sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Leasingová smlouva je jednou z forem poskytnutí spotřebitelského úvě- ru ve smyslu $ 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Její sou- částí tak musí být údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr [$ 4 odst. 2 písm. a) citovaného zákona].
sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Leasingová smlouva je jednou z forem poskytnutí spotřebitelského úvě- ru ve smyslu $ 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Její sou- částí tak musí být údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr [$ 4 odst. 2 písm. a) citovaného zákona].
Termín „leasing“ pochází z anglické- ho slova „to lease“ (najímat, propůjčovat) a běžně se používá v obchodně finanční terminologii. Každému potencionální- mu investorovi se nabízí zejména koupit zařízení z vlastních prostředků nebo provést koupi za prostředky získané úvě- rem nebo získat užívání prostřednictvím leasingu. Obecně bývá leasing charakte- rizován jako smlouva o pronájmu výrob- ních prostředků nebo výrobků dlouho- dobé spotřeby za dohodnuté částky na určité období. Postupně se vyčlenily dvě skupiny leasingu, a to leasing finanční a leasing operativní.
Finanční leasing je založen na „dlouhodobém pronájmu“, uprave- ném příslušnou smlouvou, v jejímž rám- ci vlastník zařízení převádí na uživatele V podstatě všechna rizika a výnosy spoje- né s vlastnictvím daného majetku. V prů- běhu dohodnutého nájemního vztahu by nájemce (tzv. lessee) měl pronajíma- teli (tzv. lessor) prostřednictvím dohod- nutých splátek uhradit pořizovací nákla- dy předmětu i úrokové náklady z dané finanční transakce. Ve splátkách jsou za- hrnuta i rizika těchto operací a pochopi- telně i odpovídající zisková marže.
Při operativním leasingu pronajímatel ne- jen vlastní daný předmět, nýbrž jej i udr- žuje. Jde zpravidla o „krátkodobý proná- jem“ specifických druhů strojů, doprav- ních prostředků, počítačových systémů apod., kde v průběhu pronájmu nedo- chází k plné amortizaci tohoto zařízení. V minulém období - za platnosti hos- podářského zákoníku - se leasingové smlouvy mezi organizacemi v tuzemsku koncipovaly zásadně mezi ostatními ne- pojmenovanými smlouvami podle usta- novení $ 352 hospodářského zákoníku, přičemž bylo vhodné, aby v konkrétní smlouvě byla ustanovení podrobnější ve srovnání s ostatními druhy smluv.
Při smlouvě rámcovější konstrukce byla možnost použít ustanovení $ 357 odst. 2 hospodářského zákoníku. Specifický smluvní typ pro leasing hospodářský zá- koník neznal. V současné době se kontrak- tace leasingu provádí převážně za realiza- ce ustanovení $ 269 odst. 2 obchodního zákoníku (jako u předmětné leasingové smlouvy ze dne 21. 11. 2002) jako tzv. ne- pojmenovaná smlouva (inominátní), kde je potřeba dohodnout celý obsah smlouvy a musí zde být určena práva a povinnosti stran. Často se přitom odka- zuje na obchodní podmínky (rovněž od- kázáno v předmětné leasingové smlouvě na Všeobecné smluvní podmínky pro le- asing motorových vozidel leasingové společnosti C.-Leasing).
K realizaci ob- chodního případu je však možno využít i pojmenované smlouvy - smlouvy o koupi najaté věci ($ 489 až $ 496 ob- chodního zákoníku). Zákon č. 321/2001 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002, obsahuje právní úpravu spotřebitelského úvěru. Tímto zákonem jsou stanoveny některé podmínky smlouvy, kterou je sjednáván spotřebitelský úvěr v souladu s právem Evropských společenství. Předmět práv- ní úpravy tohoto zákona je pak vymezen negativně v ustanovení $ 1 odst.
2. Spo- 331 821 třebitelský úvěr není upraven jako zvláštní smluvní typ soukromého práva. Co se pak rozumí spotřebitelským úvě- rem a co se za spotřebitelský úvěr nepo- važuje, je upraveno v ustanovení $ 2 písm. a) zák. č. 321/2001 Sb. Jak i žalova- ný ve svém vyjádření uvedl, odborná lite- ratura uvádí, že: „Funkcí této právní úpravy je zabez- pečit fyzické osobě jako spotřebiteli, roz- hoďdne-li vzít si úvěr, koupit si zboží ve splátkách či využít leasingovou smlou- vu, informaci o tom, kolik celkem za- platí za poskytnuté zboží čí služby, včet- ně úroků a poplatků.
Je důležité si předem porovnat nabídky několika společností a vybrat si pro spotřebitele tu nejvýhodnější. V praxi vznikl v sou- vislosti s přijetím tohoto zvláštního zákona spor, zda pod smlouvy o spotře- bitelském úvěru lze zahrnout též leasin- gové smlouvy. Zastánci jednoho názoru soudí, že leasing zahrnout pod spotřebi- telský úvěr nelze s odůvodněním, že je provázen, na rozdíl od jiných klasic- kých úvěrů, i některými službami (na- př. pojištěním atd.). Lze však soudit, že není důvodu, proč by se i leasingové společnosti — stejně jako je tomu'i jinde v Evropě - neměly s ohledem na zájem spotřebitelů a jejich ochranu řídit touto právní úpravou, v důsledku toho i ony musí sdělovat spotřebiteli konečnou ce- nu, kterou za leasing zaplatí.“ V daném případě žalobkyně uzavřela dne 21.
11. 2002 podle ustanovení $ 269 odst. 2 obchodního zákoníku s panem Richardem V. leasingovou smlouvu. Předmětem leasingu se stalo vozidlo DA- EWOO Nexia. Současně ve smlouvě byla uvedena roční procentní sazba nákladů podle zák. č. 321/2001 Sb., která se rovná 36,59. Kontrolou zahájenou 20. 2. 2003 z podnětu pana Richarda V. bylo správ- 332 ním orgánem zjištěno, že leasingová smlouva, uzavřená dne 21. 11. 2002 mezi žalobkyní a panem Richardem V., neobsa- huje stanovení roční procentní sazby ná- kladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze zákona č.
321/2001 Sb. Žalobkyně tak porušila podmínky stano- vené v $ 4 odst. 2 písm. a) zák č. 321/2001 Sb. Pokuta pak byla podle $ 9 odst. 1 zák. č. 64/1986 Sb. uložena ředitelem České obchodní inspekce v Praze žalobkyni ve výši 15 000 Kč, načež napadeným roz- hodnutím ústředního ředitele České ob- chodní inspekce byla předmětná pokuta snížena na částku 3000 Kč. Ze správního spisu a v něm založené předmětné leasingové smlouvy vyplývá, že tato v sobě obsahuje jak prvky smlou- vy nájemní, tak i kupní. Leasingový ná- jemce má určitý čas věc v nájmu, načež později nabude věc za úplatu do vlast- nictví, což zaručují leasingovému nájem- ci Všeobecné smluvní podmínky pro lea- sing motorových vozidel leasingové společnosti C.-Leasing, s.
r. o. Vzhledem ke skutečnosti, že zákon č. 321/2001 Sb. stanoví, že spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytování peněžních pro- středků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě naja- té věci, za které je spotřebitel povinen platit, a dle názoru soudu předmětnou leasingovou smlouvou je fakticky upra- vena koupě najaté věci, není námitka ža- lobce ohledně nesprávné aplikace zák. č. 321/2001 Sb. správními orgány důvod- ná, neboť předmětná leasingová smlou- va splňuje předpoklady spotřebitelské- ho úvěru ve smyslu $ 2 písm.
a) zák. č. 321/2001 Sb., zákona transponujícího směrnici Rady 87/102/EHS o sbližování zákonů a dalších právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru, ve znění směr- nice 90/88/EHS a směrnice 98/7/ES. Ne- lze proto mít pochybnosti o tom, že na předmětnou leasingovou smlouvu se uvedené předpisy vztahují. Tento závěr vy- plývá zejména z čl. 2 odst. 1 písm. b) směr- nice 87/102/EHS, který stanoví, že tato směrnice se nevztahuje na nájemní smlou- vy s výjimkou těch, které stanoví, že vlast- nické právo v konečném důsledku připad- ne nájemci, tak i z obsahově totožné transpozice tohoto ustanovení provedené v $ 1 odst.
2 písm. b) zák. č. 321/2001 Sb. Vymezení spotřebitelského úvěru pro účely zák. č. 321/2001 Sb. v jeho $ 2 písm. a) připouští formu jakéhokoli po- skytnutí těchto prostředků ve prospěch dlužníka (např. placení za dlužníka tře- tím osobám). Tak je tomu i u finančního leasingu, kdy leasingová společnost při koupi předmětu leasingu (určeného lea- singovým nájemcem) ve prospěch lea- singového nájemce poskytne dodavateli předmětu leasingu peněžní prostředky, které pak leasingový nájemce splácí. Pe- něžní prostředky jsou placeny ve pro- spěch spotřebitele, neboť tato platba je podmínkou, aby spotřebitel mohl před- mět leasingu užívat a následně i nabýt.
Zároveň však u finančního leasingu spo- třebitel po určitou dobu užívá cizí věc a za určitou dobu mu smlouva zaručuje nabytí vlastnictví k předmětu leasingu, tedy dojde ke koupi najaté věci. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že v případě spotřebitelského úvěru dochá- zí k převodu vlastnictví na základě smlouvy, přičemž platba kupní ceny je smluvními stranami odložena na pozdější dobu, a že podpisem leasingové smlouvy nedochází k převodu vlastnického práva na leasingového nájemce, a tato smlouva ani převod vlastnického práva nezaruču- je, když účelem leasingové smlouvy není koupě najaté věci, nýbrž pouhé poskyt- nutí možnosti užívání předmětu leasin- gu po určitou dobu, tak tato tvrzení soud jednoznačně odmítl.
Účelem lea- singové smlouvy je dle soudu právě kou- pě najaté věci, neboť leasingová smlouva zakládá povinnost jedné ze smluvních stran (leasingového pronajímatele) uza- vřít po skončení doby leasingu kupní smlouvu na předmět leasingu, čímž do- chází k převodu vlastnického práva na spotřebitele. U předmětné leasingové smlouvy vyplývá povinnost žalobce uza- vřít kupní smlouvu konkrétně z ustano- vení 6.21. Všeobecných smluvních podmínek, kde je upraven nárok leasin- gového nájemce na uzavření kupní smlouvy, přičemž tento nárok je sice vá- zán na splnění určitých podmínek lea- singovým nájemcem, nicméně jedná se o podmínky nezávislé na vůli žalobce.
Rovněž je u leasingových smluv běžné, že kupní cena je placena zálohově ještě před uzavřením kupní smlouvy. Je tedy zřejmé, že spotřebitelé využívají tohoto institutu v situaci, kdy nemají potřebné finanční prostředky pro koupi předmě- tu leasingu a cena předmětu leasingu je rozložena do splátek. V opačném přípa- dě, pokud by účelem leasingové smlouvy bylo pouze užívání předmětu leasingu po určitou dobu, nebylo by třeba uzavírat lea- singovou smlouvu, nýbrž postačilo by uza- vření pouhé nájemní smlouvy.
Co se týká tvrzení žalobce, že u spotřebitelského úvě- ru dochází k přechodu vlastnictví před platbou kupní ceny, tak s tímto názorem soud nesouhlasí, neboť z definice spotřebi- telského úvěru v $ 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb. tento požadavek nevyplývá a zákon nestanoví žádnou podmínku týka- jící se okamžiku převodu vlastnictví. K další žalobní námitce, že úmyslem zákonodárce nebylo finanční leasing podřadit zákonu č. 321/2001 Sb., Městský soud v Praze uvádí, že úmyslem zákono- dárce naopak bylo podřadit finanční lea- 333 821 sing předmětné právní úpravě, jak to ko- neckonců vyplývá i ze směrnice Rady 87/102/EHS, neboť účelem této právní úpravy je poskytnutí vyšší ochrany spo- třebitelům, což vyplývá i z čl.
15 směrni- ce Rady 87/102/EHS, který výslovně sta- noví, že tato směrnice nebrání členským státům, aby zachovaly nebo přijaly přís- nější ustanovení na ochranu spotřebite- le v souladu s jejich závazky vyplývající- mi ze Smlouvy o založení Evropského společenství, přičemž možnost vylouče- ní z působnosti této směrnice má být omezena na jisté formy úvěrů neko- merčního charakteru poskytované za zvláštních podmínek. Do této kategorie leasingová smlouva rozhodně nepatří. Zmíněný úmysl zákonodárce je potom výslovně uveden v důvodové zprávě k zá- konu č.
321/2001 Sb., v jejíž zvláštní čás- ti se k návrhu $ 1 uvádí, že mj. jsou z pů- sobnosti zákona vyloučeny dále nájemní smlouvy, které po uplynutí určité doby nezaručují přechod vlastnického práva ne- bo práva obdobného vlastnictví. Působ- nost zákona se tak vztahuje pouze na smlouvy leasingové. K návrhu $ 2 se uvádí, že spotřebitelským úvěrem se rozumí po- skytnutí peněžních prostředků nebo odlo- žená platba, za které je spotřebitel povinen platit sjednanou cenu. Zákon neupravuje zvláštní typ smlouvy, a garantuje tak spo- třebiteli právní ochranu v Široké míře, ať již sjednává spotřebitelský úvěr v jakékoli smlouvě (smlouvou kupní, s odloženou platbou, leasingovou, o platbě směnkou nebo jiným platebním prostředkem umož- ňujícím odloženou platbu apod.).
Konečně potom k návrhu $ 10, který je transpozicí čl. 7 směrnice Rady 87/102/EHS (V případě úvěru poskytnu- tého na nabytí zboží stanoví členské státy podmínky, za nichž je možný zpět- ný přechod držby zboží, zvláště když k tomu spotřebitel neudělil souhlas. 334 Zajistí také, aby v případech zpětného přechodu držby zboží na věřitele bylo vyúčtování mezi oběma stranami pro- vedeno tak, aby zpětný přechod držby nevedl k bezdůvodnému obohacení.) a jehož transpozice právě s ohledem na leasing byla v legislativním procesu zvláště diskutována, se uvádí, že se jedná o ustanovení, které promítá výslovný po- žadavek Směrnice na stanovení podmí- nek, za kterých může být zboží převzato zpět do vlastnictví věřitele, případně tře- tí osoby.
Zákon garantuje, že v takovém případě nedojde k bezdůvodnému obo- hacení jedné ze smluvních stran, a to ze- jména v takových případech, kdy součás- tí úroku jsou i splátky na cenu zboží deasing). V důvodové zprávě k návrhu zákona č. 321/2001 Sb. je rovněž uvede- no, že vzhledem ke skutečnosti, že spo- třebitelský úvěr může být sjednán v růz- ných typech smluv, předkládaný návrh zákona upravuje zvláštní podmínky, kte- ré musí být, vedle podmínek obecně platných, respektovány vždy, je-li sjedná- na jakákoli smlouva obsahující závazek poskytnutí spotřebitelského úvěru.
Po- kud by byl vytvořen zvláštní typ úvěrové smlouvy, nevztahoval by se režim upra- vený směrnicí č. 87/102/EHS, o sbližování zákonů a dalších právních předpisů člen- ských států týkajících se spotřebitelského úvěru, implementovanou do českého právního řádu na ostatní typy smluv, jimiž by byl spotřebitelský úvěr sjednán. To by v praxi vedlo k možnosti poměrně snad- ného obcházení zákona. Věřitel, který by se chtěl vyhnout přísnějšímu režimu, by poskytl úvěr prostřednictvím jiného typu smlouvy. Účelu sledovaného předmětnou směrnicí by nebylo dosaženo, a nebyl by tak dosažen ani smysl sledovaný imple- mentací práva Evropských společenství; spotřebitel by tudíž nebyl chráněn stej- nou měrou, jako je chráněn v členských zemích Evropských společenství.
822 Ochrana spotřebitele: informace o ceně výrobků a služeb k $ 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele Skutečnost, že prodejce uváděl v cenících ceny neobsahující daň z při- dané hodnoty, je způsobilá vzbudit ve spotřebiteli zdání, že cena je nižší než ve skutečnosti, a to tím spíše tehdy, pokud ceník prodejce obsahoval dí- lem ceny s již připočtenou daní z přidané hodnoty a dílem ceny tuto daň neobsahující, a je porušením $ 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
xx
Akciová společnost C. proti České obchodní inspekci, ústřednímu inspektorá-