některých zákonů (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“) XS Nájemce bytu může být v případě žádosti o trvalý pobyt cizince, který s nájem- cem bytu sdílí společnou domácnost, oprávněnou osobou podle 6 87i odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, vydávající písemné po- tvrzení o ubytování občana Evropské unie nebo rodinného příslušníka, které je po- važováno za doklad o zajištění ubytování.
C) Základní žalobní námitka spočívá v tvrzení žalobce, že žádost o povolení k trva- lému pobytu doložil řádným dokladem o za- jištění ubytování dle $ 87i odst. 2 zákona o pobytu cizinců. 642 Podle $ 87i odst. 1 písm. d) zákona o po- bytu cizinců k žádosti o povolení k trvalému pobytu občan Evropské unie nebo jeho ro- dinný příslušník předloží mj. doklad o zajiště- ní ubytování. Podle $ 87i odst. 2 zákona o pobytu cizin- ců „[dlokladem o zajištění ubytování podle odstavce 1 písm. d) se rozumí doklad o vlast- nictví bytu nebo domu, doklad o oprávněnos- ti užívání bytu nebo úředně ověřený podpis na písemném potvrzení oprávněné osoby o souhlasu s ubytováním občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka; ob- jekt ubytování musí být podle zvláštního právního předpisu označen číslem popis- ným nebo evidenčním, popřípadě orientač- ním číslem a je podle stavebního zákona ur- čen pro bydlení nebo individuální rekreací.
Úřední ověření se nevyžaduje, podepíše-li oprávněná osoba souhlas před pověřeným zaměstnancem ministerstva.“ Podle $ 87k odst. 1 písm. a) „[plolicte ne- bo ministerstvo žádost o povolení k trvalé- mu pobytu zamítne, jestliže žadatel nepřed- loží náležitosti stanovené zákonem“. V daném případě je mezi účastníky spor o to, zda „oprávněnou osobou“ ve smyslu $ 87i odst. 2 zákona o pobytu cizinců může být i nájemce bytu. Správní orgány v daném případě dovodi- ly, že nájemce bytu touto oprávněnou oso- bou není, ale je jí toliko vlastník bytu, a svůj závěr opřely dále o to, že pronajímateli bytu nebylo sdílení společné domácnosti s žalob- cem nájemkyní bytu nahlášeno a že za žalob- ce nejsou placeny poplatky za služby spojené s bydlením.
Takový výklad $ 87i odst. 2 záko- na o pobytu cizinců nemůže obstát. Podle $ 688 odst. 1 občanského zákoníku „[nlájemce bytu a osoby, které žijí s nájem- cem ve společné domácnosti, mají vedle prá- va užívat byt i právo užívat společné prosto- ry a zařízení domu, jakož i požívat plnění, jejichž poskytování je s užíváním bytu spoje- no“. Osoba žijící ve společné domácnosti s nájemcem tedy má právo užívat byt bez ohledu na souhlas pronajímatele, a může tedy byt užívat i přes jeho nesouhlas. Pronajímatel 44 přitom nemá žádné právo zasahovat do volby nájemce, s kým bude svou společnou domác- nost sdílet.
Z ustálené judikatury občansko- právních soudů Ize v tomto směru poukázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2002, sp. zn. 26 Cdo 463/2001. Z uve- deného tedy vyplývá, že nájemce může být oprávněnou osobou podle $ 87i odst. 2 záko- na o pobytu cizinců v případě, že se jedná o cizince, který s nájemcem bytu sdílí společ- nou domácnost. Otázka, zda nájemce platí za spolužijící osobu poplatky za služby spojené s bydlením, je otázkou soukromoprávního vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem a nemá vliv na možnost nájemce vyslovit souhlas s ubytová- ním cizince podle $ 87i odst. 2 zákona o po- bytu cizinců.
Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uváděl, že měl důvodné pochybnosti o tom, že žalobce s M. B. skutečně žije ve společné do- mácnosti jako druh a družka. Takové vyjádření ovšem jde nad rámec odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Pokud by správní orgány skutečně zjistily, že žalobce s M. B. ne- žije ve společné domácnosti, a není tedy ro- dinným příslušníkem občana Evropské unie, jistě by to bylo také důvodem pro zamítnutí žádosti. Taková skutečnost by však musela být v řízení řádným způsobem zjištěna a pro- kázána a žádost by nemohla být zamítnuta pro nedoložení dokladu o zajištění ubytová- ní, ale pro nedoložení skutečnosti, že žadatel je rodinným příslušníkem občana Evropské unie.
Konečně lze toliko poukázat na to, že žalobce navrhl v rámci řízení šetření v místě bydliště k prověření takové skutečnosti. Správní orgán dne 1. 11. 2007, kromě prově- ření jiných údajů sice požádal, aby při prove- dení pobytové kontroly bylo zjištěno, zda ža- lobce sdílí společnou domácnost s M. B., avšak odpovědi na tuto žádost (doručené až po vydání rozhodnutí I. stupně) se nestaly podkladem pro rozhodnutí, ani odvolací roz- hodnutí z nich nevychází a s odkazem na ně žádný závěr nečiní. (...) 2325 2.
Mezinárodní ochrana: odkladný účinek žaloby k $ 16 odst. 1 písm. d) a e), $ 25 a $ 32 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně záko- Mix na č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákonů č. 2/ 2002 Sb., č. 217/2002 Sb., č. 57/2005 Sb., č. 350/2005 Sb., č. 165/2006 Sb. a č. 379/2007 Sb. k $ 73 odst. 2 a 3 soudního řádu správního I. Žaloba proti rozhodnutí podle $ 16 odst. 1 písm. d) a e) a $ 25 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nemá ze zákona odkladný účinek ($ 32 odst. 3 tohoto zákona).
To však ne- znamená, že jej k žádosti žalobce nelze ani přiznat podle obecné právní úpravy ob- sažené v $ 73 odst.2až3s.ř.s.
II. Přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí podle $ 25 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v situaci, kdy žalobce byl opakovaně soudně i správně vy- hoštěn, by bylo v rozporu s veřejným zájmem, jímž je povinnost žalobce (adresáta individuálního správního aktu) respektovat pravomocná rozhodnutí správního orgánu a soudu ($ 73 odst. 2 s. ř. s.).
Y. X. proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, o uznání dokladu