xy Vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností stejně jako vyjádření krajského úřadu podle $ 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ne- ní tzv. závazným stanoviskem ve smyslu $ 149 správního řádu z roku 2004, ale jde o stanovisko vydané v režimu $ 154 citovaného zákona. Proto se v případě rozdíl- ných stanovisek mezi nimi a Ministerstvem kultury neuplatní postup podle $ 136 odst. 6 správního řádu z roku 2004. Ministerstvo kultury, které rozhoduje o prohlášení věci kulturní památkou, tedy rozhoduje ve věci samé, již z toho důvodu není oprávněno podat opravný prostře- dek proti rozhodnutí, kterým se podle $ 156 odst. 2 správního řádu z roku 2004 ruší xy předchozí vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností vydané podle $ 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.
(C Nejprve je třeba zaujmout stanovisko k námitce, kterou žalobce označil jako „absen- ce zákonného podkladu“. Ve věci nastala situ- ace, kdy bylo vyjádření obce s rozšířenou pů- sobností - Magistrátu města Hradec Králové následně podle $ 156 odst. 2 správního řádu zrušeno. Účastníci soudního řízení se liší v názoru na to, zda byl Krajský úřad Králové- hradeckého kraje oprávněn tak učinit či ni- koliv. Žalovaný v žalobou napadeném roz- hodnutí k této otázce uvádí, že v rozhodnutí o zrušení předchozího stanoviska magistrátu ze dne 17.
5. 2007 bylo uvedeno poučení o možnosti podat opravný prostředek a toto rozhodnutí bylo žalovanému adresováno. Proto byl opravný prostředek podán. Nelze rovněž dovodit jiný subjekt, který by měl o podaném odvolání rozhodnout. Tato právní argumentace neobstojí. Nej- prve je třeba konstatovat, že vyjádření obec- ního úřadu obce s rozšířenou působností stejně jako vyjádření krajského úřadu podle $ 3 odst. 1 zákona o státní památkové péči, není tzv. závazným stanoviskem ve smyslu $ 149 správního řádu.
Nejde o úkon učiněný správním orgánem, jehož obsah by byl závaz- ným pro výrokovou část správního rozhod- nutí, v tomto případě rozhodnutí o prohláše- ní vily Anička za kulturní památku. Zákon o státní památkové péči stanoví toliko před- poklad, že je třeba si vyžádat před prohlášením o věci za kulturní památku vyjádření těchto institucí a nelze dovodit, že by byl žalovaný při rozhodování o tom, zda bude ta která věc za kulturní památku prohlášena, vázán stano- viskem obecního úřadu obce s rozšířenou pů- sobností resp. krajského úřadu v této věci.
Jde o to, že Ministerstvo kultury musí mít k dis- pozici před vydáním rozhodnutí vyjádření, u kterého lze předpokládat, že bude zohled- ňovat stanovisko zastávané v místě, kde se předmětná věc nachází. Je to toliko a výlučně Ministerstvo kultury, komu je dána pravomoc prohlašovat věci za kulturní památky ve smyslu ustanovení zejména $ 1 a 2 tohoto zá- kona. Na druhé straně je však třeba, pokud toto vyjádření nesvědčí o úmyslu žalovaného prohlásil předmětnou věc za kulturní památ- ku, aby odůvodnění rozhodnutí, kterým se kulturní památka prohlašuje, obsahovalo odůvodnění, proč má Ministerstvo kultury za to, že názory, vyjádřené ze zmíněných vyjá- dřeních, neobstojí.
Přestože v konkrétní věci vyjádření Ma- gistrátu města Hradec Králové ze dne 8. 3. 2007 (bez ohledu na to, zda bylo či nebylo následně platně zrušeno) není pro výroko- vou část rozhodnutí orgánu I. stupně bezpro- středně závazné, umožňuje správní řád v $ 156 původní vyjádření změnit, resp. zru- šit, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky. Soud má za to že tento institut lze využít jak v případě stanovisek podle $ 149, tak i v případě stanovisek podle $ 154 správ- ního řádu, neboť úprava obsažená v $ 154 - $ 158 správního řádu tvoří obecný procesní rámec pro „úkony správních orgánů“, které samy o sobě nesměřují k vydání rozhodnutí ve věci samé a nejsou vydávány v samostat- ném správním řízení, avšak jsou jimi odvoze- ně ovlivňována práva a povinnosti podstat- nou měrou.
Bylo však třeba se zabývat tím, zda je Mi- nisterstvo kultury jako správní orgán který rozhoduje ve věci samé, oprávněno podat od- volání proti rozhodnutí, kterým se podle $ 156 odst. 2 správního řádu předchozí vyjádření Magistrátu města Hradce Králové ze dne 8. 3. 2007 ruší. Na tomto místě je třeba přisvědčit žalobci, pokud namítá, že žalovanému nemů- že svědčit postavení dotčeného subjektu, protože naopak je správním orgánem, který ve věci rozhoduje. Správní řád výslovně neře- ší, zdali proti rozhodnutí podle $ 156 odst. 2 je či není přípustné odvolání - opravný pro- středek.
Pro posouzení zákonnosti postupu v souzené věci však tato otázka takto postave- na být nemusí. Je nepochybné, že rozhodnutí Magistrátu města Hradce Králové ze dne 17. 5. 2007 obsahovalo poučení o možnosti podat odvolání a stanovilo k tomuto postupu lhůtu. Oprávnění domáhat se revokace rozhodnutí orgánu I. stupně cestou podání opravného prostředku je obecně v jakémko- liv typu soudního či správního řízení umožněno toliko jeho účastníkům, popřípa- dě subjektům, které jsou adresáty tohoto roz- hodnutí.
Nikdy oprávnění podat opravný prostředek není svěřeno subjektu, který ve věci samé rozhoduje. Právní postavení správ- 93 1979 ního orgánu, který ve věci rozhoduje, z pova- hy věci umožňuje tomuto orgánu vyjádřit své právní stanovisko, avšak až v rozhodnutí ve věci samé, nikoliv brojit proti němu cestou opravného prostředku. Vyjádření vydané v režimu $ 154 správní- ho řádu není výsledkem samostatného správ- ního řízení, jehož by byl žalovaný účastní- kem, proti němuž by mohl brojit cestou opravných prostředků.
Jde o vyjádření, jehož povinnost opatření stanoví žalovanému - správnímu orgánu, který ve věci rozhoduje — $ 3 odst. 1 zákona o státní památkové péči. Nelze v jednom správním řízení současně vy- stupovat v pozici správního orgánu, který ve věci rozhoduje, a současně brojit proti vyjá- dření v něm učiněným opravným prostřed- kem. Nic na tom nemění ani okolnost, že vy- jádření vydal orgán odlišný od žalovaného. Ani to, že rozhodnutí ze dne 17. 5. 2007 obsa- hovalo poučení o možnosti podat odvolání a toto rozhodnutí bylo žalovanému doruče- no, nemůže založit oprávnění podat opravný prostředek za situace, kdy žalovaný k tomuto postupu není subjektivně oprávněn.
Ne- správné poučení o opravném prostředku to- tiž nemůže založit oprávnění žalovaného ta- kový prostředek s úspěchem podat, pokud tato možnost současně nevyplývá z právních předpisů. To, zda by byly ostatní subjekty, kterým je takové rozhodnutí doručeno, oprávněny opravný prostředek podat, niče- ho nemění na závěru, že žalovaný takovým subjektem bezpochyby není. Právě s odka- zem na nepřípustnost uplatnění tohoto pro- středku ze strany žalovaného coby správního orgánu který ve věci rozhoduje, dospěl soud k závěru, že rozhodnutí Krajského úřadu Krá- lovéhradeckého kraje ze dne 18.
6. 2007 je rozhodnutím nicotným, protože krajský úřad neměl funkční příslušnost v této konkrétní věci o podaném odvolání rozhodovat. Naproti tomu nelze přisvědčit stanovisku žalobce, že rozdílný náhled na prohlášení vily Anička kulturní památkou mezi Magistrátem města Hradec Králové a žalovaným je třeba předkládat k řešení postupem podle $ 136 odst. 6, resp. $ 133 odst. 2 správního řádu. Ustanovení $ 136 se vztahuje na tzv. dotčené 94 orgány. Který orgán je tzv. dotčeným orgá- nem stanoví $ 136 odst.
1. Zákon o státní pa- mátkové péči výslovně nestanoví, že by obec- ní úřad obce s rozšířenou působností, resp. krajský úřad byly takzvanými dotčenými orgá- ny státní správy. Nelze proto použít písm. a) $ 136 odst. 1 správního řádu. Postavení těch- to orgánů nelze dovodit ani z písm. b) tohoto ustanovení, protože, jak již bylo uve- deno, zákon o státní památkové péči nevyža- duje vydání předchozího, tzv. závazného sta- noviska. Vyžaduje pouze, aby si Ministerstvo kultury před prohlášením věci kulturní pa- mátkou vyžádalo předchozí vyjádření těchto orgánů.
Obsah vyjádření není ve smyslu $ 149 odst. 1 správního řádu závazný pro vý- rok o prohlášení věci za kulturní památku. Proto ani obec s rozšířenou působností, ani krajský úřad nejsou dotčenými orgány a ne- uplatní se v případě, že mají na věc jiný práv- ní názor, postup podle $ 136 odst. 6 správní- ho řádu pro řešení takového sporu. Je třeba znovu zdůraznit, že orgánem, kte- rému je dána pravomoc rozhodnout 0 pro- hlášení věci za kulturní památku, je Minister- stvo kultury. Poskytnutá vyjádření mají nepochybně za cíl zajistit co nejkomplexnější náhled na posuzovanou věc z hlediska jejího lokálního významu.
Tvoří tak podstatný pod- klad pro rozhodnutí žalovaného, avšak z ni- čeho nelze dovodit, že by byl žalovaný ve své rozhodovací pravomoci těmito vyjádřeními omezen. Jinými slovy, nelze učinit závěr, že by nebylo lze prohlásit kulturní památku je- nom proto, že obecní úřad obce s rozšířenou působností či krajský úřad s takovým postu- pem nesouhlasí. To však na druhé straně neznamená, že by ona vyjádření, která zákon výslovně předpo- kládá, byla pro rozhodnutí ve věci zcela bez významu. Je vždy třeba, aby výsledek ří- zení o prohlášení věci za kulturní památku náležitě reflektoval obsah takových vyjádření a v případě, že je výsledek správního řízení od těchto stanovisek odlišný, je třeba, aby odůvodnění správního rozhodnutí ve věci sa- mé obsahovalo dostatek důvodů, proč správ- ní orgán - žalovaný z uvedených stanovisek nevycházel.
Akciová společnost Generali Pojišťovna proti Ministerstvu kultury o prohlášení věci kul-