I. Domáhal-li se žadatel v rámci režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, poskytnutí důvodové zprávy k usnesení rady městské části, lze považovat takovou důvodovou zprávu za novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu [§ 11 odst. 1 písm. b) citovaného zákona].
II. Možnost omezit poskytnutí informace dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je nutno vztáhnout pouze na zcela určitou konkrétní dobu formulovanou jako dobu přípravy rozhodnutí. V okamžiku, kdy je rozhodnutí již učiněno, lze mít za to, že příprava již byla ukončena a důvod odepření poskytnutí informace již nelze aplikovat.
Žádostí ze dne 7. 2. 2012 se žalobce u Úřadu městské části Praha 4 domáhal poskytnutí informace ohledně hlasování jednotlivých členů Rady městské části Praha 4 ve věci usnesení ze dne 12. 10. 2011 a současně požádal o možnost seznámit se s důvodovou zprávou a s materiály, které byly členům rady k tomuto usnesení poskytnuty předkladatelem před hlasováním.
Rozhodnutím ze dne 11. 4. 2012 Úřad městské části Praha 4 odmítl část žádosti žalobce o poskytnutí důvodové zprávy k usnesení ze dne 12. 10. 2011 z důvodu, že vzhledem k povaze důvodové zprávy, která je podkladem pro žalobu na vyklizení bytu podanou proti žalobci, není možné žalobci v tomto bodu žádosti o poskytnutí informace vyhovět a poskytnout ji. Sdělitelné informace jsou obsahem žaloby, kterou již žalobce obdržel, ostatní informace jsou předmětem žaloby, a tudíž je nelze poskytnout žalobci prostřednictvím institutu zákona o informacích.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 7. 2012 zamítl s odůvodněním, že požadované informace jsou podkladovými materiály pro další postup povinného subjektu vůči žadateli, s nímž vede soukromoprávní
spor. Požadované informace jsou dílčím krokem tohoto postupu a nelze je považovat za konečné rozhodnutí ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) zákona o informacích. V napadeném rozhodnutí odvolací správní úřad shledal uvedení relevantních důvodů pro jeho vydání a s důvody pro odepření poskytnutí informace se ztotožnil. Z tohoto důvodu žalovaný uzavřel, že důvod pro odepření poskytnutí informací není v rozporu se zákonem a nebyly zjištěny žádné zásadní závady v postupu povinného subjektu ani v napadeném rozhodnutí.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze, v níž namítal, že se povinný subjekt i odvolací orgán dopustily nesprávného právního posouzení. V daném případě podle názoru žalovaného bránila poskytnutí informací o obsahu důvodové zprávy k usnesení Rady městské části Praha 4 domněnka, že by tím došlo (v rámci občanskoprávního řízení) ke zvýhodnění jedné ze stran sporu. Takové odůvodnění však postrádá oporu v jakémkoli hmotněprávním ustanovení zákona o informacích. Napadené rozhodnutí nesplňuje zákonný požadavek odůvodnit omezení práva na informace. Nejsou v něm shrnuty všechny skutečnosti, které by odůvodňovaly výrok rozhodnutí tak, aby účastníky řízení odůvod-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 014
nění přesvědčilo o správnosti rozhodnutí a postupu rozhodujícího orgánu. Takové rozhodnutí, které se neopírá ani odkazem o konkrétní ustanovení zákona, je podle názoru žalobce nepřezkoumatelné. Argumentaci žalovaného považoval za spornou i z toho pohledu, že kdyby o tutéž informaci požádal někdo jiný, stejný důvod by být uplatněn nemohl. Uvedený materiál z povahy věci nemohl obsahovat citlivé informace, neboť městská část Praha 4 celý občanskoprávní spor pravomocně prohrála a pro nějaké taktizování nebyl dán prostor. Žalobce neměl v úmyslu pídit se po nějakých citlivých informacích, nýbrž mu šlo o to ujistit se, že radní – při trvajícím požadavku na vedení sporu se žalobcem – byli informováni objektivně a že jim úřednictvo a externí dodavatelé právních služeb nelžou. Povinný subjekt i odvolací orgán způsobily nezákonnost rozhodnutí spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti tím, že posouzení, ke kterému měl povinný subjekt dojít, mělo vyústit v uvedení konkrétních důvodů, vedoucích k omezení práva na požadovanou inforjež by byly subsumovatelné pod maci, některé hmotněprávní ustanovení zákona a z nichž by bylo možné jednoznačně zjistit, že v daném případě je omezení tohoto práva nezbytné a že znalost důvodové zprávy může mít vliv na výsledek soudního řízení a jako taková by byla způsobilá přivodit vítězství žalobce v občanskoprávním sporu.
Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na § 11 odst. 1 písm. b) zákona o informacích a uvedl, že dané ustanovení výslovně stanoví možnost informaci neposkytnout, jde-li o informace důležité pro přípravu rozhodnutí (jedná se přitom o rozhodnutí pojímané extenzivně), tedy jde o právě takovou zákonem předvídanou překážku, kterou připouští nejen zákon, ale i sám žalobce v podané žalobě.
Žalovaný dále zdůraznil, že neposkytnutá informace se týká připravované žaloby na vyklizení, směřující vůči žalobci, která byla připravována v říjnu 2011. Podle standardní soudní praxe je nepravděpodobné, aby v období od října 2011 do 18. 9. 2012 byla dokončená žaloba podána, aby proběhlo řízení před soudem I. stupně, bylo podáno odvolání, bylo
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 5 / 2 014
rozhodnuto o odvolání, byla vyhotovena, podána a projednána ústavní stížnost. Je přitom zcela irelevantní, zda požadovaná informace je či není citlivá, jak argumentoval žalobce, ale zda byly splněny zákonné podmínky pro odepření poskytnutí informace, které podle zjištění žalovaného splněny byly. Žalobce přitom v dané věci podal odvolání, které v zásadě neobsahovalo žádné relevantní důvody, pro které by měl žalovaný odvoláním napadené rozhodnutí povinného subjektu rušit a podanému odvolání vyhovět.
Městský soud v Praze rozhodnutí žalova-
ného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) V daném případě je zřejmé, že žádosti žalobce o poskytnutí informací nebylo povinným subjektem vyhověno proto, že tomu bránil § 11 odst. 1 písm. b) zákona o informacích. Podle tohoto ustanovení může povinný subjekt „omezit poskytnutí informace, pokud jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, pokud zákon nestanoví jinak; to platí jen do doby, kdy se příprava ukončí rozhodnutím“.
Podle § 15 citovaného zákona „1) [p]okud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen ,rozhodnutí o odmítnutí žádosti‘), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží. 2) Pokud nebylo žádosti vyhověno z důvodů ochrany obchodního tajemství podle § 9 nebo ochrany práv třetích osob k předmětu práva autorského podle § 11 odst. 2 písm. c), musí být v odůvodnění rozhodnutí uvedeno, kdo vykonává právo k tomuto obchodnímu tajemství nebo kdo vykonává majetková práva k tomuto předmětu ochrany práva autorského, je-li tato osoba povinnému subjektu známa.“ (...)
Pokud jde o vlastní žalobní námitky, uplatněné žalobcem v podané žalobě, městský soud vycházel z toho, že žalobci bylo odeinformace přeno poskytnutí požadované s odkazem na § 11 odst. 1 písm. b) zákona o informacích, neboť povinný subjekt dospěl
MUDr. Wieslaw S. proti Magistrátu hlavního města Prahy o poskytnutí informace. „zákon o informacích“)