálenost okamžiku realizace práva podle $ 38 správního řádu od okamži- ku ukončení takového řízení.
Podmínkou (možnosti) realizace tohoto práva je pocho- pitelně materiální existence předmětu nahlí- žení, tj. spisu. (...) Pokud by měl správní orgán snad' po- chybnost o dostatečném naplnění hypotézy $ 38 odst. 2 správního řádu (či o kvalitě po- dané žádosti), není vyloučeno (ba naopak se doporučuje), aby v tomto smyslu žadatele vy- zval podle $ 45 odst. 2 správního řádu k do- plnění žádosti, neboť v případě žádosti o na- hlížení do spisu se nepochybně jedná o řízení (byť akcesorické povahy k řízení ve věci samé), v rámci kterého není vyloučena aplikace příslušných procesních ustanovení dle správního řádu (srov. $ 76 odst. 2 správ- ního řádu a contrario).
Tak tomu ovšem v případě usnesení měst- ského úřadu ze 7. 9. 2009 nebylo a městský úřad zvolil postup podle $ 76 odst. 2 správní- ho řádu, aniž by však řádně naplnil tu část hy- potézy $ 38 odst. 2 správního řádu, jež příslu- ší do jeho působnosti. V prvé řadě (a stejně tak později i žalovaný) městský úřad v usne- sení zdůvodňoval zcela mimo předmět řízení podle $ 38 odst. 2 postavení žalobkyně v pře- stupkovém řízení toliko jako oznamovatelky, a nikoliv jako účastnice tohoto řízení, aniž by uvedl význam této skutečnosti ve vztahu k $ 38 odst. 2 správního řádu, jehož aplikace se uplatní právě (a jen) ve vztahu k osobám tzv. ji- ným, tj. odlišným od účastníků řízení.
Práva a povinnosti žalobkyně (jako poškozené) v přestupkovém řízení tak nelze považovat za důvody relevantní pro rozhodnutí městské- ho úřadu podle $ 38 odst. 2 správního řádu. Ani navíc své postavení jako poškozené v pře- stupkovém řízení nezdůrazňovala a žádost ze dne 2. 9. 2009 podala výslovně podle $ 38 odst. 2 správního řádu. Městský úřad v usnesení ze dne 7. 9. 2009 hodnotil jednak časový odstup podané žádos- ti od projednávaného deliktu, jednak též oso- bu pachatele uvedeného nezákonného jedná- ní (a to včetně ověření - na policii - jeho chování v době od spáchání deliktu).
V uve- deném postupu soud neshledal atributy roz- hodování předpokládaného v $ 38 odst. 2 správního řádu, když časové hledisko podané žádosti nemůže být vnímáno jako překážka realizace práva nahlédnout do spisu, jež není (až na fyzickou existenci spisu) žádným způ- sobem časově omezeno. O nahlédnutí do spi- su lze požádat kdykoliv za existence spisu. Hodnocení osoby pachatele předmětného de- liktu je zcela nepřípadné vzhledem k podmín- kám, kdy správní orgán má dle $ 38 odst. 2 správního řádu povinnost umožnit nahléd- nout do spisu.
Je vůbec otázkou, zda uvedený postup městského úřadu odpovídá požadavku pro ekonomii správního procesu ($ 6 správní- ho řádu). 309 2234 Jako zcela nepřezkoumatelný hodnotí soud i odkaz na porušení zájmu na ochraně osobních údajů fyzických osob dle zákona č. 101/2000 Sb. (aniž by ovšem byla uvedena konkrétní ustanovení či konkrétní hrozící po- rušení zájmů chráněných uvedeným práv- ním předpisem) a tvrzení o účelovosti poda- né žádosti zdůvodňované toliko poukazem na postavení žalobkyně v přestupkovém říze- ní, časovém odstupu žádosti a hodnocené chování pachatele.
Závěr usnesení ze dne 7. 9. 2009 o tom, že „v daném případě je vhodnější žádost ozna- movatelky odmítnout zcela“ pak soud hod- notí jako nesprávný a v rozporu se zásadou materiální pravdy ($ 3 správního řádu), po- dle které má správní orgán postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou dů- vodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky uvedenými v $ 2 správního řádu. Vhodnost nemůže být měřítkem pro hodnocení opráv- něnosti podané žádosti. Z hlediska činnosti správního orgánu nemůže být vhodnost vní- mána toliko z pohledu rozhodujícího orgánu (co je vhodné pro správní orgán, nemusí být - a většinou také není - vhodné pro účastníky správního řízení).
Stejně tak každé omezení práva nahlížet do spisu musí být proporcio- nální k zájmu, který je (dle tvrzení správního orgánu) odepřením tohoto práva chráněn, a jakékoliv takové omezení musí šetřit jeho podstaty a smyslu a nesmí být ze strany správ- ního orgánu zneužíváno k jiným účelům, než ke kterým je stanoveno. Z tohoto pohledu je výše uvedený závěr městského úřadu také ne- přezkoumatelný, neboť důvody jsou nedosta- tečně konkretizovány a nadto městským úřa- dem připuštěny toliko in eventum. Pro úplnost předložených argumentů soudu nezbývá než odmítnout z formálního hlediska i samotnou formulaci výroku usne- sení ze dne 7.
9. 2009. V případě řízení podle $ 38 odst. 2 správního řádu se jedná o řízení o žádosti. Na tom nemění nic ani skutečnost, že se jedná, jak je uvedeno výše, o řízení ak- cesorické ve vztahu k řízení ve věci samé. Žá- dosti se obvykle vyhovuje, nebo se žádost za- mítá, popř. se žádosti nevyhovuje (srov. např. 310 Šromová E; Šimek L. Vzory úkonů a podání podle nového správního řádu. 1. vyd. C. H. Beck : Praha 2006). Formulaci o odpírání práva nahlédnout do spisu je proto třeba odmítnout. Krajský soud se podrobně zabýval nejpr- ve usnesením městského úřadu ze dne 7.
9. 2009 proto, že stejně jako orgán prvního stupně i žalovaný, při projednávání odvolání žalobkyně, rozhodoval způsobem vylučují- cím přezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, když bez dalšího validoval po- stup městského úřadu, a to především opako- váním argumentů, jež v předchozím řízení městský úřad použil, tj. hodnocením postave- ní žalobkyně v přestupkovém řízení a účelo- vostí odvolání odvozené od okamžiku podání žádosti a spáchání projednávaného deliktu. V obou případech se jedná (jak bylo zdůraz- něno výše) o argumenty, jež nepředstavují dostatečné odůvodnění postupu podle $ 38 odst. 5 správního řádu.
Navíc stejně jako v případě rozhodování městského úřadu i ža- lovaný připustil pouze eventuální (hypotetic- ké) porušení zákona č. 101/2000 Sb., kon- krétně $ 13 odst. 1, a to aniž by uvedl, v čem by konkrétně uvedené ustanovení bylo poru- šeno, popř. zdali ochrana uvedených zájmů je vůbec proporcionální v tomto konkrétním případě k omezení práva žalobkyně nahléd- nout do souvisejícího spisu. Výklad přístupu žalovaného (ale též městského úřadu) by mohl mít za následek, dovozeno aď absur- dum, že právo nahlížení do spisu podle $ 38 odst. 2 správního řádu by fakticky nebylo rea- lizovatelné nikdy, neboť by zde vždy existoval výše nastíněný argument porušení některé- ho z ustanovení zákona č. 101/2000 Sb. Ač by tak extenzivní výklad zřejmě žalovanému (i městskému úřadu) nebyl cizí, jistě to neby- lo účelem přijetí posledně citovaného zákona (což žalovaný i městský úřad ostatně potvrzu- jí svým nikoliv striktním odkazem na pouhou eventualitu porušení tohoto zákona).
Navíc má správní orgán vždy ještě možnost (i ve vztahu k části spisu) aplikovat $ 38 odst. 6 správního řádu. Naopak z důvodu absence ta- kového postupu ze strany žalovaného (i měst- ského úřadu) je třeba v dalším řízení zvážit otázku další bezpředmětnosti žádosti o nahlí- žení do spisu. Žalovaný převzal argumentaci městského úřadu namísto toho, aby se řádně vypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně uvedený- mi v jejím odvolání ze dne 29. 9. 2009. Žalo- vaný se nevypořádal s námitkou žalobkyně o tom, že právo nahlédnout do spisu má ne- hledě na své postavení v přestupkovém říze- ní, ani s tvrzeným významem zjištění osoby pachatele pro vyloučení jeho budoucího eventuálního opakování nezákonného jedná- ní, který žalobkyně považovala za vážný dů- vod presumovaný v $ 38 odst. 2 správního řá- du.
Žalovaný rovněž nereagoval na námitku žalobkyně o nesprávném postupu městského úřadu při vyřizování její žádosti o nahlédnutí do spisu a neposoudil její námitku o ochraně anonymity pachatele protiprávního jednání ve vztahu k veřejnému zájmu. Žalovaný byl povinen se zabývat pouze tím, zda žalobkyně prokázala právní zájem nebo jiný vážný dů- vod pro nahlížení do spisu o přestupku, a V tom případě tím nebudou porušena mj. práva účastníků řízení. Takto ovšem ne- postupoval, důvody, zda žalobkyně prokázala právní zájem či jiný vážný důvod, se žalovaný nezabýval.
Proto je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný naopak dle soudu správně od- mítl námitku žalované o dalším z důvodů, pro který by ji mělo být nahlížení do spisu umož- něno, a to prošetření postupu policie v této věci. Tento důvod (bez ohledu na to, že měst- ský úřad mohl žalovanou k doplnění žádosti vyzvat) žalovaná ve své žádosti ze dne 2. 9. 2009 neuvedla a poprvé jej zmínila až v odvo- lání ze dne 29. 9. 2009, kdy uvedla, že „nejde pouze o zjištění osoby pachatele, ale také o možnost přezkoumat správnost rozhodnu- tí policejního orgánu“.
Soud znovu opakuje, že řízení podle $ 38 odst. 2 správního řádu je řízením obecně návrhovým, a proto se na něj vztahují i příslušná ustanovení správního řá- du, včetně pravidel upravujících dispozici ža- datele se svým návrhem. Podle $ 45 odst. 4 správního řádu tak žadatel může zúžit před- mět své žádosti nebo vzít žádost zpět (až na výjimku) v průběhu správního řízení kdyko- liv. Na rozdíl od toho, rozšířit svoji žádost mů- že pouze postupem podle $ 41 odst. 8 správ- ního řádu, tzn. za prvé, pouze do vydání rozhodnutí orgánem prvního stupně, a za druhé, je třeba o povolení takové změny po- žádat správní orgán, který řízení vede.
Nelze pominout ani základní limity (odvolací fáze) správního procesu včetně prvku koncentra- ce uvedeného v $ 82 odst. 4 správního řádu, jehož smyslem je, aby se správní řízení pokud možno odehrálo před orgánem prvního stupně. K novým skutečnostem nebo návr- hům uvedeným poprvé až v odvolání se tak přihlédne pouze tehdy, jde-li o skutečnosti, které nemohl účastník řízení uplatnit dříve. Toto ustanovení tak zvyšuje především odpo- vědnost účastníků řízení v tom, že musí své návrhy uplatňovat bez zbytečného odkladu.
Pokud tedy žalovaná v odvolání uvedla jako další z důvodů nahlédnutí do přestupkového spisu pochybnosti o postupu policie, nejed- nalo se jistě o důvod jí dříve neznámý, který by nemohl být uplatněn v řízení před správ- ním orgánem prvního stupně. Ze stejného důvodu proto soud odmítl i totožnou námit- ku žalobkyně uvedenou v žalobě. (...) 311 2235 2235 Správní řízení: rozsah poučovací povinnosti správního orgánu k $ 4 odst. 2 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) k $ 129 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Poučovací povinnost správního orgánu dle $ 4 odst. 2 správního řádu z roku 2004 nezahrnuje poskytování komplexního návodu, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku, ale jen pomoc k tomu, aby mohl zákonem stanoveným způsobem dát najevo, co hodlá v řízení učinit.
Správní orgán proto v řízení o odstranění stavby ($ 129 stavebního zákona z roku 2006) není povi- nen poučit vlastníka stavby o právu podat návrh na zahájení řízení o jejím dodateč- ném povolení. Pokud však účastník řízení o odstranění stavby učiní náznak žádosti o dodatečné povolení stavby, resp. rozpoznatelným způsobem vyjádří vůli usilovat o zachování stavby, je stavební úřad povinen ho poučit o náležitostech žádosti.
Marie N. proti Krajskému úřadu Jihočeského kraje o nahlédnutí do spisu.