Prejudikatura: srov. č. 822/2006 Sb. NSS. Věc: Společnost s ručením omezeným L. proti České obchodní inspekci, ústřednímu inspektorátu, o uložení pokuty. Dne 3. 11. 2004 provedla Česká ob- chodní inspekce, inspektorát Praha, kon- trolu označování volně prodejného zboží v lékárně B. v P., ulice M., provozované ža- lobcem; zjistila přitom, že zboží zakoupe- né do kontrolního nákupu nebylo označe- no cenou pro konečného spotřebitele: cena byla zjištěna pouze přes zadání kódu zboží čtecímu zařízení.
Byly zjištěny i další druhy zboží bez ceny pro spotřebitele; v době kontroly nebyly ceny ani na zboží ani na regále se zbožím. U vchodu do lé- kárny byl informační panel s návodem k obsluze, kde bylo možné se na cenu in- formovat, ale do přístroje musel být zadán správný název a výrobce léku volně pro- dejného, vitamínů, kosmetiky, čajů apod. Rozhodnutím ze dne 18. 3. 2005 ulo- žila Česká obchodní inspekce, inspekto- rát Středočeský a hl. město Praha, žalob- ci pokutu ve výši 10 000 Kč za porušení $ 12 odstavce 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kterého se žalobce 632 V postavení prodávajícího dopustil tím, že při kontrole provedené dne 3.
11. 2004 v provozovně lékárny B. neinformoval v souladu s cenovými předpisy spotřebite- le o ceně prodávaných výrobků. Z odůvod- nění rozhodnutí vyplývá, že informační panel, umístěný v provozovně, nepovažo- val správní orgán za veřejně přístupný ce- ník a jeho použití za jiný přiměřený způ- sob k informování spotřebitele o ceně prodávaných výrobků, neboť zadávání vý- chozích údajů může být zejména pro starší spotřebitele nepřekonatelnou překážkou. Žalobcovo odvolání proti tomuto roz- hodnutí zamítl ústřední ředitel žalované dne 13.
5. 2005 a napadené rozhodnutí potvrdil s odůvodněním, že spotřebitel má právo být seznámen s cenou výrobků bez úkonů a znalostí, které jsou nutné k obsluze informačního panelu. Žalobce v žalobě nesouhlasil s tím, že tzv. elektronický infopanel, který obsa- huje veškeré informace o skladovaných a prodávaných léčivech a o výrobcích neléčivových včetně jejich ceny, není „jí- ným přiměřeným způsobem“ zpřístup- nění informace o ceně výrobků prodáva- ného spotřebního zboží ve smyslu $ 13 odstavce 2 zákona č. 526/1990 Sb., o ce- nách.
Správní orgány podle názoru žalob- ce nevzaly v úvahu, že naprostou většinu všech výrobků prodávaných v lékárně lze vyvolat stiskem již prvních tří písmen hledaného přípravku či výrobku, že pro- dej v dotčené lékárně není prodejem sa- moobslužným, a neposoudily, že jimi ci- tované druhy neléčivových výrobků nebyly vůbec vystavovány. Nebyla po- souzena realita. spočívající v tom, že na informace z infopanelu běžně nestojí fronta spotřebitelů a že prodej v lékárně vůbec je založen na osobní informaci prodávajícím farmaceutem.
Žalobce je přesvědčen, že elektronický infopanel je v případě zájmu spotřebitele nepříliš ná- ročnou technickou pomůckou k tomu, aby jej seznámil v celém skladovaném sor- timentu několika tisíc položek jak s výkla- dem o výrobku, tak s jeho aktuální cenou. V souvislosti s nesamoobslužným prode- jem veškerého zboží lékárny, založeného na osobní důvěrné konzultaci s lékární- kem, považuje žalobce tento technický prostředek za odpovídající požadavkům právních předpisů na jiný přiměřený způsob informace o cenách vedle tištěné- ho ceníku či vývěsky.
V replice pak žalob- ce dodal, že elektronická forma ceníku, jak ji představuje infopanel, je formou ve- řejně přístupného ceníku, jak jej má na mysli ustanovení $ 5 odst. 3 prováděcí vy- hlášky k zákonu o cenách (č. 580/1990 Sb.), a je v současné době nejlépe vyhovujícím technickým prostředkem, který není v rozporu s právními předpisy. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že provedená kontrola se týkala pouze doplňkového prodeje výrobků, které jsou ve volném prodeji například v drogeriích či čerpacích stanicích, ale nejsou hlavní činností lékáren.
Právní předpisy nečiní rozdíl mezi prodejem sa- moobslužným a pultovým, výrobky musí být vždy označeny cenou u obou způso- bů prodeje. Spotřebitel před uzavřením kupní smlouvy nemá žádným právním předpisem stanovenou povinnost sezna- movat se s jakýmkoliv návodem na obslu- hu informačního panelu, jemu zadávat in- formace se správným názvem výrobku, ale má právo být seznámen s cenou bez učinění uvedených úkonů a informačním panelem požadovaných znalostí. Infor- mační panel může být nepřekonatelnou překážkou pro zjištění informací o ce- nách u volně prodávaných doplňkových výrobků a tvrzení žalobce o počtu polo- žek ve volném prodeji a o prodeji založe- ném na osobní důvěrné konzultaci s lé- kárníkem považuje žalovaný za účelové.
Při ústním jednání u Městského sou- du v Praze zástupce žalobce zdůraznil, že zákon o ochraně spotřebitele v $ 12 odst. 1 výslovně hovoří o povinnosti „ji- nak vhodně zpřístupniť“ ceny výrobků. V lékárnách nejde o samoobslužný pro- dej, pacient nepřichází s výrobkem do bezprostředního kontaktu. Malé infor- mační štítky o ceně, které by od pultu nebyly vidět, nejsou dostatečným způso- bem zveřejnění ceny, vždy by muselo do- jít ke vzájemné komunikaci zákazníka s pracovníkem lékárny. Pokud by lékár- na měla zveřejnit ceny ve formě psaného či tištěného ceníku, šlo by o stostránko- vý ceník, který by obsahoval zhruba 6200 výrobků, které se v lékárnách pro- dávají; navíc u výrobků prodávaných v lékárnách dochází k častému pohybu cen.
Informace o cenách z tištěného ce- níku by bylo tedy možno získat obtížněji než z infopanelu. 633 898 Jak při jednání uvedl jednatel žalob- ce, není pravda, že pro získání informa- ce je nutno zadat název výrobku a výrob- ce. Stačí dvě nebo tři písmena z názvu výrobku, tím je výrobek identifikován a lze zjistit cenu výrobku a i ceny výrobků podobných či stejných. Jde o moderní za- řízení, které naopak zákazníkům poskytu- je více informací najednou a mohou si vy- brat z výrobků podobných. Není pravda ani to, že může vzniknout problém s obs- luhováním infopanelu.
Tento panel byl v lékárně umístěn po dobu dvou let, po celou dobu nebyl vznesen ze strany zá- kazníků žádný dotaz na způsob obsluhy tohoto panelu. Navíc má personál samo- zřejmě pokyn poskytnout pomoc v přípa- dě, že by se zákazník neorientoval. Zástupce žalované naproti tomu pou- kázal na to, že pokud lékárna prodává doplňkové výrobky, je prodejnou jako ja- kákoliv jiná prodejna. Žalovaná neprová- děla kontrolu ve vztahu k léčivům: kon- trolním nákupem nebyla zakoupena léčiva, ale čaj, přesnídávka, náplast apod. Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění: Žalobci byla ve správním řízení ulože- na pokuta za jednání, v němž správní orgá- ny spatřovaly naplnění znaků ustanovení $ 12 odstavce 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozděj- ších předpisů. Podle tohoto právního usta- novení je prodávající povinen informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebite- le o ceně prodávaných výrobků nebo po- skytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně vý- robků či služeb jinak vhodně zpřístupnit.
(©) Žalobce v podané žalobě argu- mentoval ustanovením $ 13 odstavce 2 634 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve zně- ní pozdějších předpisů, podle něhož je prodávající při prodeji spotřebního zbo- ží konečnému spotřebiteli povinen označit je cenou platnou v okamžiku na- bídky a vztaženou k prodávanému jed- notkovému množství zboží a určeným podmínkám, nebo je povinen zpřístup- nit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků, vývěsky nebo ji- ným přiměřeným způsobem. Podle ustanovení $ 5 odst. 3 vyhlášky fe- derálního ministerstva financí a Ministerstva financí České republiky č. 580/1990 Sb., kte- rou se provádí zákon o cenách, se ozna- čením zboží cenou při prodeji konečné- mu spotřebiteli rozumí vybavení zboží údajem o ceně připevněným viditelně na zboží nebo umístěným způsobem vylu- čujícím záměnu na regále, ve vitríně, na vý- věsce nebo ve veřejně přístupném ceníku tak, aby měl kupující možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží.
Žalobci byla uložena pokuta za to, že neinformoval zákazníky lékárny o ceně prodávaných neléčivových výrobků v sou- ladu se zákonem o ochraně spotřebitele, neboť správní orgány obou stupňů ne- hodnotily možnost zákazníků dozvědět se potřebné informace o ceně výrobků prostřednictvím infopanelu, umístěné- ho v provozovně, jako jiné vhodné zpří- stupnění informace o ceně výrobků po- dle ustanovení $ 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Městský soud v Praze v rámci posou- zení vlastně jediné žalobní námitky řešil otázku, zda informování spotřebitele u prodeje tzv. neléčivových a z hlediska hlavní nabídky lékárny doplňkových vý- robků prostřednictvím tzv. infopanelu splňuje výše citované předpoklady usta- novení $ 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele.
Soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Za pod- statnou soud považuje skutečnost, zda měl v daném případě spotřebitel mož- nost seznámit se s cenou těchto doplň- kových výrobků (neboť pouze tyto vý- robky byly předmětem provedené kontroly) bez toho, že by byl nucen činit jakýkoliv další úkon, tj. například komu- nikovat s obsluhou lékárny či se spor- ným infopanelem. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného správního orgánu, vyjádřeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí o tom, že významným prv- kem při posuzování vhodnosti instalace infopanelu jako výlučného zdroje infor- mací je též cílová skupina spotřebitelů, do níž v případě prodeje v provozovně lékárny nepochybně patří i osoby ne- mocné a osoby vyšší věkové kategorie, kterým může tato okolnost způsob po- skytování informací o cenách prodáva- 284 X: (..) Podle názoru Městského soudu v Praze musí jít při výkladu ustanovení $ 12 zákona o ochraně spotřebitele o ta- kové informace, které jsou zákazníkovi (spotřebiteli) přístupné okamžitě bez toho, že by byl zákazník nucen Činit jaký- koliv úkon směřující ke zjištění ceny zce- la konkrétního výrobku.
Mělli by být takový způsob poskytování informací o ceně výrobků shledán v souladu s plat- nou právní úpravou, znamenalo by to zřejmý rozpor s účelem a smyslem práv- ní úpravy, uvedené v příslušných ustano- veních zákona o ochraně spotřebitelů. Na základě výše uvedeného soud do- spěl k závěru, že poskytování informací o ceně prodávaných doplňkových výrob- ků v lékárně žalobce prostřednictvím in- fopanelu nemůže být výlučně jiným vhodným zpřístupněním informace o ce- ně výrobků podle ustanovení $ 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, ale lze jej považovat za vhodný doplňkový zdroj in- formací.
Tento závěr však nemění nic na závěru soudu o nedůvodnosti podané ža- loby a věcné správnosti žalobou napade- ného rozhodnutí. 899 Ochranné známky: zaměnitelnost k 6 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (zkrácený název) Při posuzování zaměnitelnosti označení není rozhodující rozdíl v díl- čím obsahu poskytovaných služeb, nýbrž naopak podobnost či shoda v díl- čí části obsahu služeb. Dochází-li k průniku obsahu služeb, jejichž podob- nost je posuzována - tj. služby se překrývají totožnou náplní, míří ke stejnému okruhu spotřebitelů a jsou nabízeny a poskytovány na trhu i sou- časně vedle sebe - mohl by být totiž spotřebitel podobností označení uve- den v omyl stran jejich původce.
Prejudikatura: srov. č. 822/2006 Sb. NSS. Věc: Společnost s ručením omezeným L. proti České obchodní inspekci, ústřednímu inspektorátu, o uložení pokuty. Dne 3. 11. 2004 provedla Česká ob- chodní inspekce, inspektorát Praha, kon- trolu označování volně prodejného zboží v lékárně B. v P., ulice M., provozované ža- lobcem; zjistila přitom, že zboží zakoupe- né do kontrolního nákupu nebylo označe- no cenou pro konečného spotřebitele: cena byla zjištěna pouze přes zadání kódu zboží čtecímu zařízení.
Byly zjištěny i další druhy zboží bez ceny pro spotřebitele; v době kontroly nebyly ceny ani na zboží ani na regále se zbožím. U vchodu do lé- kárny byl informační panel s návodem k obsluze, kde bylo možné se na cenu in- formovat, ale do přístroje musel být zadán správný název a výrobce léku volně pro- dejného, vitamínů, kosmetiky, čajů apod. Rozhodnutím ze dne 18. 3. 2005 ulo- žila Česká obchodní inspekce, inspekto- rát Středočeský a hl. město Praha, žalob- ci pokutu ve výši 10 000 Kč za porušení $ 12 odstavce 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kterého se žalobce 632 V postavení prodávajícího dopustil tím, že při kontrole provedené dne 3.
11. 2004 v provozovně lékárny B. neinformoval v souladu s cenovými předpisy spotřebite- le o ceně prodávaných výrobků. Z odůvod- nění rozhodnutí vyplývá, že informační panel, umístěný v provozovně, nepovažo- val správní orgán za veřejně přístupný ce- ník a jeho použití za jiný přiměřený způ- sob k informování spotřebitele o ceně prodávaných výrobků, neboť zadávání vý- chozích údajů může být zejména pro starší spotřebitele nepřekonatelnou překážkou. Žalobcovo odvolání proti tomuto roz- hodnutí zamítl ústřední ředitel žalované dne 13.
5. 2005 a napadené rozhodnutí potvrdil s odůvodněním, že spotřebitel má právo být seznámen s cenou výrobků bez úkonů a znalostí, které jsou nutné k obsluze informačního panelu. Žalobce v žalobě nesouhlasil s tím, že tzv. elektronický infopanel, který obsa- huje veškeré informace o skladovaných a prodávaných léčivech a o výrobcích neléčivových včetně jejich ceny, není „jí- ným přiměřeným způsobem“ zpřístup- nění informace o ceně výrobků prodáva- ného spotřebního zboží ve smyslu $ 13 odstavce 2 zákona č. 526/1990 Sb., o ce- nách.
Správní orgány podle názoru žalob- ce nevzaly v úvahu, že naprostou většinu všech výrobků prodávaných v lékárně lze vyvolat stiskem již prvních tří písmen hledaného přípravku či výrobku, že pro- dej v dotčené lékárně není prodejem sa- moobslužným, a neposoudily, že jimi ci- tované druhy neléčivových výrobků nebyly vůbec vystavovány. Nebyla po- souzena realita. spočívající v tom, že na informace z infopanelu běžně nestojí fronta spotřebitelů a že prodej v lékárně vůbec je založen na osobní informaci prodávajícím farmaceutem.
Žalobce je přesvědčen, že elektronický infopanel je v případě zájmu spotřebitele nepříliš ná- ročnou technickou pomůckou k tomu, aby jej seznámil v celém skladovaném sor- timentu několika tisíc položek jak s výkla- dem o výrobku, tak s jeho aktuální cenou. V souvislosti s nesamoobslužným prode- jem veškerého zboží lékárny, založeného na osobní důvěrné konzultaci s lékární- kem, považuje žalobce tento technický prostředek za odpovídající požadavkům právních předpisů na jiný přiměřený způsob informace o cenách vedle tištěné- ho ceníku či vývěsky.
V replice pak žalob- ce dodal, že elektronická forma ceníku, jak ji představuje infopanel, je formou ve- řejně přístupného ceníku, jak jej má na mysli ustanovení $ 5 odst. 3 prováděcí vy- hlášky k zákonu o cenách (č. 580/1990 Sb.), a je v současné době nejlépe vyhovujícím technickým prostředkem, který není v rozporu s právními předpisy. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že provedená kontrola se týkala pouze doplňkového prodeje výrobků, které jsou ve volném prodeji například v drogeriích či čerpacích stanicích, ale nejsou hlavní činností lékáren.
Právní předpisy nečiní rozdíl mezi prodejem sa- moobslužným a pultovým, výrobky musí být vždy označeny cenou u obou způso- bů prodeje. Spotřebitel před uzavřením kupní smlouvy nemá žádným právním předpisem stanovenou povinnost sezna- movat se s jakýmkoliv návodem na obslu- hu informačního panelu, jemu zadávat in- formace se správným názvem výrobku, ale má právo být seznámen s cenou bez učinění uvedených úkonů a informačním panelem požadovaných znalostí. Infor- mační panel může být nepřekonatelnou překážkou pro zjištění informací o ce- nách u volně prodávaných doplňkových výrobků a tvrzení žalobce o počtu polo- žek ve volném prodeji a o prodeji založe- ném na osobní důvěrné konzultaci s lé- kárníkem považuje žalovaný za účelové.
Při ústním jednání u Městského sou- du v Praze zástupce žalobce zdůraznil, že zákon o ochraně spotřebitele v $ 12 odst. 1 výslovně hovoří o povinnosti „ji- nak vhodně zpřístupniť“ ceny výrobků. V lékárnách nejde o samoobslužný pro- dej, pacient nepřichází s výrobkem do bezprostředního kontaktu. Malé infor- mační štítky o ceně, které by od pultu nebyly vidět, nejsou dostatečným způso- bem zveřejnění ceny, vždy by muselo do- jít ke vzájemné komunikaci zákazníka s pracovníkem lékárny. Pokud by lékár- na měla zveřejnit ceny ve formě psaného či tištěného ceníku, šlo by o stostránko- vý ceník, který by obsahoval zhruba 6200 výrobků, které se v lékárnách pro- dávají; navíc u výrobků prodávaných v lékárnách dochází k častému pohybu cen.
Informace o cenách z tištěného ce- níku by bylo tedy možno získat obtížněji než z infopanelu. 633 898 Jak při jednání uvedl jednatel žalob- ce, není pravda, že pro získání informa- ce je nutno zadat název výrobku a výrob- ce. Stačí dvě nebo tři písmena z názvu výrobku, tím je výrobek identifikován a lze zjistit cenu výrobku a i ceny výrobků podobných či stejných. Jde o moderní za- řízení, které naopak zákazníkům poskytu- je více informací najednou a mohou si vy- brat z výrobků podobných. Není pravda ani to, že může vzniknout problém s obs- luhováním infopanelu.
Tento panel byl v lékárně umístěn po dobu dvou let, po celou dobu nebyl vznesen ze strany zá- kazníků žádný dotaz na způsob obsluhy tohoto panelu. Navíc má personál samo- zřejmě pokyn poskytnout pomoc v přípa- dě, že by se zákazník neorientoval. Zástupce žalované naproti tomu pou- kázal na to, že pokud lékárna prodává doplňkové výrobky, je prodejnou jako ja- kákoliv jiná prodejna. Žalovaná neprová- děla kontrolu ve vztahu k léčivům: kon- trolním nákupem nebyla zakoupena léčiva, ale čaj, přesnídávka, náplast apod. Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění: Žalobci byla ve správním řízení ulože- na pokuta za jednání, v němž správní orgá- ny spatřovaly naplnění znaků ustanovení $ 12 odstavce 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozděj- ších předpisů. Podle tohoto právního usta- novení je prodávající povinen informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebite- le o ceně prodávaných výrobků nebo po- skytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně vý- robků či služeb jinak vhodně zpřístupnit.
(©) Žalobce v podané žalobě argu- mentoval ustanovením $ 13 odstavce 2 634 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve zně- ní pozdějších předpisů, podle něhož je prodávající při prodeji spotřebního zbo- ží konečnému spotřebiteli povinen označit je cenou platnou v okamžiku na- bídky a vztaženou k prodávanému jed- notkovému množství zboží a určeným podmínkám, nebo je povinen zpřístup- nit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků, vývěsky nebo ji- ným přiměřeným způsobem. Podle ustanovení $ 5 odst. 3 vyhlášky fe- derálního ministerstva financí a Ministerstva financí České republiky č. 580/1990 Sb., kte- rou se provádí zákon o cenách, se ozna- čením zboží cenou při prodeji konečné- mu spotřebiteli rozumí vybavení zboží údajem o ceně připevněným viditelně na zboží nebo umístěným způsobem vylu- čujícím záměnu na regále, ve vitríně, na vý- věsce nebo ve veřejně přístupném ceníku tak, aby měl kupující možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží.
Žalobci byla uložena pokuta za to, že neinformoval zákazníky lékárny o ceně prodávaných neléčivových výrobků v sou- ladu se zákonem o ochraně spotřebitele, neboť správní orgány obou stupňů ne- hodnotily možnost zákazníků dozvědět se potřebné informace o ceně výrobků prostřednictvím infopanelu, umístěné- ho v provozovně, jako jiné vhodné zpří- stupnění informace o ceně výrobků po- dle ustanovení $ 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Městský soud v Praze v rámci posou- zení vlastně jediné žalobní námitky řešil otázku, zda informování spotřebitele u prodeje tzv. neléčivových a z hlediska hlavní nabídky lékárny doplňkových vý- robků prostřednictvím tzv. infopanelu splňuje výše citované předpoklady usta- novení $ 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele.
Soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Za pod- statnou soud považuje skutečnost, zda měl v daném případě spotřebitel mož- nost seznámit se s cenou těchto doplň- kových výrobků (neboť pouze tyto vý- robky byly předmětem provedené kontroly) bez toho, že by byl nucen činit jakýkoliv další úkon, tj. například komu- nikovat s obsluhou lékárny či se spor- ným infopanelem. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného správního orgánu, vyjádřeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí o tom, že významným prv- kem při posuzování vhodnosti instalace infopanelu jako výlučného zdroje infor- mací je též cílová skupina spotřebitelů, do níž v případě prodeje v provozovně lékárny nepochybně patří i osoby ne- mocné a osoby vyšší věkové kategorie, kterým může tato okolnost způsob po- skytování informací o cenách prodáva- 284 X: (..) Podle názoru Městského soudu v Praze musí jít při výkladu ustanovení $ 12 zákona o ochraně spotřebitele o ta- kové informace, které jsou zákazníkovi (spotřebiteli) přístupné okamžitě bez toho, že by byl zákazník nucen Činit jaký- koliv úkon směřující ke zjištění ceny zce- la konkrétního výrobku.
Mělli by být takový způsob poskytování informací o ceně výrobků shledán v souladu s plat- nou právní úpravou, znamenalo by to zřejmý rozpor s účelem a smyslem práv- ní úpravy, uvedené v příslušných ustano- veních zákona o ochraně spotřebitelů. Na základě výše uvedeného soud do- spěl k závěru, že poskytování informací o ceně prodávaných doplňkových výrob- ků v lékárně žalobce prostřednictvím in- fopanelu nemůže být výlučně jiným vhodným zpřístupněním informace o ce- ně výrobků podle ustanovení $ 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, ale lze jej považovat za vhodný doplňkový zdroj in- formací.
Tento závěr však nemění nic na závěru soudu o nedůvodnosti podané ža- loby a věcné správnosti žalobou napade- ného rozhodnutí. 899 Ochranné známky: zaměnitelnost k 6 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (zkrácený název) Při posuzování zaměnitelnosti označení není rozhodující rozdíl v díl- čím obsahu poskytovaných služeb, nýbrž naopak podobnost či shoda v díl- čí části obsahu služeb. Dochází-li k průniku obsahu služeb, jejichž podob- nost je posuzována - tj. služby se překrývají totožnou náplní, míří ke stejnému okruhu spotřebitelů a jsou nabízeny a poskytovány na trhu i sou- časně vedle sebe - mohl by být totiž spotřebitel podobností označení uve- den v omyl stran jejich původce.
Klíčovou otázkou v daném sporu je, zda předseda Úřadu v žalobou napade- ném rozhodnutí řádně posoudil zamě- nitelnost přihlášeného označení, resp. existenci pravděpodobnosti záměny s na- mítanou ochrannou známkou s dřívějším právem přednosti, a zda jeho závěr, že jde o označení i služby zaměnitelné, může z hlediska žalobních námitek obstát. K shora vymezenému předmětu spo- ru soud předesílá, že právní úprava plat- ná v době podání přihlášky a rozhodnutí I. stupně stanovila ($ 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 137/1995 Sb.], že proti zápisu zve- řejněného označení do rejstříku může ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění podat u Úřadu zdůvodněné námitky majitel, popř. přihlašovatel zaměnitelné ochran- né známky s dřívějším právem přednos- ti, je-li tato ochranná známka zapsána, popř. přihlášena pro stejné nebo podob- né výrobky.
Podle $ 10 a $ 11 téhož zákona Úřad v rámci projednání námitek pře- zkoumával, zda zápisem přihlášeného označení do rejstříku nedojde k zásahu do zákonem chráněných práv třetích osob. Právní pojem zaměnitelnosti ani vy- mezení pojmu zaměnitelné známky ten- to zákon neupravoval a při výkladu po- jmu zaměnitelnosti ochranné známky bylo třeba vycházet z toho, že ochran- nou známkou podle ustanovení $ 1 to- hoto zákona je označení tvořené slovy, písmeny, číslicemi, kresbou nebo tva- rem výrobku nebo jeho obalu, popřípa- dě jejich kombinací, určené k rozlišení výrobků nebo služeb pocházejících od různých podnikatelů a zapsaných do rej- stříku ochranných známek vedeného Úřadem.
Smyslem a účelem známek je a i nadále zůstává rozlišení výrobků růz- ných výrobců či služeb poskytovaných různými podnikateli; zaměnitelnost ne- spočívá pouze v možnosti záměny jed- noho konkrétního výrobku za jiný, ale i v zaměnitelnosti výrobců stejného dru- hu výrobků či v zaměnitelnosti podnika- telů poskytujících stejné služby (k tomu viz konstantní judikaturu Vrchního sou- du v Praze, např. rozhodnutí publikova- né pod č. 768, Soudní judikatura ve vě- cech správních č. 2/2001, str. 98). Zaměnitelnou známku (resp. označení) bylo Ize proto obecně definovat jako známku, která se vnější úpravou i sezna- mem zboží nebo služeb podobá jiné známce v takové míře, že vzniká mož- nost záměny jednoho konkrétního vý- robku (služby) za jiný nebo možnost zá- měny výrobců stejného druhu zboží či poskytovatelů stejného druhu služeb.
Uvedený zákon nestanovil konkrétní kritéria, podle nichž má Úřad při posu- zování a hodnocení zaměnitelnosti po- stupovat (ostatně se zřetelem na rozma- nitost existujících či přihlašovaných označení to ani není možné). U každého přihlašovaného označení bylo proto na Úřadu, aby zaměnitelnost přihlášeného označení s ochrannou známkou či s při- hlášeným označením s dřívějším právem přednosti posoudil na základě skutko- vých zjištění učiněných v průběhu říze- ní komplexně, ze všech v tom kterém případě rozhodných hledisek.
Běžnými 639 899 hledisky, která se vytvořila praxí a jsou i nadále standardně používána, jsou ze- jména hledisko vizuální (shody či po- dobnosti), hledisko fonetické (shody či podobnosti), hledisko významové, se- znam zboží a služeb a celkový dojem známky. Při posuzování zaměnitelnosti z těchto hledisek (event. i jiných, v tom kterém případě dalších rozhodných hle- disek) však Úřad musí vždy označení (známku) posuzovat ve vztahu k okruhu subjektů, u nichž ochranné známky do- jem záměny mohou vyvolat, přičemž rozhodující je hledisko „běžného spotře- bitele“, tj. toho, komu je ten který výro- bek (služba) určen.
Lze proto shrnout, že základním a výchozím kritériem pro posouzení zaměnitelnosti dvou známek označujících shodné nebo podobné vý- robky či služby bylo a je vždy hledisko běžného spotřebitele, tedy posouzení, zda známky jsou natolik odlišné, že ne- mohou u běžného spotřebitele vyvolat možnost záměny výrobků či služeb nebo záměny výrobců stejného nebo podob- ného druhu zboží či poskytovatelů stejného či podobného druhu služeb a V tomto směru ho uvést v omyl. Jen označení dostatečně originální může pl- nit funkci ochranné známky, a to předně funkci rozlišovací, tj. zbavit zboží na trhu anonymity a identifikovat výrobce, zajis- tit že spotřebiteli bude pod stejným označením nabízeno zboží téhož výrob- ce, propagovat výrobce, být nástrojem získání a udržení soutěžní pozice na tr- hu, být regulátorem odbytu a garantem udržení a zvyšování kvality výrobků, v oblasti informačních a komunikačních systémů i nositelem informace o kompa- tibilitě výrobku.
Uvedená hlediska posuzování zamě- nitelnosti označení vychází a navazují na tradiční přístup k této otázce v oblasti známkoprávní, který nedoznal zásadní 640 změny (viz judikatura bývalého Nejvyššího správního soudu, např. Boh. A 6439/27, Boh. A 6439/27). Zaměnitelnost samotné- ho označení přihlašovaného s již zapsa- ným je pak vždy třeba zkoumat z hledis- ka známkových prvků, tj. jednotlivých složek, které samy o sobě nebo ve spoje- ní s dalšími prvky tvoří známkový motiv. Bylo dovozeno, že označení mohou být zaměnitelná, pokud při střetu dvou označení je zjištěna shoda nebo zaměni- telnost kterékoliv součásti označení (známkového prvku slovního, grafické- ho, obrazového), která může vyvolat u průměrného spotřebitele možnost zá- měny výrobků či služeb nebo záměny výrobců stejného druhu výrobků či poskytovatelů stejného druhu služeb a uvést ho v omyl.
Není přitom rozhodné, zda taková shoda nebo zaměnitelnost je zjištěna pouze u jednoho ze slovních prv- ků střetnuvších se slovních známek čí u některého z prvků střetnuvších se zná- mek kombinovaných nebo střetnuvší se slovní grafické známky s kombinovaným označením, které je složeno i ze slovních prvků, jde-li o takový známkový prvek, který by mohl u průměrného spotřebite- le vyvolat možnost záměny výrobků ne- bo výrobců stejného nebo podobného druhu výrobků, a uvést ho tudíž v omyl. Vlastní posouzení zaměnitelnosti bylo a je vždy věcí volného hodnocení důkazů a správního uvážení.
(...) Podle právní úpravy pro posou- zení zápisné způsobilosti přihlašované- ho označení je rozhodné jednak, zda sa- mo přihlašované označení je shodné nebo podobné s označením již zapsa- ným jako starší ochranná známka, a sou- časně rovněž, zda je zde dána shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, pro něž jsou tato označení zapsána, resp. pro něž přihlašované označení má být zapsá- no a ochranné známky namítané jsou již zapsány. Úřadu přísluší posoudit shod- nost nebo podobnost samotného přihla- šovaného označení s označením zapsa- ným jako ochranná známka se starším právem přednosti a současně i posoudit shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, pro něž je přihlašované označení přihlášeno a něž se vztahují ochranné známky.
Posouzení zaměnitelnosti, resp. nyní existence pravděpodobnosti zámě- ny na straně veřejnosti u přihlašovaného označení, pak spočívá v tom, že po Sa- mostatném zhodnocení shodnosti či po- dobnosti označení samého a shodnosti či podobnosti výrobků či služeb je nut- no přistoupit i k zhodnocení obojího ve vzájemné souvislosti, a učinit závěr, jak vysoká je pravděpodobnost, že si výrob- ky a služby označené přihlašovaným označením běžný spotřebitel zamění s výrobky a službami již označovanými ochrannou známkou již zapsanou, resp. zda toto přihlašované označení pro dané výrobky může u něho vyvolat asociaci se starší ochrannou známkou.
Posledně uvedená právní úprava tak toliko zdůraznila požadavek ochrany označení dosud zapsaných a ochrany spotřebitele tím, že oproti původně za- kotvenému požadavku, aby nebyla zapsá- na označení „zaměnitelná“, zákon nyní výslovně požaduje, aby byla vyloučena ze zápisu označení, u nichž existuje i jen pravděpodobnost záměny (a to i pravdě- podobnost asociace se starší ochrannou známkou). V cit. ustanovení $ 7 zákona se tak odráží tradiční výkladové pravi- dlo, že o shodu nebo zaměnitelnou po- dobnost označení jde i tam, kde kterákoli součást označení je schopna u běžného spotřebitele vyvolat „pamětní obraz“ značky určitého, již jemu známého vý- robce určitého druhu výrobků (viz např. Boh.
A 6439/27, Boh. A 10.915/33-II. ne- bo Boh. A 12.403/36) a nově přihlašova- né označení by jej mohlo uvést v omyl ohledně výrobce takto označeného vý- robku či poskytovatele služby. Na základě uvedených premis soud při přezkoumání napadeného rozhod- nutí dospěl k závěru, že předseda Úřadu při provedeném hodnocení zaměnitel- nosti přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou již zapsanou dostál požadavkům shora uvedeným a svoji úvahu o zaměnitelnosti (resp. o existen- ci pravděpodobnosti záměny) samot- ných označení i služeb, a to zvlášť i v sou- hrnu, provedl zákonu odpovídajícím i logickým způsobem.
Ohledně námitek v bodě II žaloby pro- ti hodnocení existence pravděpodobnos- ti záměny označení, kterou předseda Úřa- du shledal, soud dospěl k závěru, že nebyly překročeny meze správního uvá- žení při hodnocení jednotlivých prvků označení přihlašovaného ve srovnání s označením již zapsaným jako ochranná známka, když byla obě označení porov- nána ze všech hledisek (vizuálního, fo- netického i významového) a byl učiněn závěr, že známkový motiv užitý v obou označeních jako dominantní, tj. planeta (podobná Zemi z vesmíru nebo planeta vůbec) s nápisem umístěným přes ni, je motivem natolik výrazným, že (i přes od- lišnost doprovodných ostatních prvků, tj. např. menších zeměkoulí/event. hvězd umístěných v obdobné poloze vůči hlavnímu motivu, nebo přes částečnou rozdílnost slovních prvků či grafické zpracování písma) je schopen vyvolat u běžného spotřebitele (uživatele slu- žeb) pravděpodobnost záměny či asocia- ci se známkou již zapsanou, tedy uvést jej v omyl stran poskytovatele těchto slu- žeb, a to zvláště a právě proto, že i pokud jde o služby, jsou tyto podobné, neboť okruh jejich spotřebitelů se zpravidla 641 899 s nabídkou takových služeb setkává sou- časně na stejných místech.
Přitom dbal předseda Úřadu pravidla, že běžný spotře- bitel nemá možnost srovnání obou ozna- čení na místě (označení nevidí vedle se- be), ale srovnává označení, pod nímž je mu služba poskytována či nabízena, s obrazem označení ve své paměti, s nímž se setkal dříve, a v tomto má zpravidla zafixovanou podobu označení v takovém zobrazení, které mu utkvělo jako celek, a předně vní- má či si pamatuje prvky známkového mo- tivu dominantní, jednotlivosti či odlišnosti méně výrazné mu neutkví. Závěr v rozhodnutí, že dominantní známkový motiv a slovo „PLANETÝ, ať ja- ko součást slova či samostatné slovo, je v daném případě takovou shodou, resp. podobností, která vede k závěru o exi- stenci pravděpodobnosti záměny ozna- čení přihlašovaného s označením, jemuž již byla ochrana přiznána dříve, tak soud neshledal v rozporu s požadavkem řád- né a logické správní úvahy.
Ani žalobní námitka, že výrazným rozdílem je v na- mítaném označení slovo „HOLLYWOOD“ a že rozhodnutí hodnocení tohoto prv- ku pominulo, nevede soud k závěru o vy- bočení z řádné úvahy. U kombinovaných označení pro vyhodnocení zaměnitel- nosti postačí shoda či podobnost v jed- nom prvku, který je dominantní, popř. více podobných prvcích a jejich umístě- ní tvořících známkový motiv; otázka, kte- rý z prvků je dominantní či které prvky tvoří základní známkový motiv při hod- nocení pravděpodobnosti záměny, byla v daném případě vážena jak s ohledem na jednotlivé prvky ze všech hledisek, tak vzhledem k celkovému dojmu, kterým označení působí na spotřebitele.
Soudu nepřísluší přehodnocovat a vyvozovat ze stejných premis jiný závěr a postavit ved- le hodnocení správního orgánu hodno- cení vlastní, nýbrž přezkoumává pouze, 642 zda správní uvážení nevybočilo z mezí a vychází z podkladů zjištěných zákon- ným způsobem. Zcela nerozhodný je proto i poukaz na zápisy jiných označení užívajících slovo „PLANET“ či motiv pla- nety, když v daném případě současně je nutno mít na zřeteli právě i spojení s vý- robky a službami, pro něž je zápis označe- ní nárokován, a tedy posouzení podobnos- ti současně i ve vztahu k nárokovanému seznamu v daném případě služeb.
Ob- dobně nemůže obstát tvrzení, že prove- denou úvahou je tak vyloučeno ze zápi- su vůbec vyobrazení planety s nápisem „PLANET“ a že jde o distinktivní prvky. Skutečnost, že žalobce sám vizuálně vní- má své přihlašované označení jako odliš- né od označení namítatele, protože v něm vidí dostatek odlišných prvků, vy- chází z jeho subjektivního postavení a ji- stě i z toho, že má možnost se soustředit na detaily. Přiznání ochrany určitému označení registrací přihlášky však musí vycházet, jak shora popsáno, z celkové- ho vjemu běžného spotřebitele, který zpravidla © možnost | bezprostředního srovnání nemá a ani se nezabývá detail- ním rozborem označení, ale soustředí se při výběru na výrobek či službu.
Soud dospěl k závěru, že žalovaný ve svém rozhodnutí dostatečně vyjádřil, proč shledal u přihlašovaného kombino- vaného označení existenci pravděpo- dobnosti záměny s namítanou ochran- nou známkou, a postihl správně, že odlišnosti nejsou natolik patrné, aby je spotřebitel při běžném setkání postihl, když nadto služby v nárokovaném sezna- mu jsou poskytovány v zařízeních ob- dobných či současně se službami (např. nabídka Herna - bar), pro něž je namíta- ná ochranná známka zapsána. Proto nut- ně musel dospět k závěru v rozhodnutí vyjádřenému, že odlišnosti jsou pro vní- mání běžného spotřebitele málo po- střehnutelné a že zde existuje pravděpo- dobnost záměny přihlašovaného ozna- čení a namítané kombinované ochranné známky z pohledu celkové kompozice a známkového motivu.
Je-li konečně smyslem známkového práva snadná a ustálená prezentace konkrétního vý- robce a jeho identifikace ze strany běž- ného spotřebitele, který s konkrétním označením spojuje i určitou kvalitu vý- robku, a tedy i ochrana spotřebitele, pak zákonný požadavek na zjevnou originali- tu přihlašovaného označení pro shodné či podobné výrobky a služby je stanoven v zájmu obou stran tržních vztahů, ne- boť jen takové označení může plnit funk- ce ochranné známky shora uvedené. Stran shody či podobnosti výrobků a služeb je mezi stranami nesporné, že pro potřeby zápisného řízení jsou výrob- ky a služby zařazeny do tříd podle Nices- ké dohody o mezinárodním třídění vý- robků a služeb pro účely zápisu známek (uveřejněné vyhláškou č. 66/1975 Sb., ve znění vyhl.
č. 118/1979 Sb.), přičemž zá- konná úprava v České republice vychází z postupně přijatých mezinárodních úmluv (Pařížská úmluva, Madridská úmluva, Smlouva o známkovém právu z 27. 10. 1994 vyhlášená pod č. 199/1996 Sb., a dalších). Podle čl. 9 odst. 2 Smlou- vy o známkovém právu platí, že výrobky nebo služby nemohou být považovány za podobné jen na základě toho, že jsou uvedeny (v zápisu nebo zveřejnění Úřa- du) v téže třídě, a platí rovněž i naopak, že výrobky a služby nelze považovat za nepodobné jen proto, že jsou uvedeny v různých třídách Niceského třídění.
Otázka podobnosti výrobků nebo služeb je proto otázkou porovnání a posouzení výrobků a služeb uvedených v nárokova- ném seznamu s výrobky a službami, pro něž je ochranná známka namítatele již zapsána, když ochrana svědčí vždy pro konkrétní výrobky a služby. Při posuzo- vání je nutno vzít v úvahu druh, resp. po- vahu, výrobků či služeb, účel jejich užití či využití, obvyklého původu či způsobu nabídky a prodeje. Z hlediska ochrany konkrétního okruhu spotřebitelů obec- ně není bez významu, že riziko omylu běžného spotřebitele v tom, od jakého poskytovatele (výrobce) služba (výrobek) pochází, se zvyšuje samo o sobě i tím, že podobné či shodné označení vůbec ne- sou i jiné výrobky a služby.
Nárok na ori- ginalitu označení musí být proto tím spíše u výrobků/služeb téhož nebo podobné- ho druhu vyšší než u výrobků naprosto rozdílných, okruh jejichž spotřebitelů se nemusí vůbec setkat s druhým označe- ním a riziku omylu být vystaven. Naopak proto, pokud je přihlašované označení samo podobné starší ochranné známce, pak v přihlášce vymezený okruh výrob- ků a služeb je nutno z hlediska jejich sho- dy či podobnosti s výrobky a službami, pro něž jsou ochranné známky zapsány, hodnotit rovněž se zvýšeným akcentem, neboť pakliže označením zaměnitelně podobným (asociujícím starší ochran- nou známku) by byly označovány výrob- ky podobné s podobným zaměřením, které se mohou na trhu vyskytnout vedle sebe a které spotřebitel může vnímat ja- ko výrobky téže řady či druhu, může snadno dojít k záměně.
Proto také zákon pamatuje na to, že zakládá aktivní legiti- maci k-podání námitek těm, kdo mají za- psánu či přihlášenu s dřívějším právem přednosti ochrannou známku pro vý- robky a služby stejné nebo podobné. Pokud jde o samotné hodnocení předsedy Úřadu v dané věci, resp. hod- nocení jeho správního uvážení o shod- nosti nebo podobnosti služeb, je nutno opět dodat, že soud nemůže namísto správního orgánu nahrazovat jeho hod- nocení vlastní úvahou, ale je mu dána to- 643 899 liko možnost přezkoumat napadené roz- hodnutí stran toho, zda nevybočilo z me- zí a hledisek daných zákonem a zda jeho vyhodnocení důkazů či jeho správní úvaha je výsledkem řádně shromáždě- ných podkladů a logické úvahy.
Soud do- spěl k závěru, že rozhodnutí předsedy Úřadu v daném případě požadavkům zá- kona, jak pokud jde o obecné vymezení premis, tak posouzení konkrét, dostálo. Úvaha, že pakliže je přihlašované ozna- čení nárokováno pro služby „provoz za- řízení sloužících k zábavě“ a pro „hostin- skou činnost“ a namítaná ochranná známka je zapsána pro „služby restaurací a barů, služby podávání jídel přes ulici“, pak obě označení nárokují služby shod- né nebo podobné, vychází podle názoru soudu z logické premisy, že totiž na trhu jsou služby hostinské nabízeny a poskyto- vány současně se službami stravovacími, tj. službami restaurací a barů, a tedy prů- nik obou množin těchto poskytovaných služeb znamená vystavení spotřebitele těchto služeb nebezpečí záměny při setká- ní s označeními přihlašovatele a namítate- le v místě poskytování takových služeb.
Obdobně pokud jde o „provoz zařízení slou- žících k zábavě“, předseda Úřadu - s odka- zem na již shledanou podobnost těchto služeb Úřadem v rozhodnutí I. stupně - správně uvedl, že v zábavních zařízeních jsou současně poskytovány služby restau- rací a barů, a proto jde o služby podobné, a existuje zde reálná možnost záměny ze strany veřejnosti. Námitka žalobce, že provoz zařízení sloužících zábavě není službou podob- nou se službou restaurací a barů, proto- že jde o provoz hracích automatů, videoher, promítání filmů a videoklipů spočívající ve výchově, vzdělání apod., a že předse- da Úřadu nezkoumal podobnost služeb, ale vycházel z praxe provozovatelů, není důvodná, byť se tak prvoplánově jeví.
Ža- 644 lobce postihuje toliko dílčí stránku věci, totiž rozdíl v povaze služby, nikoli však ve způsobu nabídky na trhu a využití ze strany spotřebitele, tj. že jde o služby na- bízené na trhu současně společně vedle sebe a že jejich zaměnitelně podobné označení na trhu by mohlo spotřebitele uvést v omyl stran jejich původce (po- skytovatele). I přes deklarovaný rozdílný charakter nelze vyloučit, naopak je to ví- ceméně pravidlem, že se tyto služby vy- skytují na stejných „prodejních“ místech souběžně a jsou vnímány spotřebitelem jako služba jedna, a proto spotřebitel v nabídce zvolí Hernu - bar, nikoli jen hernu nebo jen bar.
Lze dokonce dovo- dit, že poskytování některé z žalobcem nárokovaných služeb samostatně (např. hrací automaty) bez současného posky- tování služby podávání nápojů či jídel (restaurací a barů) by spotřebitel vnímal jako omezení nabídky ze strany poskyto- vatele služby s ochrannou známkou již zapsanou, aniž by v důsledku nepostih- nutelné změny označení postřehl, že po- skytovatelem omezené nabídky je jiný subjekt; tím spíše pak při nabídce v pl- ném rozsahu současně poskytovaných služeb by neshledal, že služby současně mu poskytované pocházejí od různých subjektů na trhu.
Obdobně to platí i o námitce žalobce stran porovnání služeb „hostinská činnost“ a „restaurace a bary“. Žalobce akcentuje rozdíl dílčího obsahu těchto služeb; z hlediska známkoprávní ochrany, ze- jména pak ochrany spotřebitele, je však nutno akcentovat průnik - čili podob- nost či shodu v dílčí části obsahu těchto služeb, tedy to, že se překrývají totožnou náplní, míří ke stejnému okruhu spotře- bitelů a jsou nabízeny a poskytovány na trhu i současně vedle sebe, takže spotře- bitel by mohl být podobností označení uveden v omyl stran jejich původce.
Soud považuje za nutné dodat, že ustanovení zákona č. 441/2003 Sb. i vý- kladová pravidla vychází z mezinárod- ních závazků ČR, mj. čl. Gbis a čl. 10bis Pařížské unijní úmluvy. Pokud čl. 10bis Pařížské úmluvy zavazuje smluvní strany zajistit účinnou obranu proti nekalé sou- těži a byl promítnut do našeho právního řádu především právní úpravou obsaže- nou v obchodním zákoníku, neznamená to, že v řízení o ochranných známkách není nutno mít tento článek na zřeteli, ale naopak je nutno jej především jako výkladové pravidlo užít při posuzování "zápisné způsobilosti označení a odmít- nout při posuzování relativní zápisné nezpůsobilosti, které se oprávněný uži- vatel starší ochranné známky dovolá, „zcizená označení“ či označení parazitu- jící na známosti označení jiného výrob- ce, asociující jiné vžité a příznačné ozna- čení pro výrobky známé standardní kvalitou jiného výrobce, a to tím spíše, že je k tomu Úřad povinen i při posuzo- vání klamavosti.
Při pomíjení závazku z tohoto článku plynoucího by takto smlouvou zaručená ochrana mohla být zá- pisem takového označení odňata. Čl. 6bis uvedené Pařížské unijní úmluvy zavazu- je unijní země z úřední povinnosti (po- kud to zákonodárství země dovoluje) ne- bo na žádost zájemce odmítnout nebo zrušit zápis a zakázat užívání obchodní známky, která je reprodukcí, napodobe- ním nebo překladem, jež jsou s to vyvo- lat záměnu se známkou, o které je podle příslušného Úřadu země zápisu nebo užívání všeobecně tam známo, že je již známkou osoby oprávněné požívat vý- hod této úmluvy a užívanou pro stejné výrobky a služby; stejně je tomu, pakliže podstatná část známky je reprodukcí ta- kové známky obecně známé, nebo napo- dobením, jež je s to způsobit záměnu s ní.
Uvedené články byly promítnuty do práv- ní úpravy známkoprávní ochrany, a to po- kud jde o majitele starší ochranné známky tím, že se může podáním námitek proti nově přihlašovanému označení dovolat ochrany a domáhat se, aby zápis zaměni- telného označení s označením jím užíva- ným pro stejné nebo podobné výrobky a služby byl odmítnut [$ 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/1995 Sb. nyní $ 7 odst. 1 písm. 4 zákona č. 441/2003 Sb.]; označení shodné nebo zaměnitelné pro stejné nebo podob- né výrobky a služby jako známka může být zapsáno toliko se souhlasem vlastníka či přihlašovatele starší ochranné známky CS 6, 6 7 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb.).
900 Hospodářská soutěž: zneužití dominantního postavení k $ 10 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže Tržní síla soutěžitele je podle $ 10 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochra- ně hospodářské soutěže, posuzována vždy podle jeho tržního podílu a dále pak podle dalších kritérií, jež jsou v tomto ustanovení demonstrativně uve- dena; je-li přitom u konkrétního soutěžitele prokázán tržní podíl ve výši 100 %, jímž disponuje po delší časové období, pak posouzení ostatních kri- térií uvedených v 6 10 odst. 2 zákona, stejně jako případných kritérií dal- ších, do uvedeného demonstrativního výčtu nezahrnutých, nemůže vést k závěru opačnému, tj. závěru o neexistenci tržní síly podle $ 10 odst. 1 zá- kona.
Za této situace tedy není třeba trvat na toliko formálním posuzování 645 dalších kritérií a existenci dominantního postavení lze mít za prokázanou již na základě zjištění tržního podílu.
Společnost s ručením omezeným F. proti Úřadu průmyslového vlastnictví, za účasti společnosti P. jako osoby zúčastněné na řízení, o námitky proti zápisu