konu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zá- kon), ve znění zákona č. 670/2004 Sb.“ I. Za změnu v neprospěch odvolatele ($ 90 odst. 3 správního řádu z roku 2004) je nutno považovat i takový postup, kdy je odvolatel uznán odpovědným za více správ- ních deliktů, resp. více porušení zákona, než v rozhodnutí I. stupně, a to i v případě, kdy nedochází ke zvýšení uložené sankce, ani mu není ukládána nová povinnost.
II. Porušení $ 72 odst. 1 (náležitosti smlouvy o dodávce plynu mezi účastníky tr- hu s plynem) a $ 61 odst. 2 písm. g) (povinnost obchodníka s plynem seznámit od- běratele se záměrem změnit smluvní podmínky dodávky) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se nedopustí dodavatel zemního plynu, který inkasuje platby od zákazníků v rozporu s uzavřenou smlouvou © dodávce plynu, a který tak porušuje smluvní podmínky. » S účinností od 4. 7. 2009 byly S 61 odst. 2 písm. g) a S 72 odst. I změněny zákonem č. 158/2009 Sb. 2237
První žalobní námitku soud shledává dů- vodnou. Možnost odvolacího správního orgá- nu změnit v odvolacím řízení: rozhodnutí I. stupně nebo jeho část upravuje $ 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalovaný sice toto ustanovení ve výroku svého rozhodnutí ne- uvedl (viz níže), nicméně je zřejmé, že v po- suzované věci podle něj bylo postupováno. Podle tohoto ustanovení platí následující: „Jestliže odvolací správní orgán dojde k zá- 321 2237 věru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některé- mu z účastníků, jemuž je ukládána povin- nost, hrozila újma z důvodu ztráty možnos- ti odvolat se“ V daném případě žalovaný změnil kvalifikaci skutku, jehož se žalobce dopustil, a to tak, že neshledal porušení $ 72 odst. 1 věty třetí energetického zákona, a na- opak shledal porušení $ 61 odst. 2 písm. g) energetického zákona.
Žalovaný mylně interpretuje citované ustanovení tak, že změnu nelze provést pou- ze v případě, že odvolací orgán po provede- ném dokazování podstatně změní zjištěný skutkový stav. Uvedené ustanovení ovšem dle názoru soudu dopadá i na uvedený případ, žalobce totiž byl v odvolacím řízení shledán odpovědným za porušení ustanovení energe- tického zákona, které mu v řízení před správ- ním orgánem I stupně vůbec nebylo kladeno za vinu, a to ani v oznámení o zahájení řízení ani ve výroku rozhodnutí I. stupně.
Žalobci tak bylo v průběhu správního řízení zcela znemožněno předložit argumenty, kterými by mohl vyvrátit podezření z porušení tohoto ustanovení, navrhnout v tomto směru pří- padně důkazy a vyjádřit se k úvaze správních orgánů, která je k tomu závěru vedla. Tímto postupem tedy žalovaný žalobce závažným způsobem zkrátil na jeho procesních prá- vech a způsobil mu újmu. Rovněž druhá žalobní námitka je důvod- ná. () Z $ 90 správního řádu jednoznačně vy- plývá, že změní-li odvolací správní orgán část napadeného rozhodnutí I.
stupně podle $ 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, nemůže již postupovat podle věty první $ 90 odst. 5 správního řádu a zamítnout podané odvolá- ní. V takovém případě musí postupovat podle věty druhé tohoto odstavce a pouze potvrdit tu část rozhodnutí I. stupně, kterou nezmě- nil. Způsob rozhodnutí, kdy odvolací správní orgán zamítne odvolání a zároveň Část roz- hodnutí I. stupně změní, správní řád nepři- pouští. Právě tímto způsobem však žalovaný v daném případě postupoval. 322 Žalovaný ve výroku svého rozhodnutí uvedl, že rozhodnutí vydává pouze podle $ 90 odst. 5 správního řádu.
Toto ustanovení ovšem nehovoří o možnosti rozhodnutí I stupně změnit. Je tedy zřejmé, že napadené rozhodnutí ve vztahu k výroku II neobsahuje ustanovení, podle něhož bylo rozhodováno; rozhodnutí je tak kromě výše uvedené nesro- zumitelnosti v rozporu s $ 68 odst. 2 správní- ho řádu. Soud shledává důvodnou i třetí žalobní námitku. Podle $ 90 odst. 3 správního řádu „odvolací správní orgán nemůže změnit na- padené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, ledaže odvolání podal také jiný účastník, je- hož zájmy nejsou shodné, anebo je napade- né rozhodnutí v rozporu s právními předpi- sy nebo jiným veřejným zájmem“.
Žalovaný tvrdí, že změna provedená výrokem II žalo- bou napadeného rozhodnutí nebyla v nepro- spěch odvolatele, neboť mu nebyla uložena nová povinnost ani zvýšena pokuta. S tako- vým názorem však nelze souhlasit. Za změnu v neprospěch odvolatele není možno považovat jen případy zmiňované ža- lovaným, ale i takovou změnu, kdy v řízení o správním deliktu dojde ke zpřísnění právní kvalifikace skutku, obdobně jako je tomu v právu trestním. Z judikatury trestních sou- dů je možno poukázat např. na rozsudek Nej- vyššího soudu ze dne 1.
7. 1998, sp. zn. 5 Tz 57/98, č. 22/1999 Sb. NS, v němž tento soud dospěl k následujícím závěrům: „Za změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného nutno považovat jakoukoli změnu a v kterémkoli výroku, pokud zhoršuje postavení obviněné- ho a přímo se ho dotýká, bez ohledu na to, o které otázce z těch, o nichž se v trestním ří- zení rozhoduje, bylo v daném případě roz- hodováno. Změna k horšímu se tedy může projevit zejména ve skutkových zjištěních, v použité právní kvalifikací, v druhu a vý- měře trestu, v druhu a formě ochranného opatření, v rozsahu a způsobu náhrady ško- dy způsobené trestným činem, a to v každé uvedené okolnosti jednotlivě nebo v kumu- laci některých z nich.
Proto změnou v nepro- spěch obviněného je i nové rozhodnutí, jímž by byl obviněný na základě jiných skutko- vých zjištění uznán vinným z většího rozsa- hu jím spáchané trestné činnosti oproti stá- vajícímu rozhodnutí, a to i v případě, že tato změna nemá vliv na právní kvalifikaci trest- ného činu, není spojena s jejím zpřísněním ani s hrozbou uložení přísnějšího trestu.“ Uvedené zásady je bezpochyby možno analogicky aplikovat i na řízení o správním deliktu. Proto je nutno považovat za změnu v neprospěch odvolatele i takový postup, kdy je odvolatel uznán odpovědným za více správních deliktů, resp. více porušení zákona než v rozhodnutí I.
stupně, a to i v případě, kdy nedochází ke zvýšení uložené sankce, ani mu není ukládána nová povinnost. Soud shledává důvodnou i čtvrtou námit- ku vztahující se k věcnému posouzení přípa- du. (...) Ustanovení $ 72 odst. 1 energetického zá- kona vymezuje podstatné náležitosti smlouvy o dodávce plynu, k porušení tohoto ustano- vení proto především dojde v případě, kdy dodavatel uzavře takovou smlouvu, která tyto náležitosti neobsahuje. Je možno souhlasit s žalovaným v tom, že smlouva musí obsaho- vat uvedené náležitosti po celou dobu své platnosti a k porušení tohoto ustanovení mů- že proto dojít i tím, kdy v průběhu platnosti smlouvy dojde k takové její změně, že již ne- bude obsahovat předepsané náležitosti.
Je ovšem nicméně také zřejmé, že k porušení to- hoto ustanovení nedojde v případě, kdy do- davatel smlouvu o dodávce plynu poruší, aniž by byla smlouva zároveň měněna. Právě tak tomu ovšem bylo v daném případě. Žalobce v daném případě žádným jedno- stranným právním úkonem (tj. projevem vů- le) nezměnil uzavřenou smlouvu o dodávce plynu se svými zákazníky. Pokud jde o způ- sob platby, ujednání mezi ním a jeho zákazní- ky o tom, že inkasovat bude pouze zálohy uvedené na předpisu záloh, nebylo změněno a zůstalo v platnosti.
Jiná věc je, že žalobce tento svůj závazek porušil (což ostatně nepo- pírá). Smluvní závazek ovšem nepozbývá platnosti tím, že dojde k jeho porušení. Po- kud tedy v rozporu s uzavřenou smlouvu a obchodními podmínkami inkasoval žalob- ce od svých zákazníků zálohy na plyn, které nebyly uvedeny v předpisu záloh, jednalo se na straně žalobce o bezdůvodné obohacení (jakožto plnění bez právního důvodu), které byl povinen svým zákazníkům vydat. Žalobce pak tvrdí, že pokud o to zákazníci žádali, zin- kasované zálohy jim vracel; je pak zřejmé, že zákazníkům, kteří uvedené zálohy nerekla- movali, byly tyto zálohy započteny vůči po- hledávkám žalobce za těmito zákazníky za odebraný plyn.
Obdobně je to pak s porušením $ 61 odst. 2 písm. g) energetického zákona. Toto ustano- vení totiž ukládá dodavateli povinnost sezná- mit odběratele se záměrem změnit smluvní podmínky; nemá-li dodavatel takový záměr, nemůže k porušení tohoto ustanovení dojít. V daném případě žalobce nehodlal smluvní podmínky nijak měnit, ani je neměnil (jak by- lo shora uvedeno, skutečnost, že tyto podmín- ky porušil, není v této souvislosti podstatná). Soud proto shrnuje, že ze strany žalobce nedošlo vytýkaným jednáním k porušení $ 72 odst. 1 energetického zákona ani $ 61 odst. 2 písm. £) téhož zákona, a vytýkaného správní- ho deliktu se tedy nedopustil.
Důvodná je tedy i pátá žalobní námitka, neboť ze shora uvedeného vyplývá, že žalob- ce svým jednáním neporušil svoji veřejno- právní povinnost uloženou energetickým zá- konem, ale dopustil se pouze porušení soukromoprávního závazku z titulu smluv o dodávce plynu, které uzavřel se svými zá- kazníky. (...) 323 2238 2238 Veřejné zdravotní pojištění: nevybírání regulačních poplatků k $ 16a odst. 1 písm. a) až e) a odst. 9 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění zákonů č. 261/2007 Sb. a č. 59/2009 Sb. Zdravotnické zařízení, které opakovaně a soustavně nevybírá v případech uve- dených v $ 16a odst. 1 písm. a) až ©) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním po- jištění, od pojištěnců nebo jejich zákonných zástupců regulační poplatky v okamži- ku poskytnutí zdravotní péče, se dopouští správního deliktu podle $ 16a odst. 9 tohoto zákona.
Akciová společnost RWE Energie proti Státní energetické inspekci o uložení pokuty.