Bylo-li zjištěno, že částka cla nebyla nebo není dlužna, vrátí celní úřad zaplacené clo (na žádost nebo z moci úřední) dle ustanovení $ 286 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona. Na vrácení cla podle tohoto ustano- vení, jsou-li splněny podmínky v něm uvedené, je právní nárok (na rozdíl od ustanovení $ 289 citovaného zákona).
Stěžejní otázkou v dané věci je, zda důvody uvedené žalobcem v jeho žádos- ti o vrácení cla ze dne 10. 11. 2003 lze označit, resp. považovat, za výjimečné okolnosti ve smyslu článku 23 odst. 2 Protokolu č. 7 dohody CEFTA (včetně je- jich prokázání) a rovněž, zda správní uvážení celních orgánů ve vztahu k člán- ku 23 odst. 3 Protokolu 7 dohody CEFTA je v souladu s tímto ustanovením a má ve spise dostatečnou oporu. Podle $ 286 odst. 1 celního zákona, platného v době rozhodování celního úřadu, celní úřad vrátí nebo promine do- vozní nebo vývozní clo, jestliže zjistí, že tato částka cla nebyla nebo není dlužna v souladu s celními předpisy; podle odst. 2 tohoto ustanovení celní úřad vrátí do- vozní nebo vývozní clo, jestliže mu bude žádost podána ve lhůtě tří let ode dne, kdy byla částka cla dlužníkovi sdělena.
Tuto lhůtu celní úřad prodlouží, jestliže z dlužníkem předložené evidence vyplý- vá, že dlužník nemohl žádost ve stanove- né lhůtě podat z důvodu nehody nebo vyšší moci. Zjistil-li celní úřad skutečnos- ti uvedené v odst. 1 sám, vrátí nebo pro- mine clo z vlastního podnětu. Podle odst. 3 tohoto ustanovení ministerstvo může vyhláškou stanovit další případy a podmínky, při jejichž splnění celní úřad vrátí nebo promine clo. Podle $ 57 odst. 2 celního zákona, platného v době rozhodování celního úřadu, jsou-li splněny podmínky pro použití sazebních opatření uvedených v odst. 1 písm. e) až g), uplatní celní úřad na návrh deklaranta přednostně ta- to sazební opatření namísto uplatnění celních sazeb uvedených v odst. 1 písm. c) a d); ustanovení celních předpi- sů o používání jednotné celní sazby tím nejsou dotčena.
Žádost o uplatnění pří- slušných sazebních opatření může být podána následně, nejpozději však do dvou let od propuštění zboží do volné- ho oběhu, nestanovíli mezinárodní smlouva jinak. 339 823 Mezinárodní smlouva CEFTA byla publikována ve Sbírce zákonů pod č. 54/1995 Sb. Z její preambule vyplývá, že pro její výklad je rozhodné anglické znění. Soud při rozhodování vycházel z překladu anglického textu předmětné smlouvy, která byla soudu předložena ža- lovaným jako překlad mu poskytnutý Mi- nisterstvem financí - Generálním ředi- telstvím cel, neboť po porovnání článku 23 Protokolu 7 dohody CEFTA v anglické verzi textu (který je citován v napade- ném rozhodnutí) s článkem 11 dohody CEFTA uvedeným ve Sbírce zákonů lze konstatovat, že jde o obsahově stejný text.
Uvedené mezi účastníky nebylo sporné, neboť oba (jak žalobce v žalobě, tak žalova- ný v napadeném rozhodnutí) z překladu anglického textu předmětné smlouvy, kte- rá byla soudu předložena žalovaným jako překlad mu poskytnutý Ministerstvem fi- nancí - Generálním ředitelstvím cel (resp. Ministerstvem zahraničí), vycházeli. Podle článku 23 Protokolu 7 dohody CEFTA (anglické verze textu), který je označen: „Platnost důkazu původďu“, je stanoveno: 1) Důkaz původu je platný čtyři měsíce od data jeho vystavení ve vyvážející straně a musí být předložen v této Ihůtě celním orgánům dovážející strany.
2) Důkazy původu, předkládané celním orgánům dovážející strany po uplynutí ihůty stanovené v odst. I, lze přijmout pro účely uplatnění preferenční- ho zacházení v případech, kdy nepředlo- žení těchto osvědčení ve stanovené lhůtě je způsobeno výjimečnými okolnostmi. 3) V jiných případech opožděného přeď- ložení mohou celní orgány dovážející strany přijmout důkazy původu za před- pokladu, že jim byly před uplynutím této lhůty předloženy výrobky. Podle článku 24 Protokolu 7 dohody CEFTA (anglické verze textu), který je 340 označen: „Předkládání důkazů původu“, se důkazy původu předkládají celním orgánům dovážející strany v souladu s postupy platnými v této straně.
Celní orgány mohou požadovat překlad důka- zů původu a mohou rovněž požadovat, aby k dovoznímu celnímu prohlášení by- lo přiloženo prohlášení dovozce o tom, že výrobky splňují podmínky vyžadova- né pro účely provádění této dohody. Postupy platné v celním řízení jsou v českém právním řádu obsaženy v cel- ním zákoně, a to konkrétně pro danou věc v ustanoveních výše uvedených. Citovaná právní úprava obsažená v dohodě CEFTA se týká jednak řešení platnosti předkládaných důkazů původu (článek 23) a jednak řešení postupu při předkládání důkazů původu (článek 24).
V daném případě dne 24. 1. 2002 pro- pustil Celní úřad Beroun na návrh žalobce v celním řízení zboží do režimu volného oběhu a průvodní osvědčení (důkazy pů- vodu) EUR.1 ze dne 23. 1. 2002 byla spolu s Žádostí o vrácení cla předložena Celnímu úřadu v Berouně dne 21. 11. 2003. Tato žá- dost ze dne 10. 11. 2003 byla celními orgá- ny posouzena jako žádost o preferenční sazbu cla v souladu s jejím obsahem jako žá- dost podaná v zákonné lhůtě (do dvou let od propuštění zboží do volného oběhu). Z výše uvedeného vyplývá, že k vrácení cla dle $ 286 odst. 1 celního zákona (na žá- dost nebo z moci úřední) musí dojít, bylo-li clo zaplaceno, ale bylo zjištěno, že částka cla nebyla nebo není dlužna.
Na vrácení cla po- dle tohoto ustanovení, jsou-li splněny pod- mínky v něm uvedené, je právní nárok (na rozdíl od ustanovení $ 289 celního zákona). V daném případě byla částka dlužna, neboť preference nebyla žalobcem uplat- něna pro vyměření v JCD (odst. 36), a žá- dost o preferenční zařazení byla podána dodatečně v souladu s lhůtou dvou let ve smyslu $ 57 odst. 2 celního zákona. Městský soud v Praze dospěl k závě- ru, že žaloba byla podána důvodně, ne- boť odůvodnění rozhodnutí žalovaného neobstojí z následujících důvodů: Z rozhodnutí celních orgánů vyplývá, že po zjištění, které důvody žalobce označil za důvody, jež by měly předsta- vovat, dle jeho tvrzení, důvody spadající pod článek 23 odst. 2 a 3 Protokolu 7 do- hody CEFTA, bez dalšího uzavřel, že není důvod pro vrácení cla, když doklad byl předložen po 4 měsících od jeho vysta- vení, což odůvodnil tak, že hlavním dů- vodem nepředložení důkazu původu ža- lobcem bylo pochybení lidského faktoru a tomuto nelze výjimečnost přiznat.
Žá- dost ze dne 10. 11. 2001 obsahuje však tvrzení jak o objektivních, tak o subjek- tivních skutečnostech na straně žalobce, které mu měly zabránit ve včasném předložení důkazu původu zboží tak, jak mu ukládá článek 23 odst. 1 Protokolu 7 dohody CEFTA (čtyřměsíční lhůta). V napadeném rozhodnutí jsou jednotli- vé skutečnosti dosud toliko v rovině tvr- zení postrádající oporu v provedených důkazech; v takovém případě je úvaha žalovaného ve vztahu k posouzení jed- notlivých tvrzených důvodů o naplnění či nenaplnění výjimečnosti ve smyslu článku 23 odst. 2 Protokolu 7 dohody CEFTA předčasná, a žalovaný tak může učinit, až mu pro posouzení jednotli- vých tvrzení budou předloženy přísluš- né důkazy, popř. navrženy důkazy k pro- kázání žalobcem uvedených tvrzení, které žalobce nemá ve vlastní dispozici.
Je proto třeba z důvodu řádného zjištění skutkového stavu žalobce nejprve vyzvat, aby doložil svá skutková tvrzení obsažená v žádosti (ohledně změny logistického ma- nažera, nevystavování důkazů původu EUR.1 ze strany polských celních orgánů, povodně v roce 2002 a chybného postupu Celního úřadu Beroun), a tyto následně vy- hodnotit, a to vždy ke konkrétní době od propuštění zboží do volného oběhu, včetně posouzení, zda těmto okolnostem lze při- soudit výjimečnost uvedenou v článku 23 odst. 2 Protokolu 7 dohody CEFTA.
Dle článku 23 odst. 3 Protokolu 7 do- hody CEFTA v jiných případech opoždě- ného předložení mohou celní orgány dovážející strany přijmout důkazy půvo- du za předpokladu, že jim byly před uplynutím této lhůty předloženy výrob- ky. Soud nesouhlasí s žalovaným, který uvedl v napadeném rozhodnutí k mož- nosti, kterou žalobci dává toto ustanovení dohody CEFTA, že doklad byl předložen po 4 měsících od jeho vystavení a v tomto ustanovení není dána povinnost celního úřadu, jedná se jednoznačně o jeho dis- pozici; skutečnost, že logistický manažer vyčkával s předložením průvodních osvědčení až do okamžiku, kdy bude mít k dispozici všechna EUR.1, posoudil žalo- vaný jako chybu žalobce, že prokazatel- ným způsobem nevyužil svého práva uplatnit příslušné sazební opatření.
Soud je toho názoru, že takové odů- vodnění, a to zejména za situace, kdy je nesporné, že zboží bylo celnímu orgánu předloženo, neobstojí, neboť jednak od- kaz žalovaného na jeho dispozici, aniž by byl doprovázen správním uvážením vy- jadřujícím důvod, který vedl žalovaného k závěru v rozhodnutí uvedeném, činí rozhodnutí v této části nepřezkoumatel- ným, a jednak skutečnost, kterou zde ža- lovaný uvedl, se vztahuje toliko k tvrzení, které již posuzoval ve vztahu k článku 23 odst. 2 Protokolu 7 dohody CEFTA.
341 824 Soud uzavírá, že žalovaný se dostatečně nevypořádal se skutkovými okolnostmi pří- padu, což v daném případě představuje vadu řízení, která mohla mít za následek ne- zákonnost napadeného rozhodnutí, a pro- to rozhodnutí správního orgánu zrušil ve smyslu $ 78 odst. 1 s. ř. s. pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V tomto řízení bude na odvolacím správ- ním orgánu, aby se znovu zabýval odvolá- ním žalobce a jeho obranou uplatněnou ve správním řízení. Teprve poté, co ve správ- ním řízení bude pokračováno výše nazna- čeným způsobem, vydá správní orgán nové rozhodnutí respektující výše uvedený práv- ní názor soudu ($ 78 odst. 5 s.
ř. s.). 824 Clo: ručení pouze do výše uvedené v záruční listině k $ 260 odst. 1 a $ 262 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona“ Společný a nerozdílný závazek dlužníka a ručitele vůči celnímu úřadu vzniká pouze do výše uvedené v záruční listině ($ 260 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona). Po splnění zaručené výše celního dluhu dlužníkem povinnost ručitele z tohoto závazku zanikla a za úhradu nedo- platku, tj. rozdílu mezi vyměřeným celním dluhem a -výší solidárního zá- vazku, odpovídá celnímu úřadu pouze dlužník.
Společnost s ručením omezeným T. proti Celnímu ředitelství Praha o vrácení