a č. 444/2005 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Oprava zřejmých omylů a nesprávností dle $ 56 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o sprá- vě daní a poplatků, umožňuje odstraňování chyb, kterých se dopustil správce daně ve vydaných rozhodnutích, tedy opravy různých méně významných překlepů a zkomo- lenin, opravy dat a rodných čísel, ale také opravy početních chyb. Daňový subjekt se však touto cestou nemůže domáhat revize vlastní hmotněprávní povinnosti.
Podle $ 56d. ř., který je v tomto zákoně za- řazen mezi mimořádnými opravnými pro- středky, se opravy zřejmých omylů a nespráv- ností lze domáhat, 1) pokud stanovenou daň správce daně musí opravit nebo zrušit, a to na žádost nebo z úřední povinnosti, pokud byla stanovena někomu, kdo ji podle zákona není povinen platit, a 2) došlo-li při stanovení daňové povinnosti ke zřejmé chybě v počítá- ní, psaní nebo jinému omylu, zejména jde-li o stanovení dvojí daňové povinnosti u téže daně a téhož daňového subjektu.
Je-li v tomto případě stanovena dvojí daňová povinnost různě vysoká, zruší se daňová povinnost niž- ší. Shodně s opravou daňové povinnosti se opraví také příslušenství daně. Ustanovení odst. 1 písm. b) citovaného ustanovení se použije přiměřeně i při opravě zřejmých ne- správností v jiných rozhodnutích nebo opat- řeních, jimiž nebyla stanovena daňová povin- nost. Opravy nebo zrušení stanovené daně nelze provést, zaniklo-li právo daň vyměřit nebo doměřit. Nejen z označení tohoto insti- tutu, ale i z textu shora citovaného tedy vý- plývá, že oproti obnově řízení či přezkoumá- vání daňových rozhodnutí, tj. postupům po- dle $ 54 nebo $ 55b d.
ř., tento institut slouží k opravě zřejmých omylů a nesprávností. Sta- novenou daň tedy správce daně rozhodnutím opraví nebo zruší, a to i sám z úřední povin- nosti, pokud byla stanovena někomu, kdo ji podle zákona není povinen platit. Toto usta- „novení lze vykládat toliko v tom smyslu, že došlo k záměně v označení dlužníka, resp. ad- resáta takového rozhodnutí, a přitom šlo o zřejmý omyl nebo nesprávnost. Tato situa- ce v daném případě nenastala, neboť rozhod- nutím z 13. 11. 2001 bylo uloženo žalobci pl- nit jako ručiteli a žalobce byl řádně označen.
Nesprávně byl označen dlužník, za kterého jako ručitel má žalobce plnit, tato vada však byla následně, poté co se toho přípustnými opravnými prostředky žalobce domáhal, od- straněna. Žalobce se proto nemůže domáhat prostřednictvím tohoto institutu nápravy věci, pokud jde o stanovení daňové, resp. ručitel- ské povinnosti, neboť k tomu už využil, jak již poukázal žalovaný, jednak odvolání a jednak návrhy na přezkoumání daňových rozhodnutí postupem podle $ 55b daňového řádu. Navíc se mohl proti meritornímu rozhodnutí a ko- nečnému rozhodnutí ve věci dovolat ochrany iu soudu.
Ustanovení $ 56 odst. 1 písm. b) d. ř. pak míří na případy, kdy došlo při stanovení da- ňové povinnosti k zřejmé chybě v počítání, psa- ní nebo jinému omylu. Tato situace však v da- ném případě rovněž nenastala. Pokud se tedy žalobce domáhal zrušení rozhodnutí o povinnosti ručitele k plnění za dlužníka ze dne 13. 11. 2001, ve znění rozhod- nutí ze dne 7.5.2002, postupem podle $ 56 d.ř., nedomáhal se takového rozhodnutí o právu řádným a tomu odpovídajícím procesním prostředkem, neboť postupem podle $ 56d.ř.
nebylo lze se domoci zrušení nebo změny hmotněprávní povinnosti, která těmito roz- hodnutími byla vůči žalobci nastolena. Žalo- vaný se pak odmítl tímto podáním zabývat věcně, neboť poukázal na postup podle $ 55b d. ř., když žalobce se současně s návrhem do- máhal téhož dne i povolení přezkoumání da- ňových rozhodnutí podle $ 55b d. ř., a žalova- ný tedy odkázal logicky na to, že pokud rozhodnutím Generálního ředitelství cel ne- byl tento přezkum povolen, jde již o věc pra- vomocně rozhodnutou. 1184 Daňové řízení: k pojmu „zavinění“ správce daně k $'64 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d.
ř.“) k $ 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích Finanční úřad jako správce daně vystupuje v daňovém řízení jako organizační složka státu ($ 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vy- stupování v právních vztazích), nemá právní subjektivitu, a proto je třeba termín za- vinění správce daně vyložit jako „pochybení“ správce daně, a nikoli jako zavinění v civilistickém či trestněprávním pojetí. Pokud proto odvolací správní orgán vydá rozhodnutí, jímž zruší či ve prospěch daňového dlužníka změní vykonatelný dodatečný platební výměr správce daně (fi- nančního úřadu), přičemž před jeho vydáním již byla splatná částka dodatečně vy- měřené daně do státního rozpočtu uhrazena (event. vymožena), v důsledku čehož došlo na osobním daňovém účtu daňového dlužníka ke vzníku přeplatku, nelze než ex: dovodit, že vznik tohoto přeplatku zapříčinil (zavinil) správce daně.
493 Ve smyslu $ 64 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, pak daňovému dlužníku vzniká hmotněprávní nárok na úrok z takto vzniklého přeplat- ku na dani.
Akciová společnost C. proti Generálnímu ředitelství cel o clo.