Prejudikatura: Soudní judikatura ve věcech správních č. 857/2001; č. 654/2005 Sb. NSS. Věc: Ing. Karel M. proti Ministerstvu vnitra o poskytnutí informací, Žalobce požádal dne 21. 1. 2000 po- dle $ 13 zákona o svobodném přístupu k informacím Okresní úřad Zlín o po- skytnutí informací, které se týkají společ- nosti s ručením omezeným U. a Okresní- ho úřadu Zlín. Jednalo se o údaje o všech smlouvách uzavřených se společností s ručením omezeným U. v letech 1994 a 1995 na práce a dodávky pro referát re- gionálního rozvoje Okresního úřadu Zlín včetně všech dodatků, nejlépe o je- jich ověřené kopie, o přehled o faktu- rách zaplacených společnosti s ručením omezeným U.
v letech 1994 a 1995 na zá- 125 768 kladě uzavřených smluv na dodávky pra- cí pro referát regionálního rozvoje, resp. jejich kopie, o přehled předaných prací a dodávek, resp. jejich kopie, a o kopie zpráv vypracovaných Ing. Milanem J. pro vedení Okresního úřadu Zlín ve věci po- stupu prací na budování geografického systému Okresního úřadu Zlín u referátu regionálního rozvoje v letech 1994 a 1995. Okresní úřad Zlín vyhověl žádosti pou- ze zčásti, a to pokud jde o údaje o smlou- vách uzavřených se společností s ručením omezeným U.
Ve vztahu k ostatním poža- dovaným informacím rozhodnutí podle $ 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím nevydal. Odvolání žalobce proti fiktivnímu negativnímu rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 24. 5. 2000. Na základě žaloby podané žalobcem Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí zru- šil rozsudkem ze dne 27. 5. 2002 jako ne- přezkoumatelné a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ministerstvo vnitra znovu ve věci roz- hodlo dne 18. 7. 2002 tak, že zamítlo od- volání žalobce podle $ 60 správního řá- du.
Z podnětu žalobce žalovaný toto rozhodnutí zrušil rozhodnutím ze dne 31.7. 2002, protože zjistil, že odvolání ža- lobce bylo podáno včas. Rozhodnutím ze dne 27. 8. 2002 Minis- terstvo vnitra zamítlo odvolání žalobce a potvrdilo fiktivní rozhodnutí Okresní- ho úřadu Zlín. V odůvodnění rozhodnutí napadeného žalobou žalovaný uvedl, že Okresní úřad Zlín žádosti o poskytnutí informací podle svých možností a v roz- sahu své působnosti vyhověl. Nemohly být poskytnuty údaje o dokumentech, resp. jejich kopie, kterými již okresní 126 úřad nedisponuje.
Za toto tvrzení nese okresní úřad odpovědnost pro případ, že by se dodatečně ukázalo jako nepravdivé. Žalovaný nemá objektivní možnost zkou- mat pravdivost tvrzení okresního úřadu, že předmětné faktury byly skartovány a předávací protokoly postoupeny Policii České republiky. Stejně tak ani nemůže ověřovat, zda existují zprávy vypracova- né Ing. Milanem J. Je však nutno vycházet ze základního předpokladu, že zpřístup- nit lze pouze ty informace, které povinný subjekt má. Informace o fakturách je tře- ba odmítnout s ohledem na ochranu ob- chodního tajemství podle $ 9 zákona o svobodném přístupu k informacím.
Vztah okresního úřadu a společnosti s tu- čením omezeným U. byl vztahem smluv- ním, upraveným obchodním zákoníkem a danou smlouvou. Okresní úřad tím, že poskytl kopie smluv, splnil svou povin- nost v rozsahu stanoveném zákonem. Další informace týkající se smluvního vztahu okresního úřadu a soukromé spo- lečnosti a jeho realizace náleží mezi sku- tečnosti tvořící obchodní tajemství. Tyto informace by mohly být zveřejněny, aniž by došlo k prolomení ochrany obchodní- ho tajemství, pouze se souhlasem druhé smluvní strany.
Podle sdělení Okresního úřadu Zlín vyjádřil zástupce společnosti s ručením omezeným U. nesouhlas s je- jich poskytnutím. Žalobce v žalobě namítal, že se žalo- vaný neřídil správním řádem, a to zejmé- na základními pravidly řízení ($ 3), usta- noveními pro zjišťování podkladů pro rozhodnutí ($ 32), a jeho rozhodnutí ne- vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci ($ 46). Tvrzení žalovaného, že nemá možnost zjišťovat skutečný stav věci a zkoumat pravdivost tvrzení okresního úřadu, označil žalobce za mylné, neboť správní řád ukládá správnímu orgánu, aby si spolehlivě zjistil podklady pro své rozhodnutí.
Nic nebrání žalovanému, aby si vyžádal od okresního úřadu skar- tační rejstřík, seznam a protokol za úče- lem zjištění, zda faktury a listiny byly skartovány. Navíc má žalovaný dohled nad skartačním řízením okresních úřa- dů. Žalobce také vyjádřil nesouhlas s tím, že by požadované faktury bylo možno pokládat za předmět obchodní- ho tajemství; kromě toho bylo k úhradě faktur použito prostředků státního roz- počtu. Žalovaný posoudil věc po právní stránce nesprávně a jeho nezákonným rozhodnutím byl žalobce zkrácen na svém právu svobodného přístupu k in- formacím podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě opět poukázal na ochranu obchodního tajem- ství. K vyjádření žalovaný připojil stano- visko společnosti s ručením omezeným U., z něhož je patrno, že tato společnost ani v minulosti, ani v budoucnosti nesouhla- sila a nesouhlasí s poskytováním jakých- koli informací, které se jí týkají, žalobci. Pokud jde o otázku, zda faktury z roku 1994 a listiny byly skartovány, není po- dle žalovaného podstatné, skartoval-li okresní úřad správně ani zda skartace skutečně proběhla, ale zda mají být in- formace poskytnuty.
Posouzení skartač- ního postupu náleží žalovanému, nikoli však ve vztahu k žalobci. Žalovaný měl k dispozici skartační protokol, s nímž vy- slovil souhlas ředitel Státního oblastního archivu Zlín. Existenci zpráv vypracova- ných Ing. Milanem J. okresní úřad po- přel a žalobce neoznačil žádné důkazy pro své tvrzení. I zde je podstatné, že společnost s ručením omezeným U. s po- skytnutím informací nesouhlasí. Žalova- ný má po zrušení okresních úřadů dostupné materiály týkající se žádosti ža- lobce k dispozici.
Z těchto důvodů žalo- vaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Nejvyšší správní soud, který věc pře- vzal k dokončení řízení, rozhodnutí žalo- vaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění: Podle $ 17 obch. zák. je předmětem práv náležejících k podniku i obchodní tajemství. Obchodní tajemství tvoří veš- keré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podni- kem, které mají skutečnou nebo alespoň potencionální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchod- ních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podni- katel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje.
Pokud je požadovaná informace označena za obchodní tajem- ství, povinný subjekt ji podle $ 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k infor- macím neposkytne. Výjimka je zakotve- na v odstavci 2 citovaného ustanovení, Z obsahu správního spisu, který byl předložen soudu, však není zřejmé, že v době vydání napadeného rozhodnutí měl žalovaný k dispozici projev vůle spo- lečnosti s ručením omezeným U., co po- važuje ve vztahu k sobě za předmět ob- chodního tajemství a co má být utajeno, aby bylo možno dovodit, že žalobcem požadovaná informace je označena za obchodní tajemství.
Na tom nemůže nic změnit ani vyjádření společnosti s ruče- ním omezeným U. ze dne 3. 1. 2003, tj. učiněné po vydání napadeného rozhod- nutí, a to s ohledem na $ 75 odst. 1 s. ř. s. Nelze proto za daného stavu posoudit, zda poskytnutí požadovaných informací žalobci brání skutečnost, že jsou před- mětem obchodních tajemství. Pokud jde o to, že nelze poskytnout informace proto, že některé listiny byly 127 769 skartovány, je rovněž stanovisko žalova- ného nepřezkoumatelné. Z napadeného rozhodnutí ani z vyjádření žalovaného k žalobě nelze totiž zjistit, zda listiny by- ly skartovány či nikoliv.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí dokonce žalo- vaný uvedl, že nemá objektivní možnost zkoumat, zda listiny byly skartovány. Až ve vyjádření k žalobě žalovaný tuto otáz- ku označil za druhořadou s odkazem na obchodní tajemství a současně uvedl, že * měl k dispozici skartační protokol. Pokud jde o zprávy vypracované Ing. Milanem J., je třeba vyjít z toho, že Ize po- skytnout pouze ty informace, které po- vinný subjekt má, tzn. které objektivně existují. Správní spis žádné takové zprá- vy neobsahuje a žalovaný jejich existen- ci popírá.
Za této situace je proto ne- zbytné, aby žalobce navrhl důkazy o existenci jím požadovaných zpráv. Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud zrušil napadené rozhodnu- tí bez nařízení jednání pro vady řízení, pro nepřezkoumatelnost | spočívající v nesrozumitelnosti důvodů rozhodnutí [$ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a proto, že skutkový stav, který vzal žalovaný za zá- klad rozhodnutí, nemá oporu ve spisech [$ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. 769 Informace: předmět žádosti k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Formální označení podání jako žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, není způsobilé vyvolat právní účin- ky, které tento zákon spojuje toliko s podáním o určitém, dle zákona rele- vantním, obsahu.
Žadatel se může domáhat poskytnutí pouze těch infor- mací, jež se vztahují k působnosti povinného subjektu; do působnosti Ministerstva spravedlnosti přitom nepatří poskytovat obecně výklad práv- ních norem či zaujímat odborná teoretická stanoviska k jejich aplikaci.
Prejudikatura: Soudní judikatura ve věcech správních č. 857/2001; č. 654/2005 Sb. NSS. Věc: Ing. Karel M. proti Ministerstvu vnitra o poskytnutí informací, Žalobce požádal dne 21. 1. 2000 po- dle $ 13 zákona o svobodném přístupu k informacím Okresní úřad Zlín o po- skytnutí informací, které se týkají společ- nosti s ručením omezeným U. a Okresní- ho úřadu Zlín. Jednalo se o údaje o všech smlouvách uzavřených se společností s ručením omezeným U. v letech 1994 a 1995 na práce a dodávky pro referát re- gionálního rozvoje Okresního úřadu Zlín včetně všech dodatků, nejlépe o je- jich ověřené kopie, o přehled o faktu- rách zaplacených společnosti s ručením omezeným U.
v letech 1994 a 1995 na zá- 125 768 kladě uzavřených smluv na dodávky pra- cí pro referát regionálního rozvoje, resp. jejich kopie, o přehled předaných prací a dodávek, resp. jejich kopie, a o kopie zpráv vypracovaných Ing. Milanem J. pro vedení Okresního úřadu Zlín ve věci po- stupu prací na budování geografického systému Okresního úřadu Zlín u referátu regionálního rozvoje v letech 1994 a 1995. Okresní úřad Zlín vyhověl žádosti pou- ze zčásti, a to pokud jde o údaje o smlou- vách uzavřených se společností s ručením omezeným U.
Ve vztahu k ostatním poža- dovaným informacím rozhodnutí podle $ 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím nevydal. Odvolání žalobce proti fiktivnímu negativnímu rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 24. 5. 2000. Na základě žaloby podané žalobcem Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí zru- šil rozsudkem ze dne 27. 5. 2002 jako ne- přezkoumatelné a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ministerstvo vnitra znovu ve věci roz- hodlo dne 18. 7. 2002 tak, že zamítlo od- volání žalobce podle $ 60 správního řá- du.
Z podnětu žalobce žalovaný toto rozhodnutí zrušil rozhodnutím ze dne 31.7. 2002, protože zjistil, že odvolání ža- lobce bylo podáno včas. Rozhodnutím ze dne 27. 8. 2002 Minis- terstvo vnitra zamítlo odvolání žalobce a potvrdilo fiktivní rozhodnutí Okresní- ho úřadu Zlín. V odůvodnění rozhodnutí napadeného žalobou žalovaný uvedl, že Okresní úřad Zlín žádosti o poskytnutí informací podle svých možností a v roz- sahu své působnosti vyhověl. Nemohly být poskytnuty údaje o dokumentech, resp. jejich kopie, kterými již okresní 126 úřad nedisponuje.
Za toto tvrzení nese okresní úřad odpovědnost pro případ, že by se dodatečně ukázalo jako nepravdivé. Žalovaný nemá objektivní možnost zkou- mat pravdivost tvrzení okresního úřadu, že předmětné faktury byly skartovány a předávací protokoly postoupeny Policii České republiky. Stejně tak ani nemůže ověřovat, zda existují zprávy vypracova- né Ing. Milanem J. Je však nutno vycházet ze základního předpokladu, že zpřístup- nit lze pouze ty informace, které povinný subjekt má. Informace o fakturách je tře- ba odmítnout s ohledem na ochranu ob- chodního tajemství podle $ 9 zákona o svobodném přístupu k informacím.
Vztah okresního úřadu a společnosti s tu- čením omezeným U. byl vztahem smluv- ním, upraveným obchodním zákoníkem a danou smlouvou. Okresní úřad tím, že poskytl kopie smluv, splnil svou povin- nost v rozsahu stanoveném zákonem. Další informace týkající se smluvního vztahu okresního úřadu a soukromé spo- lečnosti a jeho realizace náleží mezi sku- tečnosti tvořící obchodní tajemství. Tyto informace by mohly být zveřejněny, aniž by došlo k prolomení ochrany obchodní- ho tajemství, pouze se souhlasem druhé smluvní strany.
Podle sdělení Okresního úřadu Zlín vyjádřil zástupce společnosti s ručením omezeným U. nesouhlas s je- jich poskytnutím. Žalobce v žalobě namítal, že se žalo- vaný neřídil správním řádem, a to zejmé- na základními pravidly řízení ($ 3), usta- noveními pro zjišťování podkladů pro rozhodnutí ($ 32), a jeho rozhodnutí ne- vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci ($ 46). Tvrzení žalovaného, že nemá možnost zjišťovat skutečný stav věci a zkoumat pravdivost tvrzení okresního úřadu, označil žalobce za mylné, neboť správní řád ukládá správnímu orgánu, aby si spolehlivě zjistil podklady pro své rozhodnutí.
Nic nebrání žalovanému, aby si vyžádal od okresního úřadu skar- tační rejstřík, seznam a protokol za úče- lem zjištění, zda faktury a listiny byly skartovány. Navíc má žalovaný dohled nad skartačním řízením okresních úřa- dů. Žalobce také vyjádřil nesouhlas s tím, že by požadované faktury bylo možno pokládat za předmět obchodní- ho tajemství; kromě toho bylo k úhradě faktur použito prostředků státního roz- počtu. Žalovaný posoudil věc po právní stránce nesprávně a jeho nezákonným rozhodnutím byl žalobce zkrácen na svém právu svobodného přístupu k in- formacím podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě opět poukázal na ochranu obchodního tajem- ství. K vyjádření žalovaný připojil stano- visko společnosti s ručením omezeným U., z něhož je patrno, že tato společnost ani v minulosti, ani v budoucnosti nesouhla- sila a nesouhlasí s poskytováním jakých- koli informací, které se jí týkají, žalobci. Pokud jde o otázku, zda faktury z roku 1994 a listiny byly skartovány, není po- dle žalovaného podstatné, skartoval-li okresní úřad správně ani zda skartace skutečně proběhla, ale zda mají být in- formace poskytnuty.
Posouzení skartač- ního postupu náleží žalovanému, nikoli však ve vztahu k žalobci. Žalovaný měl k dispozici skartační protokol, s nímž vy- slovil souhlas ředitel Státního oblastního archivu Zlín. Existenci zpráv vypracova- ných Ing. Milanem J. okresní úřad po- přel a žalobce neoznačil žádné důkazy pro své tvrzení. I zde je podstatné, že společnost s ručením omezeným U. s po- skytnutím informací nesouhlasí. Žalova- ný má po zrušení okresních úřadů dostupné materiály týkající se žádosti ža- lobce k dispozici.
Z těchto důvodů žalo- vaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Nejvyšší správní soud, který věc pře- vzal k dokončení řízení, rozhodnutí žalo- vaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění: Podle $ 17 obch. zák. je předmětem práv náležejících k podniku i obchodní tajemství. Obchodní tajemství tvoří veš- keré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podni- kem, které mají skutečnou nebo alespoň potencionální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchod- ních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podni- katel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje.
Pokud je požadovaná informace označena za obchodní tajem- ství, povinný subjekt ji podle $ 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k infor- macím neposkytne. Výjimka je zakotve- na v odstavci 2 citovaného ustanovení, Z obsahu správního spisu, který byl předložen soudu, však není zřejmé, že v době vydání napadeného rozhodnutí měl žalovaný k dispozici projev vůle spo- lečnosti s ručením omezeným U., co po- važuje ve vztahu k sobě za předmět ob- chodního tajemství a co má být utajeno, aby bylo možno dovodit, že žalobcem požadovaná informace je označena za obchodní tajemství.
Na tom nemůže nic změnit ani vyjádření společnosti s ruče- ním omezeným U. ze dne 3. 1. 2003, tj. učiněné po vydání napadeného rozhod- nutí, a to s ohledem na $ 75 odst. 1 s. ř. s. Nelze proto za daného stavu posoudit, zda poskytnutí požadovaných informací žalobci brání skutečnost, že jsou před- mětem obchodních tajemství. Pokud jde o to, že nelze poskytnout informace proto, že některé listiny byly 127 769 skartovány, je rovněž stanovisko žalova- ného nepřezkoumatelné. Z napadeného rozhodnutí ani z vyjádření žalovaného k žalobě nelze totiž zjistit, zda listiny by- ly skartovány či nikoliv.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí dokonce žalo- vaný uvedl, že nemá objektivní možnost zkoumat, zda listiny byly skartovány. Až ve vyjádření k žalobě žalovaný tuto otáz- ku označil za druhořadou s odkazem na obchodní tajemství a současně uvedl, že * měl k dispozici skartační protokol. Pokud jde o zprávy vypracované Ing. Milanem J., je třeba vyjít z toho, že Ize po- skytnout pouze ty informace, které po- vinný subjekt má, tzn. které objektivně existují. Správní spis žádné takové zprá- vy neobsahuje a žalovaný jejich existen- ci popírá.
Za této situace je proto ne- zbytné, aby žalobce navrhl důkazy o existenci jím požadovaných zpráv. Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud zrušil napadené rozhodnu- tí bez nařízení jednání pro vady řízení, pro nepřezkoumatelnost | spočívající v nesrozumitelnosti důvodů rozhodnutí [$ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a proto, že skutkový stav, který vzal žalovaný za zá- klad rozhodnutí, nemá oporu ve spisech [$ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. 769 Informace: předmět žádosti k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Formální označení podání jako žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, není způsobilé vyvolat právní účin- ky, které tento zákon spojuje toliko s podáním o určitém, dle zákona rele- vantním, obsahu.
Žadatel se může domáhat poskytnutí pouze těch infor- mací, jež se vztahují k působnosti povinného subjektu; do působnosti Ministerstva spravedlnosti přitom nepatří poskytovat obecně výklad práv- ních norem či zaujímat odborná teoretická stanoviska k jejich aplikaci.
Městský soud v Praze nejprve zkou- mal, zda jsou v dané věci splněny pod- mínky řízení. Pravomoc soudu, který poskytuje ochranu veřejným subjektivním právům dle $2s.ř.s., je vymezena v $4s.ř.s. Ža- lobce se tak může domáhat ochrany svých veřejných subjektivních práv mi- mo jiné buď žalobou proti rozhodnutí správního orgánu, nebo žalobou na ochranu proti nečinnosti správního or- gánu. Ochrany práv se lze domáhat vždy toliko postupem, který zákon stanoví (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), a volba institutu je v dispozici účastníka, který musí zvolit zákonem předvídaný postup ke své ochraně; zá- konné instituty k tomu určené pak nelze směšovat či zaměňovat.
Osobou oprávněnou podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu sou- du je ten, kdo tvrdí, že rozhodnutím správního orgánu (6 65 s. ř. s.) byl zkrá- cen ve svých právech, a domáhá se, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zru- šil a věc vrátil žalovanému k dalšímu ří- zení. Podle $ 46 odst. 1 písm. c) s. ř, s. soud odmítne návrh, který byl podán osobou zjevně neoprávněnou. Žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že návrhem u správního orgánu podaným bylo zahájeno řízení a správní orgán ve Ihůlě zákonem stano- vené ve věci nerozhodl, a domáhá se, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé ($ 79 a násl. s.
ř. s.). Soudu v takovém případě nepřísluší zavázat orgán povinností vy- dat rozhodnutí určitého obsahu, ani pro- to nemůže uložit povinnost vyhovět žá- dosti u správního orgánu podané, ale soud může toliko uložit správnímu orgá- nu, aby vydal rozhodnutí ve věci ve lhůtě, kterou mu stanoví ($ 81 odst. 2 s. ř. s.). Tento způsob ochrany neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního ot- gánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní dů- sledek ($ 79 odst. 1 s. ř.
s.). Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), je zvláštní normou, která konstruuje fikci rozhodnutí. Jak v žalobě žalobce poukazuje, zákon před- pokládá, že nedojde-li povinným subjek- tem k poskytnutí informací či vydání rozhodnutí o odmítnutí informací, spo- juje zákon s marným uplynutím lhůty fikci, že je zde vydáno rozhodnutí, jímž bylo poskytnutí informací odmítnuto, resp. rozhodnutí o zamítnutí rozkladu Codvolání) a potvrzení rozhodnutí I.
stupně. Protože tak zákon nastoluje vý- slovně existenci rozhodnutí, v důsledku $ 79 odst. 1 s. ř. s., věty poslední, dovodi- la judikatura soudů, že ochrany u soudu podle tohoto zákona se lze domáhat ža- lobou proti rozhodnutí postupem podle 129 769 $ 65 s. ř s., nikoli žalobou na ochranu proti nečinnosti. Návrh žalobce, aby soud uložil žalo- vanému povinnost poskytnout informa- ce, není proto z těchto procesních důvo- dů přípustný; pravomocí takto ve věci týkající se zákona č. 106/1999 Sb. roz- hodnout soud nebyl zákonem nadán.
Judikatura Ústavního soudu dovodila, že brání-li procesní důvody soudu (a to i nedostatek pravomoci) rozhodnout o podaném návrhu, ale Ize-li tento nedo- statek odstranit, neboť je zjevné, čeho se podatel domáhá, Ize i v tomto případě přistoupit k odstranění vad podání a to- muto postupu nebrání princip rovnosti účastníků. Soud v daném případě nepři- stoupil k odstranění vad podání postu- pem podle $ 37 odst. 5 s. ř. s., neboťi v pří- padě, že by žalobce brojil žalobou proti rozhodnutí žalovaného ve věci jeho žádos- ti o poskytnutí informace, šlo by o podání zjevně neúspěšné, a to z následujících (již nikoli toliko formálně právních) důvodů: Městský soud v Praze v dané věci ne- shledal podanou žalobu projednatelnou z věcných důvodů, neboť má za to, že v da- ném případě ani nemohla nastat fikce vy- dání rozhodnutí dle zákona č. 106/1999 Sb., protože informace požadované žalobcem v žádosti z 2.
4. 2005 nejsou informacemi, na které zákon č. 106/1999 Sb. dopadá a které lze jím stanoveným postupem po- žadovat, naopak tomuto zákonu se vymy- kají a Ministerstvo spravedlnosti je povin- ným subjektem toliko v rozsahu, který tento zákon stanoví. Žalobce žádostí ze dne 2. 4. 2005 po- žadoval sdělení informací, např.: 1. zda pramen práva spočívající ve vý- kladovém stanovisku ústředního orgánu 130 státní správy k prováděcí vyhlášce nebo zákonu musí být s normativními právní- mi předpisy v souladu; 2.
zda může ústřední orgán státní sprá- vy vyžadovat, aby subjekty postupovaly podle výkladového stanoviska, pokud je v rozporu s vyhláškou nebo zákonem. Obdobného charakteru jsou i dotazy pod č. 3 a 4 v uvedené žádosti. Svou po- vahou jde o otázky výkladu teorie práva a aplikace právních norem. Uvedené otázky, resp. odpovědi na ně, nelze podřadit pod pojem informace dle zákona a žalovaný není povinen podle zá- kona informace tohoto druhu podávat. Zákon v ustanovení $ 2 odst. I vyjmeno- vává povinné subjekty, které mají povinnost podle tohoto zákona poskytovat informace, výslovně však uvozuje, že jde o informace vztahující se k jejich působnosti.
Podle $ 11 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ústředních orgánů státní sprá- vy České republiky, Ministerstvo sprave- dlnosti je ústředním orgánem státní správy pro soudy a státní zastupitelství, dále pro vězeňství a je mu podřízena Vě- zeňská služba České republiky; dále za- jišťuje telekomunikační síť Vězeňské služby České republiky. Do okruhu jeho působnosti patří dále vystavovat právní posudky k úvěrovým a garančním doho- dám, v nichž je smluvní stranou Česká republika; je rovněž ústředním orgánem státní správy pro probaci a mediaci a za- stupuje Českou republiku při vyřizování stížností na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a je- jích Protokolů a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a koordinuje provádění rozhodnutí pří- slušných mezinárodních orgánů.
Podle $ 20 a násl. tohoto zákona ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy plní v okruhu své působnosti úkoly sta- novené v zákonech a v jiných obecně zá- vazných právních předpisech, řídí se ve veškeré své činnosti ústavními a ostatní- mi zákony a usneseními vlády, zkoumají společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzují dosahované vý- sledky a činí opatření k řešení aktuálních otázek. Zpracovávají koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek, které předkládají vládě České re- publiky.
O návrzích závažných opatření přiměřeným způsobem informují veřej- nost. Ministerstva předkládají za svěřená odvětví podklady potřebné pro sestave- ní návrhů státních rozpočtů republiky a pro přípravu jiných opatření širšího dosahu. Zaujímají stanovisko k návrhům, které předkládají vládě České republiky jiná ministerstva, pokud se týkají okruhu jejich působnosti. Ministerstva pečují o náležitou právní úpravu věcí patřících do působnosti České republiky; připra- vují návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí, které patří do jejich působnosti, jakož i návrhy, je- jichž přípravu jim vláda uložila; dbají o zachovávání zákonnosti v okruhu své působnosti a činí podle zákonů potřebná opatření k nápravě.
Ministerstva zabezpe- čují ve své působnosti úkoly související se sjednáváním mezinárodních smluv, s roz- vojem mezistátních styků a mezinárodní spolupráce. Zabezpečují ve své působnos- ti úkoly, které vyplývají pro Českou repub- liku z mezinárodních smluv, jakož i z člen- ství v mezinárodních organizacích. Z uvedeného výčtu okruhu působ- nosti žalovaného je zřejmé, že do této působnosti nepatří poskytovat obecně výklad právních norem či zaujímat od- borná teoretická stanoviska k jejich apli- kaci.
Byť žalovaný při své činnosti (např. při přípravě zákonů) nutně musí znát odpovědi na žalobcem položené otázky, nejde o druh informací o činnosti žalova- ného, na které by zákon č. 106/1999 Sb. dopadal, neboť jde o posouzení práv- ních otázek, a jejich výkladem se zabýva- jí jiné instituce (právnické fakulty, Ústav státu a práva), zejména pak k tomuto úče- lu, tj. poskytnout právní pomoc, slouží soukromým osobám advokacie ($ 1, $ 2 zákona o advokacii). Žalobce nemá veřejné subjektivní právo na poskytnutí odpovědi na jakéko- li otázky, ale zákonem č. 106/1999 Sb. by- lo založeno právo na poskytnutí infor- mací povinnými subjekty, a to informací vztahujících se k působnosti toho kterého povinného subjektu.
Jaký druh informa- cí má tento zákon na mysli, lze pak dovo- dit kromě $ 2 i z následujících ustanove- ní $ 5 a dalších. Nelze pak připustit ten výklad, že formální označení podání jako žádosti dle zákona č. 106/1999 Sb., bez ohledu na její obsah, je s to vyvolat práv- ní účinky, které uvedený zákon spojuje toliko s podáním určitého, dle zákona re- levantního, obsahu. Takový výklad by byl v rozporu s účelem a smyslem právní úpravy provedené zákonem č. 106/1999 Sb. a nutně by musel v aplikační praxi vyvo- lat nežádoucí účinek, když povinné oso- by by pak musely reagovat na podání zjevně se vymykající jejich zákonem za- ložené působnosti.
Z uvedených důvodů soud dospěl k zá- věru, že žaloba je podána osobou zjevně neoprávněnou; není zde dána ani aktivní legitimace žalobce dle $ 65 a násl. s. ř. s., neboť veřejné subjektivní právo na infor- mace podle zákona o poskytování infor- mací nemohlo být v daném případě do- tčeno; poskytnutí kvalifikované odpovědi na obecné právní otázky se nelze domáhat postupem podle zákona č. 106/1999 Sb. 131 770 770 Kompetenční spory mezi soudy a správními orgány: podmínky řízení k zákonu č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů Zastavil-li soud, rozhodující v občanském soudním řízení, řízení o žalo- bě s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena správnímu orgá- nu, a správní orgán postoupený spis soudu pouze vrátil přípisem s vyjá- dřením záporného stanoviska o své pravomoci, aniž však podal návrh zvláštnímu senátu zřízenému zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování ně- kterých kompetenčních sporů, není soud, který o zastavení řízení a po- stoupení věci rozhodl, legitimován k podání návrhu na rozhodnutí kompe- tenčního sporu zvláštnímu senátu.
V takovém případě by však mohl podat takový návrh správní orgán nebo některý z účastníků původního řízení před soudem.
Michal O. proti Ministerstvu spravedlnosti o poskytnutí informací.