kterých dalších organizacích o orgánech (v textu též „zákon o platu“) Odnětí osobního příplatku, který byl za nadstandardní plnění služebních povin- ností dříve žalobci přiznán ($ 12 zákona č. 143/1992 Sb., o platu), je důsledkem po- klesu výkonnosti policisty, přičemž tento pokles výkonu nemusí vždy nutně vést k postihu za kázeňský přestupek.
Žalobce předně namítá, že bylo-li vyhod- noceno plnění jeho služebních povinností ja- ko „opakované porušování Závazného Do- kynu policejního prezidenta č. 130/2001 a zákona č. 186/1992 Sb.“ v rozhodnutí I. stupně, šlo o důvody opravňující služební- ho funkcionáře vyvodit vůči němu kázeňský postih a mělo být vedeno s ním kázeňské říze- ní a nikoli rozhodnuto o odnětí osobního pří- platku, neboť „opakované porušení zákona“ neznamená popření předpokladu pro pobí- rání osobního příplatku tj. „náročnost práce a dlouhodobé dosahování kvalitních výsled- ků vykonávané práce“.
Žalovaný tuto nezá- konnost rozhodnutí I. stupně, ač ji v odvolání namítl, neodstranil, rozhodnutí sice změnil, ale právní následek - tj. odejmutí osobního příplatku potvrdil. : Soud neshledal tuto námitku důvodnou. Z rozhodnutí žalovaného vyplývá, že změ- nil rozhodnutí I. stupně tak, že součástí výro- ku učinil důvody odejmutí osobního příplat- ku, které oproti orgánu 1. stupně sice jinak formuloval, vycházel však z týchž skutkových zjištění i právní úpravy vztahující se k věci. K námitce žalobce jako odvolatele, že „hypo- téza právní normy jedné je spojována S dis- pozicí právní normy jíné“ v odůvodnění roz- hodnutí poukázal na citaci $ 12 zákona o platu a $ 7 odst. 1 nařízení vlády (obdobně jako ve vyjádření k žalobě shora) a uzavřel, že osobní příplatek není nárokovou složkou pla- tu a lze jej poskytnout za podmínek stanove- ných v uvedených normách a rovněž tak po- dle $ 7 odst. 3 nařízení vlády může zaměstna- vatel rozhodnout o zvýšení, snížení, popřípa- dě odejmutí osobního příplatku v závislosti na plnění podmínek stanovených v odst. 1, 2.
Ze zjištění uvedených ve spise, stejně jako or- Bán I stupně, dospěl k závěru, že odvolatel rozhodně dlouhodobě nedosahoval kvalit- ních výsledků vykonávané práce a dlouhodo- bě nedosahoval velmi dobrých pracovních výsledků ani neplnil větší obsah pracovních úkolů, než ostatní zaměstnanci, jak mají na mysli obě ustanovení $ 12 zákona o platu a $ 7 odst 1 nařízení vlády a rozhodnutí L stupně tak neshledal v rozporu se zákonem. Dále odkázal rovněž na $ 55 odst. 1 písm. 4) zákona č. 186/1992 Sb., pokud jde o nárokové složky platu s tím, že pokud jde o osobní pří- platek, postupuje se podle předně uvedené- ho zákona o platu a nařízení vlády s tím, že služební funkcionář je povinen postupovat v souladu s $ 124 zákona č. 186/1992 Sb. a vy- dat rozhodnutí.
Soud uvedený právní závěr žalovaného ani jeho postup neshledal nezákonným. Podle právní úpravy služebního poměru příslušníků policie platné v době vydání roz- hodnutí (zákon č. 186/1992 Sb.) a úpravy je- jich platového ohodnocení (zákon o platu), a to již žalovaným citovaných i dalších usta- novení je nesporné, že policista je povinen vykonávat práci, plnit služební povinnosti (S 28 zákona č. 186/1992 Sb.) a za vykonanou práci mu přísluší plat [$ 3 odst. 1 a 2 zákona o platu, služební příjem, $ 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 186/1992 Sb.].
Tento služební pří- jem, jeho výše, se odvíjí od zařazení policisty do platové třídy, která vyjadřuje určitou stan- dardizovanou náplň práce co do náročnosti či rozsahu. Plnění pracovních (služebních) povinností, včetně úkolů stanovených rozka- zy a pokyny služebních funkcionářů a nadří- zených je průběžně hodnoceno ($ 15 zákona č. 186/1992 Sb.) a toto posouzení mj. i hodno- cení plnění služebních povinností je podkla- dem pro rozhodování ve věcech služebního poměru. Zákon o platu v $ 12 dává oprávnění příslušnému služebnímu funkcionáři v přípa- dě, že ze služebního hodnocení vyplyne, že policista vykonává práci nad stanovený stan- dard a dlouhodobě dosahuje kvalitních vý- sledků vykonávané práce, přiznat takovému policistovi osobní příplatek, přitom je vázán podmínkami a výší stanovenou prováděcím předpisem, tj. v daném případě nařízením vlády, a to mj. i $ 7.
Z něho vyplývá, že služeb- ní funkcionář podle vyhodnocení pracovních výsledků je oprávněn i odejmout již přiznaný osobní příplatek v případě, že podmínky pro jeho přiznání již nejsou splněny. Odnětí osobního příplatku, který byl za nadstandard- ní plnění služebních povinností dříve při- znán, je tedy důsledkem poklesu výkonnosti policisty, které bylo při služebním hodnocení shledáno. Tento pokles výkonu nemusí nutně vést k postihu za kázeňský přestupek, může značit toliko, že policista nadále plní stan- dardně své povinnosti, již však nedosahuje (dlouhodobě) kvalitní či velmi dobré výsled- ky či již neplní „větší rozsah pracovních úko- lů, než jiní zaměstnanci“, a tedy není důvod mu nadále ponechat osobní příplatek v dříve přiznané výši (či vůbec), protože podmínky pro jeho další poskytování již nejsou splněny, přitom však nemusí jít vždy o tak výrazný vý- kyv či zaviněné porušení základních povin- ností policisty v takovém rozsahu, aby bylo nutno přistoupit ke kázeňskému postihu.
Na- opak, logicky lze dovodit, že, je-li ke kázeňské- mu postihu dán důvod, spočívající v zaviněném porušení základních služebních povinností (pracovní povinnosti nejsou plněny ani v roz- sahu standardním a zaviněně), je vyloučeno, aby současně byly splněny podmínky pro při- znání osobního příplatku. Je tak zcela v sou- ladu s právní úpravou, že pokles náročnosti práce, nadstandardních výsledků, rozsahu pracovních úkolů v prvé řadě vede k rozhod- nutí o odejmutí osobního příplatku. Námitka žalobce, že mu měl být na základě zjištění ply- noucích ze služebního hodnocení ponechán nadále osobní příplatek, ale mělo s ním být vedeno kázeňské řízení pro porušení služeb- ních povinností, tak nemůže obstát.
Odnětí osobního příplatku je důsledkem zjištění, že podmínky pro jeho další ponechání nejsou splněny, nejde o trest (sankci), ale odnětí ne- nárokového ohodnocení odváděných výkonů; kázeňský postih jako důsledek zaviněného po- rušení služebních povinností implicitně vylu- Pu čuje, aby za takovéto „plnění“ pracovních vý- 847 1905 sledků náležel osobní příplatek. K jeho odně- tí v případě kázeňského přestupku policisty by nemuselo dojít ve zcela výjimečných pří- padech, a to za situace, že by došlo ze strany policisty ke spáchání přestupku jednorázovým jednáním, které má znaky přestupku podle zvláštního předpisu (zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích), aniž by toto jednání mělo vů- bec vztah k plnění vlastních pracovních povinností (služebních úkolů) a tyto by byly plněny bez ohledu na takové jednorázové vy- bočení nadále dlouhodobě a velmi kvalitně - nadstandardně.
V daném případě, kdy se žalobcem nebylo vedeno kázeňské řízení, ale bylo rozhodnuto „jen“ o odejmutí osobního příplatku, nejde o nezákonný postup a rozhodně tímto postu- pem nebyl žalobce zkrácen na svých právech. Námitka, že žalovaný změnil rozhodnutí I. stupně a až v něm byly konkretizovány dů- vody odnětí a navíc uveden i důvod nový, a tím „došlo ke změně právních skutečností“ není důvodná. Jak vyplývá z obsahu spisu ne- jde o změnu právních skutečností, zjištěný stav, o který se žalobou napadené rozhodnutí opírá, vyplývá jednak z výsledného počtu ukončených spisů žalobci přidělených za ob- dobí 1.
1. 2004 až 31. 3. 2004 (celkem za tři měsíce zpracováno jen 8 spisů, z toho 4 s ná- vrhem na podání obžaloby) ve srovnání s vý- konem v předchozích obdobích (roky 2002, 2003), jednak ze třech „záznamů významné události“, při jejichž zpracování bylo postu- pováno podle závazného pokynu policejního prezidenta č. 96/2002. S těmito záznamy byl žalobce seznámen a vyjádřil se k nim, a to ná- sledně i písemně podáním ze dne 7. 4. 2004 (konečně ani v žalobě žádné ze zjištění ne- zpochybňuje). Žalobci také nebyla odňata možnost ob- hajoby, když byl přizván v rámci odvolacího řízení dle $ 77 odst. 4 vyhlášky č. 287/2002 k jednání senátu poradní komise odvolacího služebního orgánu (zřízené dle $ 134 zákona č. 186/1992 Sb.) a dle záznamu z tohoto jed- nání ze dne 30.
6. 2004 založeném ve spise se k věci vyjádřil; s odkazem na jím zpracovaný 848 přehled pracovní doby a poukazem na účelo- vost daného postupu uplatnil obhajobu. Soud neshledal důvodným ani obecné tvrzení žalobce, že postup žalovaného odvo- lacího orgánu je v rozporu s principy právní kultury. Poukaz žalobce na $ 220 trestního řá- du stran totožnosti skutku je nepřípadný jak věcně tak procesně. Po věcné stránce není z podkladů ve spise pochyb o tom, že pravi- dia stanovená závazným pokynem policejní- ho prezidenta č. 96/2002 (zejm.
čl. 6, čl. 7 odst. 2, čl. 8) byla dodržena a výsledky výko- nu práce za předmětné období, které se staly podkladem pro rozhodnutí ve věci, nebylo možno hodnotit jako nadstandardní (co do náročnosti, kvality a rozsahu), a to i vzhledem k negativním výsledkům v záznamech vý- znamných událostí. Tato zjištění následně by- la podkladem návrhu ze dne 20. 4. 2004 na odnětí osobního příspěvku (jímž bylo zaháje- no řízení podle $ 126 zákona č. 186/1992 Sb.) a podkladem pro vydaná rozhodnutí. Po pro- cesní stránce odvolací orgán sice shledal roz- hodnutí I.
stupně co do užitých formulací výroku a neúplnosti odůvodnění vadným - nedostateč- ným (dle $ 124 zákona č. 186/1992 Sb.), nikoli však s důsledky do merita věci, a napadené rozhodnutí tak jak je k tomu $ 133 odst. 3 zá- kona č. 186/1992 Sb. nadán, změnil, a shleda- né procesní vady odstranil, a to po projednání odvolání s žalobcem provedeném zřízenou poradní komisí ($ 134 zákona č. 186/1992 Sb.). Vzhledem k nespornému zjištěnému skutko- vému stavu věci soud neshledal, že by nedo- statky rozhodnutí orgánu I.
stupně či postup, který mu předcházel, měly nebo mohly mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí a natolik ztížily či znemožnily obranu žalobce a že by procesním postupem žalovaného byl porušen zákon, když žalobce využil práva účastnit se projednání odvolání v poradní komisy žalova- ného, a lze mít tak za to, že vše, co na svou obra- nu hodlal uplatnit, také zde uplatnil. Vlastní důvod odnětí osobního příplatku žalobci je objektivně dán a má oporu ve spise od počát- ku řízení, soud proto neshledal, že by vady ža- lobou tvrzené měly nebo mohly mít za násle- dek nezákonné rozhodnutí, a nebyl tak dán důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí.
JUDr. Jaroslav Š. proti řediteli Správy hlavního města Prahy Policie České republiky