ní zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
I. Ke zřízení provozovny autobazaru a vrakoviště a dalších souvisejících služeb na území, které do té doby sloužilo k jiným účelům, je v souladu s $ 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, třeba rozhodnutí o využití území. Podnikáním v takové provozovně bez vydání územního rozhodnutí podnikatel po- rušuje povinnost stanovenou v 6 17 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, tj. povinnost zajistit, aby jeho provozovna byla způsobilá k provozování živ- nosti podle zvláštních předpisů.
II. Institut pozastavení provozování živnosti podle $ 58 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, je sankcí svého druhu, zároveň má však charakter náprav- ného opatření, jehož smyslem může být i odstranění určitého trvajícího protipráv- ního stavu. i » Súčinností k I. 1 2007 zrušen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (sla- vební zákon). 88
Soud se plně shoduje s žalovaným v názo- ru, že ke zřízení provozovny autobazaru a vra- koviště a dalších souvisejících služeb na po- měrně rozsáhlém území, které do té doby sloužilo k jiným účelům a které bylo po zříze- ní provozovny používáno mimo jiné jako od- 89 1037 stavná plocha pro velké množství automobi- lů a automobilových dílů, je třeba rozhodnutí o využití území. To vyplývá nejen z obecné dikce $ 32 odst. 1 písm. b) stavebního záko- na, ale i z $ 5 odst. 2 písm. c) prováděcí vy- hlášky ke stavebnímu zákonu, která přitom obsahuje pouze demonstrativní výčet změn v území, k nimž je třeba územní rozhodnutí.
Návrh na vydání takového územního rozhod- nutí žalobce nepodal, a tudíž podnikáním v této provozovně žalobce porušoval povin- nost stanovenou v cit. ustanovení stavebního zákona. Žalobce zároveň porušoval povin- nost stanovenou v $ 76 odst. 1 a $ 85 odst. 1 stavebního zákona, neboť jako kancelář pro- vozovny, a tudíž její součást, používal přístav- bu k obytnému domu, která nebyla zkolaudo- vána. Skutečnost, že po vydání napadených rozhodnutí bylo žalobci vydáno příslušné ko- laudační rozhodnutí, samozřejmě nemůže způsobit zánik odpovědnosti žalobce za po- rušení této právní povinnosti ani ovlivnit zá- konnost napadených rozhodnutí.
Uvedeným protiprávním jednáním žalobce zároveň po- rušoval povinnost stanovenou v $ 17 odst. 3 živnostenského zákona zajistit, aby jeho pro- vozovna byla způsobilá k provozování živnos- tí podle zvláštních předpisů, konkrétně sta- vebního zákona. Soud se ztotožňuje s žalovaným i v tom ohledu, že uvedené porušení podmínek sta- novených stavebním a živnostenským záko- nem je třeba hodnotit jako závažné. Po řadu let byl totiž žalobcem udržován protiprávní stav, který vznikl umístěním provozovny ne- jen bez příslušného územního rozhodnutí, ale také v lokalitě, která je k tomu nevhodná, neboť je čistě obytným územím, a je tedy územním plánem určena k jinému využití, než je provozování živností spojených s pro- dejem či opravami automobilů, jež s sebou nezbytně nesou určité zatížení okolí hlukem, zplodinami a zvýšenou dopravou.
Soud plně souhlasí s názorem správních orgánů, že by pro rozpor s platným, ale i s předchozím územním plánem nemohlo být rozhodnutí o využití území pro zřízení předmětné provo- zovny žalobci vydáno, i kdyby o něj požádal. Je zřejmé, že v žalobcově provozovně nebyly 90 poskytovány „nerušící služby“ ve smyslu výše uvedeného ustanovení platného územního plánu, ani nelze říci, že by tato provozovna měla sloužit primárně k uspokojování potřeb daného území určeného k bydlení. Soud ne- zpochybňuje tvrzení žalobce, jež má oporu ve správním spisu, že někteří vlastníci sou- sedních nemovitostí s provozovnou souhlasi- li.
Ze správního spisu je ovšem též patrné, že jiní občané žijící v okolí provozovny a též zá- stupci samosprávy si na její negativní dopady opakovaně stěžovali. Soud nemůže hodnotit, zda a za jakých podmínek byly v předmětné lokalitě případně umístěny provozovny ji- ných podnikatelů a jaká správní rozhodnutí se k nim vztahují, neboť předmětem tohoto řízení je soudní přezkum rozhodnutí, jež se týkají provozovny žalobce. Podle názoru soudu tedy byly dány veškeré podmínky stanovené v $ 58 odst. 3 živnosten- ského zákona pro pozastavení provozování předmětných živností.
Na tomto závěru nemů- že nic změnit ani skutečnost, že příslušné správní orgány o tomto protiprávním stavu po dlouhou dobu věděly a tolerovaly ho. Soud sdí- lí údiv žalovaného nad tímto přístupem, nic- méně tato skutečnost nemůže nijak ovlivnit zákonnost rozhodnutí, jež soud přezkoumává v této věci, ani řízení jim předcházejících. Na rozdíl od ustanovení týkajících se klasických správních deliktů nestanoví živnostenský zá- kon žádné lhůty, po jejichž uplynutí nelze za- hájit řízení o pozastavení provozování živnosti či vydat takové rozhodnutí.
Navíc v případě ža- lobce se jednalo o trvající protiprávní jednání, neboť činnost v nezpůsobilé provozovně do vydání napadených rozhodnutí neukončil. Zároveň nelze žalobci přisvědčit v jeho tvrzení, že správní orgány s umístěním pro- vozovny „souhlasily“. Jestliže k tomu přísluš- né správní orgány vydaly některá dílčí roz- hodnutí nezbytná pro podnikání v dané provozovně, neznamená to samozřejmě, že by tím zároveň schválily umístění provozov- ny. Každý správní úřad věc posuzoval pouze z hlediska své kompetence a z hlediska účelu, pro nějž bylo žádáno jeho rozhodnutí Či sta- novisko.
K vydání rozhodnutí o využití území pro účely dané provozovny byl ovšem pří- slušný pouze stavební úřad a takové rozhod- nutí nebylo nikdy vydáno, neboť návrh na je- ho vydání žalobce nikdy nepodal a toto řízení se zahajuje pouze na návrh. Jak konstatuje ža- lovaný a jak vyplývá ze správního spisu, ža- lobce byl od roku 2000 několikrát upozorňo- ván na to, že umístění provozovny je v rozporu s platným územním plánem. Za souhlas s umístěním provozovny není možné považovat ani informaci živnostenského úřadu ve smyslu $ 17 odst. 6 živnostenského zá- kona o zápisu provozovny žalobce na základě je- ho oznámení do živnostenského rejstříku.
Zápis do živnostenského rejstříku není „povolením“ provozovny, jde pouze o registraci údajů o pro- vozovně podnikatele, přičemž zápisy do živno- stenského rejstříku obecně nemají konstitutivní právní účinky. Obdobně je živnostenský list pouze osvědčením o živnostenském oprávnění podnikatele, přičemž místo podnikání je u fyzic- ké osoby podnikatele ve smyslu $ 2 odst. 3 ob- chodního zákoníku ekvivalentem sídla právnic- ké osoby, což nemusí být nutně místo, kde je živnost fakticky vykonávána. Soud se neztotožnil ani s námitkou žalob- ce, že napadená rozhodnutí vycházejí z nedo- statečně zjištěného skutkového stavu.
Roz- hodnutí vydaná v I. i IL stupni mají ve správním spise dostatečnou oporu pro závěr, že žalobce porušil citovaná ustanovení živno- stenského a stavebního zákona a že jde 0 po- rušení závažná, neboť v jejich důsledku ža- lobce dlouhodobě © provozoval © Živnosti v provozovně, jejíž umístění je v rozporu s územním plánem. Žalobce nepopírá, že se předmětného protiprávního jednání dopus- tiL Další dokazování, jež žalobce navrhoval v odvolacím řízení, by na tomto skutkovém podkladě nemohlo nic změnit.
Žalovaný se s důkazními návrhy žalobce dostatečně výpo- řádal na straně 10 napadených rozhodnutí. Konečně soud neshledal důvodnou ani námitku nepřiměřené tvrdosti napadených rozhodnutí. Soud se shoduje s žalovaným i v náhledu na povahu a účel institutu poza- stavení provozování živnosti, které je sankcí svého druhu, zároveň má však charakter ná- pravného opatření, jehož smyslem může být i odstranění určitého trvajícího protiprávní- ho stavu. Tomuto účelu plně odpovídají i správní rozhodnutí v této věci, neboť správ- ní orgán prvního stupně nepřistoupil, ač by k tomu byl oprávněn, ke zrušení živnosten- ských oprávnění žalobce, ale pouze k dočas- nému pozastavení provozování živností, a to pouze v předmětné provozovně, jejíž umístě- ní je v rozporu platnými právním předpisy.
Správní orgán prvního stupně tedy volil opat- ření zcela přiměřená danému účelu, jímž je přemístění provozovny žalobce na jiné místo. Soud souhlasí s názorem správních orgánů, že pouze krátkodobé pozastavení živností by ke sledovanému účelu nevedlo. V rozhodnu- tích vydaných v I. i II. stupni jsou tyto důvody pro'pozastavení provozování živností v před- mětné provozovně na 1 rok vyjádřeny. Je politováníhodné, pokud žalobce uvádí, že na přemístění provozovny nemá prostřed- ky a že napadená rozhodnutí fakticky zname- nají likvidaci jeho podnikání, zánik pracov- ních míst a nepříznivé sociální důsledky pro něho osobně i pro jeho rodinu.
Tyto skuteč- nosti jsou však následkem jeho protiprávní- ho jednání, na jehož počátku bylo umístění provozovny bez příslušného územního roz- hodnutí a v rozporu s platným územním plá- nem. Správní orgán prvního stupně mohl jen stěží volit mírnější prostředky nápravy, neboť jak vyplývá ze správního spisu, další existen- ce provozovny je z hlediska ochrany práv a oprávněných zájmů v okolí žijících občanů neúnosná. Ústavní pořádek ČR zaručuje kaž- dému právo podnikat a užívat předmět svého vlastnictví.
Výkon těchto práv však nesmí být zneužit na újmu práv druhých nebo být v roz- poru se zákonem chráněnými veřejnými zá- jmy (čl. 11 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod). Při splnění zákonných podmínek živnostenský orgán dle $ 58 odst. 3 živno- stenského zákona „může“ mimo jiné provozo- vání živnosti pozastavit. Zákon tedy správní- mu orgánu poskytuje v tomto ohledu správní uvážení. Podle $ 78 odst. 1 s. ř. s. soud pře- zkoumává správní uvážení pouze z toho hle- diska, zda správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil.
Jak vyplývá z výše uvedeného, v před- mětné věci se tak nestalo. 91 1038 1038 Správní trestání: ne bis in idem k $ 21 odst. 2 a 3, $ 35 odst. 3 písm. i) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zá- konů č. 304/1997 Sb. a č. 150/2000 Sb. k $ 15 odst. 1 vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě k $ 15 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách I pro správní trestání platí zásada ne bis in idem, podle níž nikdo nemůže být dvakrát potrestán pro stejný skutek. Předpokladem jejího uplatnění je, aby se jed- nalo o stejný skutek, tj. aby byla dána totožnost skutku.
Jde však o dva různé skutky a dva odlišné správní delikty, pokud provozovatel taxislužby jednak účtuje vyšší než povolenou cenu (následkem je porušení zájmu na poskytování taxislužeb v souladu s cenovými předpisy) a jednak nevydá cestujícímu doklad o zaplacení jízdného jako výstupu z tiskárny taxametru, doplněný o údaje uvedené v $ 15 odst. 2 vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě (následkem je porušení zájmu na transparentní kontrole služeb).
Petr K. proti Magistrátu hlavního města Prahy o pozastavení provozování živnosti.