ní zákon), ve znění zákonů č. 262/1992 Sb., č. 83/1998 Sb. a č. 422/2002 Sb.
I. Pozemní komunikace, kterou lze ve smyslu $ 119 občanského zákoní- ku považovat za stavbu spojenou se zemí pevným základem, je samostat- nou nemovitostí, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí. Vlastnictví k takové nemovitosti tedy přechází okamžikem účinnosti smlouvy o jejím převodu (6 133 odst. 3 občanského zákoníku).
II. Vlastník pozemní komunikace má postavení účastníka řízení před sil- ničním správním úřadem o povolení připojení sousední nemovitosti k této pozemní komunikaci podle $ 10 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komu- nikacích, neboť k vydání povolení připojení je třeba jeho souhlasu [$ 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích] a v tomto řízení mo- hou být jeho vlastnická práva k pozemní komunikaci dotčena.
III. Vlastník pozemku pod pozemní komunikací, příp. vlastník pozemku, přes nějž má být vedeno připojení k sousední nemovitosti, nemá z tohoto ti- tulu postavení účastníka řízení o povolení připojení sousední nemovitosti k pozemní komunikaci, neboť v tomto řízení nejsou jeho práva ani právem chráněné zájmy dotčeny. Svá práva mohou vlastníci dotčených pozemků pl- ně uplatnit v následném územním a stavebním řízení, v němž mají postavení účastníka řízení podle $ 34 a $ 59 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona.
ní zákon), ve znění zákonů č. 262/1992 Sb., č. 83/1998 Sb. a č. 422/2002 Sb.
I. Pozemní komunikace, kterou lze ve smyslu $ 119 občanského zákoní- ku považovat za stavbu spojenou se zemí pevným základem, je samostat- nou nemovitostí, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí. Vlastnictví k takové nemovitosti tedy přechází okamžikem účinnosti smlouvy o jejím převodu (6 133 odst. 3 občanského zákoníku).
II. Vlastník pozemní komunikace má postavení účastníka řízení před sil- ničním správním úřadem o povolení připojení sousední nemovitosti k této pozemní komunikaci podle $ 10 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komu- nikacích, neboť k vydání povolení připojení je třeba jeho souhlasu [$ 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích] a v tomto řízení mo- hou být jeho vlastnická práva k pozemní komunikaci dotčena.
III. Vlastník pozemku pod pozemní komunikací, příp. vlastník pozemku, přes nějž má být vedeno připojení k sousední nemovitosti, nemá z tohoto ti- tulu postavení účastníka řízení o povolení připojení sousední nemovitosti k pozemní komunikaci, neboť v tomto řízení nejsou jeho práva ani právem chráněné zájmy dotčeny. Svá práva mohou vlastníci dotčených pozemků pl- ně uplatnit v následném územním a stavebním řízení, v němž mají postavení účastníka řízení podle $ 34 a $ 59 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona.
Soud se nejprve zabýval námitkou ža- lobce, že žalovaný nesprávně zjistil a po- soudil skutkový stav, pokud jde o vlast- nické poměry v dotčené lokalitě. Soud v souladu s ustanoveními zákona o po- zemních komunikacích považoval před- mětnou pozemní komunikaci za samo- statnou věc, která je předmětem občan- skoprávních vztahů, tedy mj. vlastnického práva. Soud se v této souvislosti neztotožnil s názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným např. v jeho rozsudku ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1911/2000, podle něhož místní komunikace nebo veřejná účelo- vá komunikace nejsou stavbou spojenou se zemí pevným základem ve smyslu $ 119 občanského zákoníku, nýbrž je tře- ba je považovat za určité ztvárnění či zpracování povrchu pozemku.
Podle ná- zoru Nejvyššího soudu nejsou takové ko- munikace samostatnou věcí ve smyslu soukromoprávním, nýbrž pouhou sou- částí pozemku, na němž se nacházejí, a nemohou mít tudíž ani odlišný právní režim. Takové pojetí je dle názoru zdejší- ho soudu v rozporu s výše uvedenými ustanoveními i celkovou koncepcí záko- na o pozemních komunikacích, který jasně hovoří o vlastnictví k pozemním komunikacím, včetně vlastnictví k míst- ním a účelovým komunikacím, předpo- kládá, že bude docházet k převodům vlastnického práva k pozemním komuni- kacím, a stanoví konkrétní práva a povin- nosti vlastníkům pozemních komunikací.
V 6 17 zákona o pozemních komunika- cích jsou upraveny podmínky zřízení věcného břemene k pozemku, na němž má být postavena pozemní komunikace, a dále zřízení věcného břemene ve pro- spěch vlastníka existující pozemní komu- nikace, která stojí na cizím pozemku. To- to ustanovení jasně odlišuje vlastníka pozemní komunikace oproti vlastníkovi pozemku. Komunikace, která je předmě- tem tohoto řízení, je asfaltovou vozovkou, je tedy podle názoru soudu stavbou spo- jenou se zemí pevným základem ve smys- lu $ 119 občanského zákoníku.
Soud tedy posuzoval odděleně otázku vlastnictví ža- lobce k předmětné komunikaci a k po- zemku, na němž se komunikace nachází. K povolení připojení na dálnici, silni- ci, nebo místní komunikaci je ve smyslu 739 920 zákona o pozemích komunikacích i pro- váděcí vyhlášky třeba souhlasu vlastníka dotčené komunikace. Předmětná komu- nikace je pozemní komunikací a v době vydání původního rozhodnutí o připoje- ní, rozhodnutí správního orgánu I. stup- ně o obnově řízení i napadeného roz- hodnutí žalovaného jakožto odvolacího orgánu patřila do kategorie místních ko- munikací, byť byla pozdějším rozhodnu- tím žalovaného ze sítě místních komunika- cí vyřazena.
Pokud by se tedy prokázalo, že vlastníkem této komunikace je žalob- ce, bylo by třeba konstatovat, že žalobci byla odňata možnost být účastníkem ří- zení o povolení připojení, a nebyl tudíž ani dán jeho souhlas s připojením ke ko- munikaci. V předmětném rozhodnutí o povolení připojení se mimo jiné vyme- zují podmínky, za nichž je žadatel opráv- něn užívat komunikaci vozidly určenými ke stavbě připojení. I vlastník dotčené komunikace, který by případně vyslovil se zřízením připojení souhlas, by měl mít možnost se k těmto podmínkám vyjádřit.
V takovém případě by tedy bylo třeba konstatovat, že žalobce byl původním rozhodnutím o povolení připojení zkrá- cen na svých právech v rozporu s usta- noveními $ 3 odst. 3, 6 10 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích a $ 14 odst. 1 správního řádu. Tato skutečnost by byla důvodem pro obnovu řízení o tomto roz- hodnutí podle $ 62 odst. 1 písm. c) správ- ního řádu, neboť účastníku řízení byla ne- správným postupem správního orgánu odňata možnost účastnit se řízení a jsou splněny i ostatní zákonné podmínky uve- dené v tomto ustanovení.
Správní orgán rozhodující o povolení obnovy by musel dále zvažovat, zda je na přezkoumání roz- hodnutí veřejný zájem ve smyslu $ 62 odst. 2 správního řádu. Otázka, zda je ža- lobce vlastníkem předmětné komunika- ce, má tedy v dané věci zásadní význam. 740 Jak již bylo řečeno, předmětná po- zemní komunikace je ve smyslu $ 119 občanského zákoníku stavbou spojenou se zemí pevným základem, tedy nemovi- tou věcí. Jedná se přitom o nemovitost, která není předmětem evidence v ka- tastru nemovitostí [$ 2 odst.
1 zákona ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovi- tostí ČR (katastrální zákon), a contrario). Vlastnictví k takové nemovitosti tedy pře- chází okamžikem účinnosti smlouvy o je- jím převodu ($ 133 odst. 3 občanského zákoníku). Právě z důvodu nedostatku průkazné evidence je třeba, aby správní orgán, jestliže posuzuje jako předběžnou otázku vlastnictví k pozemní komunika- ci, vždy vycházel z náležitě zjištěného a ověřeného skutkového stavu. V tomto ohledu lze přisvědčit žalobní námitce, že žalovaný ani správní orgán prvního stupně tomuto požadavku ne- dostáli.
Obě rozhodnutí se totiž spoléha- la pouze na skutečnost, že předmětná komunikace byla na základě výše uvede- ného rozhodnutí žalovaného zařazena do sítě místních komunikací, a tím mělo být dle jejich názoru jednoznačně proká- záno, že jejich vlastníkem je obec. Cito- vanému ustanovení $ 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích však nelze rozumět tak, že by správním rozhodnu- tím o zařazení komunikace v soukro- mém vlastnictví do kategorie místních komunikací přecházelo vlastnické právo na příslušnou obec.
Takové ustanovení by bylo bezpochyby v rozporu s ústav- ním pořádkem, konkrétně s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož je vyvlastnění nebo nucené ome- zení vlastnického práva možné jen ve ve- řejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Zmíněné ustanovení zákona o pozemích komunikacích lze interpre- tovat jedině tak, že naopak nezbytnou podmínkou pro zařazení pozemní ko- munikace do kategorie místních komu- nikací je, aby byla ve vlastnictví obce, pří- padně musí být na základě výše uvede- ného $ 3 odst.
3 zákona o pozemních komunikacích uzavřena smlouva o smlou- vě budoucí mezi dosavadním vlastníkem a budoucím nabyvatelem - obcí. Oba správní orgány tak zaměnily ne- zbytnou podmínku pro vydání správní- ho rozhodnutí s následnými právními účinky takového rozhodnutí. Pro posou- zení návrhu žalobce na obnovu řízení te- dy nestačilo pouze vycházet z předcho- zího rozhodnutí 0 zařazení do kategorie místních komunikací. Správní orgán prvního stupně ani Žalovaný nebyli v otázce vlastnictví k předmětné komuni- kaci vázáni ve smyslu $ 40 odst.
1 správní- ho řádu tímto předchozím rozhodnutím žalovaného jakožto rozhodnutím o před- běžné otázce, neboť ve výroku tohoto roz- hodnutí se otázka vlastnictví neřeší, pou- ze se předmětná komunikace zařazuje do kategorie místních komunikací. Jestliže tedy žalobce tvrdil, že je vlast- níkem dotčené komunikace, a navrhoval v tomto ohledu provedení určitých dů- kazů, bylo povinností správního orgánu prvního stupně tyto rozhodné skuteč- nosti náležitě zjistit a posoudit. Je prav- dou, že zásadní důkaz, kterým se zdá být výše uvedená smlouva o převodu majet- ku státního podniku S.
na žalobce a její přílohy, žalobce ve správním řízení ne- předložil a předložil tento důkaz až zdej- šímu soudu společně s podáním žaloby. Správní řízení je však ovládáno zásadou materiální pravdy. Podle $ 32 správního řádu je správní orgán povinen zjistit přesný a skutečný stav věci a za tím úče- lem si opatřit podklady pro rozhodnutí, přičemž není vázán návrhy účastníků ří- zení. Pokud byl tedy správní orgán prv- ního stupně toho názoru, že žalobce ne- předložil takové důkazy, které prokazují jeho tvrzení, že je vlastníkem předmětné komunikace, měl žalobce vyzvat, aby svá tvrzení doložil.
Jestliže tak neučinil, měl tak v odvolacím řízení učinit buďto sám žalovaný, anebo měl žalovaný rozhodnu- tí správního orgánu I. stupně z tohoto důvodu zrušit a věc vrátit k dalšímu říze- ní. Jelikož se tak nestalo, trpí napadené rozhodnutí i rozhodnutí orgánu první- ho stupně vadou spočívající v nedosta- tečně zjištěném skutkovém stavu, který vyžaduje zásadní doplnění [$ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Tento závěr potvrzuje i následné rozhodnutí žalovaného, kte- rým byla předmětná komunikace vyřaze- na ze sítě místních komunikací a které vychází z opačného posouzení předběž- né otázky vlastnictví této komunikace než napadené rozhodnutí.
AŽ potud lze s námitkou žalobce souhla- sit. Soud se však neztotožňuje s tvrzením ža- lobce, že měl být účastníkem řízení o povo- lení připojení k této komunikaci též z titulu vlastnictví k pozemku, na kterém se dotče- ná komunikace nachází a přes nějž má být připojení k pozemku společnosti M. vede- no. Nejdeli o drobnou stavbu [$ 139b odst. 7 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., sta- vebního zákona), je rozhodnutí silničního správního úřadu o povolení připojení vjez- du na pozemní komunikaci jednou z nut- ných podmínek k tomu, aby mohlo být následně vydáno rozhodnutí o umístění stavby připojení a stavební povolení k této stavbě.
V předmětném rozhodnutí o povo- lení připojení silniční správní úřad přímo váže platnost tohoto povolení na vydání rozhodnutí o umístění stavby a stavebního povolení. Je tedy zřejmé, že povolované při- pojení na předmětnou komunikaci nepo- važuje za drobnou stavbu. Příslušný silniční správní úřad neřeší v řízení o povolení připojení otázky 741 921 ochrany vlastnického práva k pozem- kům dotčeným budoucí stavbou, ale po- suzuje navrhované připojení z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na do- tčené komunikaci.
Bližší podmínky, za nichž může být takové povolení vydáno, jsou stanoveny v $ 12 odst. 1 až 3 prová- děcí vyhlášky k zákonu o pozemních ko- munikacích. Z tohoto důvodu se k povo- lení připojení vyžaduje též souhlas dopravního inspektorátu Policie ČR. Svá práva mohou vlastníci dotčených pozemků plně uplatňovat v následném územním a stavebním řízení, v němž ma- jí postavení účastníků řízení podle $ 34 a $ 59 stavebního zákona. Podle $ 38 sta- vebního zákona, pokud navrhovatel ne- má k pozemku vlastnické nebo jiné prá- vo, lze bez souhlasu vlastníka územní rozhodnutí o umístění stavby vydat jen tehdy, jestliže je možno pro navrhovaný účel pozemek vyvlastnit nebo má-li se navrhovatel stát vlastníkem pozemku podle zvláštního předpisu.
Obdobně po- dle $ 58 odst. 2 stavebního zákona musí stavebník prokázat, že je vlastníkem po- zemku anebo že má k pozemku jiné prá- vo, které jej opravňuje zřídit na pozem- ku požadovanou stavbu. Není tudíž možné, aby příslušný stavební úřad po- volil stavbu na pozemku žalobce bez jeho souhlasu. Pokud byla přesto taková stavba, jak žalobce tvrdí, bez jeho souhlasu zahá- jena, může se bránit proti takovému zása- hu do jeho vlastnického práva před sou- dem příslušným jednat v občanském soudním řízení, a to negatorní žalobou po- dle $ 126 odst.
1 občanského zákoníku. Žalobci tedy z titulu vlastnictví k po- zemku, přes nějž má být vedeno připojení k pozemní komunikaci, nevzniklo opráv- nění být účastníkem řízení před silničním správním úřadem o povolení tohoto při- pojení, neboť jeho vlastnická práva k po- zemku nemohla být v tomto řízení dotče- na. Nemůže zde být tudíž z tohoto titulu ani důvod pro obnovu řízení. Žalobci lze při- svědčit, že žalovaný jakožto odvolací orgán v napadeném rozhodnutí dospěl k nespráv- ným skutkovým závěrům, když se mylně do- mníval, že zmiňovaný travnatý pás podél předmětné komunikace se nachází na po- zemku společnosti M., a nikoli na pozemku žalobce.
Pozemek žalobce je navíc v napa- deném rozhodnutí skutečně chybně ozna- čen. Tato pochybení žalovaného však ne- jsou z hlediska posuzovaných důvodů pro povolení obnovy řízení relevantní. 921 Telekomunikace: cenová kontrola dodávky programů kabelové televize k $ 2 odst. 5 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (v textu též „zákon o telekomunikacích“)» k $ 2b odst. 2 písm. 4) zákona ČNR č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění zákona č.
151/2000 Sb.
I. Dodávka programů kabelové televize je telekomunikační službou ve smyslu $ 2 odst. 5 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů. V Zrušen s účinností k 1. 5. 2005 zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně něklerých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích). 742 II. K provádění cenové kontroly v oblasti telekomunikačních služeb po- dle $ 2b odst. 2 písm. a) zákona ČNR č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, byl od účinnosti novely provedené zákonem č. 151/2000 Sb. oprávněn výlučně Český telekomunikační úřad, a nikoliv též finanční ředitelství. vx
Akciová společnost N. proti Magistrátu hlavního města Prahy o obnovu řízení.