cích na výstavbu v hlavním městě Praze“ I. Institut správního uvážení nemá při aplikaci ustanovení $ 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, místa; naopak zákon vý- slovně stanoví, že stavba nebo zařízení postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním musí být odstraněny. Stavební úřad tak neučiní jen při splnění všech zákonných podmínek, což musí stavebník v řízení prokázat. Nejde proto o správní uvážení (zda a kterou z podmínek stavebník splnil), nýbrž stavebník sám musí prokázat, že došlo ke splnění všech podmínek, jejichž splnění by bylo jinak požadováno v rámci řízení o povolení stavby (či ohlášení).
II. Posuzování souladu stavby s obecnými technickými požadavky na vý- stavbu je otázkou správního uvážení toliko tam, kde vyhláška o obecných technických požadavcích na výstavbu pro takový postup otvírá prostor; ji- nak je otázkou důkazní.
IIX. Ustanovení $ 44 odst. 6 vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP, o technických po- žadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, dává příkaz užít pro stavby umisťované na stavebních pozemcích rodinných domků přiměřeně usta- novení $ 43 této vyhlášky. Legislativní pojem „přiměřeně“ neznamená, že správnímu úřadu je dána možnost správního uvážení, které z ustanovení si pro aplikaci na daný skutkový stav vybere, ale znamená příkaz aplikovat ustanovení $ 43 vyhlášky způsobem odpovídajícím povaze věci. % Vyhláška č. 5/1979 Sb. NVP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, byla s účinností od 1.
1. 2000 zrušena vyhláškou č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy. 276 - 7 2 === 804 —— -O IV. Prostor pro správní uvážení je v zákoně, popřípadě v podzákonném právním předpise, limitován, neboť možnost uvážení stavebního úřadu je dána tehdy, jestliže konkrétní zjištěný skutkový stav splňuje objektivně vy- mezené definiční znaky pro takovou úvahu. Má-li stavební úřad aplikovat určitá ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav přiměřeně, musí aplikovat tato pravidla postupně podle jejich smyslu tak, že nejprve musí vyloučit možnost aplikace pravidla šetřícího více zákonem sledovaný 2..
zájem a teprve poté může užít výjimky z tohoto pravidla, která tento zájem omezuje, popř. otvírá cestu správnímu uvážení.
cích na výstavbu v hlavním městě Praze“ I. Institut správního uvážení nemá při aplikaci ustanovení $ 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, místa; naopak zákon vý- slovně stanoví, že stavba nebo zařízení postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním musí být odstraněny. Stavební úřad tak neučiní jen při splnění všech zákonných podmínek, což musí stavebník v řízení prokázat. Nejde proto o správní uvážení (zda a kterou z podmínek stavebník splnil), nýbrž stavebník sám musí prokázat, že došlo ke splnění všech podmínek, jejichž splnění by bylo jinak požadováno v rámci řízení o povolení stavby (či ohlášení).
II. Posuzování souladu stavby s obecnými technickými požadavky na vý- stavbu je otázkou správního uvážení toliko tam, kde vyhláška o obecných technických požadavcích na výstavbu pro takový postup otvírá prostor; ji- nak je otázkou důkazní.
IIX. Ustanovení $ 44 odst. 6 vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP, o technických po- žadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, dává příkaz užít pro stavby umisťované na stavebních pozemcích rodinných domků přiměřeně usta- novení $ 43 této vyhlášky. Legislativní pojem „přiměřeně“ neznamená, že správnímu úřadu je dána možnost správního uvážení, které z ustanovení si pro aplikaci na daný skutkový stav vybere, ale znamená příkaz aplikovat ustanovení $ 43 vyhlášky způsobem odpovídajícím povaze věci. % Vyhláška č. 5/1979 Sb. NVP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, byla s účinností od 1.
1. 2000 zrušena vyhláškou č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy. 276 - 7 2 === 804 —— -O IV. Prostor pro správní uvážení je v zákoně, popřípadě v podzákonném právním předpise, limitován, neboť možnost uvážení stavebního úřadu je dána tehdy, jestliže konkrétní zjištěný skutkový stav splňuje objektivně vy- mezené definiční znaky pro takovou úvahu. Má-li stavební úřad aplikovat určitá ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav přiměřeně, musí aplikovat tato pravidla postupně podle jejich smyslu tak, že nejprve musí vyloučit možnost aplikace pravidla šetřícího více zákonem sledovaný 2..
zájem a teprve poté může užít výjimky z tohoto pravidla, která tento zájem omezuje, popř. otvírá cestu správnímu uvážení.
Podle $ 88 odst. 1 písm. b) stavební- ho zákona (ve znění účinném od 1. 7. 1998) stavební úřad nařídí odstranění stavby postavené bez stavebního povole- ní či ohlášení nebo v rozporu s ním; od- stranční stavby se nenařídí, pokud sta- vebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména územně plánovací dokumentací, cíly a záměry územního plánování, obecnými technic- kými požadavky na výstavbu, technický- mi požadavky na stavby a zájmy chráně- nými zvláštními předpisy, a jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečně povolení a předloží podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební po- volení.
Podle čl. II bodu 5. přechodných ustanovení zákona č. 83/1998 Sb. se no- velizované znění $ 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona předně citované uži- je i na řízení zahájená před účinností to- hoto zákona. Institut správního uvážení při aplika- ci tohoto ustanovení tak nemá místa, na- opak zákon výslovně stanoví, že stavba nebo zařízení postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním musí být odstraněny (stavební úřad „nařídí“ odstranění). Stavební úřad tak neučiní („odstranění stavby nenařídí“) jen při splnění všech shora citovaných podmínek.
Splnění podmínek musí být v řízení dostatečně zjištěno - prokázáno stavebníkem. Nejde proto o správní uvá- žení (zda a kterou z podmínek stavebník splniĎ, nýbrž jde o prokázání stavební- kem samým, že došlo ke splnění všech podmínek, jejichž splnění by bylo jinak požadováno v rámci řízení o povolení stavby (či ohlášení). V daném případě je sporné, zda sta- vebník prokázal, že stavba je v souladu s obecnými technickými požadavky na výstavbu, tj. v souladu s vyhláškou č. 5/1979 Sb. NVP (ve znění změn).
Po- suzování souladu stavby s obecnými technickými požadavky na výstavbu je otázkou správního uvážení toliko tam, kde vyhláška č. 5/1979 Sb. NVP otvírá prostor pro takový postup, jinak je otáz- kou důkazní. Musí být zjištěno, zda stav- ba tak, jak je na pozemku postavena, od- povídá stanoveným požadavkům této vyhlášky, a to jak ohledně jejího umístě- ní, tak ohledně stavebně technického provedení. Skutkové zjištění, jak vyplývá shora, bylo ohledně umístění stavby uči- něno, a bylo nepochybně zjištěno, že stavba dřevěné kůlny je vzdálena od hra- nice sousedního pozemku cca 28 - 29 cm, střecha dosahuje až na hranici se sou- sedním pozemkem a nejde o zvláště stís- něné územní podmínky.
Ustanovení $ 44 odst. 6 vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP dává příkaz užít pro stavby umisťované na stavebních pozem- cích rodinných domků přiměřeně $ 43 této vyhlášky. Na rozdíl od legislativního 281 804 pojmu „obdobně“, který vyjadřuje, že pravidlo, na něž je odkazováno, se užije stejně, pojem „přiměřeně“ znamená, že se pravidlo užije adekvátně k povaze vě- ci či vztahu (proporcionálně). Nelze jej aplikovat v tom smyslu, jak učinil žalova- ný, tj. že přiměřeně použije toliko některé z ustanovení $ 43, a výběr pak závisí na je- ho uvážení, nýbrž je nutno tato ustanove- ní respektovat v celkovém jejich obsahu na zjištěný skutkový stav v dané konkrét- ní věci.
Legislativní pojem „přiměřeně“ neznamená, že správnímu úřadu je dána možnost správního uvážení, které z usta- novení si pro aplikaci na daný skutkový stav vybere, ale znamená příkaz aplikovat $ 43 vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP způso- bem odpovídajícím povaze věci. Ustanovení $ 43 vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP obsahuje v odst. 1 definici rodinné- ho domu; pokud jde o vzdálenosti rodin- ných domů, v odst. 2 stanoví pravidlo, že mají-li domy mezi sebou volný prostor, vzdálenost mezi nimi má být 10 m, ne- smí však být menší než 7 m.
Správní uvá- žení je tedy vymezeno, pokud jde umís- tění v tomto případě, tak, že nelze-li zachovat vzdálenost 10 m, je možno ji zmenšit až na 7m. Prostor pro správní uvážení je podobně vymezen i v dalších odstavcích $ 43 téže vyhlášky. V odst. 3 se stanoví, že vzdálenost rodinných do- mů vytvářejících mezi sebou volný pro- stor nesmí být od společných hranic pozemků menší než 3 m. Pokud by roz- měry stavebního pozemku znemožňova- ly účelné dispoziční řešení stavby rodin- ného domu, může stavební úřad snížit jeho vzdálenost od společné hranice vý- jimečně až na 2 m.
V odst. 4 se říká, že ve zvlášť stísněných územních podmín- kách, kde nelze dodržet vzdálenost po- dle odst. 2, může stavební úřad snížit vzdálenost mezi rodinnými domy až na 4 m, pokud v žádné z protilehlých částí 282 stěn nejsou okna obytných místností. Vtěchto případech se nemusí uplatnit usta- novení odst. 3 o vzdálenosti rodinných do- mů od společných hranic pozemků. Odst. 5 citovaného $ 43 téže vyhlášky stanoví pravidlo, že v územích, kde je nutno stavbu přizpůsobit charakteru okolní zástavby, je možno uplatnit urba- nistická hlediska a umístit rodinný dům na hranici pozemku.
V takovém případě nesmí být ve stěně na hranici žádné otvory. Odst. 6 pak hovoří o případu, kdy nemají rodinné domy mezi sebou volný prostor a musí na sebe navazovat. Odst. 7 a 8 stanoví, kolik nesmí zastavě- ná plocha nadzemními objekty přesáh- nout plochu pozemku a jakým způso- bem se měří vzdálenosti mezi objekty. Uvedená ustanovení $ 43 je nutno apli- kovat přiměřeně i na stavby plnící do- plňkovou funkci rodinných domů, tj. drobné a jednoduché stavby, a to v tom smyslu, že pakliže na sousedních pozem- cích jsou umístěny rodinné domy, které splňují požadavky stanovené touto vy- hláškou, je nesporné, že doplňkové stav- by nemohou být v těch samých vzdále- nostech jako jsou rodinné domy, nýbrž že je nutno vzdálenost způsobem odpo- vídajícím povaze doplňkových staveb adekvátně snížit, nicméně je nutno za- chovat gradaci omezení pro správní uvá- žení, kterou jednotlivé odstavce 2, 3,4, pokud jde o umisťování staveb, vyžadují, tj. zachovat dispozice normy pro toto uvážení, a to i ve vztahu k odst.
5. Odst. 2 a 3 ustanovení $ 43 vyhlášky č. 5/1979 Sb. NYP stanoví, jaké vzdálenosti je nutno dodržet, vytváří-li rodinné domy mezi sebou volný prostor. Odst. 4 pak míří na případy, kdy nelze tyto vzdálenosti ro- dinných domů, resp. od hranic pozem- ků, dodržet u hlavních staveb, a říká se zde, že ve zvlášť stísněných územních podmínkách může stavební úřad snížit vzdálenost až na 4 m, pokud v žádné z protilehlých stěn nejsou okna obytných místností a nemusí se uplatnit pravidlo vyjádřené v odst. 3 o vzdálenostech ro- dinných domů od hranic pozemků.
Je te- dy zřejmé, že na rozdíl od případu, kdy je dostatečný prostor mezi hlavními stavbami, tam, kde jsou zvlášť stísněné podmínky, je možno umístit hlavní stav- by nejméně 4 m od sebe. Ve smyslu těchto pravidel, má-li jich být přiměřeně použito při umisťování staveb plnících doplňkovou funkci ro- dinných domů, je nutno dovodit, že pak- liže je dostatečně volný prostor na parcelách, na nichž jsou již umístěny ro- dinné domy, je nutno, i pokud jde o do- plňkové stavby, dodržet rovněž vzdále- nosti těchto staveb navzájem a od hranic pozemků, a to úměrně danému prosto- ru.
AŽ teprve jedná-li se o zvlášť stísněné podmínky, kde takto postupovat nelze, mohou být tyto vzdálenosti sníženy; umístění doplňkových staveb až na hra- nici pozemku může proto přicházet vúvahu toliko ve zvlášť stísněných územ- ních podmínkách. Žalobce má proto pravdu v tom, že v daném případě, pakli- že bylo ve smyslu $ 43 odst. 4 vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP zjištěno, že nejde o zvlášť stísněné podmínky a jde o umís- tění doplňkové stavby k rodinnému do- mu, musí při dodatečném povolení stav- by být dbáno pravidla, že jen ve zvlášť stísněných územních podmínkách je možné snížit vzdálenosti, pakliže v proti- lehlých částech stěn nejsou okna.
Proto- že v daném případě nejde o zvlášť stísně- né územní podmínky, bylo nutno posoudit, zda umístění stavby ve vzdále- nosti cca 30 cm od hranice sousedního pozemku (se střechou dosahující na hra- nici) neodporuje přiměřenému použití tohoto pravidla; toto pravidlo však ne- mohlo být zcela pominuto. Při aplikaci uvedených ustanovení vyhlášky se tak dopustil žalovaný, potaž- mo stavební úřad, pochybení v tom smyslu, že, jak sám výslovně uvedl, neap- likoval vůbec $ 43 odst. 4 vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP přiměřeně na daný stav, ale aplikoval přímo až odst. 5 uve- dené vyhlášky, aniž by k tomuto postupu měl zákonný důvod.
Pokud jde o samot- né užití odst. 5, kterého se žalovaný do- volává, má soud za to, že užití tohoto ustanovení by přicházelo v úvahu sku- tečně v území, kde by bylo nutno stavbu přizpůsobit charakteru okolní zástavby vzhledem k urbanistickým hlediskům. Jedině tak by na základě zjištění těchto premis byla úvaha správního orgánu o umístění stavby (doplňkové ke stavbě hlavní) až na hranici pozemku na místě. Z podkladů pro rozhodnutí ani z odů- vodnění rozhodnutí nevyplývá, v jakém smyslu správní úřad dospěl k závěru, že stavbu je nutno přizpůsobit charakteru okolní zástavby.
Přiměřené použití toho- to ustanovení pro doplňkovou stavbu ke stavbě hlavní stavební úřad odůvodnil toliko tím, že i na ostatních pozemcích jsou obdobným způsobem umístěny do- plňkové stavby. V daném případě však vyplývá z podkladů (katastrální mapy, ji- né v tomto ohledu nejsou), že u žádné z okolních staveb v ulici N., na parcelách sousedících s parcelou stavebníka pana K., nejsou doplňkové stavby ke stavbám hlavním umístěny na hranicích těchto pozemků s pozemky s nimi sousedícími západním směrem, toliko na pozemku na protilehlé straně ulice N., na pozem- ku 849/4, kde je dům, na parcele č. 848 je vedle toho domu na parcele č. 849/4 umístěna doplňková stavba, ovšem při hranici s pozemkem severním směrem.
Nelze z tohoto tedy konstatovat, že by na každé ze sousedních parcel byla umístě- na doplňková stavba ke stavbě hlavní zá- padním směrem při hranici sousedního 283 804 pozemku a že by zástavba z hlediska ur- banistického členění daného území re- spektovala určité pravidlo umístění do- plňkových staveb ke stavbám hlavním vždy při hranici s pozemkem na západě. Z rozhodnutí také vůbec nevyplývá, ja- kým způsobem stavební úřad, potažmo žalovaný, dospěl k závěru, že je nutno stavbu přizpůsobit charakteru okolní zá- stavby, když jde o doplňkovou stavbu dřevěné kůlny, jakým způsobem byla aplikována urbanistická hlediska ve vzta- hu k tomu, že je nutno tuto stavbu pone- chat při hranici sousedního pozemku.
Pokud jde o užití uvedených ustano- vení vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP, dopustil se podle názoru soudu žalovaný, potažmo správní úřad I. stupně, pochybení v tom, že institut správního uvážení využil způ- sobem odporujícím právní úpravě. Jak již býlo shora uvedeno, pojem správní uvá- žení neznamená libovůli, ale prostor pro správní uvážení je v zákoně, popřípadě v podzákonném právním předpise limito- ván, neboť možnost uvážení stavebního úřadu je dána tehdy, jestliže splňuje kon- krétní zjištěný skutkový stav objektivně vymezené definiční znaky pro takovou úvahu.
Pakliže stavební úřad má aplikovat určitá ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav přiměřeně, musí apli- kovat tato pravidla postupně podle jejich smyslu tak, že nejprve musí vyloučit mož- 284 nost aplikace pravidla šetřícího více záko- nem sledovaný zájem, a teprve poté může užít výjimky z tohoto pravidla, která tento zájem omezuje, popř. otvírá cestu správ- nímu uvážení. Pravidla stanovená obecně závaznou normou, která mají být přimě- řeně použita, nelze obcházet institutem správního uvážení.
V daném případě, po- kud jde o umístění stavby na hranici po- zemku, může stavební úřad povolit umís- tění, a to i doplňkové stavby na hranici pozemku, pakliže nelze tuto doplňkovou stavbu ke stavbě hlavní umístit v přiměře- ných vzdálenostech od hlavní stavby a za- chovat vzdálenosti od hranic pozemku stanovené pro rodinné domy přiměřeně i pro doplňkové stavby. Může stanovené vzdálenosti snížit přiměřeně ve vztahu k tomu, že jde právě o doplňkové stavby, a nikoliv stavby hlavní, ovšem snížit může tyto vzdálenosti za předpokladu, že je na- plněna premisa, tj. že jde o zvláště stísně- né územní podmínky, což v daném přípa- dě nenastalo.
Rovněž může umístit nebo dodatečně povolit stavbu na hranici po- zemku, pakliže by to skutečně vyžadovaly podmínky v území a byl by splněn před- poklad $ 43 odst. 5 vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP, tzn. že by bylo nutno přizpůsobit stavbu charakteru okolní zástavby a uplat- nit určité urbanistické hledisko. Takový stav však nebyl v daném případě řádně zjištěn (nemá ve spise oporu), ani odů- vodněn.
a) Jiří H. a b) Renata H. proti Magistrátu hlavního města Prahy o dodatečné