Věc: Lijuan Y. (Čínská lidová republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyně. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 14. 10. 2003 neudělilo žalobkyni azyl podle $ 12, $ 13 odst. 1,2 a $ 14 zákona o azylu a zá- roveň vyslovilo, že se na ni nevztahuje pře- kážka vycestování ve smyslu $ 91 téhož záko- na. Ministerstvo se neztotožnilo s důvody pro udělení azylu, jak je uvedla žalobkyně v žádos- ti o udělení azylu, tedy že důvodem odchodu z Číny bylo příliš mnoho vlastních dětí.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 12. 2004 žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že státní orgány žalobkyni nikdy neo- známily, že ji stíhají pro porušení politiky plá- novaného rodičovství. Skutečnost, že žalobky- ně měla obavy z porušení pravidel plánování rodičovství, není důvodem pro udělení azylu ve smyslu $ 12 zákona o azylu, neboť to v pří- padě žalobkyně nesouvisí s důvody pro azylo- vé řízení významnými, tedy s pronásledová- ním z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině či pro zastávání politických názorů, ale s celkovou snahou Číny o regulaci počtu obyvatel.
V kasační stížnosti žalobkyně (stěžovatel ka) poukázala na to, že při rozhodování o udělení azylu by se nemělo vycházet pouze z $ 12, $ 13 a 6 14 zákona o azylu, ale mělo by se přihlížet i k ustanovení $ 2 odst. 6 zákona o azylu (definice pronásledování) v tom smyslu, že se jedná o opatření, která jsou v Čí- ně uplatňována v souvislosti s politikou plá- novaného rodičovství, omezují stěžovatelči- no právo svobodně se rozhodovat o počtu 558 jejích dětí a jsou bezpochyby těmi opatření- mi, o kterých se zmiňuje zákon o azylu v tom- to ustanovení.
Žalovaný ve vyjádření uvedl, že stěžovatel- ka nebyla v zemi původu pronásledována ve smyslu $ 2 odst. 6 zákona o azylu, neboť poli- tika plánovaného rodičovství na území Čín- ské lidové republiky je uplatňována vůči všem státním občanům, kteří jsou povinni dodržovat zákonné normy plánovaného rodi- čovství. Stěžovatelka nebyla pronásledována způsobem uvedeným v $ 12 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Z odůvodnění: Čína uplatňuje tzv. politiku jednoho dítě- te, což představuje tlak vyvíjený státem, aby rodina zůstala pouze při jednom dítěti.
Situa- ce se různí podle jednotlivých oblastí Číny a je také závislá na tom, zda rodiče pochází z města nebo z venkova. Tato politika v sobě obsahuje právo státu na regulaci porodnosti, ovšem prostředky, jichž je za tím účelem uží- váno, mohou být považovány podle okolnos- tí za pronásledování (např. nucená sterilizace či kastrace). Stěžovatelka ve správním řízení sice ne- tvrdila, že byla v domovském státě vystavena pronásledování, avšak sdílí strach z pronásle- dování. Ovšem aby obava z útlaku mohla být považována za důvod, pro který lze udělit azyl ve smyslu $ 12 zákona o azylu, musí jít o pronásledování ve smyslu $ 2 odst. 6 téhož zákona a toto pronásledování se musí dít z důvodu rasy, náboženství, národnosti, pří- slušnosti k určité skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů.
V daném případě jde o problém, na který musí být nahlíženo přísně individuálně, totiž zda v souvislosti s porušením politiky pláno- vaného rodičovství došlo k pronásledování stěžovatelky a také, což je v tomto případě obzvláště důležité, zda z hlediska možnosti vyhnout se restrikcím přichází do úvahy ře- šení v rámci země původu. V posuzovaném případě lze na prvou otázku odpovědět zá- porně, na druhou naopak kladně. Stěžovatel- ka nebyla ze shora uvedeného důvodu státní- mi úřady pronásledována a soudě podle zpráv o situaci v Číně, na něž žalovaný odka- zuje (Ministerstva zahraničních věcí USA, Mi- nisterstva vnitra Velké Británie, České tiskové kanceláře), je možné řešit situaci, do níž se stěžovatelka dostala, přesídlením na venkov do jiné oblasti Číny.
Nelze proto za stávající stěžovatelkou popsa- né situace přijmout jako relevantní důvod pro udělení azylu bez dalšího její obavu z pronásle- dování nebo sterilizace po návratu do Číny. 1206 Zahraniční obchod s vojenským materiálem: nemožnost přechodu licence Řízení před soudem: žalobní legitimace právního nástupce účastníka k zákonu č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem Rozhodnutím o udělení licence podle zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním ob- chodu s vojenským materiálem, je založen veřejnoprávní vztah mezi státem repre- zentovaným příslušným orgánem státní správy a subjektem, jemuž je licence uděle- na.
Subjekt, kterému byla licence udělena, nemůže licenci svým vlastním úkonem převést na jiný subjekt. K tomu, aby oprávnění vyplývající z udělené licence přešlo na právního nástupce, by bylo třeba, aby zákon výslovně tuto otázku upravoval; ne- činí-li tak, je nutno vycházet z toho, že oprávnění z udělené licence může využívat pouze ten subjekt, jemuž byla licence udělena. Rozhodování o odnětí udělené licen- ce se týká výlučně práv a povinností toho subjektu, jemuž byla licence udělena.
Věc: Lijuan Y. (Čínská lidová republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyně. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 14. 10. 2003 neudělilo žalobkyni azyl podle $ 12, $ 13 odst. 1,2 a $ 14 zákona o azylu a zá- roveň vyslovilo, že se na ni nevztahuje pře- kážka vycestování ve smyslu $ 91 téhož záko- na. Ministerstvo se neztotožnilo s důvody pro udělení azylu, jak je uvedla žalobkyně v žádos- ti o udělení azylu, tedy že důvodem odchodu z Číny bylo příliš mnoho vlastních dětí.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 12. 2004 žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že státní orgány žalobkyni nikdy neo- známily, že ji stíhají pro porušení politiky plá- novaného rodičovství. Skutečnost, že žalobky- ně měla obavy z porušení pravidel plánování rodičovství, není důvodem pro udělení azylu ve smyslu $ 12 zákona o azylu, neboť to v pří- padě žalobkyně nesouvisí s důvody pro azylo- vé řízení významnými, tedy s pronásledová- ním z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině či pro zastávání politických názorů, ale s celkovou snahou Číny o regulaci počtu obyvatel.
V kasační stížnosti žalobkyně (stěžovatel ka) poukázala na to, že při rozhodování o udělení azylu by se nemělo vycházet pouze z $ 12, $ 13 a 6 14 zákona o azylu, ale mělo by se přihlížet i k ustanovení $ 2 odst. 6 zákona o azylu (definice pronásledování) v tom smyslu, že se jedná o opatření, která jsou v Čí- ně uplatňována v souvislosti s politikou plá- novaného rodičovství, omezují stěžovatelči- no právo svobodně se rozhodovat o počtu 558 jejích dětí a jsou bezpochyby těmi opatření- mi, o kterých se zmiňuje zákon o azylu v tom- to ustanovení.
Žalovaný ve vyjádření uvedl, že stěžovatel- ka nebyla v zemi původu pronásledována ve smyslu $ 2 odst. 6 zákona o azylu, neboť poli- tika plánovaného rodičovství na území Čín- ské lidové republiky je uplatňována vůči všem státním občanům, kteří jsou povinni dodržovat zákonné normy plánovaného rodi- čovství. Stěžovatelka nebyla pronásledována způsobem uvedeným v $ 12 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Z odůvodnění: Čína uplatňuje tzv. politiku jednoho dítě- te, což představuje tlak vyvíjený státem, aby rodina zůstala pouze při jednom dítěti.
Situa- ce se různí podle jednotlivých oblastí Číny a je také závislá na tom, zda rodiče pochází z města nebo z venkova. Tato politika v sobě obsahuje právo státu na regulaci porodnosti, ovšem prostředky, jichž je za tím účelem uží- váno, mohou být považovány podle okolnos- tí za pronásledování (např. nucená sterilizace či kastrace). Stěžovatelka ve správním řízení sice ne- tvrdila, že byla v domovském státě vystavena pronásledování, avšak sdílí strach z pronásle- dování. Ovšem aby obava z útlaku mohla být považována za důvod, pro který lze udělit azyl ve smyslu $ 12 zákona o azylu, musí jít o pronásledování ve smyslu $ 2 odst. 6 téhož zákona a toto pronásledování se musí dít z důvodu rasy, náboženství, národnosti, pří- slušnosti k určité skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů.
V daném případě jde o problém, na který musí být nahlíženo přísně individuálně, totiž zda v souvislosti s porušením politiky pláno- vaného rodičovství došlo k pronásledování stěžovatelky a také, což je v tomto případě obzvláště důležité, zda z hlediska možnosti vyhnout se restrikcím přichází do úvahy ře- šení v rámci země původu. V posuzovaném případě lze na prvou otázku odpovědět zá- porně, na druhou naopak kladně. Stěžovatel- ka nebyla ze shora uvedeného důvodu státní- mi úřady pronásledována a soudě podle zpráv o situaci v Číně, na něž žalovaný odka- zuje (Ministerstva zahraničních věcí USA, Mi- nisterstva vnitra Velké Británie, České tiskové kanceláře), je možné řešit situaci, do níž se stěžovatelka dostala, přesídlením na venkov do jiné oblasti Číny.
Nelze proto za stávající stěžovatelkou popsa- né situace přijmout jako relevantní důvod pro udělení azylu bez dalšího její obavu z pronásle- dování nebo sterilizace po návratu do Číny. 1206 Zahraniční obchod s vojenským materiálem: nemožnost přechodu licence Řízení před soudem: žalobní legitimace právního nástupce účastníka k zákonu č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem Rozhodnutím o udělení licence podle zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním ob- chodu s vojenským materiálem, je založen veřejnoprávní vztah mezi státem repre- zentovaným příslušným orgánem státní správy a subjektem, jemuž je licence uděle- na.
Subjekt, kterému byla licence udělena, nemůže licenci svým vlastním úkonem převést na jiný subjekt. K tomu, aby oprávnění vyplývající z udělené licence přešlo na právního nástupce, by bylo třeba, aby zákon výslovně tuto otázku upravoval; ne- činí-li tak, je nutno vycházet z toho, že oprávnění z udělené licence může využívat pouze ten subjekt, jemuž byla licence udělena. Rozhodování o odnětí udělené licen- ce se týká výlučně práv a povinností toho subjektu, jemuž byla licence udělena.
Žaloba byla podána Městskému soudu v Praze akciovou společností O., IČ xxxx3138. S přihlédnutím k uvedené skutečnosti se soud zabýval otázkou, zda žalobce splňuje podmínky stanovené zákonem pro to, aby se soud mohl žalobou věcně zabývat. Podle $ 65 odst, 1 s. ř. s. má žalobní legiti- maci ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ru- ší nebo závazně určují jeho práva nebo po- vinnosti (dále jen „rozhodnutí“).
Z uvedené- ho ustanovení vyplývá, že žalobní legitimaci má takový subjekt, o jehož právech a povin- nostech bylo napadeným rozhodnutím roz- hodováno, resp. subjekt, kterému byla jeho práva nebo povinnosti napadeným rozhod- nutím založena, změněna, zrušena nebo zá- vazně určena. V daném případě je ze spisové- ho materiálu zřejmé, že žalobou napadeným rozhodnutím bylo rozhodováno o právech a povinnostech akciové společnosti O., IČ xxxx1201; tedy o právech a povinnostech subjektu odlišného od žalobce.
Subjekt, o je- hož právech a povinnostech bylo napadeným rozhodnutím rozhodnuto, zanikl bez likvida- ce převodem jmění na žalobce. Soud se zabýval otázkou, zda na žalobce přešla práva z licencí udělených akciové spo- lečnosti O., IČ xxxx1201, rozhodnutími Mi- nisterstva průmyslu a obchodu - Licenční správy ze dne 15. 1. 2004, a zda tedy práva a povinnosti žalobce byly dotčeny tím, že na- padeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o odnětí těchto licencí akciové společnosti O., IČ xxxx1201. Dle názoru soudu jsou li- cence, které byly v daném případě uděleny akciové společnosti O., IČ xxxx1201, pro vý- voz pasivních radiolokačních systémů do Čí- ny podle zákona č. 38/1994 Sb. zvláštním po- volením vydaným oprávněným správním or- gánem žadateli o udělení licence k provozo- vání určité činnosti.
Při rozhodování o uděle- ní licence se správní orgán musí zabývat otázkou, zda určitému subjektu (žadateli) oprávnění k výkonu určité činnosti udělí či nikoliv, přičemž jde o rozhodnutí, kterým jsou upravena práva a povinnosti toho které- ho konkrétního subjektu (žadatele). Práva a povinnosti vyplývající z udělené licence se vztahují pouze k subjektu, jemuž byla licence udělena. Udělená licence je povolením znějí- cím na určitou osobu, osoba, které je licence udělena, nemůže takové povolení (licenci) svým vlastním úkonem převést na jiný sub- jekt, neboť rozhodnutím o udělení licence je založen veřejnoprávní vztah mezi státem, re- prezentovaným příslušným orgánem státní správy, a subjektem, jemuž je licence uděle- na.
K tomu, aby oprávnění vyplývající z udě- lené licence přešlo na právního nástupce, by bylo třeba, aby zákon výslovně tuto otázku upravoval. V daném případě bylo rozhodová- no podle zákona č. 38/1994 Sb. Tento zákon však otázku právního nástupnictví subjektu, jemuž byla licence udělena, výslovně neupra- vuje; je tedy nutno vycházet z toho, že opráv- nění z udělené licence může využívat pouze ten subjekt, jemuž byla licence udělena. O to víc uvedená úvaha platí ve vztahu k rozhod- nutí, jímž je již udělená licence správním or- gánem odnímána.
V případě, že je rozhodnu- to o odnětí udělené licence, je rozhodováno rovněž výlučně o právech a povinnostech to- ho subjektu, jemuž byla licence udělena. Jen tento subjekt je oprávněn bránit se odnětí li- cence, neboť odnětím licence je zasahováno do jeho nabytých práv. Žalobce práva vyplý- vající z licencí udělených akciové společnosti O., IČ xxxx1201, nenabyl, proto ani odnětím těchto licencí uvedené společnosti nemohl být dotčen ve svých subjektivních hmotných právech. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobou napadeným rozhodnu- tím nebylo rozhodováno o právech a povin- nostech žalobce, žalobce proto nesplňuje podmínky stanovené zákonem pro aktivní ža- lobní legitimací podle $ 65 odst. 1 s.ř.
s. Podle $ 65 odst. 2 s. ř. s. může žalobu pro- ti rozhodnutí správního orgánu podat i účast- ník řízení před správním orgánem, který ne- ní k žalobě oprávněn podle odst. 1 uvedeného ustanovení, tvrdí-li, Že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhod- nutí. Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno sho- ra, má soud za to, že žalobce nesplňuje ani podmínky stanovené v ustanovení $ 65 odst. 2 s. ř. s. Kromě toho, že žalobce nebyl účastní- kem řízení před správním orgánem, je nutno konstatovat, že žalobce nemohl být postu- pem správního orgánu zkrácen na svých právech, neboť o jeho právech nebylo napa- deným rozhodnutím rozhodováno, napade- né rozhodnutí nezasáhlo do subjektivních hmotných práv ani povinností žalobce.
Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, neboť nesplňuje podmínky stanovené v $65 odst. 1 a odst. 2 s. ř. s.; proto žalobu po- dle $ 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl s tím, že nedosta- tek žalobní legitimace brání soudu, aby se za- býval jednotlivými námitkami uvedenými v podané žalobě. Pro úplnost soud uvádí, že nerozhodl o od- mítnutí návrhu usnesením podle $ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., jak navrhoval žalovaný, neboť otázkou aktivní žalobní legitimace se soud mu- sel podrobněji zabývat.
Odmítnutí návrhu z to- ho důvodu, že byl podán osobou k tomu zjev- ně neoprávněnou, přichází v úvahu pouze tehdy, jeli nedostatek procesní legitimace zce- la zjevný a zjistitelný bez pochyb okamžitě, zpravidla již při podání návrhu samotného. 561 1207 1207 Ochrana životního prostředí: k obsahu integrovaného povolení k $ 13 odst. 4 písm. a) a $ 14 odst, 1 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, ve znění zá- kona č. 695/2004 Sb. Posouzení, co je či není předmětem integrovaného povolení podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, a který orgán je příslušný emisní limity sta- novit, není otázkou skutkovou, ale otázkou právní, s níž se musí správní orgán V roz- hodnutí o vydání integrovaného povolení náležitě vypořádat.
Akciová společnost O. proti Ministerstvu průmyslu a obchodu o odnětí licence.