Věc: Společnost s ručením omezeným SEBATEX proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad La- bem o odvod prostředků státního rozpočtu a o penále, o kasační stížnosti žalobce. Žalobce převzal od Výzkumného ústavu textilních strojů Liberec, a. s., projekt „Vývoj zkrácené technologie výroby přízí bavlnář- ského charakteru“ a stal se tak příjemcem in- vestičních dotací ze státního rozpočtu. Na zá- kladě smlouvy o podmínkách poskytnutí a využití finančních prostředků ze státního rozpočtu ČR na podporu výzkumu a vývoje Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“) žalobci poskytlo v roce 1998 formou dotace v rámci řešení uvedeného projektu částku 6 000 000 Kč na pořízení in- vestic a částku 4 000 000 Kč na úhradu nein- vestičních nákladů.
Smlouvou byly vlastní zdroje, které měl žalobce vynaložit na pro- jekt, určeny na 13 000 000 Kč a výše celko- vých nákladů projektu v roce 1998 tak činila 23 000 000 Kč. Kontrolou správce daně zjistil 241 1781 nedodržení podmínek smlouvy o poskytnutí dotace. Správce daně žalobci předepsal plateb- ním výměrem ze dne 11. 1. 2002 odvod neo- právněně zadržených prostředků státního rozpočtu ve výši 6 000 000 Kč a platebním výměrem z téhož dne žalobci sdělil penále za neoprávněné zadržení prostředků státního rozpočtu za období od 1.
1. 1999 do 9. 1.2002 ve výši 6 000 000 Kč. Proti těmto platebním výměrům podal ža- lobce odvolání. Žalovaný rozhodnutími: 1) ze dne 31. 1. 2003 zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru správce daně ze dne 11. 1. 2002; 2) ze dne 3. 3. 2003 zamítl i odvo- lání žalobce proti platebnímu výměru téhož správce daně ze dne 11. 1. 2002. Žalobce z dů- vodu nejasné identifikace úhrad neprokázal správnost užití účelově poskytnutých dotač- ních prostředků. Žalobce napadl obě rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, poboč- ka v Liberci.
Ten žalobu odmítl pro nesplnění podmínky řízení. Nejvyšší správní soud usne- sení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud žalobu znovu projednal. Žalovaný mimo jiné namítal, že správce daně měl kontrolu nakládání s dotací provést na základě zákona o státní kontrole, nikoliv na základě daňového řádu. Krajský soud rozsudkem ze dne 31. 10. 2007 žalobu zamítl. Konstatoval, že u správy daní odkazuje ustanovení $ 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 531/1990 Sb., o územních finanč- ních orgánech (dále jen „zákon o územních finančních orgánech“), na daňový řád, zatím- co u správy odvodů za porušení rozpočtové kázně odkazuje $ 1 odst. 1 písm. b) téhož zá- kona na $ 44 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpo- čtových pravidlech a o změně některých souvise- jících zákonů (dále jen „zákon č. 218/2000 Sb.“).
Ustanovení $ 44 zákona č. 218/2000 Sb. od- povídá $ 30 zákona č. 576/1990 Sb., o pravi- dlech hospodaření s rozpočtovými prostřed- ky České republiky a obcí v České republice (dále jen zákon „o rozpočtových pravi- dlech“); obě citovaná ustanovení jsou nade- psána jako „Porušení rozpočtové kázně“. 242 V souzené věci přitom nejde o celou správu dotací, nýbrž o odvody za porušení rozpočto- vé kázně ve smyslu $ 1 odst. 1 d. ř. Rozhodují- cím procesním předpisem je tak daňový řád, nikoli procesní předpisy jiné.
Podle ustano- vení $ 1 odst. 2 d. ř. je pak finanční úřad opráv- něn činit opatření potřebná ke zjištění, stano- vení a splnění daňových povinností, zejména právo daň vybrat a vymáhat. I provádění kon- „ “troly se proto bude řídit daňovým řádem. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl roz- sudek krajského soudu kasační stížností. Kro- mě jiného namítal, že s ním nebyl sepsán pro- tokol v intencích zákona o státní kontrole, a místo toho mu byla předložena „pouze“ zprá- va o daňové kontrole podle daňového řádu.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti k této námitce uvedl, že finanční úřady nepostupují podle zákona o státní kon- trole. Se stěžovatelem byla projednána zpráva v souladu s $ 16 d. ř. Poté, co byla zpráva stě- žovateli předložena k projednání, stěžovatel vznesl námitku proti nezapočtení vlastních zdrojů s tím, že doloží další důkazy, které však správci daně nepředložil a zprávu podepsal. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Z odůvodnění: C.) Ani čtvrtou námitku neshledal Nej- vyšší správní soud důvodnou.
O této námitce uvážil následovně. Podle $ 1 odst. 1 zákona . o územních finančních orgánech (ve znění platném v době rozhodování správního orgá- nu) „územní finanční orgány jsou správní úřady, které a) vykonávají správu daní, odvodů a zá- loh na tyto příjmy, včetně jejich příslušenství, a správních poplatků jimi vyměřovaných a vybíraných podle zvláštního právního předpisu, b) spravují dotace; správou dotací se ro- zumí kontrola účelové dotace, návratné finanční výpomoci, půjček a příspěvků po- skytovaných ze státního rozpočtu České re- publiky a ze státních fondů České republiky a výkon správy odvodů za porušení rozpo- čtové kázně podle zvláštního právního před- písu (dále jen správa dotací).
Stanoví-li tak zvláštní právní předpis, je součástí správy dotací í oprávnění dotace poskytovat, c)..“ (odkazy vynechány). Podle $ 1 odst. 1 d. ř. v relevantním znění „lento zákon upravuje správu daní, poplat- ků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně (dále jen da- ně!), které jsou příjmem státního rozpočtu České republiky (dále jen rozpočet republi- ky), rozpočtů obcí, rozpočtů okresních úřa- dů (dále jen '“územní rozpočty) a státních fondů České republiky (dále jen fondy)“ (odkazy vynechány).
Podle $ 1 odst. 2 d. ř. v relevantním znění se „správou daně ... rozumí právo činit opat- ření potřebná ke správnému a úplnému zjíš- tění, stanovení a splnění daňových povín- ností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybral, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zá- kona jejich splnění ve stanovené výši a době. Správce daně má způsobilost být účastní- kem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost“ (odkazy vynechány).
Podle $ 1 odst. 3 d. ř. v relevantním znění „podle tohoto zákona postupují územní fi- nanční orgány a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány obcí v České republice věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní (dále jen "správce daně'), daňové subjekty, jakož i tře- tí osoby stanovené v tomto zákoně“ (odkazy vynechány). Podle $ 78 zákona č. 218/2000 Sb. se „po- rušení rozpočtové kázně, ke kterému došlo před účinností tohoto zákona (1. 1. 2001) a které bylo zjištěno za jeho účinnosti, posu- zuje podle dosavadních právních předpisů“.
Předpisem, který upravoval rozpočtová pravidla před účinností výše uvedeného zá- kona, byl zákon o rozpočtových pravidlech (č. 576/1990 Sb.). Podle $ 30 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech, nadepsaného „porušení rozpo- čtové kázně“, „neoprávněně použité nebo za- držené prostředky státního rozpočtu republ- ky nebo státních fondů republiky jsou sub- jekty, kterým byly poskytnuty, povinny od- vést ve stejné výši státnímu rozpočtu republiky, popřípadě státnímu fondu republi- ky. Zároveň jsou tyto subjekty povinny zapla- tit penále ve výší 1 promile denně z neopráv- něně použitých nebo zadržených prostředků, nejvýše však do výše této částky“.
Dle odst. 6 téhož ustanovení „odvod neoprávněně použi- tých nebo zadržených částek, jakož i penále, uloží územní finanční orgán“. Podobnou námitkou (domáhající se rov- něž aplikace jiného právního předpisu než daňového řádu, v daném případě zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole) se zabý- val Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 24. 3. 2006, čj. 5 Afs 173/2004-74, do- stupném na www.nssoud.cz, ve kterém do- spěl k následujícímu závěru: „Ve smyslu výše uvedených ustanovení v případě neoprávně- ného použití nebo zadržení prostředků po- skytnutých ze státního rozpočtu, je porušite- lům rozpočtové kázně uložena povinnost odvést do státního rozpočtu neoprávněně použité nebo zadržené prostředky včetně pe- nále.
V praxi to znamená, že momentem po- rušení někleré z podmínek pro poskytnutí prostředků státního rozpočtu či jejich nevrá- cení ve stanoveném termínu se tyto pro- středky stávají neoprávněně použitými čí zadrženými prostředky a tímto momentem vzníká tomu, kdo porušil podmínky nebo nevrátil poskytnuté prostředky ve stanove- ném termínu, povinnost odvést tyto prostřed- ky do státního rozpočtu formou odvodu za porušení rozpočtové kázně včetně penále. Povinnost subjektu odvést tyto prostředky státnímu rozpočtu nastává ze zákona v oka- mžiku porušení rozpočtové kázně.
Neopráv- něně zadržené prostředky jsou splatné na účet místně příslušného finančního úřadu. Odvod neoprávněně použitých nebo zadrže- ných prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu není tedy možné provést jiným způsobem, než prostřednictvím místně pří- slušného finančního úřadu. Tento postup se taktéž vztahuje na splátky návratných fi- nančních výpomocí neuhrazené v termínu 243 1781 jejich splatnosti. Neuhrazená splátka ná- vratné finanční výpomoci přestává být ná- sledující den po termínu splatnosti řádnou splátkou návratné finanční výpomoci a slá- vá se zadrženými prostředky poskytnutými ze státního rozpočtu.
Odvod těchto prostřed- ků včetně penále uloží místně příslušný finanční úřad. Odvody za porušení rozpočtové kázně jsou podle f 1 odst. I daňového řádu zahr- novány pod legislativní zkratku daně a je- jich správu provádí vždy místně příslušný fi- nanční úřad, který postupuje při správě odvodů dle příslušných ustanovení daňové- ho řádu. Co se rozumí správou daně, je uve- deno v ustanovení f I odst. 2 daňového řá- du. Správou daní se rozumí mimo jiné právo činit opatření potřebná ke zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo daň vybrat a vymáhat.
Míst- ně příslušný finanční úřad je oprávněn po- stupem podle daňového řádu zjišťovat, zda prostředky poskytnuté subjektu ze státního rozpočtu byly použity tak, jak bylo při jejich poskytnutí určeno, a může rozhodnout 0 od- vodu neoprávněně použitých nebo zadrže- ných prostředků ze státního rozpočtu. Stěžovatel se tedy nesprávně domnívá, že správní orgány měly v řízení a rozhodování o vrácení návratné finanční výpomoci pro- vést finanční kontrolu dotace podle zákona č. 320/2001 Sb., tak jak to ukládá zákon č. 218/2000 Sb. Finanční kontroly provádě- né dle tohoto zákona nelze ztotožnil se sprá- vou daní ve smyslu daňového řádu.
Tyto se zabývají širšími souvislostmi hospodaření např. hospodárností, efektivností apod. a je- jich kontrolní závěry jsou svým charakte- rem daleko širší než posouzení finančního úřadu, zda došlo nebo nedošlo k porušení rozpočtové kázně. K výše uvedené námitce stěžovatele Nej- vyšší správní soud uzavírá, že finanční úřad postupoval správně, pokud daňové řízení vedl dle příslušných ustanovení daňového řádu a odvod uložil s odkazem na ustanove- 244 ní f 77 zákona č. 218/ 2000 Sb., za porušení ustanovení f 30 zákona č. 576/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech“.
Tento rozsudek i následná judikatura Nej- vyššího správního soudu (srov. např. rozsu- dek ze dne 10. 7. 2008, čj. 1 Afs 80/2008-104, www.nssoud.cz) potvrzují, že územní finanč- ní orgány při provádění kontroly rozpočtové kázně, do níž spadá i kontrola čerpání dotací, postupují podle daňového řádu. Tento závěr vyplývá z $ 30 odst. 6 zákona o rozpočtových pravidlech ve spojení z $ 1 odst. 1až3 d.ř.Na ustanovení $ 30 zákona o rozpočtových pra- vidlech (jež bylo nadepsáno „Důsledky poru- šení rozpočtové kázně“) explicitně odkazo- val v příslušném časovém období $ 1 odst. 1 d.
ř. V souzené věci jde právě o odvody za po- rušení rozpočtové kázně ve smyslu $ 1 odst. 1 d. ř. Rozhodujícím procesním předpisem je tak daňový řád, nikoli procesní předpisy jiné. Podle $ 1 odst. 2 d. ř. je pak finanční úřad oprávněn činit opatření potřebná ke zjištění, stanovení a splnění daňových povinností. I provádění kontroly se proto bude řídit da- ňovým řádem. Zákon o státní kontrole je obecným právním předpisem, podle něhož postupují kontrolní orgány všude tam, kde vykonávají správní dozor na základě pravo- moci jim svěřené zvláštním zákonem a při- tom zvláštní zákon nestanoví pro provádění této kontroly jiný postup ($ 8 odst. 2 zákona o státní kontrole).
V oblasti „správy daní“ v širším slova smyslu, jak ji definuje $ 1 odst. 1 a 2 d. ř, je tímto zvláštním právním předpisem právě daňový řád, který obsahuje podrobnou úpravu provádění daňové kon- troly v $ 16, a proto se zde zákon o státní kon- trole nemůže uplatnit ani subsidiárně. Kro- mě toho je třeba zdůraznit, že při provádění daňové kontroly má daňový subjekt minimál- ně plně srovnatelný, či spíše Širší rozsah pro- cesních práv než kontrolovaná osoba podle zákona o státní kontrole. Lze tedy uzavřít, že se stěžovatel mýlí, pokud se domnívá, že fi- nanční orgány měly v projednávaném přípa- dě provést kontrolu čerpání dotace podle zá- kona o státní kontrole.
(...) 1782 Celní právo: vyrovnávací clo Celní řízení: odmítnutí důkazů předložených deklarantem k čl. 1 odst. 6 nařízení (ES) č. 1480/2003 o uložení konečného vyrovnávacího cla z dovozu ně- kterých elektronických mikroobvodů nazývaných DRAMs (dynamické paměti s libovol- ným přístupem) pocházejících z Korejské republiky a o konečném výběru uloženého pro- zatímního cla, ve znění nařízení Rady (ES) č. 2116/2005 k čl. 28 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 2026/97 o ochraně před dovozem subvencovaných vý- robků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství Předloží-li deklarant celnímu orgánu dokumenty, o nichž má za to, že jsou posta- čujícím důkazem opaku skutečnosti, že zboží nepochází ze země předpokládané právním předpisem upravujícím vyrovnávací clo, anebo od výrobce, v jehož přípa- dě právní předpis nařizuje uložení takového cla, nestačí ze strany celního orgánu pouhé poukázání na nepředložení prohlášení vystavené posledním výrobcem.
Po- kud vysvětlení účastníka řízení nepovažuje za dostatečná, má celní orgán povinnost nejen dát tomuto účastníku možnost podat dodatečné vysvětlení, ale posléze i ve svém rozhodnutí uvést důvody pro odmítnutí předložených důkazů nebo informací a uvést je ve zveřejněných závěrech [čl. 28 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 2026/97].
Věc: Společnost s ručením omezeným SEBATEX proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad La- bem o odvod prostředků státního rozpočtu a o penále, o kasační stížnosti žalobce. Žalobce převzal od Výzkumného ústavu textilních strojů Liberec, a. s., projekt „Vývoj zkrácené technologie výroby přízí bavlnář- ského charakteru“ a stal se tak příjemcem in- vestičních dotací ze státního rozpočtu. Na zá- kladě smlouvy o podmínkách poskytnutí a využití finančních prostředků ze státního rozpočtu ČR na podporu výzkumu a vývoje Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“) žalobci poskytlo v roce 1998 formou dotace v rámci řešení uvedeného projektu částku 6 000 000 Kč na pořízení in- vestic a částku 4 000 000 Kč na úhradu nein- vestičních nákladů.
Smlouvou byly vlastní zdroje, které měl žalobce vynaložit na pro- jekt, určeny na 13 000 000 Kč a výše celko- vých nákladů projektu v roce 1998 tak činila 23 000 000 Kč. Kontrolou správce daně zjistil 241 1781 nedodržení podmínek smlouvy o poskytnutí dotace. Správce daně žalobci předepsal plateb- ním výměrem ze dne 11. 1. 2002 odvod neo- právněně zadržených prostředků státního rozpočtu ve výši 6 000 000 Kč a platebním výměrem z téhož dne žalobci sdělil penále za neoprávněné zadržení prostředků státního rozpočtu za období od 1.
1. 1999 do 9. 1.2002 ve výši 6 000 000 Kč. Proti těmto platebním výměrům podal ža- lobce odvolání. Žalovaný rozhodnutími: 1) ze dne 31. 1. 2003 zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru správce daně ze dne 11. 1. 2002; 2) ze dne 3. 3. 2003 zamítl i odvo- lání žalobce proti platebnímu výměru téhož správce daně ze dne 11. 1. 2002. Žalobce z dů- vodu nejasné identifikace úhrad neprokázal správnost užití účelově poskytnutých dotač- ních prostředků. Žalobce napadl obě rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, poboč- ka v Liberci.
Ten žalobu odmítl pro nesplnění podmínky řízení. Nejvyšší správní soud usne- sení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud žalobu znovu projednal. Žalovaný mimo jiné namítal, že správce daně měl kontrolu nakládání s dotací provést na základě zákona o státní kontrole, nikoliv na základě daňového řádu. Krajský soud rozsudkem ze dne 31. 10. 2007 žalobu zamítl. Konstatoval, že u správy daní odkazuje ustanovení $ 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 531/1990 Sb., o územních finanč- ních orgánech (dále jen „zákon o územních finančních orgánech“), na daňový řád, zatím- co u správy odvodů za porušení rozpočtové kázně odkazuje $ 1 odst. 1 písm. b) téhož zá- kona na $ 44 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpo- čtových pravidlech a o změně některých souvise- jících zákonů (dále jen „zákon č. 218/2000 Sb.“).
Ustanovení $ 44 zákona č. 218/2000 Sb. od- povídá $ 30 zákona č. 576/1990 Sb., o pravi- dlech hospodaření s rozpočtovými prostřed- ky České republiky a obcí v České republice (dále jen zákon „o rozpočtových pravi- dlech“); obě citovaná ustanovení jsou nade- psána jako „Porušení rozpočtové kázně“. 242 V souzené věci přitom nejde o celou správu dotací, nýbrž o odvody za porušení rozpočto- vé kázně ve smyslu $ 1 odst. 1 d. ř. Rozhodují- cím procesním předpisem je tak daňový řád, nikoli procesní předpisy jiné.
Podle ustano- vení $ 1 odst. 2 d. ř. je pak finanční úřad opráv- něn činit opatření potřebná ke zjištění, stano- vení a splnění daňových povinností, zejména právo daň vybrat a vymáhat. I provádění kon- „ “troly se proto bude řídit daňovým řádem. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl roz- sudek krajského soudu kasační stížností. Kro- mě jiného namítal, že s ním nebyl sepsán pro- tokol v intencích zákona o státní kontrole, a místo toho mu byla předložena „pouze“ zprá- va o daňové kontrole podle daňového řádu.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti k této námitce uvedl, že finanční úřady nepostupují podle zákona o státní kon- trole. Se stěžovatelem byla projednána zpráva v souladu s $ 16 d. ř. Poté, co byla zpráva stě- žovateli předložena k projednání, stěžovatel vznesl námitku proti nezapočtení vlastních zdrojů s tím, že doloží další důkazy, které však správci daně nepředložil a zprávu podepsal. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Z odůvodnění: C.) Ani čtvrtou námitku neshledal Nej- vyšší správní soud důvodnou.
O této námitce uvážil následovně. Podle $ 1 odst. 1 zákona . o územních finančních orgánech (ve znění platném v době rozhodování správního orgá- nu) „územní finanční orgány jsou správní úřady, které a) vykonávají správu daní, odvodů a zá- loh na tyto příjmy, včetně jejich příslušenství, a správních poplatků jimi vyměřovaných a vybíraných podle zvláštního právního předpisu, b) spravují dotace; správou dotací se ro- zumí kontrola účelové dotace, návratné finanční výpomoci, půjček a příspěvků po- skytovaných ze státního rozpočtu České re- publiky a ze státních fondů České republiky a výkon správy odvodů za porušení rozpo- čtové kázně podle zvláštního právního před- písu (dále jen správa dotací).
Stanoví-li tak zvláštní právní předpis, je součástí správy dotací í oprávnění dotace poskytovat, c)..“ (odkazy vynechány). Podle $ 1 odst. 1 d. ř. v relevantním znění „lento zákon upravuje správu daní, poplat- ků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně (dále jen da- ně!), které jsou příjmem státního rozpočtu České republiky (dále jen rozpočet republi- ky), rozpočtů obcí, rozpočtů okresních úřa- dů (dále jen '“územní rozpočty) a státních fondů České republiky (dále jen fondy)“ (odkazy vynechány).
Podle $ 1 odst. 2 d. ř. v relevantním znění se „správou daně ... rozumí právo činit opat- ření potřebná ke správnému a úplnému zjíš- tění, stanovení a splnění daňových povín- ností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybral, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zá- kona jejich splnění ve stanovené výši a době. Správce daně má způsobilost být účastní- kem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost“ (odkazy vynechány).
Podle $ 1 odst. 3 d. ř. v relevantním znění „podle tohoto zákona postupují územní fi- nanční orgány a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány obcí v České republice věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní (dále jen "správce daně'), daňové subjekty, jakož i tře- tí osoby stanovené v tomto zákoně“ (odkazy vynechány). Podle $ 78 zákona č. 218/2000 Sb. se „po- rušení rozpočtové kázně, ke kterému došlo před účinností tohoto zákona (1. 1. 2001) a které bylo zjištěno za jeho účinnosti, posu- zuje podle dosavadních právních předpisů“.
Předpisem, který upravoval rozpočtová pravidla před účinností výše uvedeného zá- kona, byl zákon o rozpočtových pravidlech (č. 576/1990 Sb.). Podle $ 30 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech, nadepsaného „porušení rozpo- čtové kázně“, „neoprávněně použité nebo za- držené prostředky státního rozpočtu republ- ky nebo státních fondů republiky jsou sub- jekty, kterým byly poskytnuty, povinny od- vést ve stejné výši státnímu rozpočtu republiky, popřípadě státnímu fondu republi- ky. Zároveň jsou tyto subjekty povinny zapla- tit penále ve výší 1 promile denně z neopráv- něně použitých nebo zadržených prostředků, nejvýše však do výše této částky“.
Dle odst. 6 téhož ustanovení „odvod neoprávněně použi- tých nebo zadržených částek, jakož i penále, uloží územní finanční orgán“. Podobnou námitkou (domáhající se rov- něž aplikace jiného právního předpisu než daňového řádu, v daném případě zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole) se zabý- val Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 24. 3. 2006, čj. 5 Afs 173/2004-74, do- stupném na www.nssoud.cz, ve kterém do- spěl k následujícímu závěru: „Ve smyslu výše uvedených ustanovení v případě neoprávně- ného použití nebo zadržení prostředků po- skytnutých ze státního rozpočtu, je porušite- lům rozpočtové kázně uložena povinnost odvést do státního rozpočtu neoprávněně použité nebo zadržené prostředky včetně pe- nále.
V praxi to znamená, že momentem po- rušení někleré z podmínek pro poskytnutí prostředků státního rozpočtu či jejich nevrá- cení ve stanoveném termínu se tyto pro- středky stávají neoprávněně použitými čí zadrženými prostředky a tímto momentem vzníká tomu, kdo porušil podmínky nebo nevrátil poskytnuté prostředky ve stanove- ném termínu, povinnost odvést tyto prostřed- ky do státního rozpočtu formou odvodu za porušení rozpočtové kázně včetně penále. Povinnost subjektu odvést tyto prostředky státnímu rozpočtu nastává ze zákona v oka- mžiku porušení rozpočtové kázně.
Neopráv- něně zadržené prostředky jsou splatné na účet místně příslušného finančního úřadu. Odvod neoprávněně použitých nebo zadrže- ných prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu není tedy možné provést jiným způsobem, než prostřednictvím místně pří- slušného finančního úřadu. Tento postup se taktéž vztahuje na splátky návratných fi- nančních výpomocí neuhrazené v termínu 243 1781 jejich splatnosti. Neuhrazená splátka ná- vratné finanční výpomoci přestává být ná- sledující den po termínu splatnosti řádnou splátkou návratné finanční výpomoci a slá- vá se zadrženými prostředky poskytnutými ze státního rozpočtu.
Odvod těchto prostřed- ků včetně penále uloží místně příslušný finanční úřad. Odvody za porušení rozpočtové kázně jsou podle f 1 odst. I daňového řádu zahr- novány pod legislativní zkratku daně a je- jich správu provádí vždy místně příslušný fi- nanční úřad, který postupuje při správě odvodů dle příslušných ustanovení daňové- ho řádu. Co se rozumí správou daně, je uve- deno v ustanovení f I odst. 2 daňového řá- du. Správou daní se rozumí mimo jiné právo činit opatření potřebná ke zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo daň vybrat a vymáhat.
Míst- ně příslušný finanční úřad je oprávněn po- stupem podle daňového řádu zjišťovat, zda prostředky poskytnuté subjektu ze státního rozpočtu byly použity tak, jak bylo při jejich poskytnutí určeno, a může rozhodnout 0 od- vodu neoprávněně použitých nebo zadrže- ných prostředků ze státního rozpočtu. Stěžovatel se tedy nesprávně domnívá, že správní orgány měly v řízení a rozhodování o vrácení návratné finanční výpomoci pro- vést finanční kontrolu dotace podle zákona č. 320/2001 Sb., tak jak to ukládá zákon č. 218/2000 Sb. Finanční kontroly provádě- né dle tohoto zákona nelze ztotožnil se sprá- vou daní ve smyslu daňového řádu.
Tyto se zabývají širšími souvislostmi hospodaření např. hospodárností, efektivností apod. a je- jich kontrolní závěry jsou svým charakte- rem daleko širší než posouzení finančního úřadu, zda došlo nebo nedošlo k porušení rozpočtové kázně. K výše uvedené námitce stěžovatele Nej- vyšší správní soud uzavírá, že finanční úřad postupoval správně, pokud daňové řízení vedl dle příslušných ustanovení daňového řádu a odvod uložil s odkazem na ustanove- 244 ní f 77 zákona č. 218/ 2000 Sb., za porušení ustanovení f 30 zákona č. 576/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech“.
Tento rozsudek i následná judikatura Nej- vyššího správního soudu (srov. např. rozsu- dek ze dne 10. 7. 2008, čj. 1 Afs 80/2008-104, www.nssoud.cz) potvrzují, že územní finanč- ní orgány při provádění kontroly rozpočtové kázně, do níž spadá i kontrola čerpání dotací, postupují podle daňového řádu. Tento závěr vyplývá z $ 30 odst. 6 zákona o rozpočtových pravidlech ve spojení z $ 1 odst. 1až3 d.ř.Na ustanovení $ 30 zákona o rozpočtových pra- vidlech (jež bylo nadepsáno „Důsledky poru- šení rozpočtové kázně“) explicitně odkazo- val v příslušném časovém období $ 1 odst. 1 d.
ř. V souzené věci jde právě o odvody za po- rušení rozpočtové kázně ve smyslu $ 1 odst. 1 d. ř. Rozhodujícím procesním předpisem je tak daňový řád, nikoli procesní předpisy jiné. Podle $ 1 odst. 2 d. ř. je pak finanční úřad oprávněn činit opatření potřebná ke zjištění, stanovení a splnění daňových povinností. I provádění kontroly se proto bude řídit da- ňovým řádem. Zákon o státní kontrole je obecným právním předpisem, podle něhož postupují kontrolní orgány všude tam, kde vykonávají správní dozor na základě pravo- moci jim svěřené zvláštním zákonem a při- tom zvláštní zákon nestanoví pro provádění této kontroly jiný postup ($ 8 odst. 2 zákona o státní kontrole).
V oblasti „správy daní“ v širším slova smyslu, jak ji definuje $ 1 odst. 1 a 2 d. ř, je tímto zvláštním právním předpisem právě daňový řád, který obsahuje podrobnou úpravu provádění daňové kon- troly v $ 16, a proto se zde zákon o státní kon- trole nemůže uplatnit ani subsidiárně. Kro- mě toho je třeba zdůraznit, že při provádění daňové kontroly má daňový subjekt minimál- ně plně srovnatelný, či spíše Širší rozsah pro- cesních práv než kontrolovaná osoba podle zákona o státní kontrole. Lze tedy uzavřít, že se stěžovatel mýlí, pokud se domnívá, že fi- nanční orgány měly v projednávaném přípa- dě provést kontrolu čerpání dotace podle zá- kona o státní kontrole.
(...) 1782 Celní právo: vyrovnávací clo Celní řízení: odmítnutí důkazů předložených deklarantem k čl. 1 odst. 6 nařízení (ES) č. 1480/2003 o uložení konečného vyrovnávacího cla z dovozu ně- kterých elektronických mikroobvodů nazývaných DRAMs (dynamické paměti s libovol- ným přístupem) pocházejících z Korejské republiky a o konečném výběru uloženého pro- zatímního cla, ve znění nařízení Rady (ES) č. 2116/2005 k čl. 28 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 2026/97 o ochraně před dovozem subvencovaných vý- robků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství Předloží-li deklarant celnímu orgánu dokumenty, o nichž má za to, že jsou posta- čujícím důkazem opaku skutečnosti, že zboží nepochází ze země předpokládané právním předpisem upravujícím vyrovnávací clo, anebo od výrobce, v jehož přípa- dě právní předpis nařizuje uložení takového cla, nestačí ze strany celního orgánu pouhé poukázání na nepředložení prohlášení vystavené posledním výrobcem.
Po- kud vysvětlení účastníka řízení nepovažuje za dostatečná, má celní orgán povinnost nejen dát tomuto účastníku možnost podat dodatečné vysvětlení, ale posléze i ve svém rozhodnutí uvést důvody pro odmítnutí předložených důkazů nebo informací a uvést je ve zveřejněných závěrech [čl. 28 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 2026/97].
Podle čl. 1 odst. 3 nařízení (ES) č. 1480/2003 uvede deklarant při předložení celního pro- hlášení s návrhem na propuštění multikom- binovaných forem DRAM do volného oběhu celním orgánům členského státu (ES/EU) v kolonce 44 JSD referenční číslo, stanovené nařízením a odpovídající uvedeným popisům výrobku/původu. Pro multikombinované for- my DRAM, které pocházejí z jiných zemí než z Korejské republiky, obsahují DRAM čipy ne- bo zamontované DRAM pocházející z jiných zemí než z Korejské republiky nebo pocháze- jící z Korejské republiky a jsou vyrobeny spo- lečností Samsung, je stanoveno referenční číslo D010 a nulová celní sazba.
Podle čl. 1 odst. 4 citovaného nařízení je uvedení tohoto referenčního čísla považováno za dostačující podklad; u všech zbývajících popisů výrob- ku/původu předloží deklarant prohlášení vystavené posledním výrobcem, v němž je uveden původ, výrobci a hodnota všech sou- částek multikombinované formy DRAM, a to v souladu s požadavky uvedenými v příloze k nařízení. Pokud není v JSD uvedeno refe- renční číslo, jak stanoví čl. 1 odst. 3 nařízení CES) č. 1480/2003, nebo pokud není celní prohlášení provázeno prohlášením v přípa- dech, kdy to vyžaduje čl.
1 odst. 4, považují se - podle čl. 1 odst. 5 citovaného nařízení, na něž se odvolává žalobce - multikombinované formy DRAM, není-li prokázán opak, za po- cházející z Korejské republiky a za vyrobené všemi jinými společnostmi než společností 246 Samsung a uplatní se sazba vyrovnávacího cla ve výši 34,8 %. Článek 1 odst. 6 nařízení (ES) č. 1480/2003 odkazuje pro účely ověřování údajů celními orgány členského státu CES/EU) na subsidiár- ní použití čl. 28 odst. 1, 3, 4 a 6 nařízení Rady CES) č. 2026/97.
Článek 28 tohoto nařízení upravuje na jedné straně právní dopady ne- dostatečné spolupráce účastníka řízení včet- ně povinnosti celních orgánů uvědomit účastníky řízení o důsledcích nedostatečné spolupráce, na straně druhé v odstavci 4 pro případy, kdy nejsou důkazy nebo informace přijaty, zdůrazňuje, že strana, která je předlo- žila, má být okamžitě uvědomena o důvodech jejich odmítnutí a má jí být dána možnost po- dat dodatečné vysvětlení ve stanovené lhůtě. (CD Předložíli deklarant celnímu orgánu do- kumenty, o nichž má za to, že jsou postačují- cím důkazem opaku skutečnosti, že zboží ne- pochází ze země předpokládané právním předpisem upravujícím vyrovnávací clo, ane- bo od výrobce, v jehož případě právní před- pis nařizuje uložení takového cla, nestačí ze strany celního orgánu pouhé poukázání na nepředložení prohlášení vystavené posled- ním výrobcem.
Pokud vysvětlení účastníka ří- zení nepovažuje za dostatečná, má celní or- gán povinnost nejen dát tomuto účastníku možnost podat dodatečné vysvětlení, ale po- sléze i ve svém rozhodnutí uvést důvody pro odmítnutí předložených důkazů nebo infor- mací a uvést je ve zveřejněných závěrech. Přestože nelze přehlédnout určitý projev nedostatečné spolupráce žalobce jako dekla- ranta s celními orgány, pokud jde o předklá- dání rozhodných dokumentů (až v soudním řízení bylo např. předloženo dříve požadova- né prohlášení vystavené posledním výrob- cem a obsahující údaje zajímající Evropské společenství), má soud ve shodě se žalobcem za to, že dikce čl.
1 odst. 5 nařízení (ES) č. 1480/2003, která podmiňuje domněnku původu předmětného zboží skutečností, že není prokázán opak, neznamená, že jediným přípustným důkazem opaku musí být pouze prohlášení, o němž hovoří čl. 1 odst. 4 citova- ného nařízení a jež vystaví poslední výrobce s obsahovými náležitostmi uvedeným v přílo- ze k tomuto nařízení. Napadené rozhodnutí žalovaného, které pouze uvádí, že žalobce nepředložil požado- vané prohlášení vystavené posledním výrob- cem, postrádá jakékoli zdůvodnění nebo ob- jasnění právního postoje žalovaného a jeho právního závěru ve vztahu k dokumentům, které žalobce předložil s odvoláním, resp. k výzvě učiněné celního úřadu, tedy přezkou- matelné zdůvodnění, proč konkrétní předlo- žené dokumenty žalovaný nepovažoval za do- stačující důkaz opaku či za důkaz potvrzující, že zemí původu dováženého zboží, na něž bylo uvaleno vyrovnávací clo, nebyla Korejská repub- lika, nýbrž Portoriko (USA).
Důvody odmítnutí předloženého důkazu je nezbytné uvést nejen podle zákonů České republiky upravujících ří- zení před správními orgány a náležitosti rozhod- nutí, ale rovněž podle speciálního ustanovení čl. 28 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 2026/97, kte- ré je v řízení před celními orgány České republi- ky přímo použitelné a na něž se nařízení (ES) č. 1480/2003 výslovně odvolává. €...) 1783 Kompetenční spory: pravomoc k rozhodnutí ve věci národní správy k dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jed- nání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů k $ 14 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy Čes- ké republiky, ve znění zákonů č. 60/1988 Sb., č. 173/1989 Sb., č. 305/1990 Sb., č. 575/1990 Sb., č. 474/1992 Sb., č. 272/1996 Sb., č. 256/2001 Sb., č. 47/2002 Sb. a č. 186/2006 Sb. Správním orgánem příslušným rozhodnout 0 odvolání proti rozhodnutí ve věci zrušení národní správy zavedené k obytnému domu nebo stavební parcele na zá- kladě dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb. je krajský úřad.
Pokud však s ohle- dem na místní příslušnost rozhodl v I. stupni Magistrát hl. m. Prahy, je k rozhodnu- tí o odvolání příslušné Ministerstvo pro místní rozvoj, neboť je ústředním orgánem státní správy v oblasti rozvoje domovního a bytového fondu (6 14 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky).
Společnost s ručením omezeným Federal Express Czech proti Celnímu ředitelství Praha