a o změně dalších zákonů (v textu též „zákon o telekomunikacích“)*? , I. Je třeba rozlišovat dvě administrativně právní povinnosti směřující k vydávání jednotného telefonního seznamu. Základní právní povinností je povinnost posky- tovatele univerzální služby vydat aktuální jednotný telefonní seznam účastníků všech poskytovatelů veřejné telefonní služby za stanovených podmínek [$ 35 odst. 2 písm. a) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů]. Pod- kladovou povinností je pak povinnost každého držitele telekomunikační licence k poskytování veřejné telefonní služby předat za stanovených zákonných podmínek a předpokladů poskytovateli univerzální služby, popř. jinému poskytovateli veřejné telefonní služby, identifikační údaje o svých účastnících [$ 35 odst. 1 písm. c) cito- vaného zákona].
Tuto povinnost mohl za právní úpravy dané zákonem o telekomu- nikacích příslušný držitel telekomunikační licence splnit jen tehdy, byla-li mezi ním a poskytovatelem univerzální služby dohodnuta forma předání údajů.
II. Nedošlo-li přes úkony a vzájemné návrhy ze strany držitele telekomunikační licence a poskytovatele univerzální služby k takové dohodě, která podle $ 35 odst. 1 písm. c) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, byla obligatorním zákonným předpokladem předání identifikačních osobních údajů o účastnících poskytovateli univerzální služby, neporušil držitel telekomunikační li- cence nepředáním identifikačních údajů právní povinnost a nenaplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle $ 97 odst. 1 písm. n) tohoto zákona.
Předmětem projednávané věci je v prvé řadě, zda nepředáním identifikačních údajů o svých účastnících poskytovateli univerzální služby ze strany žalobce za situace, kdy mezi oběma společnostmi nedošlo k dohodě o for- mě předání, došlo u žalobce k naplnění skut- kové podstaty správního deliktu podle $ 97 odst. 1 písm. n) zákona o telekomunikacích. Soud dospěl k závěru, že nikoli. V daném případě je třeba rozlišovat dvě administrativně právní povinnosti směřující k vydávání jednotného telefonního seznamu.
Základní právní povinností je povinnost po- skytovatele univerzální služby vydat aktuální jednotný telefonní seznam účastníků všech poskytovatelů veřejné telefonní služby za sta- novených podmínek [$ 35 odst. 2 písm. a) zá- kona o telekomunikacích]. Podkladovou po- vinností je pak povinnost každého držitele telekomunikační licence k poskytování veřej- né telefonní služby předat za stanovených zákonných podmínek a předpokladů poskyto- vateli univerzální služby, popř. jinému poskyto- vateli veřejné telefonní služby ve smyslu $ 35 odst. 1 písm. c) zákona o telekomunikacích, identifikační údaje o svých účastnících.
Tuto povinnost pak může, resp. mohl za právní úpravy dané zákonem o telekomunikacích, příslušný držitel telekomunikační licence (zde žalobce) splnit jen tehdy, byla-li mezí ním a poskytovatelem univerzální služby do- hodnuta forma předání, aniž by se muselo tr- vat na formě písemné, i když písemná forma se jeví pro praxi nejvhodnější. Nedošlo-li 817 1310 přes úkony a vzájemné návrhy ze strany ža- lobce a poskytovatele univerzální služby, jak vyplývá z příloh žalobce i obsahu správního spisu, k takové dohodě, která - na rozdíl od nynější právní úpravy - podle $ 35 odst. 1 písm. c) zákona o telekomunikacích byla ob- ligatorním zákonným předpokladem předání identifikačních osobních údajů o účastnících poskytovateli univerzální služby, nemohlo dojít „nekonáním“, tedy nepředáním identifi- kačních údajů, k porušení právní povinnosti ze strany držitele telekomunikační licence (žalobce), a tím ani k naplnění skutkové pod- staty správního deliktu podle $ 97 odst. 1 písm. n) zákona o telekomunikacích.
Žádné zákonné ustanovení ani jiný právní předpis neukládá takovému držiteli teleko- munikační licence, jakým je v projednávané věci žalobce, aby to byl on, kdo se obrátí na Český telekomunikační úřad s návrhem, žá- dostí či podnětem o vyřešení sporu s posky- tovatelem univerzální služby podle $ 95 bodu 1 písm. c) zákona o telekomunikacích. Žalobce tak mohl učinit, avšak skutečnost, že tak neu- činil, nejde k jeho tíži. V projednávané věci je pak nerozhodné, zda takový návrh měl podat poskytovatel univerzální služby, anebo zda k řešení takového sporu měl přistoupit Český telekomunikační úřad z úřední povinnosti.
Z obsahu správního spisu žalovaného, týkají- cího se správního řízení o přezkoumávaném správním deliktu, je zjevné, že žalovaný byl informován o jednáních mezi žalobcem a společností Č. o uzavření smlouvy, na jejímž základě mělo dojít k předání identifikačních údajů o účastnících sítě žalobce, i o skuteč- nosti, že k uzavření smlouvy (dohody) o for- mě jejich předání nedošlo pro neshodu v otázce finančních podmínek kladených žalobci společností Č. a v otázce míry ochra- ny těchto osobních údajů v průběhu jejich předání.
1310 Myslivost: uznání honitby k $ 2 písm. e) a $ 17 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 53/2003 Sb.
I. Přívlastek „řádně ohrazené“ užitý v $ 2 písm. e) zákona č. 449/2001 Sb., o mysli- vosti, se vztahuje toliko ke školkám, nikoli již k pozemkům zastavěným, zahradám či sadům. Zastavěné pozemky, zahrady a sady jsou proto vždy nehonebními, bez ohle- du na jejich ohrazení. II. „Dálnice, silnice dálničního typu, přehrady a letiště se zpevněnou plochou“ jsou v $ 17 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, uvedeny za slovem „napří- klad“, proto se zde nejedná o taxativní výčet pozemků přerušujících souvislost ho- nitby, naopak u každého pozemku, který není v tomto výčtu uveden, je třeba zkou- mat, zda netvoří překážku pohybu zvěře či zda pro ni není nebezpečím.
Akciová společnost T. proti Českému telekomunikačnímu úřadu o uložení pokuty.