konů č. 242/1992 Sb., č. 320/2002 Sb. a č. 189/2008 Sb. Pojmem „od doby přípravy stavby“ v $ 22 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní pa- mátkové péči, je nutno rozumět nikoli dobu, kdy dochází k právní přípravě stavby, ale teprve dobu, kdy je stavba připravována faktickou činností, která se na dotče- ném pozemku zjevně projevuje, tj. např. skrývka zeminy. Teprve neoznámením ta- kových činností oprávněné organizaci v dostatečném předstihu před jejich zaháje- ním se stavebník dopustí správního deliktu podle $ 35 odst. 2 písm. £) citovaného zákona.
V daném případě je mezi účastníky řízení spor o výklad $ 22 odst. 2 zákona o státní pa- mátkové péči, konkrétně pak o výklad pojmů „stavebník“ a „doba přípravy stavby“. K výkladu právních předpisů a jejich in- stitutů nelze přistupovat pouze z hlediska textu zákona, ale především podle jejich smyslu. Jazykový výklad může ve smyslu ustá- lené judikatury Ústavního soudu, s níž se v řadě svých rozhodnutí výslovně ztotožnil i Nejvyš- ší správní soud, představovat pouze prvotní 896 přiblížení se k obsahu právní normy, jejímž nositelem je interpretovaný právní předpis; k ověření správnosti či nesprávnosti výkladu, popř. k jeho doplnění či upřesnění, potom slouží ostatní interpretační přístupy, z nichž je v souzené věci namístě jmenovat přede- vším metodu teleologickou a systematickou (samozřejmě podle povahy věci bude namís- tě užít i jiných metod, jako např. komparativ- ní, logické či historické).
(...) V daném případě je smyslem $ 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči zajistit, aby oprávněná organizace mohla provést archeo- logický průzkum dříve, než započnou zemní práce na pozemku v území s archeologický- mi nálezy. Aby se tak mohlo stát, musí být za- mýšlené práce včas oznámeny oprávněné organizaci. K poškození archeologických ná- lezů přitom může dojít teprve v okamžiku, kdy na pozemku započnou zemní práce. Teprve v tomto okamžiku tak dochází k ohro- žení zájmů chráněných citovaným zákonem.
Neodpovídá tedy smyslu a účelu zákona, pokud žalovaný zastává výklad, že oznámení je nutno učinit již ve fázi „právní přípravy stavby“. Probíhajícím územním řízením totiž nejsou archeologické nálezy dosud nijak ohroženy, případné předměty uložené v ze- mi nejsou a nemohou být nijak poškozeny jen tím, že stavební úřad vydá rozhodnutí o umístění stavby. Pojmem „od doby přípra- vy stavby“ je tedy nutno rozumět nikoli do- bu, kdy dochází k právní přípravě stavby, tj. dobu, kdy jsou opatřována stanoviska dot- čených orgánů státní správy, jsou uzavírány smlouvy s vlastníky pozemků apod., ale tepr- ve dobu, kdy je stavba připravována faktic- kou činností, která se na dotčeném pozemku zjevně projevuje, tj. např. skrývka zeminy.
Teprve neoznámením takových činností oprávněné organizaci v dostatečném předsti- hu před jejich zahájením se stavebník dopus- tí správního deliktu dle $ 35 odst. 2 písm. © zákona o státní památkové péči. Nezáleží přitom na fázi projednávání při- pravovaného záměru před stavebním úřa- dem, tj. zda probíhá územní řízení nebo sta- vební řízení anebo již existuje pravomocné stavební povolení. I ve fázi předcházející vy- dání pravomocného stavebního povolení to- tiž mohou v rámci přípravy stavby probíhat na pozemku práce, které nepodléhají povole- ní stavebního úřadu, ani mu nemusí být ohlá- šeny, např. již výše zmíněná skrývka zeminy nebo průzkumné vrty.
Na to ostatně zákon o státní památkové péči pamatuje v poslední“ větě $ 22 odst.
2. V intencích shora naznačeného výkladu je pak nutno vykládat i pojem „stavebník“ ja- ko osobu, která žádá o stavební povolení, pří- padně již na základě pravomocného stavebního povolení stavbu provádí. Pojem „stavebník“ užitý v $ 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči tak bude odpovídat pojmu „stavebník“ užívanému stavebním zákonem [$ 2 odst. 2 písm. c) stavebního zákona z roku 2006, ko- respondující s obsahem tohoto pojmu dle stavebního zákona z roku 1976). Takovému závěru ostatně nasvědčuje i obsah novelizace zákona o státní památkové péči provedené zákonem č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění, jehož účelem mj. bylo sjednocení a provázání terminologie užívané stavebním zákonem z roku 2006 s dalšími právními předpisy.
Tímto zákonem však nedošlo k novelizaci $ 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči (oproti např. $ 14 to- hoto zákona) a zákonodárce tím implicitně potvrzuje, že pojmy „stavebník“ a „příprava stavby“ užívané v $ 22 odst. 2 zákona o státní památkové péči skutečně odpovídají termino- logii užívané stavebním zákonem z roku 2006. Stavební zákon z roku 2006 používá po- jem „příprava stavby“ v $ 152, z něhož je zřejmé, že se „přípravou stavby“ rozumí čin- nost bezprostředně předcházející zahájení vlastních stavebních prací, a nikoli činnost ve fázi právní přípravy stavby.
Teprve po vydání územního rozhodnutí je jednoznačně a defini- tivně vymezeno přesné umístění stavby. Je te- dy postaveno najisto, které pozemky a v kte- rých částech budou dotčeny | stavební činností. Teprve ve stavebním řízení je tak možno stanovit časové rozvržení jednotli- vých fází výstavby, v němž by se u stavby v území s archeologickými nálezy mělo počítat i se záchranným archeologickým průzkumem. V projednávaném případě je nadto nutno vidět, že žalobce si v rámci územního řízení vyžádal od magistrátu jako od dotčeného or- gánu státní správy na úseku státní památkové péče jeho vyjádření, jímž byl upozorněn, že navrhovaná stavba se nachází na území s ar- cheologickými nálezy a že příslušné organi- zaci musí být umožněno provedení archeolo- sického průzkumu s tím, že jeho zajištění nutno projednat v dostatečném předstihu před zahájením zemních prací.
Současně s tímto sdělením byl na probíhající územní ří- zení a obsah tohoto vydaného stanoviska upozorněn samostatným přípisem i archeo- logický ústav. Žalobce tedy vycházel z tohoto stanoviska, z něhož jasně vyplývalo, že posta- čí, ohlásí-li svůj stavební záměr archeologic- kému ústavu před započetím zemních prací, tj. že není zapotřebí toto ohlášení činit již ve stadiu územního řízení (nehledě na to, že ar- cheologický ústav byl o probíhajícím územ- ním řízení vyrozuměn přímo magistrátem). 2 M4 Osoba, k jejíž žádosti bylo vydáno staveb- ní povolení, a která následně jako stavebník začala stavbu realizovat, si přitom musela být vědoma své povinnosti ohlásit svůj záměr ar- cheologickému ústavu.
Dokládá to mj. i to, že citované stanovisko magistrátu ze dne 24. 1. 2006 bylo součástí příloh k žádosti o stavební povolení, a stavebník si tak musel být své ohlašovací povinnosti vědom. Povinnost oznámit záměr archeologickému ústavu tak stíhala jednoznačně tohoto stavebníka. V tomto světle je poněkud nejasný i po- stup magistrátu v sankčním řízení, když po- dle jeho názoru došlo ke spáchání správního deliktu již v roce 2006, a to tím, že žalobce již ve stadiu územního řízení neohlásil svůj zá- měr archeologickému ústavu.
Již v této době by tedy magistrát (dle jím zastávaného výkla- du) měl zahájit s žalobcem sankční řízení. Magistrát však zahájil sankční řízení teprve v roce 2008, a to na základě upozornění, že na předmětném pozemku již probíhají práce podle vydaného stavebního povolení. Zahájilli magistrát sankční řízení teprve v roce 2008 na základě probíhajících stavebních prací (tj. nikoli na základě probíhající právní pří- pravy stavby), nepřímo tím potvrzuje výklad zákona zastávaný žalobcem. © 897 2396 Soud proto uzavírá, že oznamovací povin- nost dle $ 22 odst. 2 zákona o státní památko- vé péči není možno vztahovat k fázi právní přípravy stavby, jak to učinili magistrát a ža- lovaný.
Žaloba tak byla podána důvodně. Územní plánování: doba působení územního opatření o stavební uzávěře Opatření obecné povahy: územní opatření 0 stavební uzávěře k $ 97 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) k $ 46 odst. 1 písm. 4) soudního řádu správního I. Časová rovina působení územního opatření o stavební uzávěře (6 97 odst. 1 sta- vebního zákona z roku 2006), tedy doba mezi jeho vydáním a zrušením, po kterou územní opatření o stavební uzávěře zasahuje do práv dotčených subjektů tím, že omezuje, resp. zakazuje stavební činnost ve vymezeném území, představuje jeden z jeho zákonných definičních znaků.
Doba působení stavební uzávěry jako pojmově dočasného (přechodného) územního opatření proto představuje jeden z přezkum- ných bodů posouzení souladu územního opatření o stavební uzávěře se zákonem.
II. Za vybočení z přípustného časového rámce působení územního opatření o stavební uzávěře v podobě jeho nepřiměřeně dlouhého působení a s ním spojené porušení $ 97 odst. 1 stavebního zákona, pro které by bylo nutno územní opatření o stavební uzávěře zrušit, lze považovat teprve dlouhodobou, bezdůvodnou a své- volnou nečinnost obce při přijímání územního plánu, v rámci jehož přípravy bylo územní opatření o stavební uzávěře vydáno. Přitom je třeba přihlédnout též k akti- vitě navrhovatele jako subjektu, do jehož práv je územním opatřením o stavební uzávěře zasahováno.
Společnost s ručením omezeným AZ Development proti Ministerstvu kultury o uložení