č. 192/2002 Sb. a č. 127/2005 Sb. Pokud provozovatel rozhlasového vysílání ze zákona začal z konkrétního vysíla- cího stanoviště šířit v rozhlasovém analogovém vysílání namísto dosavadního pro- 1118 gramu regionálního studia program jiný, který za program regionálního studia ani za celoplošný rozhlasový program nelze považovat, a způsobil tak mezery v územ- ním pokrytí vysílání dosavadního programu regionálního studia, překročil tím ta- xativně vymezený rámec rozhlasových programů pro analogové vysílání dle $ 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, a porušil svou povinnost naplňovat veřejnou službu vysíláním rozhlasových programů regionálních studií s využitím části kmitočtového spektra umožňující pokrytí území České republiky.
Takové jednání však nelze postihnout jako nedodržení technických parametrů vysílání dle $ 60 odst. 2 písm. e) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, neboť se v daném případě nejedná o nepovolenou změnu technických parametrů, tedy změnu kmitočtu, vyzářeného výkonu či vysílacího sta- noviště, ale o změnu obsahu vysílání.
C.) Soud ovšem musí k námitce žalobce konstatovat, že napadené rozhodnutí je nezá- konné, neboť žalobce byl postižen za správní delikt, který předmětným jednáním nespáchal. Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání v $ 2 odst. 1 písm. t) jednoznačně a taxativně vymezuje soubor technických parametrů vý- sílání jako kmitočet, vyzářený výkon a vysílací stanoviště. Jestliže tedy $ 60 odst. 2 písm. ©) sankcionuje nedodržení technických para- metrů, má tím na mysli právě nepovolenou změnu kmitočtu, vyzářeného výkonu či vysí- lacího stanoviště.
K takové změně však v předmětné věci nedošlo, neboť žalobce ne- změnil technické parametry, ale proved! pro- gramovou změnu, tedy změnu obsahu vysílá- ní, nikoli jeho technického charakteru. Žalobce vysílá i nadále ze stejného stanoviště Praha - Cukrák o stejné frekvenci a vyzáře- ném výkonu, jak mu byly žalovanou přiděle- ny, vysílání má však jiný obsah. Tímto jedná- ním tudíž nemohou být naplněny znaky skutkové podstaty správního deliktu dle $ 60 odst. 2 písm. e) zákona o rozhlasovém a tele- vizním vysílání.
Pokud žalovaná ze zkratky „RS ČRo“ dovozuje, že předmětné technické parametry byly žalobci přiděleny právě a pouze pro vysílání programu regionálního studia pro střední Čechy, jde takový výklad nad rámec pravomoci, jež žalované náležela na základě $ 5 písm. j) zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, neboť podle tohoto ustanovení žalovaná stanoví příslušné tech- nické parametry, jež mají být součástí opráv- nění pro vysílání jako takové, nikoli pro jed- notlivé programy v rámci tohoto vysílání.
Citovaná zkratka, uvedená na listu technic- kých parametrů, byť by znamenala „regionální studio ČRo“, mohla tedy mít pouze informativ- ní význam a nemohla být pro žalobce, na roz- díl od stanoveného kmitočtu, vyzářeného vý- konu a vysílacího stanoviště, právně závaznou. Základní podmínky pro obsah vysílání jsou stanoveny společně pro provozovatele vysílání ze zákona a na základě licence v části páté zákona o rozhlasovém a televizním vysí- lání, podrobnější podmínky jsou pak stano- veny v licenci provozovatele vysílání na zá- kladě licence na straně jedné a ve zvláštních zákonech upravujících postavení provozova- telů veřejnoprávního vysílání na straně dru- hé, tedy i v zákoně o Českém rozhlasu.
Poru- šení závazných podmínek pro obsah vysílání pak stíhají jiná ustanovení zákona o rozhlaso- vém a televizním vysílání, než je $ 60 odst. 2 písm. e) citovaného zákona. Například nedo- držení základní programové specifikace pro- vozovatelem vysílání na základě licence stíhá $ 60 odst. 2 písm. f) zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Soud tedy uzavírá, že předmětným jednáním žalobce nenaplnil znaky skutkové podstaty správního deliktu dle $ 60 odst. 2 písm. e) zákona o rozhlaso- vém a televizním vysílání, a sankce udělená žalobci na základě tohoto ustanovení je tudíž nezákonná.
Pokud žalobce namítal, že program „ČRo 4 - Radio Wave“ je „rozhlasovým programem regionálního studia“ ve smyslu $ 3 odst. 1 písm. a) zákona o Českém rozhlasu, soud ne- uznal tuto námitku jako důvodnou. Soud pře- devším konstatuje, že uvedený pojem „pro- gram regionálního studia“, který užívá zákon o Českém rozhlasu, má samostatný význam a nelze ho ztotožňovat s pojmy místního či re- gionálního vysílání dle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Pojem program regio- nálního studia je třeba vykládat s ohledem na specifický smysl a účel zákona o Českém roz- hlasu, kterým je definovat roli žalobce jako veřejnoprávního média, jehož vysílání plní 323 1118 dle tohoto zákona pro společnost tzv. veřejnou službu.
V $ 3 odst. 1 písm. a) zákon o Českém rozhlasu přímo stanoví, že žalobce naplňuje tuto veřejnou službu mimo jiné vysíláním rozhlasových programů regionálních studií, z čehož je zřejmé, že žalobce je povinen plnit tuto veřejnou službu ve vztahu ke konkrét- ním potřebám jednotlivých regionů, je tedy povinen obsah svého vysílání těmto regionál- ním potřebám přizpůsobit. Program regio- nálního studia tedy nemůže být zaměřen na určitou věkovou nebo sociální skupinu, jako je program „ČRo 4 - Radio Wave“, ale musí skutečně reagovat na specifické potřeby oby- vatel určitého geografického regionu, ať už náležejí k jakékoli věkové či jiné skupině.
Pro- gram by měl tedy přinášet převážně taková témata, která mají k danému regionu speci- fický vztah, ať už jde o výběr zpráv, pořady s osobnostmi z daného regionu či o jiné žán- ry. Soud se tedy ztotožňuje s názorem žalova- né, že program regionálního studia musí být regionální především svým obsahovým za- měřením. Naopak argumentaci žalobce i cito- vaného znalce, podle nichž je program „ČRo 4 - Radio Wave“ programem regionálního stu- dia, neboť vysílá na území Prahy a okolí a za- měřuje se na mladé lidi, kterých je v pražské aglomeraci nejvíce ze všech regionů, musí soud z uvedených důvodů odmítnout.
Program „ČRo 4 - Radio Wave“ tedy není programem regionálního studia a není ani programem celoplošným, neboť jeho analo- gové ani digitální vysílání nemůže přijímat 95 % obyvatel ČR, navíc zákonem vymezený počet tří celoplošných rozhlasových progra- mů již žalobce naplnil jinými programy. Ana- logové vysílání programu „ČRo 4 - Radio Wave“ tedy nepatří mezi programy uvedené v $ 3 odst. 1 písm. a) zákona o Českém rozhlasu. Žalobce je nepochybně oprávněn vysílat ten- to program digitálně na základě $ 3 odst. 1 písm. b) zákona o Českém rozhlasu, které vý- slovně stanoví, že žalobce má právo šířit digi- tálně prostřednictvím multiplexu veřejné služby další rozhlasové programy.
Ustanovení $ 3 odst. 1 písm. a) zákona o Českém rozhlasu obdobnou formulaci neobsahuje, je tedy otázkou, zda je žalobce oprávněn tento pro- 324 gram vysílat v rámci analogového rozhlasové- ho vysílání. Ustanovení $ 3 odst. 1 zákona o Českém rozhlasu obsahuje demonstrativní výčet činností, jimiž žalobce naplňuje veřej- nou službu v oblasti rozhlasového vysílání. Touto veřejnou službou se dle $ 2 odst. 1 zá- kona o Českém rozhlasu rozumí služba veřej- nosti tvorbou a šířením rozhlasových progra- mů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém úze- mí ČR a do zahraničí.
Výčet činností naplňují- cích veřejnou službu v $ 3 odst. 1 zákona o Českém rozhlasu je demonstrativní v tom ohledu, že žalobce může vyvíjet i další takové činnosti, které lze označit za šíření multime- diálního obsahu nebo za doplňkové služby, než jsou činnosti uvedené v tomto ustanove- ní, např. nakladatelskou či vydavatelskou čin- nost, internetové zpravodajství apod. Záro- veň, jak již bylo řečeno, je žalobce tímto ustanovením výslovně oprávněn k digitální- mu vysílání zákonem neomezeného počtu programů.
Pokud však jde o naplňování ve- řejné služby analogovým rozhlasovým vysílá- ním, je výčet programů uvedený pro území ČR v $ 3 odst. 1 písm. a) citovaného zákona a pro analogové vysílání do zahraničí v $ 3 odst. 2 tohoto zákona taxativní. Tento názor soudu vychází nejen z dikce citovaného ustanovení, ale též z omezeného rozsahu kmitočtového spektra, který je zá- kladním důvodem pro regulaci na principu licence či výslovného zákonného oprávnění k provozování vysílání. Tomu odpovídají i zá- kladní ustanovení zákona o rozhlasovém a te- levizním vysílání, jež v $ 3 odst. 1 písm. a) a b) rozlišuje mezi provozovatelem vysílání ze zá- kona a provozovatelem vysílání na základě li- cence, přičemž z tohoto ustanovení stejně ja- ko z $ 60 odst. 5 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání je zřejmé, že bez jednoho z těchto oprávnění nelze původní rozhlasové či televizní vysílání provozovat.
Taxativnímu vymezení analogově vysílaných rozhlasových programů žalobce odpovídá i $ 3 odst. 3 zá- kona o Českém rozhlasu, podle něhož pří- slušný správce kmitočtového spektra, tedy Český telekomunikační úřad (dále též „ČTŮ“), vyhradí pro žalobce kmitočty umožňující provozování analogového rozhlasového vysí- lání právě v rozsahu uvedeném v $ 3 odst. 1 písm. a) a $ 3 odst. 2 zákona o Českém roz- hlasu. Podle názoru soudu tedy žalobce sku- tečně porušil ustanovení $ 3 zákona o Českém rozhlasu, pokud analogově vysílal, byť z jedi- ného vysílače, program „ČRo 4 — Radio Wave“.
Žalobce se dopustil porušení tohoto usta- novení i tím, že přestal z uvedeného vysílače šířit program regionálního studia „ČRo Regi- on - Střední Čechy“, čímž, jak vyplývá ze sdě- lení ČTÚ i z vyjádření samotného žalobce v průběhu správního řízení, vznikly značné mezery v pokrytí zejména jižní části Středo- českého kraje, a tudíž obyvatelům těchto ob- lastí je znemožněno přijímat jim určené re- gionální vysílání. Touto změnou tedy žalobce porušil svou povinnost naplňovat veřejnou službu mj. právě vysíláním rozhlasových pro- gramů regionálních studií, neboť z dikce $ 3 odst. 1 písm. a) zákona o Českém rozhlasu, jež hovoří o pokrytí území ČR, podle názoru soudu jednoznačně vyplývá, že žalobce má povinnost zajišťovat zřízení regionálních stu- dií ve všech hlavních regionech ČR, byť územní rozsah jednotlivých programů regio- nálních studií jistě nemusí přesně odpovídat administrativnímu či samosprávnému členě- ní území státu, a dále, že příslušné regionální vysílání by mělo pokrývat v rámci technic- kých možností pokud možno celé území da- ného regionu.
Jestliže tedy žalobce zhoršil možnosti pokrytí Středočeského kraje vysílá- ním pro tento region určeného regionálního programu a technické prostředky, které měl pro tento účel k dispozici, využil pro vysílání jiného programu, dopustil se dle názoru sou- du porušení povinnosti naplňovat veřejnou službu, jak je stanovena v $ 3 odst. 1 písm. a) zákona o Českém rozhlasu. 1119 Rozhlasové a televizní vysílání: náležitosti rozhodnutí o udělení licence k $ 18 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (v tex- tu též „zákon o vysílání“) k $ 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního Rozhodnutí o udělení licence podle $ 18 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provo- zování rozhlasového a televizního vysílání, obsahuje výrok jednak o udělení licence jednomu ze žadatelů o licenci, jednak o zamítnutí žádostí ostatních žadatelů; tyto vý- roky přitom jsou propojené (závislé).
Z odůvodnění rozhodnutí, jež má být ze záko- na „podrobné“, pak musí být zřejmé a přezkoumatelné, jak každé z kritérií stanove- né pro udělení licence naplnil každý z žadatelů, a proč Rada pro rozhlasové a televizní vysílání licenci udělila, resp. neudělila. Nesplňuje-li odůvodnění rozhod- nutí o udělení licence tyto požadavky, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle $ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Český rozhlas proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení pokuty.